10 C 269/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 214 010,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a ve výši částka a poplatků ve výši částka. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru Expres půjčka č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek skládajících se z platby na jistinu a úrok, a to ve výši částka. Žalobkyně provedla s odbornou péčí a v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od spotřebitele, úvěrovaný byl zejména dotazován s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň si však žalobkyně ověřila získané informace od žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, zejména nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze právnická osoba a jiné. Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty právnická osoba. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřila výdajovou stránkou úvěrovaného, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů úvěrovaného při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Úvěr ve výši částka byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), zaslala mu žalobkyně v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informovala o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni datum a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce částka; dále z částky částka představující obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky; částky částka představující úrok z prodlení počítaný z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným ke dni datum; částky částka tvořené úrokem z prodlení počítaným z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným ke dni datum a částky částka, která je tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky částka jdoucího od datum do zaplacení a z částky částka jdoucího od datum do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne datum v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila žalobkyně již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o úvěr ze dne datum, když žalovaný žádal o úvěr ve výši částka. Žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je vždy individuální; v případě žalovaného v zaměstnaneckém poměru vychází žalobkyně z čistého příjmu, který žalovaný doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, potvrzením o výši příjmu byl ověřen příjem žalovaného ve výši částka. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka (jedná se však o pomocný údaj). Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Pokud se jedná o statisticky stanové výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela konkrétně z částky částka. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalovaného žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla, a schválila smlouvu o úvěru ve výši částka s měsíční splátkou ve výši částka.

4. Smlouvou o úvěru Expres půjčka ze dne datum uzavřenou mezi žalovaným jako klientem a žalobkyní jako bankou bylo zjištěno, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách po částka (celkový počet splátek 72), splatných vždy k 18. dni v měsíci, první splátka byla splatná ke dni datum, roční pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 14,70 % (RPSN ve výši 16,02 %). Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a Sazebník.

5. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne datum od žalobkyně úvěr ve výši částka.

6. Dopisem ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek smlouvy o úvěru č. hodnota svoji pohledávku ke dni datum zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši částka nejpozději do datum. Nesplacená jistina činila částku částka, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti částku částka, úroky z prodlení ke dni prohlášení částku částka, dlužné poplatky částku částka a náklady upomínání částku částka.

7. Platební historií ke smlouvě č. hodnota, umořovací tabulkou a výpisem z úvěrového účtu č. č. účtu bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný úvěr ve výši částka splácel/nesplácel, poslední přijatá platba byla dne datum, datum ukončení smlouvy datum, dlužná částka na jistině činila částka. Z přehledu plateb bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku částka.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán od datum do datum u společnosti právnická osoba., příjem činí částka měsíčně, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí částku částka, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost ani žádné měsíční splátky.

9. Potvrzením o výši příjmu ze dne datum bylo zjištěno, že příjem žalovaného za posledních 5 měsíců činí částku částka čistého, pracovní poměr sjednán od datum do datum.

10. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky (celkový dluh ve výši částka s příslušenstvím) nejpozději do 7 dnů od odeslání této upomínky. Podacím lístkem bylo zjištěno, že upomínka byla odeslána dne datum.

11. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

17. Žalobkyně soudu předložila pouze potvrzení o výši příjmů žalovaného, kdy navíc bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu určitou – do datum, tzn. ukončení za necelých 6 měsíců ode dne uzavření úvěrové smlouvy. Přičemž absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného (nutno zdůraznit, že výdaje žalovaného byly uvedeny jako nulové) neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného nezabývala. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

18. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

19. Žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, žalovaný do současné doby uhradil částka, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši částka. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobkyní v rámci předžalobní výzvy poskytnuta lhůta k plnění, tento se dostal do prodlení nejdříve dnem datum, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od datum do zaplacení.

20. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka částka s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky částka, tj. jen 78,23 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce částka, odměnou advokáta dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 3 x částka za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 3 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za výše specifikované úkony po částka a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Tyto náklady pak představují částku částka a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 56,46 %, tj. částka (od úspěchu žalobkyně 78,23 % odečten úspěch žalovaného 21,77 %). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.