85 C 68/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupený Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno advokátkou Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o náhradu majetkové a nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě majetkové a nemajetkové újmy celkem částku 452 040 Kč, z toho částku 30 000 Kč za neoprávněné uložení kázeňského trestu, částku 354 048 Kč za vyloučení ze studia a znemožnění pracovního zařazení v kvalifikaci, kterou žalobce nemohl dosáhnout a částku 67 992 Kč za neoprávněné odnětí sirotčího důchodu, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalované se nepřiznává vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

III. O odměně zástupkyně žalobce ustanovené žalobci k ochraně jeho zájmů v tomto řízení bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. prosince 2019 domáhal, ve smyslu doplnění žaloby ze dne 14. září 2020, po žalovaném, tehdy označeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, , náhrady majetkové a nemajetkové újmy, a to ve výši 30 000 Kč za neoprávněné uložení kázeňského trestu, ve výši 354 048 Kč za vyloučení ze studia a znemožnění pracovního zařazení v kvalifikaci, kterou žalobce nemohl dosáhnout a částky 67 992 Kč za neoprávněné odnětí sirotčího důchodu, když tuto odůvodnil tím, že trpí poruchou přizpůsobení a emočně nestabilní poruchou osobnosti, po základní škole nastoupil na střední odborné učiliště , adresa, , obor mechanizátor lesní výroby, po nástupu do výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, podal žalobce dne 3. března 2016 přihlášku ke studiu na středním odborném učilišti , adresa, , v oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, Elektrotechnické a strojně montážní práce, ve školském vzdělávacím středisku , adresa, , když přihláškou ke studiu si chtěl žalobce zvýšit svou kvalifikaci tak, aby mohl po ukončení výkonu trestu odnětí svobody pracovat. Dne 6. května 2016 bylo u žalobce provedeno toxikologické vyšetření moči s negativní výsledkem na všechny sledované návykové látky, dne 23. srpna 2016 byl vypracován lékařský posudek o zdravotní způsobilosti se závěrem, že se u žalobce jedná o osobu zdravotně způsobilou, kdy dne 1. září 2016 byl žalobce zařazen do žádaného učebního oboru. Dne 29. srpna 2016 žalobce požádal o zařazení do bezdrogové zóny věznice s tím, že je odhodlaný k drogové abstinenci, byl zařazen ve věznici , adresa, do terapeutického programu pro drogově závislé pro prevenci a sanaci závislosti, když nebyl nikdy kázeňský trestán a usiloval o dokončení učebního oboru, kdy chtěl vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby se nevrátil ke dřívějšímu způsobu života. Dne 7. dubna 2017 bylo u žalobce na základě podezření na užití omamných a návykových látek provedeno testování moči s pozitivním výsledkem na metamfetamin a amfetamin, dne 25. dubna 2017 byly v moči žalobce prokázaný amfetaminy, při dalším testu dne 6. května 2017 byly výsledky negativní. Rozhodnutím z 29. května 2017 uložil speciální pedagog (věznice , adresa, ) žalobci kázeňský trest celodenního umístění na uzavřeném oddělení v délce trvání tří dnů nepodmíněně, když toto rozhodnutí bylo po vyřízení stížnosti žalobce potvrzeno. Dne 26. června 2017 podal žalobce stížnost proti uložení kázeňského trestu, neboť látka byla podána žalobci bez jeho vědomí, neužil ji z vlastním vůle a pohnutek, stížnost byla 10. července 2017 zamítnuta vedoucím oddělení. Dne 15. srpna 2017 byl žalobce vyloučen ze studia z důvodu hrubého porušení školního řádu z důvodu nástupu ke studiu pod vlivem omamných a psychotropních látek. Žalobce se obrátil na Krajský soud v , adresa, , který rozsudkem ze dne 19. července 2018, č. j. , spisová značka, rozhodl tak, že rozhodnutí o kázeňském trestu se zrušuje a věc se vrací žalované věznici , adresa, k dalšímu řízení, když toto rozhodnutí bylo na základě kasační stížnosti potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu za dne 17. dubna 2019, č. j. , spisová značka, , když kasační stížnost byla zamítnuta. V důsledku udělení kázeňského trestu došlo ke zhoršení psychického stavu žalobce, k proměně jeho osobnosti, což vedlo také k tomu že žalobce mohl mít kontakt s rodinou po dobu zhruba jednoho roku pouze přes sklo, což vyústilo v pokus o sebevraždu dne 25. ledna 2018, což pociťuje jako psychickou újmu. Žalobce jednání ze strany Věznice , adresa, pociťuje jako šikanózní, v důsledku protiprávního uložení kázeňského trestu došlo u žalobce ke zlomení psychiky, ke ztrátě důvěry ve spravedlnost, což mělo i vliv na další průběh výkonu trestu odnětí svobody, kázeňský trest mu byl uložen neoprávněně a za toto požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. V důsledku kázeňského trestu byl žalobce vyloučen ze studia, které probíhalo ve věznici , adresa, , bylo mu tím znemožnilo zvyšovat svou odbornou kvalifikaci a šanci na zařazení do pracovního procesu po ukončení výkonu trestu odnětí svobody, došlo také snížení společenského uplatnění žalobce, který nemohl dosáhnout vyššího odborného pracovního