10 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného pro zletilé dítě <b>I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 500 Kč měsíčně od 2. 9. 2019, a to k rukám žalobkyně vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 12. 2015.</b> <b>II. Dlužné výživné za období od 2. 9. 2019 do 30. 9. 2022 ve výši 55 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce spolu s běžným výživným počínaje dnem 15. 10. 2022, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné z nich.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 2. 2022 se žalobkyně po žalovaném, svém otci, domáhala zvýšení výživného pro svoji osobu z částky 3 700 Kč na částku 5 500 Kč počínaje dnem 2. 9. 2019. Tvrdila, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2002 byla svěřena do výchovy matky a otci (žalovanému) určeno výživné, naposledy bylo rozhodováno o výživném 3. 12. 2015, kdy výživné bylo zvýšeno na částku 3 700 Kč měsíčně. Od října 2019 platí žalovaný částku 4 000 Kč. Žalobkyně je studentkou 3. ročníku [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], obor Sociální pedagogika, se zaměřením na výchovnou práci v etopedických zařízeních. Od doby posledního rozhodování o výživném, tj. před 6 lety, se u žalobkyně změnily poměry a došlo ke zvýšení odůvodněných potřeb. Tyto spočívajíc především v nákladech na studium (přihlášky na VŠ 5 x 500 Kč, přípravné kurzy 2 500 Kč, cestovné po [obec] a do [obec] 640 Kč měsíčně, karta ISIC, učební materiály apod.). Žalobkyně vynaloží finanční prostředky na léky v souvislosti se zdravotními problémy (nosí brýle, kontaktní čočky, fixní rovnátka - částka 20 000 Kč + cesta do [obec]), na stravování, oblečení, kosmetiku, hygienické potřeby a přiměřené náklady na kulturu a zábavu. Tyto výdaje hradí žalobkyně z výživného od žalovaného a z finančních prostředků od matky. S ohledem na náročnost studia má velmi malou možnost přivýdělku během školního roku, část finančních prostředků si opatřuje prázdninovými brigádami. Od poslední úpravy výživného se změnily poměry žalobkyně zejména v souvislosti se studiem na vysoké škole. Nad rámec výživného žalovaný ničím žalobkyni nepřispívá, nejeví žádný zájem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, tvrdil, že soudem stanové výživné platí včas v plné výši a i lehce nad, podle žalovaného je výše výživného stanovená soudem dostatečná. Argumentoval tím, že žalobkyni, svoji dceru, více jak rok neviděl a o jejích zvýšených potřebách neví. Nad rámec výživného zaplatil žalobkyni autoškolu, a přispěl poměrnou částí na rovnátka. Žalobkyni by rád viděl u příležitosti Vánoc, narozenin, ale žalobkyně pravděpodobně o kontakt nemá zájem. Kromě žalobkyně má ještě dvě vyživovací povinnosti na dceru a syna z druhého manželství, podle žalovaného by všechny tři děti měly mít stejný životní standard. Dále uvedl, že manželka má v pronájmu restauraci, a s ohledem na covidová omezení musela rodina žalovaného vyjít pouze s jeho platem.

3. V průběhu řízení žalobkyně potvrdila, že jí žalovaný k 18. narozeninám zaplatil autoškolu a na rovnátka přispěl 3 000 Kč (přičemž se za rovnátka hradila cena cca 20 000 Kč).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je dcerou žalovaného, naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací], kdy byla žalovanému stanovena vyživovací povinnost od 1. 9. 2015 na částku 3 700 Kč měsíčně, od října 2019 platí žalovaný výživné žalobkyni ve výši 4 000 Kč, dluh na výživném není.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 12. 2015, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2015, bylo zjištěno, že naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodnuto tak, že byla soudem schválena dohoda rodičů, v rámci které se žalovaný zavázal hradit výživné pro žalobkyni ve výši 3 700 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 9. 2015. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že v době rozhodování byla žalobkyně studentkou střední školy a bylo vycházeno z příjmů žalovaného u společnosti [právnická osoba] ve výši 18 325 Kč měsíčně (za období 1/ 2015 2015).

