10 C 210/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 90 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 66 550,30 Kč k rukám zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení z žalované částky jdoucím od 25. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že žalobce jako věřitel prostřednictvím mandatáře a pan , jméno FO, , nar. 31. 1. 1994, jako dlužník (dále jen „dlužník“) uzavřeli dne 19. 4. 2015, smlouvu o úvěru č. 90128812, úvěr byl poskytnut ve výši 123 499 Kč, kdy tato částka byla dne 24. 4. 2015 převedena na účet prodejce. Poskytnutý úvěr se dlužník zavázal uhradit žalobci ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 998 Kč, počínaje 19. 5. 2015. V průběhu trvání smlouvy došlo k zahájení insolvenčního řízení dlužníka, čímž byly všechny neuhrazené pohledávky žalobce zesplatněny. Následně byla dne 26. 1. 2021 uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky na základě, které žalovaná přistoupila k dluhu dlužníka ve výši 90 000 Kč vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. 90128812, uznala tento dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v 36měsíčních splátkách po 2 500 Kč počínaje dnem 1. 2. 2021. Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 9. 2021 k úhradě dlužné částky, žalovaná na tuto upomínku adekvátně nereagovala. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani částečně neuhradila.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že dohoda o přistoupení k závazku je neplatná, neboť tuto dohodu neuzavřela svobodně a vážně, ale na základě vydírání ze strany žalobce, který partnerovi žalované , jméno FO, (roz. , jméno FO, ), tj. původnímu dlužníkovi, bezprávně vyhrožoval zmařením jeho oddlužení, které bylo vedeno u Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, pod sp. zn. KSPA , spisová značka, . Žalobce trval na uzavření předmětné dohody o přistoupení k závazku, ze strany žalobce šlo o nepřípustný nátlak, a nebýt toho, nikdy by k podpisu dohody žalovaná nepřivolila. Praktiky žalobce označila za zcela nemravné a předmětná smlouva je tudíž neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. Dále žalovaná tvrdila, že měla přistoupit k závazku dlužníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, měla na sebe převzít závazek spotřebitelský úvěr splácet a má tedy za to, že na daný vztah dopadají ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména pak ustanovení o povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně si žadatele o úvěr prověřit z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaná využila svého zákonného práva od předmětné smlouvy odstoupit v zákonné lhůtě, když dne 27. 1. 2021 žalobci zaslala odstoupení od předmětné dohody. Žalobce zcela ignoroval svoji zákonnou povinnost před uzavřením smlouvy prověřit úvěruschopnost žalované, žalovaná nebyla nikdy dotazována na své majetkové a osobní poměry, smlouva o přistoupení k závazku je tedy absolutně neplatná a žalobce by se mohl po žalované domáhat pouze vrácení bezdůvodného obohacení, které však v daném případě na straně žalované nevzniklo. Dále žalovaná argumentovala tím, že dlužník , jméno FO, byl od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, osvobozen a vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o přistoupení k závazku žalovaná k závazku dlužníka přistoupila, má za to, že zánikem povinnosti přímého dlužníka došlo k zániku povinnosti k placení i na straně žalované.

