85 C 326/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dušana Broulíka a přísedících Marty Kuchtové a Daniely Šafarčíkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci e-mailem (přípisem) žalované ze dne 14. 9. 2020, a doručeného téhož dne, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 25 132 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, došlou soudu dne 12. 11. 2020, domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou přípisem ze dne 14. 9. 2020 a doručené ho téhož dne je neplatné. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná byla jeho zaměstnankyní od 9. 5. 2019 s druhem práce mzdová účetní a není pravdou, že ji nevyplatil část mzdy za měsíce březen až červenec 2020, mzda ji byla vyplacena v souladu s pracovní smlouvou a odpracovanou dobou. I kdyby se tak stalo, tak okamžité zrušení pracovního poměru by bylo v rozporu s tzv. dobrými mravy, když žalobce vyplácel žalované mzdu v souladu se mzdovými podklady, které vypracovala jako mzdová účetní žalobce.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobce, jako její zaměstnavatel, ji nevyplatil část mzdy za měsíce březen až červenec 2020, když ji vyplatil toliko 80 % mzdy, na kterou ji jednotlivých měsících vznikl nárok. U žalobce zpracovávala mzdovou agendu, avšak konečné slovo měl vždy její přímý nadřízený [jméno] [jméno], který rozhodoval o konečné výši mzdy zaměstnanců.

3. Podáním, doručeným soudu dne 29. 7. 2021, právní zástupkyně žalobce sdělila, že ukončila právní zastupování žalobce pro nespolupráci.

4. Žalobce se, a ač řádně a včas předvolán (doručením do datové schránky dne 26. 8. 2021), se k ústnímu jednání (dne 7. 9. 2021) bez omluvy nedostavil, soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce dle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalobce se tím, že se nedostavil, zbavil možnosti při jednání aktivně vystupovat, tedy tvrdit, a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení.

5. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi m.j. uvedla, že v rozhodném období květenu a červenu 2020 ji nebyla řádně vyplacena mzda, tak jak ji měla být vyplacena dle pracovní smlouvy. Veškerou činnost, kterou u žalobce vykonávala, vždy vykonávala na základě pokynů a příkazů svého přímého nadřízeného pana [jméno]. Bez jeho rozhodnutí nebyla oprávněna nic udělat. Veškerou činnost, kterou udělala pro žalobce, musela vždy mít odsouhlasenou. Opakovaně pana [jméno] upozorňovala, že jeho pokyny jsou v rozporu s dobrými mravy, příp. se zákoníkem práce či s dalšími pracovně právními předpisy. Nicméně na to on nebral žádný zřetel s tím, že to má prostě udělat na základě jeho pokynů a pokud se ji jeho pokyny nelíbí, tak že může odejít, že lidí je prostě na trhu práce dost. Stejně se choval i k ostatním zaměstnancům. Vždy vyžadoval v rámci pracovního dne tři pracovní porady, a to v 8. hod., v 11:30 hod. a ve 14. hod. Byť samozřejmě na ty porady měl právo, tak jde o to, že vůbec ty zaměstnance na těch poradách nikterak nemotivoval, neustále na ně útočil. Dle jejího názoru se v podstatě mohlo jednat o psychický teror, kdy všem vyhrožoval, že pokud se jim něco nelíbí, tak samozřejmě můžou jít, že jim podepíše výpověď ihned, že lidí je na trhu práce dostatek. Mnozí zaměstnanci odešli tzv. na dohodu, a to bez odstupného, protože už nadále ten tlak ze strany pana [jméno] nebyli schopni snášet. [jméno] poměrně dlouho jednala o svém nástupu k žalobci. [příjmení] [jméno] znala z jiné práce. Měla za to, že by ta spolupráce mohla být možná, nicméně posléze se ukázalo, že to možné není. Firma, tedy žalovaný, byla založena v březnu 2019, nicméně z počátku samozřejmě neměla žádný obrat a tržby. Až někdy v říjnu 2019 pak došlo k prvnímu zisku. V té době už pan [jméno] nabral zaměstnance, kdy mu říkala, že toto zatím možné není, protože firma nemá obrat a není možné z čeho ty zaměstnance zaplatit. Na to on ji odpovídal, že to je jeho rozhodnutí a ať se o to nestará a neřeší věci, které ji nepřísluší. Ten nátlak, ten bossing, z jeho strany byl stále větší. Ta nervozita, že ty obraty nejsou takové, se zvyšovala. Stále více napadal zaměstnance na jednotlivých pracovních schůzkách. U ní to vyvrcholilo tím, že na té poslední pracovní schůzce na ni zaútočil, když předtím na ni tlačil, do práce, kterou není schopna vykonávat, a to bylo vedení účetnictví. Chtěl, aby to prováděla souběžně jako účetní [právnická osoba] a audit. Nicméně na to nemá odbornou praxi a zkušenosti, takže to vykonávat samozřejmě nemohla. Říkala mu to, že pracovala jako personalistka, že je samozřejmě připravená a schopna udělat nějaké podklady, ale že to souběžné vedení účetnictví možné není. Na to on ji odpověděl, že když to šlo v jiných firmách, kde působil, takže to půjde i u žalobce a pokud to nechce dělat, tak ji opět vyhrožoval, že můžu prostě odejít, že lidí je dostatek. Podepsalo se to i na dalších zaměstnancích, kdy namátkou uvádí paní [příjmení], která to tzv. vzdala sama, protože už to nebyla schopna snášet. Ona byla na operaci s kolenem, potom samozřejmě musela mít rehabilitaci, byla v pracovní neschopnosti, přesto ji pan [jméno] nutil, aby pracovala z domova i v době pracovní neschopnosti a jezdila jednou týdně na porady. Přestože se jí podařilo udělat i v té době pracovní neschopnosti jeden z největších obratů firmy, tak jí nebylo nic zaplaceno, byť pan [jméno] jí sliboval, že jí samozřejmě nějaké peníze za to dá. [obec] toho ji nutil, aby nastoupila do práce, takže ona ukončila tu pracovní neschopnost, nicméně během týdne na ni tlačil takovým způsobem, že odešla sama. Těch věcí bylo daleko víc. Jak již říkala, upozorňovala pana [jméno] na to, že jeho pokyny jsou v rozporu se zákoníkem práce, tak on ji na to sdělil, že to je jedno, ať se o to nestará a že společnost vede jednatel a on, takže má dělat to, co on ji přikáže. Nakonec se rozhodla a v podstatě byla donucena, aby to ukončila tu práci pro žalobce, protože už byla tak říkajíc psychicky na dně. Poté, co odešla, tak dva měsíce byla v pracovní neschopnosti. Nebyla vůbec schopna komunikace s dalšími lidmi ani si vyhledávat novou práci. Měla problémy se spánkem. Měla pocit vyhoření, takže musela začít brát léky. Od té doby už se ta situace tedy zlepšila, léky jí pomohly. Podařilo se ji najít novou práci, je tam více než jeden rok a je tam spokojená. Také není pravdou, jak uvádí v žalobě, že z důvodu koronaviru žalovanému poklesly tržby, že mu odešli dodavatelé. To není pravdou. Je tedy pravdou, že v době koronaviru přišli o jednoho dodavatele z Polské republiky, který byl podstatný na začátku existence firmy, poté již se stal jen jedním z dodavatelů. Tento dodavatel z Polska nedodal ty svoje dodávky z důvodu uzavření hranic. Nicméně, v době koronaviru bylo daleko víc zakázek, protože jsme dodávali dezinfekce, dávkovače. Jí se podařilo dojednat zakázku pro [stát. instituce], takže se objevili také další dodavatelé, a to ze Slovenska Pan [anonymizováno] dokonce začal vybírat zálohy, nicméně tyto zálohy převedl na Slovensko. Bylo toho víc než 2,5 milionů korun, nicméně zboží odběratelům dodáno nebylo. Samozřejmě tito na ni tlačili. Dokonce se objevily i telefonické výhružky, upomínky. Vyvrcholilo to tím, že mu sdělila, tedy panu [jméno], že ty telefony brát nebude, příp. že mu je bude přímo předávat. Chodily e-maily, předžalobní výzvy, na ně musela odpovídat podle jeho pokynů. Už toho měla dost, takže se pokusila dát výpověď už dřív, už v tom červenci, nicméně se ji to podařilo uskutečnit až v září. Ještě by chtěla dodat, že té práce bylo rozhodně hodně. Byla ji neustále přidělována práce denně v tom rozhodném období i po její řádné pracovní době. Měla e-mail firemní i na svém soukromém počítači, takže pracovala v podstatě neustále. I večer odpovídala na firemní e-maily. Dnes už toto nemá, protože ten program smazala tak, aby ji nenařkl pan [jméno], že snad zneužila nějaká firemní data, jak bylo jeho zvykem. I tak ji chodily různé výhružky, a to do té doby, než jej upozornil její právní zástupce na možnost trestního stíhání.