zařazení a vyššího vzdělání a proto žádá o náhradu újmy ve výši dvanáctinásobku průměrné měsíční mzdy v České republice stanovené Českým statistickým úřadem která činila v roce 2017 částku 29 504 Kč měsíčně, celkem ve výši 354 048 Kč. Dále žalobce žádá o náhradu za sirotčí důchod, který mu měl být vyplácen po dobu 12 měsíců ve výši 5 666 Kč měsíčně, neboť tento mu byl neoprávněným ukončením jeho studia odňat, když částka za tento nárok činí 67 992 Kč. Všechny škody, které žalobce uplatňuje, vznikly v přímé souvislosti s rozhodnutím žalovaného o kázeňském provinění ve vztahu k drogám a uloženým trestům, bez tohoto rozhodnutí by nebyl žalobce poškozen a žádná škoda by mu nevznikla, když jiný důvod uložení trestu než nesprávné vyhodnocení situace žalovanou věznicí nebyl, mezi rozhodnutím žalovaného a požadovanou škodu je přímá příčinná souvislost. K vyjádření původně žalované (Věznice , adresa, ) žalobce uvedl, že si uvědomuje, že překročil limit omluvené i neomluvené absence a přijímá za to odpovědnost ve formě, uložení napomenutí třídního učitele za zvýšenou absenci ve výuce a následně důtku třídního učitele za zvýšenou absenci ve výuce. Nicméně má za to, že zájem o studium se projevuje zejm. studijními výsledky, nikoliv docházkou a žalobce se studijními výsledky neměl žádný problém. Co se týče jeho zájmu o studium, tak pokud by žalobce zájem o studium neměl, vůbec by se do takového studia nehlásil a projevilo by se to hlavně na jeho studijních výsledcích, žalobce svůj zájem o studium projevil ihned po nástupu do výkonu trestu, jeho zájem o studium nebyl podmíněn ničím jiným, než touhou po změně života po propuštění z věznice, nastupoval do výkonu trestu s tím, že chce udělat vše pro to, aby změnil svůj život. Chtěl si zejména zlepšit svoji kvalifikaci a zbavit se své drogové závislosti. Dne 29. 8. 2016 podal žádost o zařazení do bezdrogové zóny věznice s tím, že je odhodlán k drogové abstinenci., tato žádost však byla odmítnuta stanoviskem speciálního pedagoga , tituly před jménem, , jméno FO, jako předčasná. Žalobce toto a následné znemožnění studia považuje za velikou křivdu vůči jeho osobě, protože navzdory prostředí, ve kterém se ocitl, udělal vše pro to, aby bojoval se svou závislostí. Žalobce se provinil pouze ve dvou případech během jednoho roku, osobně toto považuje za veliký úspěch vzhledem k podmínkám, ve kterých se nacházel a nadále je zcela odhodlán bojovat se svojí závislostí. K námitce nedostatku pasivní legitimace žalované navrhl, aby v řízení na straně žalovaného pokračovala Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti. U ústního jednání žalobce na žalobě setrval. K žalovaným vznesené námitce promlčení uvedl, že k této by soud neměl přihlížet pro rozpor s dobrými mravy, protože žalobce není právně vzdělán a vhledem k jeho situaci pobytu ve výkonu trestu nemohl adekvátně reagovat, neměl možnost si nároky konzultovat s nestranným právníkem nebo advokátem, jak by tomu bylo, pokud by byl na svobodě, kde by měl možnost vyhledat jakoukoli právní pomo, toto mu bylo znemožněno, nemohl mít přístup ani k řádné knihovně, která by obsahovala literaturu toto obsahující. Pokud vyhledal základní informace, tak mu nebylo pracovníky sděleno ani to, že musí nejdříve své nároky uplatnit u Ministerstva spravedlnosti a pak v dané zákonné lhůtě toto uplatnit i u soudu. Žalobce vycházel z obecně známé lhůty 3 roky, ve které nárok i uplatnil. V rámci svého závěrečného návrhu uvedl, že vůči němu bylo postupováno v rozporu se zákonem a došlo k nezákonnému rozhodnutí v rámci posuzování jednání spojeného s drogami v rámci jeho výkonu trestu odnětí svobody a díky tomuto nezákonnému postupu mu vznikla újma, kterou učinil předmětem tohoto řízení, nárok ve výši 30 000 Kč z důvodu, že byl potrestán pobytem na samotce je podložen i tím, jak se dále vyvíjelo chování žalobce, který se opakovaně sebepoškodil a pokusil se zabít, kdy toto bylo způsobeno tím, jak na něj dolehl protizákonný trest a vše, co z něj následně pak i vyplynulo, žalobce má psychické potíže a postup plynoucí z nesprávného rozhodnutí toto vše zhoršil. Pokud jde o nárok na částku plynoucí z vyloučení ze studia a ze znemožnění pracovního zařazení, tak doplnil, že k přihlášení se ke studiu a dokončení studia nedošlo, protože mu trest odnětí svobody končil dříve, než by skončilo studium po zrušení nezákonného rozhodnutí. Vzdělání bylo pro žalobce podstatné, aby se mohl po propuštění zařadit do běžného života a zajistit si tak své živobytí, bez vzdělání nemohl najít příslušné zaměstnání a naplnit svou představu o zajištění si výdělku a možnosti pokračovat v běžném životě. Žalobce neměl nabídku práce, protože byl ve výkonu trestu a neměl možnost si zaměstnání hledat, ale pokud by školu dokončil, tak by práci zcela jistě i s ohledem na situaci na trhu práce získal. Sirotčí důchod byl žalobci odňat pouze z důvodu ukončení studia žalobce, začít znovu studovat nebylo možné, protože by se již studium nestihlo dokončit, navíc zde byla překážka věku, kdy tento nárok končí 26. narozeninami žalobce.