3. Žalobce dále upřesnil, že smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky ze dne 26. 1. 2021 byla výsledkem jednání mezi žalobcem, žalovanou a dlužníkem , jméno FO, , a k podpisu smlouvy měla žalovaná dostatečný časový prostor. V rámci uzavřené smlouvy bylo přistoupeno k úhradě dlužné částky a jejímu uznání, nikoliv ke smlouvě o úvěru jako takové, tudíž není možné v tomto případě užít ustanovení zákona upravující spotřebitelský úvěr a s tím spojené ustanovení týkající se odstoupení od smlouvy či posuzování úvěruschopnosti, které by navíc ani nedávalo, neboť žalované nebyla poskytována žádná dlužná částka. Odstoupení od smlouvy ze dne 26. 1. 2021, které bylo žalobci zasláno pouhý den po uzavření smlouvy, považuje žalobce za neplatné a nelze k němu přihlížet. Žalovaná tímto úkonem sledovala nepoctivý záměr, který měl vést ke zkrácení práv žalobce, přičemž žalobce splnil vše, na čem se strany smlouvy dohodly a po splnění těchto podmínek žalovaná, když bylo dosaženo jejího zájmu, od smlouvy odstoupila. Dále žalobce doplnil, že smlouva o úvěru byla účelovým financováním vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, (1M) Diesel – 1.9 TDI spolu se smlouvou o zajišťovacím převodu práva na toto vozidlo. V průběhu trvání smlouvy došlo k úpadku původního dlužníka spojeného s povolením oddlužení. Žalobce přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou s ohledem na zajišťovací převod práva a na ocenění vozidla insolvenčním správcem na cenu cca 100 000 Kč, a měl tak být uspokojen ze zajištěného vozidla. Žalobce následně zjistil, že vozidlo je v havarijním stavu, není kompletní a je nepojízdné. Původní dlužník tak porušil smlouvu o úvěru, když nezajistil způsobilost pro předpokládané použití předmětu financování. Žalobce navrhl dne 14. 11. 2016 zrušit schválené oddlužení s ohledem na poškození zajištěné věci a nemožnosti uspokojení žalobce v rámci insolvenčního řízení za takovou cenu, jako mělo vozidlo před jeho poškozením. Řízení o zrušení schváleného oddlužení trvalo několik let, po jednání ze dne 8. 12. 2020, tj. v době, kdy původnímu dlužníkovi zbývalo do konce insolvenčního řízení už jen pár měsíců, se žalobce dohodl s původním dlužníkem, že žalobce vezme svůj návrh zpět s tím, že se původní dlužník zaváže uhradit cca 60 % (tedy takovou část, kterou by žalobce obdržel, pokud by se přihlásil do insolvenčního řízení jako nezajištěný věřitel) v měsíčních splátkách a zároveň zajistí dozajištění k úhradě dané částky. Následně byla dne 26. 1. 2021 uzavřena smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky mezi žalobcem, žalovanou a původním dlužníkem na základě, které žalovaná přistoupila k úhradě dluhu a zavázala se zaplatit žalobci částku ve výši 90 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Poté žalobce při jednání u insolvenčního soudu dne 26. 1. 2021, s ohledem na uzavřenou dohodu s původním dlužníkem a smlouvu o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky, vzal svůj návrh na zrušení oddlužení zpět. Následně den po uzavření smlouvy, tj. 27. 1. 2021, žalovaná odstoupila od této smlouvy z důvodu její údajné neplatnosti. Žalobce jednání žalované, která odstoupila od smlouvy den po jejím uzavření a zpětvzetí jeho návrhu, které již nešlo vzít zpět, spatřuje nepoctivý záměr, kterému nepřísluší právní ochrana.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2023, kdy žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.) a v další výroku (II.) rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání.

5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 19. 12. 2023, č.j. , spisová značka, , byl rozsudek prvoinstančního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v rámci svého odůvodnění mimo jiné uvedl, že okresní soud zcela pominul zkoumat, zda žalobce platně uzavřel s původním dlužníkem , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 19. 4. 2015, z níž vznikl dluh, a zda dluh v době, kdy žalovaná k dluhu z této smlouvy přistoupila, v tam uvedené výši trval. V opačném případě, jestliže přistoupit lze jen k platnému a trvajícímu závazku z konkrétního důvodu, závazek přistupitelky platně nemohl vzniknout. Zároveň zavázal okresní soud k dalšímu postupu s tím, že poskytne žalobci potřebné poučení k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání toho, že schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet prověřil v souladu se zákonem a závěry k tomu již ustálené judikatury.