6. Po provedeném dokazování vzal soud dále za prokázáno: z Pracovní smlouvy ze dne 7. 5. 2019, že téhož dne uzavřeli žalobce a žalovaná pracovní smlouvu s nástupem žalované do práce 9. 5. 2019 a druhem práce Personal a produkt manager; ze Mzdového výměru ze dne 3. 4. 2019, že žalobce stanovil s účinností od 9. 5. 2019 žalované základní hrubou mzdu ve výši [částka] měsíčně.

7. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z těchto důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla od 9. 5. 2019 zaměstnancem žalobce s druhem práce Personal a produkt manager a základní hrubou mzdu ve výši [částka] měsíčně. Přípisem ze dne 14. 9. 2020, doručeným žalobci téhož dne, žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr u žalobce z důvodu, že ji nevyplatil část mzdy za měsíce březen až červenec 2020. Žalované v rozhodném období květen a červen 2020 nebyla řádně vyplacena mzda, tak jak ji měla být vyplacena dle pracovní smlouvy.

9. Podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce (ve znění do 31. 12. 2020, dále jen ZP) – zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1).

10. Podle ustanovení § 59 ZP – zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

11. Podle ustanovení § 141 odst. 1 ZP – mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle výše uvedených §§ ZP a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Předně je třeba uvést, že v řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem dle § 56 písm. b) ZP je na zaměstnavateli, aby prokázal, že zaměstnanci byla v rozhodném období (§ 59 ZP) vyplacena mzda ve výši na jakou mu vznikl nárok, a to již jen z toho důvodu, že se prokazuje to, co se stalo a nikoliv to, co se nestalo (nelze tedy požadovat po zaměstnanci, aby prokazoval, že mzda mu vyplacena nebyla).

14. Soud byl proto připraven u ústního jednání (7. 9. 2021) poučit žalobce o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svého tvrzení, že v rozhodném období, tedy v měsících květen a červen 2020, byla žalované zaplacena mzda, tak jak jí náležela dle pracovní smlouvy, a to ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., jakož i o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce nedostavením se, se tak dobrovolně zbavil práva být soudem poučen ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. pouze při jednání a nikoliv mimo něj. Žalobce tedy v řízení neprokázal svá tvrzení, že v rozhodném období, tedy v měsících květen a červen 2020 (s ohledem na ustanovení § 59 ZP), žalované byla zaplacena mzda, tak jak jí náležela dle pracovní smlouvy. Soud tak vychází z nikým nezpochybněné účastnické výpovědi žalované, že v rozhodném období května a června 2020 ji nebyla řádně vyplacena mzda, tak jak ji měla být vyplacena dle pracovní smlouvy, když vykonávala stejný objem práce, či dokonce vyšší, jako v lednu či únoru 2020 a nebyl zde důvod ke krácení mzdy na 80 %. Vzhledem k této skutečnosti, tj. nevyplacení mzdy za květen a červen 2020, a je lhostejno v jaké výši, byly naplněny důvody dle § 56 písm. b) ZP pro okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou, neboť toto ustanovení ZP hovoří o části mzdy, což může být nedoplatek mzdy v libovolné výši.

15. Na těchto závěrech, s ohledem na soudem zaujatý právní názor, by ničeho nezměnilo ani doplnění dokazování výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení, zprávy Zdravotní pojišťovny a zprávy Úřadu práce, a proto je soud zamítl.

16. Vzhledem k všemu výše uvedenému, soud podanou žalobu, výrokem I. rozsudku, jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány účelně vynaložené náklady řízení, představující náklady právního zastoupení v celkové výši 25 132 Kč. Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající v úkonech právní služby příprava a převzetí zastoupení, 2x sepis vyjádření, 2x porada s klientkou a 2x účast u jednání á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 400 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 800 Kč za osm půlhodin po 100 Kč za promeškaný čas v souvislosti s ústními jednáními soudu podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky, cestovné ve výši 770 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) ZP ve spojení s potvrzením o nákupu PHM (2x cesta ze [město] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 60 Km tam i zpět, osobním motorovým vozidlem) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalované a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..