2. Původně žalovaná (Věznice , adresa, ) navrhovala zamítnutí žaloby, když k jednotlivým nárokům uvedla, že nárok ve výši 30 000 za neoprávněné uložení kázeňského trestu nemůže uznat, neboť má za to, že je vždy nutno brát do úvahy intenzitu a délka trvání nestandartního stavu, ve výkonu trestu umístění do uzavřeného oddílu může odsouzený číst právnickou, vzdělávací a náboženskou literaturu, může přijímat návštěvy, má právo zúčastnit se vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, taktéž je mu umožněna účast na činnosti terapeutické nebo poradenské skupiny, do které je zařazen. Není pravdou, že by výkon tohoto kázeňského trestu spočíval i v tom, že lůžko nemá matraci, když matrace se odsouzenému vykonávajícímu kázeňský trest sice po budíčku odebírá a vrací se mu s večerkou, ale na noc má matraci plně k dispozici. Přes den mu k odpočinku slouží židle, na kterou si může kdykoliv usadit a k dispozici má i stůl. Žalovaná nemá za to, že by újma byla natolik veliká, aby odpovídala dennímu odškodnění ve výši 10 000 Kč a nebylo doloženo, jakým způsobem k uvedené sumě žalobce došel. Žalovaná odmítá spekulace zástupce žalobce, že výše uvedeným neoprávněným uložením kázeňského trestu došlo ke zhoršení psychického stavu žalobce, který byl dne 12. 9. 2017 přemístěn zpět do věznice , adresa, , zde byl opakované pozitivně testován na přítomnost omamných a psychotropních látek a byly mu za toto uloženy kázeňské tresty tak, jak umožňuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (např. dne 22. 1. 2018 byl pozitivně testován na látky BZD a byl mu uložen trest 14 dnů umístění do uzavřeného oddílu, dne 7. 6. 2019 byl pozitivně testován na metamfetaminy, kdy mu byl uložen trest 20 dnů umístění do uzavřeného oddílu. Žalovaná nepřebírá zodpovědnost za chování žalobce ve výkonu trestu v jiné věznici, kde měl žalobce jako svéprávná osoba další problémy. Co se týče nároku žalobce ve výši 354 048 Kč za vyloučení ze studia a znemožnění pracovního zařazení v kvalifikaci, kterou žalobce nemohl dosáhnout, tento taktéž neuznává ani z části, neboť tvrzení žalobce o nemožnosti dosažení vyššího odborného pracovního zařazení v oboru elektrotechniky a vyššího vzdělání je na úrovni čisté spekulace. Žalobce ani v době, kdy navštěvoval učební obor , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, Elektrotechnické a strojně montážní práce, nebyl studentem, z jehož docházky by jasně vyplýval vysoký zájem o studium a pozdější uplatnění v oboru. Žalobce v prvním pololetí školního roku (2016/2017) prospěl, bylo mu však na základě rozhodnutí klasifikační pedagogické rady SVS uděleno napomenutí třídního učitele za zvýšenou absenci ve výuce. Ve 3. čtvrtletí školního roku 2016/2017 žalobci byla na základě rozhodnutí klasifikační pedagogické rady SVS udělena důtka třídního učitele za zvýšenou absenci ve výuce. Žalobce měl 32,6% neomluvené absence, kdy omluvená absence je do 25%. Žalovaná přitom zdůrazňuje, že žalobce byl do Věznice , adresa, přemístěn z Věznice , adresa, právě z důvodu absolvování učebního oboru, ze strany žalované tedy bylo očekávání, že se toto promítne do přístupu ke studiu, když z výpisu z programu Bakaláři, které vede Školské středisko při Věznici , adresa, vyplývá, že v 1. pololetí školního roku 2016/2017 měl žalobce zameškáno 48 hodin teorie, 71 hodin praxe, v druhém pololetí na neomluvené hodiny připadlo 86 hodin teorie a 157 hodin praxe. Žalovaná z tohoto nenabyla dojmu o hlubokém zájmu žalobce o studium a zvyšování jeho kvalifikace tak, aby mu byla přínosem po vykonání trestu. Žalobce následně nastoupil dne 7. 4. 2017 k výuce pod vlivem omamných a psychotropních látek, vážně tak porušil školský řád čl. 6 - výchovná opatření, Vnitřní řád věznice a zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaná dále uvedla, že Školské vzdělávací středisko vzniklo ke dni 1. 1. 2010 jako odloučené pracoviště Středního odborného učiliště Vězeňské služby České republiky (organizační složkou státu) nařízením ministerstva spravedlnosti č. 2/2009 ze dne 27. 11. 2009. Ředitelství SOU je dislokováno v , adresa, , ul , jméno FO, , Anonymizováno, a jsou mu přímo podřízena odloučená pracoviště, jejich prostřednictvím se zajišťuje vzdělávání osob ve výkonu trestu, tedy i Školské vzdělávací středisko při Věznici , adresa, (Nařízení ministerstva spravedlnosti č. , hodnota, , čl. 3). Věznice jako taková nemá žádné kompetenční práva ochledně chodu Školského vzdělávacího střediska, jeho činnost řídí ředitel, o rozhodnutí vyloučení žalobce ze studia rozhodl vedoucí učitel , tituly před jménem, , jméno FO, , po individuálním zhodnocení celé záležitosti s přihlédnutím k předchozímu průběhu studia (jaký byl zájem žáka o studium, jakých dosahoval studijních výsledků, byla-li mu udělena nějaká výchovná opatření apod.). Vzdělávání odsouzených je nedílnou součástí programu odsouzených, proto je v takových případech nutno brát do úvahy i stanovisko zaměstnanců jiných orgánů věznic, avšak koncové rozhodnutí dělá vždycky zaměstnanec Školského vzdělávacího střediska a toto je v jeho plné kompetenci. S výše uvedeným souvisí i neuznání žalobcova nároku za neoprávněné odebrání sirotčího důchodu, na jehož odebrání neměla žalovaná žádný vliv. Žalovaná dále namítla, že dle jejího názoru není na její straně pasivní legitimace, vzhledem k ustanovení § 23 odst. 5, 6 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kdy stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem. Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.