6. K výzvě soudu žalobce doplnil, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (, jméno FO, – klient) jednak vyšel z tvrzení klienta, jednak nahlédl do v té době funkčních registrů (SOLUS, insolvenční rejstřík, KB Black list, Databáze MVČR), vyžádal si potvrzení zaměstnavatele i výpis z bankovního účtu klienta. Žalobce si zajistil veškeré dostupné informace, které v dané době bylo možné získat, k posouzení úvěruschopnosti klienta. Z uvedených údajů pak žalobce usoudil, že je klient schopen úvěr splácet, což bylo mimo jiné i činěno po dobu jednoho roku. Pokud měl klient další úvěry (které však v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly po splatnosti), pro žalobce neexistoval způsob, jakdané zjistit, přičemž sám zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá, že spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje. Žalobce má za to, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2015 je platná, když žalobce dostál své povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce také splnil svoji informační povinnosti před uzavřením smlouvy o úvěru, klienta řádně poučil o jeho právech a povinnostech vyplývající ze smlouvy o úvěru a zákona, což učinil prostřednictvím zaměstnance prodejce jednak v ústní podobě a jednak předložením Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Klient s tímto souhlasil, což potvrdil podpisem smlouvy. I za předpokladu, že by smlouva o úvěru byla neplatná, má minimálně částečný nárok na úhradu dlužné částky, a to ve formě nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které v daném případě činilo celkem částku 74 582 Kč (výše úvěru 123 499 Kč mínus uhrazená částka 48 917 Kč). Žalovaná pak podepsala s žalobcem Smlouvu o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky, když přistoupila k dluhu jako takovém (nikoliv ke smlouvě o úvěru). Vyčíslená dlužná částka ve výši 90 000 Kč odpovídala rozdílu hodnoty vozidla, které žalobce v rámci insolvenčního řízení mohl získat a nakonec získal. Dluh však v případě neplatné smlouvy činil jen 74 582 Kč (bezdůvodné obohacení), přičemž přiznání této částky žalobci nic nebrání. V době uzavření smlouvy o přistoupení k závazku, měl klient vůči žalobci dluh (minimálně v rozsahu bezdůvodného obohacení), přičemž žalovaná se zavázala tento dluh uhradit společně a nerozdílně s klientem, žalovaná tak přistoupila k dluhu, tj. k úhradě dlužné částky nikoliv ke smlouvě o úvěru jako takové. Žalobce dále namítal, že je zcela v rozporu s dobrými mravy, aby byl sankcionován zamítnutím žaloby za nemravné jednání žalované s klientem, kterého se vůči žalobci dosud dopustili. Zdůraznil, že to byl klient (partner žalované), který zapříčinil vznik tohoto sporu, když svým neodpovědným chováním znehodnotil předmět úvěru a tím též nedostatečným zajištěním žalobce v rámci insolvenčního řízení. Žalobce se pak v rámci insolvenčního řízení dohodl s klientem a žalovaným na postupu, který byl v dané době výhodný pro všechny strany, avšak po splnění všech povinnosti žalobce z dané dohody vycouvali – takovéto jednání pak nemůže požívat právní ochrany. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce v Registru rizikových subjektů (RRS) - interní registr , právnická osoba, , dále z registru SOLUS a z Explicitních listů (black list) nezjistil žádné negativní informace o klientovi, proti klientovi nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku; klientem předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené klientem, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Klient mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedl splátky dalších úvěrů 4 030 Kč. Tuto částku žalobce porovnal se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože Klient uvedl nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena jako vyšší právě částka 1 730 Kč vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu. Klient v Žádosti dále uvedl, že je ženatý, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Podpisem Žádosti Klient potvrdil, že údaje uvedené v Žádosti jsou pravdivé a úplné. Prohlášení Klienta o výši příjmů / výdajů konfrontoval žalobce s transakcemi na běžném účtu Klienta č. ú. , tel. číslo, /0600, na kterém byly zaznamenány pravidelné transakce týkající se přijatých a odchozích plateb. Z těchto transakcí za obdobní od leden 2015 do února 2015 vyplývalo, že měsíční příjem Klienta činil průměrně cca 19 230 Kč a odpovídal tedy výši příjmu uvedeného v Čestném prohlášení / Potvrzení o výši pracovního příjmu. Také z transakcí zjistitelné výdaje korespondovaly s výdaji deklarovanými Klientem. Žalobce proto neměl důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti ani ostatních sdělených údajů, přesto je dále ještě konfrontoval s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobce na základě shora popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došel k závěru, že Klient bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Nejednalo se o splátku, jež by mohla (i v budoucnu) způsobit existenční likvidaci či zadlužení Klienta. Žalobce zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost Klienta splácet poskytnutý úvěr tak žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení Klienta, naopak, aktivně zjišťoval spoustu informací a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze učinil konečné rozhodnutí. Porušení povinnosti poskytnout věřiteli v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti úplné, přesné a pravdivé informace, resp. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

