10 C 354/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 1 837 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 837 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 387 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2021 zaplacení částky 1 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 31. 7. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že žalobce byl dne 4. 7. 2020 účastníkem dopravní nehody, při níž bylo totálně zničeno jeho vozidlo zn. Renault Captur, r.z. [anonymizováno], přičemž tato dopravní nehoda byla způsobena vozidlem r.z. [anonymizováno] zákonně pojištěným u žalované. V důsledku poškození automobilu byl žalobce nucen si zapůjčit náhradní automobil Renault Kadjar, a to po období dokud mu nebyla ze strany pojišťovny vyplacena škoda na jeho totálně zničeném voze, t.j. od 7. 7. 2021 do 16. 7. 2020 Cena zapůjčeného automobilu činila 700 Kč/den + DPH. Celková cena nájemného za 10 dnů a 341 ujetých km byla žalobci vyúčtována na základě faktury [číslo] se splatností dne 30. 7. 2020; faktura byla po vystavení předložena žalované k úhradě a celkem činila 19 305 Kč vč. DPH. Na pronájmu vozidla žalovaná uhradila pouze částku ve výši 17 468 Kč a zbývající částku ve výši 1 837 Kč (odečet pevných nákladů) neuhradila. Žalobce v rámci uplatněného nároku odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, č.j. 7 C 169/2018-67, který v obdobné skutkové věci týkající se odečtu tzv. pevných nákladů, uzavřel, že když se jednalo o totální škodu, nemohlo docházet k úspoře nákladů na vlastním vozidle, protože toto nejenže nebylo provozováno, ale provozováno být ani nemohlo, poškozený vůz byl prodán jako vrak; přičemž jakékoliv krácení nároku poškozeného ze strany pojišťovny tak bylo zcela neoprávněné. Nenahrazení škody poškozenému v plné výši je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I ÚS 3831/17. Do dne podání žaloby žalovaná doplatek pojistného plnění ani na základě předžalobní výzvy žalobci neuhradila. 2 Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že dne 4. 7. 2020 došlo při dopravní nehodě ke střetu vozidla žalobce [příjmení] [jméno], [registrační značka] a vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], pojištěného u žalované ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, řidič vozidla [příjmení] [jméno] byl označen za viníka dopravní nehody. Dopravní nehodu a nároky z ní vyplývající eviduje žalovaná pod [číslo]. Žalovaná dne 16. 7. 2020 zaslala žalobci oznámení o likvidaci pojistné události, a to formou totální škody, neboť došlo k takovému rozsahu poškození vozidla, kdy by případné náklady na opravu přesáhly obvyklou cenu vozidla a oprava by proto byla nerentabilní. Žalovaná stanovila obvyklou cenu vozidla na částku 241 400 Kč, od které odečetla hodnotu použitelných zbytků vozidla (cena dosažená v internetové aukci) ve výši 115 200 Kč a rozdíl ve výši 126 200 Kč vč. DPH vyplatila žalobci. Žalovaná dále vyplatila žalobci částku 17 468 Kč za půjčovné náhradního vozidla, tuto částku stanovila z doložené faktury, od které odečetla částku 1 837 Kč představující pevné náklady za 341 km najetých s náhradním vozidlem. Žalovaná argumentovala tím, že pevné náklady představují náklady, které poškozený nemusí za jízdu vozidlem v průběhu likvidace nároku vynaložit z důvodu, že nepoužívá vozidlo vlastní, ale náhradní. Poškozený za takové situace šetří náklady na provoz svého vlastního vozidla, kdy se jedná např. o náplně (oleje, brzdová kapalina, chladící kapalina, voda do ostřikovačů apod.), tak i celou řadu dílů s kratší životností (pneumatiky, tlumiče, brzdové destičky, filtry, apod.). Částku tvořící tyto pevné náklady proto žalovaná odečetla od nájemného za náhradní vozidlo a tento rozdíl vyplatila žalobci. Pokud by k odečtu pevných nákladů žalovaná nepřistoupila, došlo by v důsledku používání náhradního vozidla, a tedy šetření nákladů na provoz vlastního vozidla žalobce, k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Vznik pevných nákladů navíc nijak nesouvisí s předmětnou dopravní nehodou, tyto by musel žalobce nést v rámci užívání vozidla v průběhu likvidace události i v případě, že by k žádné škodě nedošlo. Pokud se pak jedná o náklad, který by vznikl bez ohledu na škodu způsobenou žalobci, nejde o škodu vzniklou v souvislosti s dopravní nehodou, a nejde tedy ani o náklad, který by měl nést škůdce, potažmo jeho odpovědnostní pojistitel. Z těchto důvodů má žalovaná za to, že nárok na zaplacení pevných nákladů je neoprávněný. 3 Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 4. 7. 2020 došlo k poškození vozidla žalobce v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou vozidlem pojištěným u žalované, žalobci bylo žalovanou vyplaceno pojistné plnění – mimo jiné půjčovné ve výši 17 468 Kč, žalovaná nevyplatila pojistné plnění (půjčovné náhradního vozidla) ve výši 1 837 Kč z důvodu odpočtu tzv. pevných nákladů. Spornou skutečností mezi účastníky zůstávala oprávněnost odečtení pevných nákladů z pojistného plnění. 4 Podle § 6 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši dle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci. 5 Podle ust. § 9 odst. 1 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti z provozu vozidla, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. 6 Podle § 2927 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Povinnost nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 7 Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk.) Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho poškozený dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 8 Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut, jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 9 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 10 Fakturou – daňový doklad č. FV [číslo] bylo zjištěno, že dodavatel [právnická osoba] vystavil odběrateli (žalobci) dne 16. 