10 C 332/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 816,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky ve výši , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, požadovala žalobkyně po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 8 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdila, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne , datum, se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši , částka, , dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, ve výši , částka, . Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy , částka, , úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, . Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k , datum, , úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, od , datum, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši , částka, a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši , částka, . V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky ve výši , částka, (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, ) od , datum, do zaplacení. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou upomínku žalobkyni neuhradila.

2. Žalobkyně dále k výzvě soudu doplnila, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady, konkrétně potvrzením od zaměstnavatele. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že je od , datum, zaměstnána jako úklid po stavbách u společnosti , jméno FO, , Stavební a dokončovací práce, IČ , IČO, , že výše jejích měsíční příjmů činí celkem , částka, , že výše jejích měsíčních výdajů činí , částka, . Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobkyně ověřil z Potvrzení o výši příjmu a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované a navíc by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohla žalovaná dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo s účinností k , datum, k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena dne , datum, .

4. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud žalobkyni a žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne , datum, , přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalované za doručené v souladu s ust. § 46b , § 49 a § 50m občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že se účastníci k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřili, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Předpisem splátek, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , tedy se zavázala zaplatit celkem částku , částka, , která je tvořena úvěrem ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , úplatnou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a inkasem plateb v bydlišti žalované ve výši , částka, . Dále byla mezi účastníky smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze , částka, a byla vyzvána ke splacení celé pohledávky.

14. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána od , datum, , měsíční příjem činí , částka, , na bydlení vynaloží , částka, a na ostatní náklady , částka, (výdaje celkem , částka, ), použitelný měsíční příjem činí , částka, . Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Žalovaná předložila občanský průkaz, potvrzení od zaměstnavatele a své čestné prohlášení, že bydlí u rodičů. Potvrzením ze dne , datum, o výši příjmů za poslední 3 měsíce bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činil , částka, .

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalované jako spotřebitelkou, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalované. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 , právnická osoba, žalobkyni (jejího právního předchůdce) proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právního předchůdce žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, , rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do , datum, (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z , datum, ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

17. V daném případě právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracoval s příjmem ve výši cca , částka, měsíčně, právní předchůdce žalobkyně však neměl k dispozici žádné údaje k osobním a dalším poměrům a potřebám žalované, stejně tak neměl tvrzeny ani osvědčeny běžné životní výdaje žalované. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované zabýval jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

18. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované na základě shora uvedeného částku , částka, , žalovaná do současné doby dle sdělení žalobkyně uhradila částku , částka, , k úhradě tak zbývá částka , částka, , a proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobkyní v rámci předžalobní výzvy poskytnuta lhůta k plnění, tato se dostala do prodlení nejdříve dnem , datum, , je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení (výrok I.).

19. Ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. Žalobkyně sice soudu předložila rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany předchůdce žalobkyně pokládal za zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, nicméně soud odkazuje zejména na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , která naopak zkoumání věřitele v obdobných skutkových věcech nepovažovala za dostačující.

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná jen částečně (co do 38,5 %). Úspěšnější žalovaná (úspěch co do 61,5 %) by tak měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však bylo zjištěno, že žalované žádné náklady řízení nevznikly.

22. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.