10 C 368/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 26,43 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 26,43 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ohledně nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši , částka, a odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku , částka, . Ke dni postoupení , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku , částka, , příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně však požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši , částka, a částkou ve výši , částka, zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, byl vypočten z aktuální dlužné jistiny od , datum, do data postoupení pohledávky , datum, . Dále žalobkyně ohledně nároku na zaplacení částky , částka, tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po , částka, , počínaje , datum, , přičemž poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku , částka, , z toho na jistinu , částka, , na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy , částka, , na poplatek za administrativní činnost , částka, a na poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, . Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku , částka, , skládající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , dále kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou upomínku žalobkyni neuhradil.

2. Žalobkyně dále ke smlouvě č. , hodnota, doplnila, že před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Na základě žádosti právního předchůdce žalobkyně uvedl žalovaný informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v Kartě zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, jeho čistý příjem je ve výši , částka, , ten byl ověřen na základě výplatních pásek a pracovní smlouvy. Měsíční výdaje žalovaného byly výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši , částka, , tyto byly ověřeny na základě nájemní smlouvy. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši , částka, . Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného byly ve výši , částka, , použitelný příjem žalovaného tedy byl ve výši , částka, . Z Karty zákazníka ze dne , datum, se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy žalovaného. Jejich poskytnutí obchodnímu zástupci právního předchůdce žalobkyně potvrdil žalovaný svým podpisem na Kartě zákazníka. Žalobkyně má za to, že ani aktuální absence dokladů či dokumentů, které jsou však zaškrtnuté v Kartě zákazníka ze dne , datum, , ještě bez dalšího nemůže znamenat, že tyto nebyly ze strany právního předchůdce žalobce prověřovány (v této souvislosti poukázala žalobkyně na názor Krajského soudu v , právnická osoba, vyslovený v jeho rozhodnutí čj. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Právní předchůdce žalobkyně dospěl tedy k závěru, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši , částka, . Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. A teprve poté byla s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne , datum, .

4. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne , právnická osoba, . 2024, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovaný čerpal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 týdenních splátkách po , částka, , tedy celkem částku , částka, , která je tvořena úvěrem ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku , částka, ), byl vyzván ke splacení zbývající pohledávky.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovaný čerpal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 80 týdenních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši , částka, ), tedy celkem částku , částka, , která je tvořena úvěrem ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku , částka, ), byl vyzván ke splacení zbývající pohledávky.

9. Z karty zákazníka ze dne , datum, k požadovanému úvěru ve výši , částka, bylo zjištěno, že bydlení žalovaného je nájemní, je ženatý, má tři nezaopatřené děti, pracuje jako kuchař s měsíčním příjmem , částka, , a to na základě smlouvy na dobu neurčitou, náklady na bydlení činí , částka, měsíčně, osobní výdaje , částka, . Žalovaný měl předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Použitelný příjem byl vypočten na částku , částka, .

10. Z karty zákazníka ze dne , datum, k požadovanému úvěru ve výši , částka, bylo zjištěno, že bydlení žalovaného je nájemní, je ženatý, má tři nezaopatřené děti, pracuje jako kuchař s měsíčním příjmem , částka, , a to na základě smlouvy na dobu neurčitou, náklady na bydlení činí , částka, měsíčně, osobní výdaje , částka, a splátky úvěru , částka, . Žalovaný měl předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Použitelný příjem byl vypočten na částku , částka, .

11. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byl v hotovosti v den uzavření smlouvy (, datum, ) poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách, na tuto pohledávku žalovaný uhradil , částka, (k úhradě tak zbývá částka , částka, ). Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo žalovaným plněno jinak, než jak bylo tvrzeno žalobkyní. Žalovaný je proto povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta lhůta k plnění do , datum, (viz. výzva ze dne , datum, ), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem , datum, , nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobkyní, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od , datum, do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na příslušenství žalované částky před datem , datum, jako nedůvodný zamítl.

19. V posuzované věci týkající se nároku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ) je zřejmé, že smlouva o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 , právnická osoba, žalobkyni (jejího právního předchůdce) proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právního předchůdce žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, , rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do , datum, (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z , datum, ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

20. V daném případě právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracoval s příjmem ve výši , částka, měsíčně a žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však neměl tvrzeny ani osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Nutno tak konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabýval jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nepřehlíží, že ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky v neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

21. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

22. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku , částka, , žalovaný do současné doby uhradil , částka, (což uvedla sama žalobkyně), proto nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou v této části zamítnout (výrok II.).

23. Žalobkyně sice soudu předložila rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany předchůdce žalobce pokládal za zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, nicméně soud odkazuje zejména na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , která naopak zkoumání věřitele v obdobných skutkových věcech nepovažovala za dostačující.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného je téměř totožný.

25. Lhůtu splatnosti soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší či ve splátkách.