7. Soud na základě pokynu odvolacího soudu pokračoval v dokazování a zjistil následující skutkový stav.

8. Smlouvou o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky bylo zjištěno, že žalobce jako věřitel, žalovaná jako přistupitel a , jméno FO, , nar. 31. 1. 1994, uzavřeli smlouvu o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky na základě, které žalovaná přistoupila k dluhu původního dlužníka , jméno FO, , který vznikl ze smlouvy o úvěru č. 90128812, jejímž předmětem bylo financování vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , kdy ke dni přistoupení činil dluh z této smlouvy 90 000 Kč. Žalovaná tento dluh původního dlužníka ze smlouvy o úvěru č. 90128812 uznala co do důvodu i výše a zavázala se jej splnit vedle původního dlužníka společně a nerozdílně, a to v 36měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, splatných vždy k 19. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje 1. 2. 2021. Smlouva byla žalovanou podepsána dne 25. 1. 2021 a její podpis byl úředně ověřen. Původní dlužní uznal dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej splnit vedle žalované společně a nerozdílně. Žalobcem byla smlouva podepsána dne 26. 1. 2021.

9. Odstoupením od smlouvy o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 1. 2021 zaslala žalobci prostřednictvím svého zástupce odstoupení od smlouvy o přistoupení k závazku, kterou podepsala dne 25. 1. 2021, a na základě které se zavázala uhradit žalobci částku ve výši 90 000 Kč v 36měsíčních splátkách po 2 500 Kč, počínaje 1. 2. 2021. Dlužná částka představovala závazek původního dlužníka , jméno FO, (roz. , jméno FO, ) vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 90128812. Důvodem odstoupení od smlouvy byla jednak námitka žalované, že žalobce nezkoumal před podpisem smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, neboť se jedná o smlouvu, na kterou je nutno pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou a žalovaná jako spotřebitelka má tedy právo od takové smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření. Žalovaná dále uváděla, že má za to, že ze strany žalobce došlo k vylákání podpisu žalované podvodným způsobem.

10. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce sděloval zástupci žalované, že odstoupení od smlouvy o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky neakceptuje s argumentací, že se v daném případě nejedná o přistoupení žalované ke spotřebitelskému úvěru č. 90128812, neboť tato smlouva byla řádně ukončena v souladu s obchodními podmínkami již dne 1. 6. 2016, proto k ní nelze přistoupit a dovolávat se zákonných práv z pozice spotřebitele.

11. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení částky 90 000 Kč nejpozději do 24. 9. 2021.

12. Náhledem do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. KSPA , spisová značka, -A-6 ze dne 20. 5. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka – , jméno FO, , nar. 31. 1. 1994 a povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. KSPA , spisová značka, -B-73 ze dne 29. 9. 2021 vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka (, jméno FO, ) a dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. V rámci insolvenčního řízení v odůvodnění rozsudku č.j. , spisová značka, (KSPA60 INS 11319/2016) ze dne 3. 8. 2021 (o odpůrčí žalobě), insolvenční soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky ze dne 26. 1. 2021 není neplatná ani neúčinná v části, kdy dlužník uznal svůj závazek vůči věřiteli, nejedná se o neplatný právní úkon z důvodu absence svobodné vůle. Návrh na zrušení oddlužení byl podán žalobcem dne 14. 11. 2016 (v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 23. 11. 2016). Z protokolu z jednání před insolvenčním soudem dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vzal svůj návrh na zrušení oddlužení zpět s tím, že pokud bude dohoda plněna řádně, nebudou mít žádné námitky pro osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek. Dohoda mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem byla taková, že uhradí 60 v měsíčních splátkách po 2 500 Kč po dobu 36 měsíců.

