10 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem v Adresa žalované: Obránců míru 1309, 535 01 Přelouč o zaplacení 361 555,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem ve výši 11,99 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši částka na účet č. č. účtu, VS var. symbol, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu datum domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem ve výši 11,99 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení. Tvrdila, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen smlouva), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalované a tato byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná. Úvěrovou částku žalovaná vyčerpala v plné výši dle Smlouvy – částka částka byla převedena na sporožirový účet č. hodnota, částka částka čerpána na úvěr 7255792013. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami, výše měsíční splátky činila částka, a to počínaje dubnem 2024. Ve smlouvě byla dále stanovena úroková sazba ve výši 11,99 %. V článku 8. smlouvy o úvěru je současně sjednáno, že nezaplatí-li žalovaná splátku v dohodnuté lhůtě nebo stane-li se úvěr splatným, je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě, byla dne datum upozorněna na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve splátkách ve výši částka do datum s tím, že pokud nebude uvedený nedoplatek v termínu uhrazen, může žalobkyně prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, stal se úvěr ke dni datum splatným. O zesplatnění byla žalovaná informována výzvou ze dne datum. Dne datum byla žalované zaslána výzva k zaplacení před podáním žaloby. Do dne podání žaloby nebyla dlužná částka uhrazena. Ke dni datum činí zůstatek úvěru částku částka, z toho jistina tvoří částku částka, řádný úrok částku částka, úrok z prodlení částku částka, poplatky částku částka. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. Soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila. Žalovaná se také k této výzvě nevyjádřila, přestože jí bylo usnesení se žalobou doručeno dne datum v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně předložila pouze posouzení úvěruschopnosti klienta včetně informace z CCB a zároveň sdělila, že žalovaná uhradila splátky v celkové výši částka.

4. Smlouvou o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum uzavřela žalobkyně (úvěrující banka) s žalovanou (úvěrovaný klient) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázala uhradit nejpozději do datum, výše měsíční splátky činila částka (celkem hodnota splátek, první splátka splatná ke dni datum), úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 % p.a. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček s tím, že na splacení konsolidovaných dluhů specifikovaných v bodě 2.2 smlouvy byla použita část úvěru ve výši částka a zbylá částka úvěru byla vyplacena žalované.

5. Výpisem z úvěrového účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že byla uhrazena mimořádná splátka jistiny ve výši částka. Výpisem z účtu žalované č. č. účtu bylo zjištěno, že dne datum byla na účet žalované připsána částka částka z účtu č. č. účtu.

6. Dopisem ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. č. účtu, a rozhodla se na základě předchozí upomínky, že ode dne datum je celá zbývající část úvěru splatná a od datum je úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení; ke dni datum činila dlužná částka celkem částka.

7. Předžalobní výzvou ze dne datum (včetně dodejky) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru č. č. účtu v celkové výši částka.

8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovan v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), a také Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

13. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné příjmy ani výdaje žalované, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

14. Žalobkyně poskytla žalované částku částka, žalovaná dle sdělení žalobkyně do současné doby uhradila částka, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši částka (výrok I.) a ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). S ohledem na skutečnost, že smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh (žalovaná zůstala v řízení pasivní), stanovil soud žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti vrátit žalobci poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů. Prodlení žalované jako spotřebitele se splněním dluhu tak nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka částka s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky částka, tj. jen 76,52 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce částka a paušální náhradou za tři úkony po částka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (předžalobní upomínka, podání žaloby, písemné vyjádření k výzvě soudu). Tyto náklady představují celkem částku částka a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 53,04 %, tj. částka (od úspěchu žalobkyně 76,52 % odečten úspěch žalované 23,48 %).

16. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši částka. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit soudní poplatek ve výši částka.

17. Lhůtu splatnosti všech výroků soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Pokud nebude soudní poplatek uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.