3. Poté, co v řízení bylo, s ohledem na vyjádření žalované Věznice , adresa, ohledně jí tvrzeného nedostatku pasivní legitimace a návrh žalobce, pokračováno na straně žalované s Ministerstvem spravedlnosti, se toto vyjádřilo podáním ze dne 21. 6. 2021 k věci tak, že po provedení lustrace spisové služby nenalezla žádost žalobce o předběžné projednání v žalobě uplatněných požadavků, což žalobce ve své žalobě ani netvrdí, není tak splněna obligatorní zákonná podmínka pro uplatnění uvedeného nároku u soudu a navrhovala zamítnutí žaloby. Následně se podáním ze dne 1. 11. 2022 k žalobě žalovaná vyjádřila tak, že v mezidobí od vyjádření ze dne 21. 6. 2021 bylo zjištěno, že rozhodnutím o uložení kázeňského trestu speciálním pedagogem ze dne 26. 6. 2017, č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl žalobci uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně, a to za požití návykové látky dne 7.4.2017, kdy měl pozitivní výsledek testu na požití MET (metamfetaminu/amfetaminu). Uvedené rozhodnutí bylo ze strany žalobce napadeno stížností, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím vrchního komisaře Věznice , adresa, ze dne 10.7.2017, č.j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jímž bylo původní rozhodnutí potvrzeno. V rámci tohoto kázeňského řízení žalobce tvrdil, že návykovou látku nepožil vědomě (ale že mu jí podal někdo třetí – jiný odsouzený, a to v kávě) a dále rozporoval, že by odebraný vzorek, který byl odeslán do toxikologické laboratoře a který také vyšel s pozitivním výsledkem, byl jeho a tvrdil, že došlo k záměně vzorků (což bylo jednoznačně vyvráceno). Předmětný kázeňský trest byl žalobcem vykonán v období 31.7.2017 (14:30 hod.) – 3.8.2017 (14:30 hod.). Žalovanou bylo zjištěno, že žalobci byla i v průběhu výkonu kázeňského trestu umožněna každodenní jednohodinová vycházka a na cele mohl mít u sebe právnickou, vzdělávací a náboženskou literaturu. Dále bylo zjištěno, že v daném období (31.7.2017 – 3.8.2017) neměl žalobce plánovanou žádnou návštěvu a k žádnému omezení v tomto směru v daném období nedošlo. Stejně tak v daném období nepřišel žalobci do věznice ani žádný balík (jehož případné předání by bylo z důvodu výkonu kázeňského trestu opožděno). Obecně pak omezení související s pobytem na uzavřeném oddělení spočívají zejména v omezení aktivit programu zacházení, kdy se takováto osoba může účastnit pouze terapeutické nebo poradní skupiny, přičemž ovšem žalobce v daném období (31.7.2017 – 3.8.2017) neměl stanoveny žádné řízené aktivity programu zacházení a byl toliko čekatelem na zařazení do kurzu finanční gramotnosti, kurzu počítačové gramotnosti, poradenství pro mladé dospělé a speciálně výchovné aktivity 3Z. Ani v tomto směru tak k žádným faktickým omezením na straně žalobce nedošlo. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2018, č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, ze dne 10. 7. 2017, č.j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zrušeno a věc byla žalované Vězeňské službě ČR, Věznici , adresa, vrácena k dalšímu řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 8. 2018. Důvodem zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že krajský soud dospěl k závěru, že nebylo vyvráceno tvrzení žalobce, že mu návykovou látku někdo (jiný odsouzený) podal bez jeho vědomí. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, č.j. , spisová značka, , byla kasační stížnost žalované Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 4.2019. Dle zjištění žalované pak bylo kázeňské řízení zastaveno. K osobě žalobce bylo žalovanou zjištěno, že tento byl v rozhodném období ve výkonu trestu odnětí svobody poněkolikáté, za spáchání trestných činů loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu dle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Žalobce byl v období od 28. 5. 2015 – 25. 8. 2015 ve vazbě a následně od 26. 8. 2015 ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce v žalobě uvádí, že mělo být jeho dětství poznamenáno ztrátou otce, ze zjištění žalované vyplývá, že otec žalobce zřejmě zemřel v roce 2013 (v roce 2017 matka žalobce uváděla, že jsou to 4 roky, co zemřel žalobcův otec), tedy v době, kdy žalobci bylo 21 let, což za období dětství označit nelze. Dále bylo žalovanou zjištěno, že žalobce zřejmě požíval omamné a psychotropní látky (asi zejména pervitin) od 14 let, od 18 let si tyto látky „píchal“ (alespoň toto sám uváděl). Ze sdělení Vězeňské služby ČR vyplývá, že žalobce měl ve výkonu trestu odnětí svobody i následně požívat omamné a psychotropní látky, když měl být ve Věznici , adresa, pozitivně testován dne 22. 1. 2018 na látky BZD (benzodiazepiny) a dne 7. 6. 2019 na MET (metamfetaminy). K právní stránce věci žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, ze dne 10. 7. 2017, č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7.2018, č. j. , spisová značka, , lze toto rozhodnutí označit za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, (dále také jen zákon o OdpŠk)a odpovědnostní titul spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí v daném smyslu je tedy dán. Naopak ze žalovanou zjištěných skutečností nevyplývá, že by bylo pro nezákonnost k tomu příslušným orgánem zrušeno či změněno rozhodnutí Středního odborného učiliště ze dne 15. 8. 2017 o vyloučení žalobce ze studia a dané rozhodnutí tak za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o OdpŠk označit nelze a v tomto směru není dán odpovědnostní titul spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí. Z žalovanou zjištěných skutečností nevyplývá splnění dalších dvou zákonných předpokladů odpovědnosti státu, a to vznik/existence škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a existence příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady, když žalovaná existenci obou těchto předpokladů odpovědnosti státu výslovně činí spornou. Pokud pak jde o jednotlivé nároky žalobce, tak k žalobcem požadované náhradě nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč, která mu měla být způsobena výkonem uloženého kázeňského trestu, tedy celodenním umístěním do uzavřeného oddělení na 3 dny, který žalobce vykonal v období 31. 7. 2017 – 3. 8. 2017 žalovaná uvedla, že zrušující rozhodnutí, tedy rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2018, č. j. , spisová značka, , nabyl právní moci dne 22. 8. 2018. Žaloba v této věci byla Okresnímu soudu v , adresa, doručena dne 2. 12. 2019, tedy více než po 1 roce a 3 měsících. V mezidobí žalovaná neeviduje žádnou žádost žalobce o mimosoudní projednání žalobou uplatněného nároku (žádného z nich), nedošlo tak ke stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 35 zákona o OdpŠk a žalovaná s odkazem na ust. § 32 odst. 3 zákona o OdpŠk vznesla námitku promlčení požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná zároveň učinila výslovně sporným, že by na straně žalobce v souvislosti s rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , resp. v souvislosti s vykonaným kázeňským trestem v období 31. 