7. 2020 fakturu za zapůjčení náhradního vozidla na základě smlouvy č. [rok] [číslo] od 7. 7. 2020 do 16. 7. 2020 (celkem 10 dní, 341 ujetých km), a to na částku 19 305 Kč včetně DPH splatnou dne 30. 7. 2020. 11 Oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 16. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná na základě hlášení škodné události [číslo] (datum škodní události 4. 7. 2020) vyplatila poškozenému – žalobci částku 126 200 Kč (obvyklá cena motorového vozidla byla stanovena na částku 241 400 Kč, hodnota zbytků vozidla – aukce na částku 115 200 Kč), kdy s přihlédnutím k rozsahu poškození vozidla a ekonomičnosti opravy byla předmětná škodní událost likvidována formou totální škody – náklady na opravu by přesáhly obvyklou cenu vozidla, oprava je nerentabilní. 12 Oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 23. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná na základě hlášení škodné události [číslo] (datum škodní události 4. 7. 2020) vyplatila poškozenému – žalobci částku 8 393 Kč (půjčovné). 13 Oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 26. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná na základě hlášení škodní události [číslo] (datum škodní události 4. 7. 2020) vyplatila poškozenému – žalobci částku 13 431 Kč (půjčovné ve výši 9 075 Kč a náklady právního zastoupení poškozeného ve výši 4 356 Kč). 14 Z pojištění odpovědnosti má v souladu s obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku pojištěný právo, aby za něho pojistitel uhradil poškozenému uvedenou škodu, za kterou pojištěný poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, resp. nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou je podle zákona povinen nahradit pojištěný škůdce. Podmínkou plnění pojistitele je, že poškozený svoje nároky na náhradu uplatnil a prokázal, rozsah a výše náhrady se řídí ustanovením § 2951 až 2968 občanského zákoníku. 15 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Žalobce jako poškozený při dopravní nehodě způsobené vozidlem pojištěným u žalované má právo na poskytnutí pojistného plnění po pojistiteli škůdce ve shodné výši, jako by mohl požadovat od viníka způsobené škody. Mezi účastníky nebyla sporná existence pojištění, vyplacení částečné náhrady za 10 dní půjčovného po odečtení tzv. pevných nákladů, sporným zůstával nárok žalobce na zaplacení půjčovného za náhradní vozidlo v plné výši, a to včetně tzv. pevných nákladů. Podle nálezu Ústavního soudu I ÚS 3831/17, je podstatou užívání náhradního vozidla umožnit pojištěnci (v daném případě poškozenému) zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totální poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. Podle náhledu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Po dobu do vyplacení pojistného plnění bylo půjčení náhradního vozidla skutečnou škodou, která poškozenému vznikla. Nutno zdůraznit, že nebylo vinou žalobce, jako poškozeného, že vozidlo bylo v rámci dopravní nehody poškozeno tak, že jej již dále nemohl užívat, tedy ani opotřebovávat a šetřit tak náklady na jeho provoz v době, kdy užíval náhradní vozidlo, a bylo by absurdní, aby žalobce jako poškozený, doplácel v rámci odpočtu pevných nákladů žalovanou na to, že mu ne jeho vinou bylo vozidlo zničeno. Na žalobci, který dopravní nehodu nezpůsobil a naopak se ne svojí vinou dostal do tíživé životní situace, kdy musel řešit záležitosti ohledně totálně poškozeného vozidla, nelze spravedlivě požadovat, aby nesl sám náklady za opotřebování svého totálně zničeného vozidla, které nemohl užívat a tedy ani opotřebovávat, a nelze tedy hovořit o možném bezdůvodném obohacení na straně žalobce, tak jak tvrdí žalovaná. 16 S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení doplatku pojistného plnění za půjčení náhradního vozidla ve výši 1 837 Kč (odečet pevných nákladů), a to společně se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o. z. 17 O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a občanského soudního řádu (o. s. ř.). Soud přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, představovaných zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta dle § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v rozsahu 4 x 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, sepis a podání žaloby a účast u soudního jednání, 4 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za výše specifikované úkony po 300 Kč (4 x 300 Kč), cestovným k soudnímu jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 4 333 Kč (1 cesta automobilem Audi A4, palivo BA 98, kombinovaná spotřeba 9,53 l /100 km, náhrady v roce 2022 - základní náhrada 4,70 Kč/km, náhrada za BA 47,40 Kč; jedna cesta z [obec] do [obec] a zpět činí 470 km), ztrátou času 12 x 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny advokáta, cestovného, ztráty času a paušálních náhrad. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 387 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.). 18 Soud se neztotožnil s námitkou žalované, aby v případě úspěchu žalobce bylo postupováno při rozhodování o nároku na náhradu nákladů řízení podle ust. § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti soudu bylo sice zjištěno, že ve skutkově obdobné věci (sp. zn. 20 C 355/20212) zastupuje týž zástupce, avšak jedná se o jiného žalobce a zastupování pouze v jedné obdobné věci a nelze se přiklonit k názoru žalované, že se jedná o řízení, která jsou zahájena návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněného opakované týmž advokátem a předmět řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč – nejedná se tedy o tzv. formulářovou žalobu. 19 Lhůta k uhrazení nákladů řízení žalobci i státu byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.