10 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Ing. arch. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o povinnosti odstranit vzrostlé stromy a zdržení se další výsadby

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby byla povinna zdržet se na svém pozemku parc. č. 83/10, zahrada, o výměře 1 707 m², v katastrálním území , adresa, , na LV 11679, sázení stromů dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 metrů, a to ve vzdálenosti menší než 3 metry od hranice s pozemkem parc. č. 83/1, zahrada, o výměře 504 m², v katastrálním území , adresa, zapsaného na LV , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby byla povinna zdržet se na svém pozemku parc. č. 83/10, zahrada, o výměře 1 707 m², v katastrálním území , adresa, , na LV 11679, sázení stromů dorůstajících obvyklé výšky nižší než 3 metry, a to ve vzdálenosti menší než 1,5 metrů od hranice s pozemkem parc. č. 83/1, zahrada, o výměře 504 m², v katastrálním území , adresa, zapsaného na LV , Anonymizováno, , se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby byla povinna odstranit na svém pozemku parc. č. 83/10, zahrada, o výměře 1 707 m², v katastrálním území , adresa, , na LV , Anonymizováno, , stromy nacházející se ve vzdálenosti menší než 3 metry od hranice s pozemkem parc. č. 83/1, zahrada, o výměře 504 m², v katastrálním území , adresa, zapsaného na LV , Anonymizováno, , se zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se na svém pozemku parc. č. 83/10 zahrada, o výměře 1 707 m² v katastrálním území , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , sázení stromů dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 metry, a to ve vzdálenosti menší než 3 metry od hranice s pozemkem parc. č. 83/1 zahrada, o výměře 504 m², v katastrálním území , adresa, zapsaném na LV č. , hodnota, , dále aby byla žalované uložena povinnost zdržet se na svém pozemku parc. č. 83/10 zahrada (viz. výše) sázení stromů dorůstajících obvyklé výšky nižší než 3 metry, a to ve vzdálenosti menší než 1,5 metrů od hranice s pozemkem parc. č. 83/1 zahrada (viz. výše). Dále se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované odstranit na svém pozemku parc. č. 83/10 zahrada (viz. výše) tři jehličnaté stromy vysazené v roce 2023, nacházející se ve vzdálenosti menší než 3 metry od hranice s pozemkem žalobce parc. č. 83/1 zahrada (viz. výše). Tvrdil, že je vlastníkem mimo jiné shora citovaného pozemku parc. č. 83/1, který sousedí s pozemkem žalované parc. č. 83/10, přičemž žalovaná vysadila na svém pozemku v nedávné době jehličnaté stromy, konkrétně tři smrky, jednu borovici a ostnatý keř, a to ve vzdálenosti menší než 1,5 metru od společné hranice sousedících pozemků. Žalobce má obavy z budoucích imisí z těchto stromů, neboť se jedná o stromy dorůstající výšky několika desítek metrů, na pozemek žalobce tak mohou prorůstat kořeny, přesahovat větve, padat šišky, jehličí, smůla a vysazené stromy mohou stínit na pozemek žalobce. Vzhledem k mělkým kořenům hrozí i vyvrácení stromu a dopad na jeho pozemek. Obavy žalobce vzbuzuje rovněž předchozí zkušenost s kácením borovice na pozemku žalované, při němž byla žalobci způsobena škoda. I přes opakovanou výzvu žalovaná odmítla vysazené stromy odstranit, pouze odřízla špičku jednoho smrku, který rostl směrem k jeho pozemku. Komunikace se žalovanou není dle tvrzení žalobce ani přes jeho snahu možná, jelikož vztahy mezi účastníky jsou značně vyhrocené.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, navrhla zamítnutí žaloby, tuto považovala za nedůvodnou. Argumentovala tím, že v žádném případě nedochází k omezování vlastnického práva žalobce, a soud by neměl zasahovat do místních poměrů, které jsou v dané lokalitě obvyklé. Žalovaná vysadila na svůj pozemek stromy druhu smrk ztepilý převislý (Picea abies Rothenhaus), dosahující ve 20. roku výšky 3,5 až 5,0 m a šířky 0,7-1,1 m, kdy důvodem k vysázení těchto stromů bylo zachování soukromí, neboť žalobce opakovaně pořizuje jak zvukové, tak i obrazové záznamy žalované. Ani přes betonové základy plotu, který je ve vlastnictví žalované, kořeny stromů na pozemek žalobce prorůstat nemohou. Výsadba je situována na severní straně pozemku žalované, nemůže tedy docházet ke stínění pozemku žalobce. Vysázené stromy jsou v souladu s místními poměry, stromy jsou obvyklou vegetací v malých až středních zahradách. Na pozemek žalobce stromy nezasahují a nikdy také zasahovat nebudou, ani po 20 letech neohrozí či neomezí žalobce žádnou imisí. Žalovaná navíc na svůj plot instalovala protiimisní zábranu v podobě neprůhledné tkaniny k ochraně svého soukromí a za účelem zabránění vnikání jakýchkoli imisí na pozemek souseda. Žalobce by měl mít pro omezení vlastnického práva žalované rozumný důvod.