7. 2017 – 3. 8. 2017 (dále jen kázeňský trest) došlo ke vzniku nemajetkové újmy, a to jak co do základu, tak co do tvrzené závažnosti, resp. požadované formy (peněžní) ve výši 10 000 Kč za každý den vykonaného kázeňského trestu, kdy tato není nijak odůvodněna, není zřejmé, jak k této částce žalobce vůbec dospěl, výši požadovaného plnění považuje za nepřiměřenou, při jejím porovnání s částkami, které dle judikatury Nejvyššího soudu náleží na náhradě nemajetkové újmy osobám, které byly na osobní svobodě omezeny vazbou v případě, kdy následně byly obžaloby zproštěny (z konkrétních důvodů), kdy rozmezí této náhrady činí 500 Kč – 1 500 Kč za den. K žalobou uplatněnému nároku žalobce na úhradu částky 354 048 Kč, jako dvanácti násobku průměrné měsíční mzdy v České republice pro rok 2017 žalovaná uvedla, že ze žaloby, resp. jejího doplnění není vůbec zřejmé, co do základu má daná částka představovat, tj. zda má jít taktéž o újmu nemajetkovou či zda má jít o újmu majetkovou a případně jakou (ušlý zisk či škodu skutečnou). Pokud by se mělo jednat o újmu nemajetkovou, žalovaná s odkazem na důvody uvedené výše u předchozího nároku vznesla námitku promlčení požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Dále k vznesenému nároku uvedla, že z žaloby, resp. jejího doplnění vyplývá, že žalobce měl být ze studia vyloučen rozhodnutím Středního odborného učiliště ze dne 15. 8. 2017 (dále jen rozhodnutí SOU), tedy rozhodnutím samostatným a odlišným od rozhodnutí Vězeňské služby, Věznice , adresa, , které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2018, č .j. , spisová značka, . Žalované není známo a ani žalobce v rámci svých žalobních tvrzení neuvádí, že by dané rozhodnutí Středního odborného učiliště o vyloučení žalobce ze studia bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Žalovaná ve vztahu k tomuto požadavku žalobce výslovně sporuje existenci odpovědnostního titulu – nezákonného rozhodnutí, neboť rozhodnutí SOU, jímž byl žalobce vyloučen ze studia, nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o OdpŠk. Žalovaná zároveň činí výslovně sporným, že by na straně žalobce v souvislosti s rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, (či v souvislosti s vykonaným kázeňským trestem) došlo ke vzniku nemajetkové újmy, a to jak co do základu, tak co do tvrzené závažnosti, resp. požadované formy (peněžní) a výše 354 048 Kč. Pokud by se pak mělo jednat o újmu majetkovou, není žalované ani z žaloby a ani jejího doplnění zřejmé, oč takovýto případný požadavek žalobce opírá, a to ani co do základu, ani co do výše. K žalobním tvrzením žalobce dále uvádí, že k vyloučení žalobce ze studia došlo z toho důvodu, že se do výuky dostavil pod vlivem omamných a psychotropních látek a dále s přihlédnutím k jeho dosavadnímu nevalnému přístupu ke studiu, kdy mu bylo z důvodu neomluvených absencí ve výuce nejprve uděleno napomenutí třídního učitele a následně (jelikož se přístup žalobce ani poté nezměnil) důtka třídního učitele. Sám žalobce pak ve svém přípisu ze dne 11. 5. 2017 (kromě toho, že přiznával svou chybu) poukazoval na skutečnost, že samotné prokázání požití omamných a psychotropních látek (prostřednictvím pozitivního testu) u některých jiných studujících k ukončení studia nevedlo. Žalovaná zároveň činí výslovně spornou i existenci příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenou újmou a rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, (či vykonaným kázeňským trestem). K žalobou uplatněnému nároku žalobce na náhradu škody v celkové výši 67 992 Kč, kdy tento tvrdí, že mu byl neoprávněně odebrán sirotčí důchod ve výši 5 666 Kč měsíčně (tedy zřejmě náhrada za dobu 12 měsíců) žalovaná uvedla, že jí o případném pobírání sirotčího důchodu ze strany žalobce, jeho výši či případném rozhodnutí o odebrání sirotčího důchodu, není ničeho známo, neboť problematika vyplácení sirotčích důchodů nespadá do působnosti Ministerstva spravedlnosti, žalovaná žalobci žádný sirotčí důchod nepřiznala, nevyplácela a ani nerozhodla o jeho případném odnětí, když tato problematika spadá do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále uvedla, že součástí rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , týkajícího se uložení předmětného kázeňského trestu, nebyl žádný výrok (nebo jeho část), která by se týkala otázky případného pobírání sirotčího důchodu ze strany žalobce, a tedy ani otázky jeho případného odebrání. Pokud žalobce případně spojuje odebrání sirotčího důchodu se svým vyloučením ze studia, žalovaná odkázala na již uvedenou argumentaci, že žalobce měl být ze studia vyloučen samostatným rozhodnutí SOU, tedy rozhodnutím a odlišným od rozhodnutí Vězeňské služby, Věznice , adresa, , které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2018, č. j. , spisová značka, , kdy rozhodnutí SOU však nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o OdpŠk, když toto nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem (ani žalobce nic takového netvrdí a žalovanou nebyla tato skutečnost zjištěna). Žalovaná zároveň ve shodě s výše uvedeným opětovně dále konstatuje, že žalobce byl vyloučen ze studia z toho důvodu, že se do výuky dostavil pod vlivem omamných a psychotropních látek a dále s přihlédnutím k jeho dosavadnímu nevalnému přístupu ke studiu, kdy mu bylo z důvodu neomluvených absencí ve výuce nejprve uděleno napomenutí třídního učitele a následně (jelikož se přístup žalobce ani poté nezměnil) důtka třídního učitele. Žalovaná dále namítla, že Ministerstvo spravedlnosti není příslušnou organizační složkou státu, která by měla za stát jednat v otázce týkající se problematiky sirotčích důchodů, resp. sirotčího důchodu žalobce, neboť tato problematika do působnosti Ministerstva spravedlnosti vůbec nespadá. Žalovaná zároveň výslovně sporuje existenci odpovědnostního titulu – nezákonného rozhodnutí (když k vyloučení žalobce ze studia došlo rozhodnutím SOU), výslovně sporuje vznik škody na straně žalobce, a to jak co do základu, tak co do tvrzené výše a dále výslovně sporuje i existenci příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenou škodou a rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, (či vykonaným kázeňským trestem). Ve svém závěrečném návrhu žalovaná na svém procesním stanovisku setrvala, shrnula, že dle jejího názoru žalobce neprokázal splnění základních předpokladů odpovědnosti státu podle zákona o OdpŠk, neboť rozhodnutí Vězeňské služby ČR, které bylo rozsudkem Krajského soudu v , adresa, zrušeno, není v příčinné souvislosti s žádnými žalobcem tvrzenými dopady ani s žalobcem uplatněnými nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, resp. na poskytnutí náhrady majetkové újmy (škody), žalobce neprokázal splnění základních předpokladů odpovědnosti státu podle zákona o OdpŠk, ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě uplatněné žalobcem vznesla žalovaná důvodně námitku promlčení, neboť promlčecí doba, která počínala běžet dnem nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v , adresa, dne 22. 