7. Potvrzením o studiu ze dne 21. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně je v akademickém roce 2021, tj. od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 studentkou 3. ročníku [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], forma studia – prezenční.

8. Sdělením o přijetí [anonymizováno] [obec] ze dne 27. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně byla přijata k magisterskému studiu pro akademický rok 2022 [číslo] na Fakultu filozofickou.

9. Zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (praktické zubní lékařství a ortodoncie) bylo zjištěno, že žalobkyně tuto ordinaci navštěvovala od 7. 3. 2017 do 4. 12. 2021.

10. Zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psychiatrická ambulance [obec], ze dne 27. 9. 2021 bylo zjištěno, že se u žalobkyně aktuálně projevují sociálně fobické a úzkostné stavy a výrazná anticipace.

11. Poukazem na brýle a optické pomůcky vystaveným dne 18. 11. 2019 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oční lékař a daňovým dokladem ze dne 21. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vynaložila částku 3 670 Kč na brýle. Dále bylo zakázkovým listem ze dne 16. 2. 2021 zjištěno, že žalobkyně uhradila částku 1 540 Kč za zábrus brýlí.

12. Potvrzením [právnická osoba] a.s., [obec], zaměstnavatele žalovaného, bylo zjištěno, že čistý průměrný měsíční příjem žalovaného za období od září 2019 do prosince 2019 byl ve výši 24 189 Kč, za období od ledna 2020 do prosince 2020 byl ve výši 24 903 Kč, za období od ledna 2021 do prosince 2021 byl ve výši 23 076 Kč a za období od ledna 2022 do června 2022 byl ve výši 27 374 Kč.

13. Zástupkyně žalobkyně sdělila, že žalobkyně má osobní problém při kontaktu s žalovaným, z těchto důvodů se jednání nezúčastnila, žalobkyně předložila soudu čestné prohlášení, ze kterého bylo zjištěno, že od září 2019 měla žalobkyně tyto výdaje – přihlášky na studium (bakalářské a magisterské) v celkové výši 2 000 Kč; 1 500 Kč za bakalářskou práci a skripta; za studijní potřeby a učebnice celkem 7 660 Kč; jízdné do školy 7 000 Kč; vzdělávací kurzy celkem 2 820 Kč; výdaje v souvislosti se zdravotním stavem 15 790 Kč.

14. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že kontakt mezi ním a žalobkyní je minimální, naposledy žalobkyni telefonicky kontaktoval asi před rokem, ale telefon nezvedla a sama se neozvala. Osobně se viděli naposledy v době covidu asi na 5 minut. Výživné platí řádně 4 000 Kč, nad rámec výživného žalobkyni zaplatil k 18. narozeninám autoškolu a dále přispěl 3 000 Kč na rovnátka. Je ženatý, manželka [celé jméno žalobkyně] podniká v pohostinství jako OSVČ, podnikání je spíše ztrátové, k čemuž přispěla i doba covidu, manželka obdržela sice dotace, ale ne dostatečné. Žalovaný nedokázal odhadnout příjem manželky, uvedl, že podnikání jde do mínusu. Kromě žalobkyně má vyživovací povinnost k dceři [jméno] (14 let) a synovi [jméno] (17 let), se kterými žije ve společné domácnosti. Je zaměstnán u [právnická osoba], hodinová sazba činí 186,92 Kč, pracuje zde na plný úvazek. Jiný příjem než ze zaměstnání nemá. Majetek vyšší hodnoty nemá, vlastní pouze automobil z roku 2003, nemovitý majetek nemá. Bydlí s rodinou v nájemním bytě, nájem představuje 12 000 Kč měsíčně a inkaso cca 3000 Kč až 3 500 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] navštěvuje základní školu, má běžné výdaje, syn [jméno] je na internátě, výdaje má 1 500 Kč až 2 000 Kč. Žalovaný bere léky na vysoký tlak a cholesterol, tyto jsou bez doplatku. Nosí také brýle, které musí čas od času obměnit. Manželka má zdravotní problémy se štítnou žlázou a psychickým stavem, zda na léky doplácí, nevěděl.