13. V rámci účastnické výpovědi žalovaná uvedla, že s přítelem panem , jméno FO, žijí v jedné domácnosti, přítel byl v insolvenčním řízení a řešil návrh žalobce o zrušení insolvence, neboť nechtěl, aby oddlužení bylo zrušeno, protože by to pro ně bylo finančně zničující. Přítel s žalobcem jednal o tom, jak problematickou situaci vyřešit, jediným možným řešením, které jim bylo nabídnuto, bylo to, že by žalovaná přistoupila k závazku, s čímž oba souhlasili. Jednání s žalobcem vyvolal přítel žalované pan , jméno FO, , následně žalovanou kontaktovala telefonicky paní od žalobce, která se jí ptala, jestli s přistoupením souhlasí, dále zjišťovala od žalované její jméno, bydliště, žalovaná vše odsouhlasila, neboť nechtěla, aby příteli skončilo oddlužení. Jednání probíhala buď e-mailem, SMS nebo telefonicky, smlouva byla zaslána e-mailem, žalovaná tuto smlouvu podepsala, ještě před tím se s jejím obsahem seznámila. Žalovaná smlouvu podepsala i se splátkou 2 500 Kč, která ale pro ně byla splátkou vysokou. Podepsanou smlouvu přítel žalované předložil při jednání insolvenčního soudu, po jednání insolvenčního soudu bylo žalovanou podáno odstoupení od smlouvy, a to z toho důvodu, že byli schopni hradit pouze částku 1 500 Kč. To, že smlouvu podepsala pod nátlakem, spatřovala v tom, že to pro ni a jejího přítele to byla jediná možnost, aby se přítel vyhnul zrušení povoleného oddlužení, nebyla jiná volba, sami s jiným možným řešením, které by odvrátilo zrušení oddlužení, nepřišli, uzavření smlouvy o přistoupení bylo jediným možným řešením, které žalobce nabídl. Žalovaná dále uvedla, že pokud by ze strany žalobce nebyl podán návrh na zrušení oddlužení, předmětnou smlouvu o přistoupení k závazku by nepodepsala. V době, kdy přistupovala k úvěru, měla závazky asi 2 000 Kč, příjem činil asi 14 000 Kč čistého, nájem cca 5 500 Kč, na živobytí zůstalo cca 4 000 Kč.

14. Úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2015, formulářem žalobce pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. 90128812, potvrzením o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne 24. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalobce poskytl , jméno FO, (nyní , jméno FO, ) úvěr ve výši 123 499 Kč, kdy předmětem úvěru bylo financování zboží (motorové vozidlo), úvěr se zavázal splácet klient formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 60 ve výši 2 998 Kč. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno potvrzením o proplacení úvěru ze dne 24. 4. 2015 (částka 123 499 Kč poukázána na účet společnosti , právnická osoba, .). V žádosti o úvěru bylo uvedeno, že zaměstnavatelem klienta je , právnická osoba, a.s., zaměstnán od 1. 1. 2015, čistý měsíční příjem 19 230 Kč.

15. Potvrzením ze dne 4. 2. 2015 bylo zjištěno, že , právnická osoba, potvrdila, že pan , jméno FO, , nar. 31. 1. 1994, pracuje u jejich společnosti od 20. 1. 2015, pracovní poměr je na dobu neurčitou bez zkušební doby. Průměrná čistá mzda 19 230 Kč.

16. Z listiny označené jako „ověřovací protokol“ bylo zjištěno, že u osoby , jméno FO, bylo uvedeno: ženatý, zaměstnavatel – , právnická osoba, , od 1. 1. 2015, doba neurčitá, čistý měsíční příjem 19 230 Kč, počet vyž. osob 0, příjmy domácnosti 40 000 Kč, výdaje na byt/dům 0, bydlení u známých nebo příbuzných, splátky dalších úvěrů 4 030 Kč, disp. příjem domácnosti 25 470 Kč. Podpis: Ziková, dále uvedeno „schválit“. Poznámky psané rukou: Mapy + IČ + OR + RES + CRIDIS + , jméno FO, ; 1/ Paušál, DEA zaslala potvrzení + 2 x výp. z účtu, v zam. stále nikdo nezvedá.

17. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno , jméno FO, za období od 5. 2. 2015 do 25. 2. 2015 bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2015 byla připsána na účet částka 180 000 Kč (čerpání úvěru), dne 5. 2. 2015 byla vybrána částka 170 000 Kč, dne , právnická osoba, . 2015 byla připsána na účet částka 3 392 Kč a částka 7 283 Kč (, právnická osoba, ), dne 19. 2. 2015 byla připsána částka 808 Kč (, právnická osoba, ). Počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek 1 303 Kč.

18. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno , jméno FO, za období od 28. 2. 2015 do 20. 3. 2015 bylo zjištěno, že dne 12. 3. 2015 byla připsána na účet částka 4 000 Kč a částka 16 393 Kč (, právnická osoba, ), splátka úvěru ve výši 4 030 Kč. Počáteční zůstatek činil 1 303 Kč, konečný zůstatek 481,01 Kč.

19. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že dlužník úvěrovou smlouvu č. , hodnota, hradil nepravidelně, 1., 4., 9. a 10. splátka byla hrazena po splatnosti, poslední splátka č. 12 byla uhrazena dne 21. 4. 2016 a splátka č. 13 dne 15. 3. 2018 (665 dní prodlení).

20. Z výpovědi svědka , jméno FO, (přítel žalované) bylo zjištěno, že předmětné vozidlo kupovali s předchozí přítelkyní v Praze v autobazaru, vozidlo neměli předem vybrané, v autobazaru koupili předmětný vůz Seat, přímo v autobazaru se svědkem sepsali i úvěrovou smlouvu a ten den ještě s vozidlem odjeli domů. V úvěrové smlouvě byla měsíční splátka kolem 3 000 Kč nebo 4 000 Kč. Nepamatoval si, že by po něm autobazar požadoval nějaké listiny kvůli příjmům a výdajům, chtěli jenom vědět, jaký má příjem, a to jim slovně sdělil. Listinu označenou jako „ověřovací protokol“ svědek nepodepisoval, tato listina mu není známa (pozn. zástupce žalobce upřesnil, že tuto listinu sepisovala zaměstnankyně žalobce podle údajů, které uvedl klient – svědek). V době, kdy uzavíral úvěrovou smlouvu, žil s přítelkyní a měli spolu roční holčičku, převážně byl zaměstnán na dohody o provedení práce, práce často střídal, jediné stálejší zaměstnání bylo v , právnická osoba, , zde ale také skončil a opět pracoval na dohody. V době, kdy uzavíral úvěrovou smlouvu, měl úvěry u , Anonymizováno, , a to dva z roku 2014 a 2015, byly to úvěru na částku 200 000 Kč a 130 000 Kč, měsíční splátka u každého z těchto úvěrů byla kolem 3 000 Kč. Dále měl úvěr u , Anonymizováno, , tam byla splátka kolem 4 500 Kč, v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy už mě problémy se splácením Cetelemu. Tím, že si vzal úvěr u žalobce, se jeho finanční situace zhoršila, řešil to tím, že si vzal další úvěr u , Anonymizováno, . Celkové splátky úvěrů v době uzavření úvěrové smlouvy mohly činit celkem 9 000 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy uváděl, že bydlí s mamkou, ptali se na celkový příjem domácnosti, je tedy možné, že do těchto příjmů zahrnul i příjem mamky. Na žádné výdaje se svědka neptali. Bývalá přítelkyně byla v té době na rodičovské dovolené, pobírala pouze rodičovský příspěvek, měli roční holčičku, podle svědka byly jejich výdaje bez splátek úvěru kolem 13 000 Kč měsíčně. V autobazaru mohli strávit cca 2-3 hodiny, potom odjížděli s autem. Když mohl, tak úvěr splácel. Domníval se, že následně žalobci ani autobazaru žádné listiny k úvěru nedával. V době, kdy uzavíral smlouvu na auto, bydleli s přítelkyní a dcerou u matky svědka, z těchto důvodů je příjem domácnosti v protokole uveden 40 000 Kč. V době uzavírání smlouvy byl rozvedený, údaj v ověřovacím protokole tedy neodpovídá skutečnosti. Svědek dále uvedl, že si není vědom toho, že by v autobazaru sepisoval nějakou listinu, nebo něco vyplňoval a uváděl by své osobní a majetkové poměry, domníval se, že všechny informace sděloval pouze ústně. Auto potřeboval na cestu do práce, ve chvíli, kdy auto kupoval a bral si úvěr, si vůbec neuvědomoval, jestli bude schopen úvěr splatit. V hotovosti nic autobazaru neplatili, akontace asi 10 000 Kč byla uhrazena tak, že autobazar slevil z ceny vozu kvůli vadám. V pekárně pracoval asi ¾ roku, potom dělal v kamenictví na dohodu, tam si vydělal asi 12 000 Kč měsíčně, bývalá přítelkyně měla také půjčky, oba se dostali do insolvence. To, že byl na vozidle zajišťovací převod práva, neřešil, věděl jenom, že nemá VTP.