3. V průběhu řízení soud připustil změnu žalobních tvrzení, kdy žalobce upřesnil, že již netrvá na odstranění dvou stromů, a to vzrostlé borovice a keře, neboť žalovaná po podání žaloby učinila opatření k tomu, aby tyto dva stromy již do vlastnictví žalobce nezasahovaly, tzn. neomezovaly jeho vlastnické právo. Nadále se žalobce domáhal po žalované odstranění tří jehličnatých stromů, které žalovaná nově vysadila v roce 2023, kdy jeden z těchto stromů, který se nachází nejblíže k pozemku žalobce, téměř přesahuje na jeho pozemek, žalobce má obavy, že tento strom v budoucnu bude velkou částí zasahovat do jeho pozemku a bude ho také omezovat spadlými šiškami, tento strom neroste rovně, ale šikmo.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je mj. vlastníkem pozemku č. 83/1 v k. ú. , adresa, , žalovaná je mj. vlastnicí pozemku č. 83/10 v k. ú. , adresa, , a tyto pozemky spolu sousedí. Spornou skutečností zůstávalo to, zda výsadba tří jehličnatých stromů v roce 2023 žalovanou omezují žalobce jako vlastníka sousedícího pozemku a zda má žalobce rozumný důvod požadovat, aby se žalovaná do budoucna zdržela výsadby stromů, tak jak je navrhováno v žalobě.

5. Provedenými důkazy má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. 83/1 v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, o výměře 504 m², zahrada, zapsaném na LV č. , hodnota, , je žalobce.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. 83/10 v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, o výměře 1 707 m², zahrada, zapsaném na LV č. , hodnota, , je žalovaná.

8. Z výzvy k odstranění stromů vysazených u hranice pozemku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou k odstranění tří smrků, borovice a ostnatého keře nejpozději do , datum, , a to z důvodu obavy z budoucích imisí spočívajících zejména ve stínění na pozemek žalobce, spadaných větví a šišek, možného poškození přilehlého plotu. Dále žalobce požadoval zdržení se vysazování dřevin v blízkosti hranice jeho pozemku.

9. Dne , datum, zaslal žalobce žalované opětovnou výzvu (předžalobní) k odstranění stromů.

10. Dopisem ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná požadavek žalobce odmítla s odůvodněním, že nově vysazené stromy na jejím pozemku mají velmi úzký a převislý habitus, zahradníkem byly navrženy tak, aby nedocházelo k obtěžování vlastníků okolních pozemků imisemi a zároveň aby stromy odpovídaly velikosti daného prostoru, přičemž nejbližší z nich se nachází ve vzdálenosti 1,8 m od hranice s žalobcem.

