82 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Štěpánem Šťastníkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, IČO 72080043 sídlem Na Jízdárně 3162/3, 702 00 Ostrava 2. Jméno žalované . „ v likvidaci „, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 4 857,14 EUR s příslušenstvím I. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 857,14 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 857,14 EUR od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba došlá soudu dne 20. 12. 2024 se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované 1. zaplacení částky ve výši 4 857,14 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 857,14 EUR od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to společně a nerozdílně s žalovanou 2., zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.IV. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně: , Jméno advokáta, – advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 53 523,55 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou 20. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 4 857,14 EUR s příslušenstvím. Tvrdila, že měla provést úhradu zboží dodaného společností HANDELMAN , právnická osoba, . na základě jí vydaných faktur splatných 3. 1. 2022, celkem částku 4 857,14 EUR, a to na účet , IBAN, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tyto finanční prostředky zaslala žalobkyně prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . dne 21. 12. 2021, na účet , IBAN, . Při zadávání platby v rámci bankovnictví došlo nepozorností k tomu, že žalobkyně omylem zaměnila obchodních společností HANDELMAN, s.r.o., (žalovaná 2), se společností HANDELMAN , právnická osoba, .

2. Žalovaný 1) exekučním příkazem č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2021 nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalované 2. Touto exekucí byla omezena dispozice žalované 2) s omylem zaslanými finančními prostředky a tyto tak nebylo možné vrátit zpět žalobkyni. Žalobkyně po zjištění omylu požádala o vrácení finančních prostředků, resp. o vydání souhlasu s vrácením finančních prostředků. Žalovaný 1) však rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 20. 1. 2022 návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nevyhověl. Následně ovšem rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 30. 3. 2022 řízení zastavil s tím, že je „již z povahy věci vyloučeno domáhat se vyloučení majetku z exekuce“.

3. Žalovaný 1) namítl, že mu nesvědčí pasivní legitimace. Od žalobkyně neobdržel žádnou platbu ve výši 4 857,14 EUR, tedy neprovedl platbu ve prospěch bankovního účtu žalovaného 1) a nelze jakýmkoliv způsobem přenášet odpovědnost za nedobytnost pohledávky, pokud žalobkyni žalovaná 2) předmětnou částku nevrátila, a nelze ani dále dovozovat solidární odpovědnost žalovaných 1) a 2). Nárok uplatněný v žalobě ani z části neuznal s tím, že na jeho straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Jde-li o vylíčení rozhodných skutečností a doložení příslušných listin z daňového spisu, odkázal na zákonnou povinnost mlčenlivosti.

4. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se nedostavila.

5. Žalobkyně a při jednání přítomný žalovaný 1) prohlásili za nesporné, že v dané věci probíhala daňová exekuce ze strany žalované 1) vůči žalované 2.) a to mimo jiné na její účet č. , č. účtu, , na který žalobkyně poukázala částku 4 857,14 EUR, která byla z tohoto účtu v rámci uvedené daňové exekuce stržena ve prospěch žalované 1).

6. Soud vzal za prokázáno z faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2021, že jimi obchodní společnost HANDELMAN , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , vyzvala žalobkyni k zaplacení částky € 1270,98 resp. € 3586,15 dne 3. 1. 2022 na účet č. , č. účtu, . Z dokladu o vypořádání Akcenta ze dne 22. 12. 2021, že žalobkyně zaplatila z důvodu předmětných faktur žalované 2) částku € 4 857,14 na účet , IBAN, . Z žádosti o vydání souhlasu s vrácením omylem zaslaných finančních prostředků ze dne 7. 1. 2022, že v něm právní zástupce žalobkyně popsal žalovanému 1) administrativní chybu, v jejímž důsledku provedl prve uvedenou platbu a následně ji zjistil, a zjistil i probíhající exekuci a tím, že majitel účtu – žalovaná 2) již dal souhlas s vrácením předmětných finančních prostředků, a proto žalobkyně požádala žalovaného 1) o tentýž souhlas. Z rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 20. 1. 2022, odvolání ze dne 1. 2. 2022, výzvy ze dne 14. 2. 2022, stanovisko žalované 2. k výzvě ze dne 14. 2. 2022, rozhodnutí o odvolání ze dne 23. 3. 2022, a rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 30. 3. 2022, že se žalovaný 1) vyhodnotil dopis žalobkyně ze dne 7. 1. 2022 jako návrh na vyloučení majetku (předmětné částky) z daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu dlužníka nařízené exekučním příkazem č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2021, přičemž žalovaná 2) potvrdila, že předmětné peníze na svůj účet obdržela omylem a dala bance souhlas s jejich vrácením a řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení.