21. Podle ust. § 1892 odst. 1 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (o. z.) kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

22. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Podle ust. § 2395 dále jen o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Přistoupení k dluhu znamená přístup dalšího dlužníka do existujícího závazkového právního vztahu, a to vedle původního dlužníka (tzv. kumulativní intercese). Závazek z přistoupení k dluhu má akcesorickou povahu, a proto může platně vzniknout pouze, pokud v době přistoupení závazek původního dlužníka existoval, tj. již vznikl a trval. Přistoupivší dlužník se zásadně nestává stranou smlouvy, ze které dluh vznikl. Uznání dluhu je způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího závazku vedle závazku původního, existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Je to jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Přistoupivší dlužník se zásadně nestává stranou smlouvy, ze které dluh vznikl. Závazek z přistoupení k dluhu však může platně vzniknout pouze tehdy, pokud v době přistoupení závazek původního dlužníka existoval (vznikl a stále trval). Uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoliv jen nepatrnou smluvní pokutu za porušení povinnosti splatit úvěr v nově stanoveném termínu splatnosti, o němž účastníci v době uznání měli důvod předpokládat, že k němu dojde, představuje změnu smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 písm. k) a § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost dlužníka v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. S ohledem na právní názor odvolacího soudu vyslovený v jeho zrušujícím rozhodnutí se soud v dané věci nejprve zabýval tím, zda mezi žalobcem a dlužníkem , jméno FO, (dříve , jméno FO, ) byla platně uzavřena smlouva o úvěru č. 90128812 dne 19. 4. 2015. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

27. Cílem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet.

28. Soud po doplnění dokazování a zhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce řádně neprověřil schopnost dlužníka předmětný úvěr splácet. Nutno zdůraznit, že úvěrová smlouva byla sepsána v autobazaru poté, co se dlužník (, jméno FO, ) rozhodl v autobazaru vozidlo zakoupit. V rámci svědecké výpovědi dlužník uvedl, že při uzavření smlouvy po něm autobazar žádné listiny nepožadoval, v ověřovacím protokole, který ani nepodepisoval, jsou uvedeny informace nepravdivé (dlužník měl v té době vyživovací povinnost k nezletilé dceři a byl rozvedený), splátky úvěrů nebyly pouze ve výši cca 4 000 Kč, ale mnohem více, cca 9 000 Kč, celkové příjmy domácnosti nebyly nijak doloženy. Z listin, které žalobce soudu předložil, sice vyplývá, že v době uzavření úvěrové smlouvy byl dlužník zaměstnán s příjmem cca 19 000 Kč, což bylo zřejmé i z výpisu z účtu dlužníka za měsíc únor a březen 2015. Z těchto výpisů ale bylo také zřejmé, že zůstatek na účtu se pohyboval max. 1 300 Kč, v únoru 2015 byl dlužníku poskytnut úvěr 180 000 Kč, kdy částku 170 000 Kč dlužník z účtu ihned vybral. Pokud jde o výdaje klienta (dlužník), žalobce o tomto nepředložil žádné důkazy, tyto ani nenavrhl, soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování klienta při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na pováženou také stojí to, jakým způsobem je žalobcem ověřována úvěruschopnost klienta, a to za situace, kdy za žalobce uzavírala smlouvu společnost , právnická osoba, ., návštěva autobazaru proběhla dle dlužníka cca během 3 hodin, jakým způsobem tedy byla zjišťována bonita dlužníka, jeho ověřování v dostupných registrech (tak jak uváděl žalobce), kdy navíc den uzavření smlouvy připadal na neděli (19. 4. 2024). Soud tak má za to, že nebyly žalobcem dostatečně zjištěny jak příjmy, tak výdaje dlužníka, aby došlo k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. kromě již uvedených splátek jiných úvěrů i náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o vyhodnocení příjmové i výdajové stránky dlužníka, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem. O tom také svědčí skutečnost, že od počátku dlužník nehradil splátky řádně a včas.

29. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017–20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné další příjmy (tj. příjmy domácnosti) ani výdaje dlužníka, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a případný nárok žalobce vůči žalovanému by se tak omezil pouze na vrácení zůstatku jistiny poskytnutého úvěru.

30. S ohledem na skutečnost, že přistoupení k dluhu dle § ust. § 1892 odst. 1 o. z. znamená přístup dalšího dlužníka do existujícího závazkového právního vztahu, a to vedle původního dlužníka (tzv. kumulativní intercese), závazek z přistoupení k dluhu má akcesorickou povahu, a proto může platně vzniknout pouze, pokud v době přistoupení závazek původního dlužníka existoval, tj. již vznikl a trval (viz např. NS , spisová značka, ), nezbylo soudu nic jiného, než žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť byla zjištěna absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které měla žalovaná přistoupit. Z obsahu Smlouvy o přistoupení k závazku a úhradě dlužné částky ze dne 26. 1. 2021 zcela jasně vyplývá, že žalovaná měla přistoupit k dluhu ze smlouvy o úvěru č. 90128812, nikoli k dluhu vzniklého bezdůvodným obohacením či ke dluhu novému, který by byl nahrazen dluhem původním.

31. S námitkou žalobce, že na jednání žalované a dlužníka lze pohlížet jako na jednání v rozporu s dobrými mravy, které by nemělo podléhat právní ochraně, se soud neztotožnil, Na odstoupení od smlouvy o přistoupení, které učinila žalovaná neprodleně poté, co byl žalobcem vzat v rámci insolvenčního řízení návrh na zrušení oddlužení zpět, lze sice pohlížet jako na jednání nestandardní, na druhou stranu je nutno dodat, že v této době již byla ustálena judikatura týkající se zkoumání úvěruschopnosti dlužníků při poskytování úvěrů a žalobce se tak mohl domáhat svých práv jiným způsobem. Navíc nutno zdůraznit, že žalobce je profesionál v oblasti poskytování úvěrů, v této činnosti také podniká a znalost dané problematiky lze u žalobce předpokládat.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Náklady řízení v sobě zahrnují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 4 500 Kč, odměnu advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 9 x 4 700 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 8. 11. 2022, písemné podání ze dne 8. 12. 2022, účast u jednání dne 14. 2. 2023, účast u jednání dne 6. 6. 2023, odvolání proti rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne 15. 6. 2023, účast u jednání dne 14. 5. 2024, účast u jednání 25. 6. 2024), 9 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za výše specifikované úkony po 300 Kč, cestovným osobním vozidlem k 4 soudním jednáním z , adresa, a zpět v celkové výši 3 881,26 Kč/automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , palivo BA, kombinovaná spotřeba 5,9 l/100 km, náhrady v roce 2023 - základní náhrada 5,20 Kč/km, náhrady v roce 2024 - základní náhrada 5,60 Kč/km, jedna cesta z , adresa, a zpět činí 122 km, ztrátou času 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny advokáta, cestovného osobním vozidlem, ztráty času a paušálních náhrad. Tyto náklady pak představují částku 66 550,30 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Lhůty k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.