11. Z fotografií předložených žalobcem soud zjistil informativní vzdálenost výsadby smrků od plotu žalobce a jejich přibližný tvar a z fotografií předložených žalovanou byla zjištěna vzdálenost žalobou dotčených smrků od hranice pozemku žalobce, jejich přibližný vzhled a dále situaci v místě ohledně vzrostlé výsadby dalších stromů v bezprostředním okolí dotčeného pozemku, přičemž na fotografiích jsou patrné vzrostlé stromy v těsné blízkosti plotu na sousedních pozemcích.

12. V rámci místního šetření, které proběhlo za účasti soudu dne , datum, (při němž byly pořízeny fotografie zachycující stav pozemku žalobce i žalované), bylo zjištěno, že vzdálenost předmětných smrků, je u prvního z nich od plotu (oddělujícího sousedící pozemky) ke kmeni 145 cm, vzdálenost prostředního stromu od plotu je 222 cm, vzdálenost stromu rostoucího vpravo je 250 cm od plotu. Na zahradě žalované byl zadokumentován další vzrostlý smrk, avšak odlišného druhu, než jsou sporné smrky. Do zahrady žalované v oblasti vpravo od domu zasahují vzrostlé stromy ze sousedního pozemku. Na pozemku žalobce se nenacházely žádné stromy. Na předzahrádce žalobce se vyskytují vzrostlé keře.13.

14. Z odborného vyjádření vypracovaného , jméno FO, dne , datum, (arborista) bylo zjištěno, že na pozemku žalované jsou vysázeny dřeviny druhu smrk ztepilý Rothenhaus, jedná se o středně vysoký kultivar, netradičního, úzkého tvaru, který v dospělosti dosahuje výšky 5 – 7 m a šířky 0,7 – maximálně 2 m, přičemž záleží na podmínkách pěstování. Jeho větve jsou volně převislé, jehlice měkké a neopadavé, šišky vyrůstají na špici stromu a strom koření obvykle mělce při povrchu. Není zde předpoklad, že by výše popsaný strom mohl stínit ze severní strany pozemek žalobce, ovlivňovat ho imisemi v podobě spadaných šišek a jehličí, ani přerůstáním kořenů přes betonový základ na sousední pozemek. Také převislé větve stromu nezasáhnou s největší pravděpodobností mimo parcelu žalované.

15. Z veřejně dostupných informací charakteristiky smrku ztepilého, převislého (Picea abies Rothenhaus) uveřejněných na stránkách zahradnictví Franc, bylo zjištěno, že se jedná o středně rostoucí smrk tvořící normální terminál, pouze některé větve prvního řádu rostou vodorovně, všechny ostatní volně převisají. Rostlina dosahuje ve 20. roku výšky 3,5 – 5 m a šířky 0,7 – 1,1 m. Vedle toho smrk omorika – Pančičův (Picea omorika) dosahuje ve 20. roku výšky 6 – 7 m a šířky 1 – 1,5 m, v 50 letech výšky 10 – 14 m a šířky 1,5 – 2,2 m.

16. Dle § 1013 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

17. Dle § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m, dle odst. 2 se ustanovení odstavce 1 nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

18. Podmínkou pro vyhovění žalobě na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z. je, že stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice pozemků a současně má žalobce pro žádost o odstranění stromů rozumný důvod. „Těsnou blízkost“ vymezuje zákon tak, že „platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m“, pokud ovšem neplyne z místních zvyklostí něco jiného. Jde tu tedy o zvyklosti jak místní (které jsou v daném místě), tak i druhové (zvyklosti v podobných lokalitách). Je třeba zvážit, jaká zvyklost je v dané lokalitě s přihlédnutím k jiným obdobným lokalitám (tj. například k tomu, zda jde o město, vesnici nebo o pozemky sloužící jen k zemědělskému využití) /viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, /. Místní zvyklost může mít význam zejména v hustě zastavěných částech města s malou rozlohou pozemků, kde nelze tyto vzdálenosti rozumně dodržet. Stromy vysázené za hranicí stanovenou zákonem již nelze považovat za stromy vysázené v těsné blízkosti společné hranice. Z obecných zkušeností lze předpokládat, že stromy, které přesahují výšku 3 metry a které jsou vysázeny ve vzdálenosti menší než 3 metry od sousedního pozemku, mohou v budoucnu negativně působit na sousední pozemek jak podrosty a převisy, tak i stíněním. Přesto zákon umožňuje i takové stromy vysázet, plyne-li to z místních zvyklostí anebo jde-li o rozhradu. Pro odstranění stromů tedy nestačí, že rostou v těsné blízkosti společné hranice. Stromy jsou součástí přírody, která je chráněna i v Listině základních práv a svobod (viz čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1).

