10 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 103 249,19 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 95 604,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 95 604,70 Kč od 21.6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 644,49 Kč s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 98 979,19 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 98 979,19 Kč od 26. 5. 2023 do 20. 6. 2023 a z částky 3 374,49 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 820,22 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 809,48 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 715 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 103 249,19 Kč s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 98 979,19 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 98 979,19 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 820,22 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 809,48 Kč. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 12. 6. 2022 elektronicky Smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr a závazek žalované splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP”) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen„ ÚP”). Ve Smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 100 000 Kč (dále jen„ Úvěr”). Žalovaná se zavázala úvěr čerpat jednorázově do 20. 6. 2022 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 25. 5. 2030 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny Úvěru. Doba trvání Úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % p.a., hodnotou RPSN 18,27 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 916 Kč. Od 25. 7. 2022 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaná vyčerpala částku úvěru dne 13. 6. 2022. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, čímž se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 22. 3. 2023 výzvu k okamžitému splacení dluhu, ve které žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalované požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně stanovila lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 10. 5. 2023, žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 103 249,19 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 98 979,19 Kč a úvěrové poplatky ve výši 4 270 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy poslední splátku žalovaná uhradila dne 22. 9. 2022. Žalobkyně výpůjční úrok kapitalizovala ode dne 23. 9. 2022 do 25. 5. 2023 a představuje částku 11 820,22 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru ve výši 809,48 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradila.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že splnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele – žalované – splácet spotřebitelský úvěr, a to jednak vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalované, demografických a statistických informací. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované z její závislé činnosti ve výši 35 384 Kč a z příjmu rodinného příslušníka ve výši 2 000 Kč a z výdajů žalované v celkové výši 33 741 Kč (ostatní výdaje a náklady na pojištění ve výši 5000 Kč – tyto výdaje na spoření nejsou zohledňovány, neboť je možné je považovat za finanční rezervu žalované, kterou lze případně použít na úhrady závazků; výdaje na bydlení ve výši 17 167 Kč a částka představující životní minimum ve výši 6770 Kč; výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 3 837 Kč a výdaje žalované na závazky u žalobce ve výši 967 Kč). Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu.

3. Usnesením č.j. 10 C 272/2023-43 ze dne 27. 10. 2023 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 9. 11. 2023, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalované za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v centrální evidenci obyvatel.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání) a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Smlouvou o úvěru registrační [číslo] (číslo úvěrového účtu [bankovní účet]) bylo zjištěno, že dne 12. 6. 2022 uzavřela žalobkyně elektronicky se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 916 Kč, splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne 25. 7. 2022, splatnost úvěru dne 25. 5. 2030. Roční úroková sazba činila 16,90 %, RPSN 18,27 %. Sjednáno bylo i měsíční pojistné ve výši 100 Kč.

12. Přehledem čerpání a splácení úvěru (historický výpis) bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala (úvěr čerpán dne 12. 6. 2022) a splácela, ke dni 11. 5. 2023 činil dluh na jistině částku 98 979,19 Kč, na poplatcích částku 4 270 Kč, splatné úroky byly vyčísleny na částku 11 820,22 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činil částku 809,48 Kč.

13. Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vedeném na úvěrovém účtu [číslo] [bankovní účet] s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 10. 5. 2023, splatnost celé pohledávky nastane dne 10. 5. 2023.

14. Předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 116 951,15 Kč vzniklé ze smlouvy o úvěru evidované na úvěrovém účtu [číslo] to nejpozději do 20. 6. 2023.

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

17. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že žalobkyně se úvěruschopností žalované nezabýval. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

18. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné výdaje žalované, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

19. Žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč, žalovaná dle sdělení žalobkyně do současné doby uhradila 4 395,30 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 95 604,70 Kč. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobkyní v rámci předžalobní výzvy poskytnuta lhůta k plnění, tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 21. 6. 2023, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od 21. 6. 2023 do zaplacení.

20. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 103 249,19 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 95 604,70 Kč, tj. jen 92,60 % Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 130 Kč, odměnou advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 3 x 5 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 3 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za výše specifikované úkony po 300 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Tyto náklady pak představují částku 24 313 Kč a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 85,20 %, tj. 20 715 Kč (od úspěchu žalobkyně 92,60 % odečten úspěch žalované 7,40 %). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.