7. Soud tedy vzal za prokázáno, že žalobkyně omylem dne 22. 12. 2021 poukázala předmětnou částku na účet žalované 2) č. , č. účtu, , který byl již od 17. 12. 2021 postižen daňovou exekucí prováděnou žalovaným 1). Předmětná částka nebyla vrácena dodnes ani jedním z žalovaných.

8. Soud na věc aplikoval ustanovení § 2991 občanského zákoníku, podle nějž ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho mělo být plněno, co měl po právu plnit sám, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 31. října 2012 již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, vždy plní „ze svého“ (a nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu) a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě vždy banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného dle exekučního příkazu).

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 10. listopadu 2004 osoba, které byly jako oprávněné z výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu vyplaceny za účelem uspokojení její vykonatelné pohledávky vůči povinnému peněžní prostředky z účtu povinného u peněžního ústavu, není pasivně věcně legitimována ve sporu, ve kterém se třetí osoba domáhá zaplacení (vrácení) peněžních prostředků, které na tento účet povinného poukázala omylem.

11. Podle obsahu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 4. 2. 2010 Převodem peněz bez právního důvodu (omylem) na účet vedený u peněžního ústavu dochází k bezdůvodnému obohacení na straně majitele tohoto účtu.

12. Výše uvedená ustálená rozhodovací činnost je konstantní a nadále rozvíjená a soud proto nemá důvod se od ní v projednávaném případě odchylovat. Proto má soud za to, že omylem poukázanou platbou na účet žalované 2) se žalovaná 2) ve smyslu předmětného zákonného ustanovení k tíži žalobkyně bezdůvodně obohatila a toto obohacení žalobkyni doposud nevydala, a proto jí soud uložil předmětnou částku zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2) nezaplatil žalovanou částku na výzvu žalobkyně (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku), octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

13. Pokud byl v důsledku daňové exekuce prováděné žalovaným 1) postižen účet žalované 2) a v důsledku toho byla žalobkyní poukázaná částka vyplacena žalovanému 1), tak to rozhodně nezakládá pasivní legitimaci žalovaného 1) a už vůbec ne v pozici nerozlučného (solidárního) dlužníka žalobkyně. I v takovém případě je to stále jen žalovaná 2) tím, kdo se k tíži žalobkyně výlučně obohatil – konkrétně tím, že v daném rozsahu zanikl její dluh vůči žalovanému 1). A pokud by snad měla být předmětná pohledávka žalobkyně s ohledem na situaci žalované 2) aktuálně reálně nedobytná, tak ani tehdy to není důvodem pro přenos tohoto závazku žalované 2) na žalovaného 1). Proto byla žaloba vůči žalovanému 1) zamítnuta (výrok II).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jednak přiznal procesně úspěšnému nezastoupenému žalovanému 1) vůči žalobkyni paušální náhradu za tři úkony podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III)

15. Konečně žalobkyni procesně úspěšné proti žalované 2) přiznal nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 141 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v aktuálním znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 812,78 Kč sestávající z částek po 6 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 2x za písemné podání a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., částky 3 010 za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., paušální náhrady výdajů 3x po 300 Kč a 2x 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhradu cestovních výdajů na cestu z , adresa, nad Nisou do , adresa, a zpět, tj. 752 km, osobním automobilem , jméno FO, sport, RZ , SPZ, , při spotřebě 10,8 l/100 km, stanovené BA 95 35,80 Kč/l a amortizaci 5,80 Kč/km celkem 7 269,13 Kč podle § 13 odst. 1 a 5 a.t., náhradu za ztrátu času promeškaného cestou k jednání 20 ½ hodin celkem 3 000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 a.t., a podle § 137 odst. 3 písm. a) náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud ne přiznal žalobkyní požadované náklady související s úkony v rámci daňové exekuce žalovaného 2), mimo jiné i protože je nepovažuje za účelně vynaložené.