19. Nárok vlastníka sousedního pozemku je vázán na podmínku existence rozumného důvodu, např. hrozby vzniku či existence zakázaných imisí dle § 1013 o. z., hrozby vzniku škody či újmy na zdraví či majetku, nebezpečí vyčerpání vláhy pod zemědělským pozemkem či nebezpeční zastínění. Rozumný důvod nutno vnímat jako kategorii objektivní, určenou především poměry v místě obvyklými a spravedlivými důvody, které by měl soused ještě snést či nikoliv, a to též v kontextu konfliktu zájmů souseda sázejícího strom – např. ochrana soukromí (viz. např. NS , spisová značka, ). Rozumným důvodem pro žádost vlastníka pozemku, aby soused nesázel stromy v těsné blízkosti společné hranice, bude nepochybně jeho zájem, aby mu strom nepůsobil škodu kořeny, větvemi, či dokonce aby svým pádem neohrozil jeho stavbu. Jestliže takový strom však již v těsné blízkosti společné hranice je, zákon přiznává vlastníkovi pozemku oprávnění žádat vlastníka stromu o jeho odstranění.

20. Žalobě opírající se o § 1017 odst. 1 o. z. lze vyhovět, jen jsou-li splněny obě podmínky tam uvedené, tedy stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice a žalobce má pro jejich odstranění rozumný důvod. Nemá-li žalobce „rozumný důvod“ žádat odstranění stromů, je otázka, zda jsou stromy vysázeny v těsné blízkosti společné hranice pozemků (ve smyslu § 1017 odst. 1 o. z., věty druhé), nevýznamná; stejně tak v případě, že stromy nejsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice, nemůže žalobce požadovat odstranění stromů podle uvedeného ustanovení, ani když má k tomu „rozumný důvod“.

21. V daném případě tížilo břemeno důkazní žalobce, aby prokázal svá tvrzení, že má rozumný důvod požadovat, aby se žalovaná zdržela sázení stromů v blízkosti společné hranice a odstranila již vysazené tři smrky, které se nacházejí v blízkosti menší než tři metry od společné hranice. Žalovaná na pozemku parc. č. 83/10, který je v jejím vlastnictví, vysadila v roce 2023 v blízkosti hranice s pozemkem žalobce parc. č. 83/1, tři smrky druhu smrk ztepilý Rothenhaus, a to ve vzdálenosti 1,45 m, 2,22 m a 2,5 m. Tento kultivar smrku je středně vysoký, v dospělosti může dosáhnout výšky 5 – 7 m a maximální šířky 2 m. , adresa, stromu neopadávají a šišky rostou pouze na špici, strom koření mělce při povrchu. Smrky na pozemek žalobce nijak nezasahují, špice stromu rostoucího nejblíže ke hranici s žalobcem byla odříznuta. Z fotografií předložených účastníky i pořízených v rámci místního šetření bylo zjištěno, že žádné stávající imise ze tří jehličnatých stromů na pozemek žalobce nevnikají a dle všeobecně dostupných informací o charakteristice těchto smrků lze předpokládat, že ani v nejbližší době žádné imise nehrozí (konkrétní vysázené jehličnany dorůstají max. výšky 3,5 až 5 m a šířky max. 0,7 až 1,1 m, a to v závislosti na způsobu pěstování). Z chování žalované je zřejmé, že činí opatření k zamezení případných imisí, a to zejména ve snaze o narovnání sousedských vztahů (např. uříznutí špičky jehličnatého stromu směřující k pozemku ve vlastnictví žalobce, která by případně v budoucnu hypoteticky a eventuálně mohla přerůst na pozemek ve vlastnictví žalobce) a k zamezení výhledu žalobce na soukromý pozemek ve vlastnictví žalované a její rodinný dům (stavění látkové přehrady jako nástavby na stávající oplocení ve vlastnictví žalované). Sám žalobce také uvedl, že rozumný důvod pro odstranění jehličnanů nespatřuje ve stávající existenci imisí, ale v odůvodněné obavě z budoucích imisí. Výsadba žalované nijak nevybočuje z místních poměrů a zvyklostí, v rámci místního šetření bylo zjištěno, že pozemek žalované je plánovaně osázený, udržovaný, v současné době prochází novou úpravou a výsadbou. Také žalobce má vysázeny trvalé porosty přesahující vlastnickou hranici jeho pozemku na pozemek souseda, lze tedy uzavřít, že obdobná výsadba trvalých porostů je i historicky spíše typická pro příměstskou oblast, kterou část obce , adresa, ve městě , adresa, je, zejména v bočních ulicích mimo hlavní třídy, kde je pro okolní pozemky spíše typická jejich zanedbanost a výjimkou není ani výskyt náletových dřevin. Nelze se tedy domnívat, že by do budoucna žalobci mohla být těmito stromy vzhledem k existenci masivního oplocení a velikosti stromů, způsobena škoda zapříčiněná pádem stromu na jeho pozemek. V úvahu nepřichází vzhledem k umístění stromů při severní hranici s pozemkem žalobce ani možné stínění jeho pozemku. A v případě obavy z přerůstajících větví má soud za to, že při zjištěné šíři stromů ani tato situace s největší pravděpodobností nemůže nastat.