8. 2018 trvala 6 měsíců a marně uplynula dne 22. 2. 2019. Žaloba byla žalobcem podána až dne 2. 12. 2019, tedy téměř 10 měsíců po marném uplynutí promlčecí doby. Vznesení námitky promlčení ze strany žalované (státu) není v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedla, že žalobce je nyní již popáté odsouzen za úmyslný trestný čin, v současné době v nepodmíněném výkonu trestu odnětí svobody v trvání 2 let a předchozí odsouzení žalobce bylo na 5 let, žalovaná je tak přesvědčena, že kázeňský trest v podobě celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně neměl a ani nemohl mít na žalobce takové dopady do jeho osobnostní sféry, které žalobce tvrdí, aby mu bylo poskytnuto zadostiučinění v penězích, když byl za obdobný přestupek (pozitivní test na omamné látky) kázeňsky trestán i v letech 2018 a 2019, kdy rozhodnutím ze dne 20. 7. 2018 mu byl uložen kázeňský trest v podobě celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 14 dnů nepodmíněně a rozhodnutím ze dne 28. 6. 2019 mu byl uložen kázeňský trest v podobě celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 20 dnů nepodmíněně. Ve vztahu k tvrzenému ušlému zisku údajně souvisejícím s nedokončeným zvýšením kvalifikace žalobce z důvodu vyloučení ze studia má za to, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, neboť zde neexistuje odpovědnostní titul, tedy nezákonné rozhodnutí, resp. rozhodnutí, které by pro svou nezákonnost bylo zrušeno, žalobce odvolání proti rozhodnutí o vyloučení ze studia žalobce nepodal. Žalobce žádnou práci, kde by jeho měsíční mzda činila alespoň průměrnou výši měsíční mzdy v České republice v roce 2017 přislíbenu ani sjednánu neměl, nemohl mu vzniknout ani jím tvrzený ušlý zisk, nadto mu nemohla jakákoli potenciální mzda ujít, neboť byl ve výkonu trestu až do roku 2020. Pokud se pak jedná o požadovanou majetkovou újmu (škodu), která by měla souviset s odnětím sirotčího důchodu v souvislosti s ukončením soustavné přípravy na budoucí povolání, tak ani v tomto případě nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, neboť není dán odpovědnostní titul, tedy nezákonné rozhodnutí, k odnětí sirotčího důchodu došlo rozhodnutím ČSSZ ze dne 4. 12. 2017, č. j. , Anonymizováno, -, datum, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, neboť žalobce dne 7. 9. 2017 ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání na středním odborném učilišti, kdy nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce proti rozhodnutí ČSSZ podal odvolání, jednalo se o samostatné rozhodnutí, toto nebylo jako nezákonné zrušeno a neexistuje tak ani příčinná souvislost mezi rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, o uložení kázeňského trestu a žalobcem tvrzeným dopadem v podobě odnětí sirotčího důchodu.

4. Ze shodných skutkových tvrzení procesních stran vzal soud za prokázáno, že žalobce v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, podal přihlášku ke studiu na středním odborném učilišti , adresa, , v oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Elektrotechnické a strojně montážní práce, ve školském vzdělávacím středisku , adresa, , rozhodnutím o uložení kázeňského trestu speciálním pedagogem Věznice , adresa, č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 29. května 2017, byl žalobci uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně, když toto rozhodnutí bylo po stížnosti žalobce rozhodnutím vrchního komisaře Věznice , adresa, ze dne 10. 7. 2017 potvrzeno a žalobce vykonal uložený kázeňský trest v období od 31. 7. 2017 do 3. 8. 2017. Krajský soud v , adresa, na základě žaloby podané žalobcem rozsudkem ze dne 19. července 2018, č. j. , spisová značka, rozhodl, že rozhodnutí o kázeňském trestu se zrušuje a věc se vrací Věznici , adresa, k dalšímu řízení, když toto rozhodnutí bylo na základě kasační stížnosti potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu za dne 17. dubna 2019, č. j. , spisová značka, , když kasační stížnost podaná Vězeňskou službou České republiky, Věznicí , adresa, byla zamítnuta. Žalobce podal Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost o odškodnění až v průběhu tohoto řízení a toto došla zmíněnému státnímu orgánu dne 18. 3. 2022.

5. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: z rozhodnutí o uložení kázeňského trestu speciálním pedagogem Věznice , adresa, č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 29. května 2017, že dne 7. 4. 2017 v 13:40 hodin bylo u , Jméno zainteresované osoby 0/0, na základě podezření ze zneužití omamných a návykových látek rozhodnutím ředitele věznice provedeno cílené testování tělních tekutin, když orientační detekční soupravou byla prokázána pozitivita na zneužití látky MET, kdy odebraný vzorek byl postoupen k toxikologickému vyšetření v toxikologické laboratoři a byla prokázána pozitivita na metamfetamin a amfetamin. Speciální pedagog dospěl k závěru, že uvedeným jednáním žalobce porušil stanovenou kázeň a pořádek a požil návykovou látku a uložil mu kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně. z rozhodnutí Středního odborného učiliště, se sídlem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 15. 8. 2017, že učitel – vedoucí ŠVS , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodl dne 15. 8. 2017 o vyloučení ze studia žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, ze třídy , Anonymizováno, , když toto rozhodnutí obsahuje poučení o možnosti podat proti němu odvolání do patnácti dnů od jeho doručení k řediteli SOU. Rozhodnutí převzal žalobce dne 15. 8. 2017. z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. července 2018, č. j. , spisová značka, , že tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. srpna 2018. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2019, č. j. , spisová značka, , že tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. dubna 2019. ze zprávy České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 16. 2. 2023, že žalobce pobíral sirotčí důchod od 1. 9. 2016 do 5. 12. 2017, když rozhodnutím ČSSZ ze dne 4. 12. 2017 č. j. , Anonymizováno, -, datum, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, mu byl sirotčí důchod od 6. 12. 2017 odňat, neboť žalobce dne 7. 9. 