10 C 169/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manželky a manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manžela a manželky o rozvod manželství <b>I. Manželství manželky [jméno] [celé jméno manžela], rozené [příjmení] a manžela [celé jméno manžela], uzavřené dne 9. 7. 2018 před [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manželka se návrhem doručeným soudu dne 9. 6. 2021 domáhala rozvodu manželství, které uzavřeli s manželem dne 9. 7. 2018 před [stát. instituce], u manželky se jednalo o manželství v pořadí druhé, u manžela o manželství prvé. Manžel je státním občanem Běloruské republiky. Za manželství se děti nenarodily. Manželka uvedla, že manželství bylo funkční do letních měsíců roku 2020, poté docházelo k častým neshodám, manželé měli rozdílné názory na společné soužití. V srpnu 2020 bylo ukončeno intimní soužití a manželka se ze společné domácnosti odstěhovala. V současné době je jejich manželství pouze formálním svazkem. Manžel s rozvodem souhlasil. V rámci přípravy jednání, s ohledem na skutečnost, že manžel je státním občanem Běloruska, dospěl soud k závěru, že je dána příslušnost českých soudů k projednání této věci (článek 3 bod 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003) a rozhodným právem je právní řád České republiky, a to s odkazem čl. 26 a čl. 27 dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.). Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne 9. 7. 2018 před [stát. instituce] (oddací list). Manželé shodně prohlásili, že se jim společné děti nenarodily. Manželé shodně uvedli, že manželství bylo uzavíráno po roční známosti z lásky. Problémy v manželství se začaly projevovat cca rok po jeho uzavření, manželé si přestali rozumět, měli odlišné názory na společné soužití a představy o manželství. K ukončení společné domácnosti došlo před rokem. Ani jeden z manželů nemá zájem na zachování manželství a domnívají se, že jejich manželství obnovit nelze. <b><i>Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu.</b></i> <b><i>Dle § 756 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</b></i> V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky tohoto řízení jsou již delší dobu hluboce rozvráceny a rozvrat manželství nese známky trvalosti, o čemž svědčí ukončení vedení společné domácnosti před rokem a postoj manželů k této věci, neboť oba s rozvodem manželství souhlasí. Soud proto rozhodl o rozvodu manželství účastníků, přičemž za příčiny rozvratu manželství považoval zejména rozdílné názory na společné soužití a rozdílnost povah manželů, což vedlo k následnému citovému odcizení a dalšímu nezájmu na zachování manželství. S ohledem na výše uvedené soud návrhu manželky vyhověl a podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.