22. S ohledem na výše uvedené nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobce ani netvrdí, ani neprokazuje, existenci stávajícího rozumného důvodu, ani do budoucna vážně hrozících imisí, pro který by měl soud zasáhnout svým rozhodnutím do stávajícího stavu a nařídit odstranění jehličnatých stromů vysázených v blízkosti vlastnické hranice s pozemkem žalobce, tj. zasáhnout tak do práva žalované vytvořit jehličnany vysazenými na svém pozemku okrasnou zahradu a přirozenou přehradu bránící pohledu žalobce na pozemek žalované, když tato výsadba nijak nevybočuje z místních poměrů dané lokality. Soud v daném případě přihlédl rovněž k zájmům strany žalované na nerušeném užívání jejího pozemku, jež by mohlo být ohroženo pořizováním záznamů ze strany žalující. Soud tak uzavřel, že nebyla v daném případě prokázána existence rozumného důvodu předpokládaná ustanovením § 1017 odst. 1 o. z., a ani nebylo zjištěno, že by vlastnické právo žalobce bylo omezováno vnikáním imisí z pozemku žalované.

23. Návrh žalobce na provedení důkazu jeho účastnickým výslechem, videozáznamem ze dne , datum, a fotografiemi poškozeného skleníku a návrh žalované na provedení důkazu zpracováním znaleckého posudku k posouzení charakteru vysazených stromů a možnosti jejich imisí, soud jako nadbytečné zamítl, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn a jejich provedení by ničeho na zjištěném skutkové stavu nezměnilo. Navíc nutno zdůraznit, že k pořízení obrazového záznamu nedala žalovaná souhlas.

24. Jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) Soud tedy přiznal ve věci úspěšné žalované proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení představovaných odměnou advokáta za 7 úkonů právní služby po , částka, (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, účast u třech jednání, účast na místním šetření dne , datum, , písemná vyjádření ze dne , datum, a , datum, ), paušálem ve výši 7 x , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným k místnímu šetření dne , datum, ve výši , částka, (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., a to automobilem Toyota RAV4, palivo BA, kombinovaná spotřeba 5,8 1/100 km, základní náhrada , částka, /km, náhrada za NM , částka, /l; cesta tam a zpět činí 13 km) a dále podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny advokáta, cestovného a paušálních náhrad. Náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.