2017 ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání na SOU. z účastnického výslechu žalobce, že byl na školáku ve věznici , adresa, , chtěl se posunout někam dál a udělat si vzdělání, předtím byl ve Věznici , adresa, . Nabídky na drogy, které se do výkonu trestu dostávají, odmítal, nabídky měl proto, že pobíral sirotčí důchod a někteří si těmi nabídkami chtěli přivydělat na tabáček. Nic si nevzal, ale v té době měl problémy s panem Haluzou, který byl viděn, že manipuluje s jeho hrnkem, kde mu měl nasypat nějaký prášek, šel ráno do školy, cestou zpět byl vyzván k podrobení se testu, skutečně se cítil jinak, byl to jiný pocit, než po požití pervitinu, který znal. Věznice jeho obhajobu zavrhla, na základě toho přišel o možnost vzdělávání, byl převeden do Věznice , adresa, , kde ztratil možnost návštěvy jeho matky, protože mu matka přestala věřit. Tehdy se to na něj všechno sesypalo, ztratil víru v ten systém, zvažoval i sebevraždu. Následkem toho rozhodnutí přišel o sirotčí důchod, snížilo se jeho uplatnění na trhu práce, protože nemá žádné vzdělání a jako elektrikář nebo elektromontér bych si mohl vydělat více peněz a mít jinou třídu. Za to ještě odseděl 20 nebo 14 dnů na „díře“ a byl i omezen dál v programech ve věznici, jednali se ním jako s narkomanem, už se nedostal ani do toho toxi programu, kdy předtím s ním jednali jako s abstinujícím narkomanem, který se chce léčit. I po tom testu na moč byl nadále žákem školy, ale tím, že nebyl na soupisu vězňů pro práci, nemohl se tím koridorem dostat na praxi i do školy a vznikala mu tím absence a pak byl formálně vyřazen, 1. ročník ukončil, dostal i vysvědčení, že ho úspěšně absolvoval. Do školy už jsem se nemohl vrátit, protože to zrušení kázeňského trestu krajským soudem bylo až v roce 2019, stejně by to nestihl, protože měl výstup z výkonu trestu 15. 5. 2020. Ve výkonu trestu se o žádnou další možnost vzdělání neucházel, stejně by ho nevzali, protože byl kázeňsky potrestán. Co se týče sirotčího důchodu, tak mu došlo nějaké rozhodnutí od ČSSZ, že mu na něj zamítl nárok, a to proto, že buď jim věznice oznámila, že byl vyloučen ze studia, nebo té paní, co to řešila, nedošlo potvrzení o studiu na ten další rok a ona to potom začala nějak řešit. Psal na ČSSZ dva dopisy, ale odepsali mu, že je nezajímá důvod ukončení studia, v té době, kdy to psal, tak ten kázeňský trest byl pravomocný. , jméno FO, ten sirotčí důchod by vlastně ani neměl nárok později, protože ten zaniká dosažením věku 26 let. Proti rozhodnutí o odebrání sirotčího důchodu psal na ČSSZ dva dopisy, z obsahu by rozumný člověk mohl dovodit, že se odvolává, ale jistý si tím není, že to tak vzali. Ve výkonu trestu nemá přístup k internetu, nenašel nic ani ve vězeňské knihovně, to poučení o té žalobě měl z nějakého zeleného papíru, který měl z mého předchozího dotazu na paní , Anonymizováno, , to poučení na tom rozhodnutí o kázeňském trestu nebylo. Ani od spoluvězňů se toho moc nedozvěděl. Co se týče jeho psychického stavu, měl tehdy úzkosti, od 15 let se léčí na úzkostné poruchy, nebyl se schopen soustředit, měl strach z toho, co přijde, z budoucnosti, na tu úzkostnou poruchu bere pravidelně dlouhodobě léky, byl ve stabilizovaném stavu, ale pak se to zhoršilo. Do výkonu tohoto trestu nastupoval 24. 12. 2022, byl v pátrání policie pro nenastoupení. Rekvalifikaci na úřadě práce si nedělal, žádnou mu tam zaměstnanci ani nenabídli, po výstupu z výkonu trestu se na svobodě o studium neucházel, protože brigádně pracoval, neměl na to čas. Byl po celou dobu uchazeč o zaměstnání, našel si paní, má s ní dvě děti, protože paní vydělávala více, tak se staral o děti. Co se týče konkrétních dopadů těch třech dnů na uzavřeném oddílu, k tomu uvedl, že tam nebyl tři dny, ale byl v „díře“ 20 dní, ten trest byl za ním odeslaný do té další věznice. Mimo věznici žádnou konkrétní pracovní nabídku v oboru, který studoval, neměl. Není schopen říct, jestli podával odvolání proti rozhodnutí o vyloučení ze studia, je to možné, ale stejně to nemělo smysl, z toho důvodu že dostal ten pravomocný kázeňský trest, který byl zrušený až dlouho potom. Tím špatným rozhodnutím vězeňské služby mu byla odepřena možnost získat výuční list, se kterým by mohl jít na svobodu. Z jeho pohledu není podstatné, jestli se po výstupu zajímal o vzdělání. Nikdo nemůže zbourat jeho tvrzení o tom, že vzhledem k tomu, že měl průměrné známky, že by nedostudoval.

6. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázány další či odlišná skutková zjištění, významná pro právní hodnocení této věci, proto se těmito důkazy a jejich hodnocení v odůvodnění rozhodnutí dále podrobněji nezabýval.

7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že žalobce v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, podal přihlášku ke studiu na středním odborném učilišti , adresa, , v oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, Elektrotechnické a strojně montážní práce, ve školském vzdělávacím středisku , adresa, , když dne 7. 4. 2017 v 13:40 hodin bylo u žalobce provedeno cílené testování tělních tekutin, když u žalobce byla prokázána pozitivita na metamfetamin a amfetamin. Speciální pedagog dospěl k závěru, že uvedeným jednáním žalobce porušil stanovenou kázeň a pořádek a požil návykovou látku a uložil mu kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 3 dny nepodmíněně, když toto rozhodnutí bylo po stížnosti žalobce rozhodnutím vrchního komisaře Věznice , adresa, ze dne 10. 7. 2017 potvrzeno a žalobce vykonal uložený kázeňský trest v období od 31. 7. 2017 do 3. 8. 2017. Krajský soud v , adresa, na základě žaloby podané žalobcem rozsudkem ze dne 19. července 2018, č. j. , spisová značka, rozhodl, že rozhodnutí o kázeňském trestu se zrušuje a věc se vrací Věznici , adresa, k dalšímu řízení, když toto rozhodnutí bylo na základě kasační stížnosti potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Žalobce byl rozhodnutím Středního odborného učiliště, se sídlem , jméno FO, 51, , adresa, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 15. 8. 2017 vyloučen ze studia ze třídy , Anonymizováno, , když toto rozhodnutí žalobce převzal dne 15. 8. 2017. Žalobce pobíral v době od 1. 9. 2016 do 5. 12. 2017 sirotčí důchod, který mu byl rozhodnutím ČSSZ ze dne 4. 12. 2017 č. j. , Anonymizováno, -, datum, – , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ode dne 6. 12. 2017 odňat, neboť žalobce dne 7. 9. 2017 ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání na SOU. Žalobce se ve výkonu trestu se o žádnou další možnost vzdělání neucházel, protože po zrušení kázeňského trestu krajským soudem by nestihl dostudovat, protože měl výstup z výkonu trestu dne 15. 5. 2020. Po výstupu z výkonu trestu se na svobodě o studium neucházel, protože brigádně pracoval, neměl na to čas, rekvalifikaci na úřadě práce mu nenabídli, po celou dobu byl uchazečem o zaměstnání, staral se o své dvě děti, protože jeho paní vydělávala více než on.

