10 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 20 830 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 20 830 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 600,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 8 830 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 14,69 % p.a. z částky 8 830 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 552 Kč k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 830 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 600,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 8 830 Kč od. 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 14,69 % p.a. z částky 8 830 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu uzavřené uvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2015 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu zmíněné společnosti převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen jako„ předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že touto smlouvou předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 22 000 Kč, součástí této smlouvy byly poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny. Celková částka, kterou měl žalovaný předchůdci žalobkyně uhradit, byla 37 840 Kč, přičemž úhrada byla rozdělena do 13 splátek po 2 860 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, tudíž vznikl předchůdci žalobkyně nárok na uhrazení dosud nezaplacené částky ve výši 8 830 Kč, včetně úroku z této částky ode dne 13. 8. 2016 ve výši 14,69 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, dále na zaplacení smluvní pokuty vyplývající z uzavřené smlouvy ve výši 12 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 600,24 Kč. Uvedená pohledávka byla předchůdcem žalobkyně na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. 2 Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, vznesl námitku promlčení, neboť jak vyplývá ze smlouvy, ke zesplatnění úvěru došlo 12. 8. 2016, tímto okamžikem tedy počala běžet promlčecí lhůta 3 roky. Žaloba byla podána dne 5. 1. 2021, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaný dále nad rámec uvedl, že jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen jako „o. z.“), považuje smluvní pokutu a příslušenství za nepřiměřené, odporující dobrým mravům a tedy i zákonu. Právní předchůdce žalobkyně navíc neposkytl žalovanému v dostatečném předstihu předsmluvní informace a porušil povinnost dle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 3 Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného argumentovala tím, že námitka promlčení není důvodná, jelikož žalovaný částečně plnil, naposledy dne 27. 8. 2018, tudíž k promlčení nemohlo dojít. K přiměřenosti smluvní pokuty, administrativního poplatku a úplaty odkázala na výpočet v tabulce a na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013. 4 Po skutkové stránce posoudil soud projednávanou věc následujícím způsobem. 5 Mezi stranami bylo nesporné, že dne 19. 7. 2015 byla uzavřena smlouva označena jako smlouva o úvěru [číslo] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, přičemž celkové náklady úvěru byly stanoveny částkou 15 840 Kč. Žalovaný měl hradit úvěr a celkové náklady úvěru ve 13 splátkách ve výši 2 860 Kč. Mezi stranami dále není sporné, že žalovaný částečně hradil své závazky, uhradil celkem 29 010 Kč. Následně byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. 6 Ze skóringové karty k úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru hodnotil historii žalovaného ve vztahu k jeho osobě, hodnotil věk, bydlení, zaměstnání žalovaného a způsob zajištění úvěru. Z tohoto hodnocení vyplynulo, že žalovanému může být poskytnut úvěr do výše 50 000 Kč. 7 Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 19. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně informace ke své osobě, konkrétně uvedl své jméno, datum narození, bydliště, pracovní pozici, průměrný čistý příjem (17 000 Kč), další očekávané mimořádné příjmy (7 000 Kč), počet vyživovaných osob, průměrné měsíční výdaje a příjmy domácnosti. Z této žádosti bylo dále zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zkontroloval občanský průkaz žalovaného a žalovaný stvrdil, že má zkušenosti se spotřebitelským úvěrem, byly mu srozumitelně vysvětleny podmínky poskytnutí úvěru, splácení a následky porušení smlouvy a nepotřebuje poskytnout žádné další informace. 8 Z výpisů z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že k osobě žalovaného jsou evidovány exekuce na peněžitou částku, které byly zahájeny ke dni 28. 4. 2009, 7. 5. 2010, 18. 3. 2013, 17. 5. 2012, 11. 8. 2014, 18. 7. 2016, 13. 7. 2016, 29. 2. 2016 a 29. 10. 2019. 9 Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku 29 010 Kč. 10 Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva úvěrová, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč s tím, že žalovaný ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 860 Kč vrátí právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 37 840 Kč, která se skládá ze samotné dlužné částky a nákladů úvěru. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil skrze skóringovou kartu věk, bydlení, zaměstnání žalovaného a způsob zajištění úvěru. Žalovaný před uzavřením uvedené smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně informace o svém povolání, měsíčním výdělku a měsíčních příjmech a výdajích domácnosti, to vše skrze žádost o poskytnutí úvěru. V době, kdy právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu s žalovaným, byly na osobu žalovaného nařízeny exekuce. Následně došlo žalovaným k částečným úhradám tím způsobem, že z celkové dlužné částky 37 840 Kč zbyla neuhrazená částka 8 830 Kč. Dále již nic hrazeno nebylo. Následně právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení souboru pohledávek, jejíž součástí byla též pohledávka za žalovaným. <i>11 Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12 Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14 Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 15 Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu, kde sice odkazuje na listiny, které žalovaný předkládal, ale žádné listiny prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, nepředložil. Pouze se omezil na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobce vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta, vždy na základě zákaznické karty. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost předchůdce žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. 16 Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný do současné doby dle sdělení žalobce uhradil 29 010 Kč, proto nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou v plné rozsahu zamítnout (výrok I.). S ohledem na skutečnost, že soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (tak jak je uvedeno shora), již se dále vznešenou námitkou promlčení ze strany žalovaného a následnou argumentací žalobkyně o aplikaci ust. § 2054 o. z., ust. § 639 o. z. (uznání dluhu částečným plněním) nezabýval. 17 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému tak soud přiznal náhradu nákladů řízení zahrnující odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby za převzetí a přípravu, podání odporu, vyjádření a 2 x účast na jednání ve výši 5 x 1 940 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhradu hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby 5 x 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu) a 21 % DPH z odměny a náhrad. Žalobkyně je tedy povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 552 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).