8. Podle § 7 odst. 1 zákona o OdpŠk, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 8 zákona o OdpŠk, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

10. Podle § 31a odst. 1 zákona o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 31a odst. 2 zákona o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Podle § 32 odst. 1 zákona o OdpŠk, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 3 zákona o OdpŠk, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu dle výše citovaných ustanovení zákona o OdpŠk soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Vzhledem k žalovanou vznesené námitce promlčení se soud v prvé řadě musel zabývat důvodností této námitky promlčení, a dále vzhledem k vyjádření žalovaného také zhodnocením, zda vznesení námitky promlčení či její aplikace není v rozporu s dobrými mravy. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona o OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Žalobce uplatnil svůj nárok u soudu dne 2. 12. 2019, přičemž rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 7. 2018, č.j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, ze dne 10. 7. 2017, č.j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , zrušeno a věc byla žalované Vězeňské službě ČR, Věznici , adresa, vrácena k dalšímu řízení, nabyl právní moci dne 22. srpna 2018. Kasační stížnost Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 26. 4.2019. Žalobce podal žádost na odčinění újmy u žalované až v průběhu tohoto soudního řízení, zahájeného žalobou došlou soudu dne 2. 12. 2019. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil svůj nárok na odčinění nemajetkové újmy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, neboť kázeňský trest, uložený nezákonným rozhodnutím VS ČR byl vykonán již v roce 2017, stejně tak došlo v roce 2017 k vyloučení žalobce ze studia a k odejmutí sirotčího důchodu. Žalovaná tak vznesla námitku promlčení oprávněně, když v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno podání žádosti o mimosoudní projednání žalobou uplatněného nároku (u žalované), nedošlo tak ke stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 35 zákona o OdpŠk a s ohledem na okolnosti této věci, kdy žalovaná aktivně nečinila ničeho, co by žalobci znemožnilo uplatnění jeho nároku (včas), neboť o tomto nároku vůbec nevěděla, má soud za to, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru sdílí právní názor vyjádřený v argumentaci žalované, že všichni účastníci mají stejná práva a povinnosti, když i žalobcem zmíněné skutečnosti, že žalobce není právně vzdělán, resp. byl ve výkonu trestu, nemohl tak věc konzultovat s advokátem a neměl přístup k literatuře, jak by tomu bylo, pokud by byl na svobodě, soud nemá za právně relevantní, neboť tyto skutečnosti (a z těchto zejména pobyt žalobce ve výkonu trestu) nelze klást k tíži žalované, kdy podle klasických zásad vigilantibus iura scripta sunt a ignorantia legis non excusat (tedy že jen bdělým náležejí práva a neznalost zákon neomlouvá), nelze ani zohlednit případnou nevědomost o obsahu příslušné právní úpravy nebo nedostatek právního vzdělání a povědomí na straně žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci vznikla jakákoliv skutečná škoda, případně by tomuto ušel zisk, když žalobce sám potvrdil, že neměl sjednáno pro dobu výstupu z výkonu trestu žádné zaměstnání, které by vyžadovalo vzdělání, jehož žalobce nedosáhl, proto soud všechny uplatněné dílčí nároky hodnotil jako nároky na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, na které se vztahuje šestiměsíční promlčecí doba. Soud proto dospěl k závěru, že vznesená námitka promlčení je důvodná, její vznesení, resp. její aplikace, není v rozporu s dobrými mravy a již jen z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět. Nad rámec uvedeného právního hodnocení soud konstatuje, že by žalobě ohledně uplatněných nároků za vyloučení ze studia a znemožnění pracovního zařazení v kvalifikaci, kterou žalobce nemohl dosáhnout a za neoprávněné odnětí sirotčího důchodu nebylo možno i v případě odlišného hodnocení námitky promlčení vyhovět, vzhledem k přiléhavému právnímu hodnocení žalované, že vyloučení ze studia bylo samostatným rozhodnutím (odlišného subjektu), proti kterému bylo možno podat odvolání a pokud odvolání podáno nebylo a toto rozhodnutí nebylo zrušeno, nedošlo tak k vydání nezákonného rozhodnutí, jako základního předpokladu pro vznik odpovědnosti státu za škodu nebo nemajetkovou újmu podle § 8 zákona o OdpŠk a nemůže tedy ani existovat příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutí a tvrzeným vznikem nemajetkové újmy za znemožnění pracovního zařazení v kvalifikaci, kterou žalobce nemohl dosáhnout a za neoprávněné odnětí sirotčího důchodu.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jelikož žalovaná sice byla plně procesně úspěšná, avšak s ohledem na okolnosti celé případu, kdy bylo prokázáno, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí státního orgánu, ale pro nenaplnění zákonných podmínek nemohlo být žalobě vyhověno, proto má soud za to, že v této věci bylo možno výjimečně nepřiznat žalované náhradu nákladů řízení, které by ji jinak náležely, přičemž této se dle názoru soudu nepřiznání nákladů řízení nijak zvláště negativně nedotkne, neboť jí vynaložené náklady jsou kryty ze státní rozpočtu.

15. Žalobci byla usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 4. 2020 ustanovena k ochraně jeho práv a zájmů advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, , když náklady za její odměnu a hotové výdaje uhradí stát, poté co bude zastoupení ukončeno pravomocným skončením řízení. Soud vzhledem k tomu, že dosud není známo, kdy tato skutečnost nastane a jaké úkony ustanovená zástupkyně bude případně dále v řízení činit, rozhodl, že o odměně zástupkyně bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.