15. Podle ust. § 855 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), mají rodiče a dítě vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

16. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

19. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. Ustanovení § 913 o. z. vymezuje obecná základní hmotněprávní kritéria relevantní pro stanovení výše výživného pro konkrétní vyživovací poměr. Jedná se zásadně o tři zákonná hlediska, a to 1/odůvodněné potřeby oprávněného, 2/majetkové poměry oprávněného a 3/schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Základním předpokladem vzniku vyživovací povinnosti vůbec je na straně oprávněného stav odkázanosti, potřebnosti. Na straně oprávněného musí existovat odůvodněná potřeba, již je potřeba krýt výživným. Hledisko odůvodněných potřeb dítěte tak ustoupí před zákonným hlediskem zásadně shodné životní úrovně dítěte s rodiči.

21. Schopnosti povinného je třeba chápat jako jeho subjektivní vlastnosti plynoucí z fyzických i psychických dispozic, zdravotního stavu, osobnosti i získaných vědomostí a zkušeností, možnosti povinného představují také okolnosti objektivní povahy, které v zásadě nemá povinný jak ovlivnit. Do úvahy nutně vstupují údaje o prokazatelných příjmech povinného, věku, dosažené kvalifikaci (rekvalifikaci), zdravotním stavu, počtu dalších vyživovacích povinností. Vedle schopností a možností se zkoumají i majetkové poměry povinného. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí.

22. Účelem civilního řízení soudního je poskytování spravedlivé ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, nezbytným předpokladem dosažení tohoto cíle je vždy pravdivé a úplné objasnění skutkového stavu. Z projednací zásady tedy plyne, že rozhodnutí soudu může spočívat jenom na takových skutečnostech, které strany tvrdily (nebo vyšly v řízení najevo jinak) a které byly popř. prokázány, pokud toho bylo zapotřebí.

23. Účastník, který, ač poučen soudem, neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese – za předpokladu, že jím tvrzená skutečnost nebyla jinak prokázána – nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že výsledek dokazování nepotvrdil pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon tím vymezuje důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jenž je určován výsledkem provedeného dokazování. Důsledkem toho, že tvrzení účastníka není prokázáno (v tom smyslu, že je soud nemá za pravdivé) ani na základě navržených důkazů, ani na základě důkazů, které soud provedl bez návrhu, je pro účastníka nepříznivé rozhodnutí o věci samé.

24. V daném případě tížilo břemeno důkazní ohledně majetkové situace žalovaného (k prokázání svých schopností, možností a majetkových poměrů), kterému bylo dle ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (o. s. ř) dáno při jednání poučení, aby prokázal své tvrzení o nepříznivých majetkových poměrech (aby prokázal, jaké jsou jeho pravidelné měsíční příjmy a pravidelné měsíční příjmy manželky od září 2019 dosud, a zároveň aby prokázal i své pravidelné měsíční výdaje od září 2019 dosud) s poučením o následcích nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalovaný sdělil, že soudu předloží daňové přiznání manželky za roky 2019 2021 a nejpozději k dalšímu soudnímu jednání předloží nájemní smlouvu a doklad o hrazení energií. Žalovaný však ničeho nedoložil a k jednání dne 4. 10. 2022 se bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavil.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, která je dcerou žalovaného, a se kterým za období, za které se domáhá výživného, ve společné domácnosti nežila, studuje vysokou školu, v roce 2022 ukončila bakalářské studium a pro akademický rok 2022 /2023 byla přijata k navazujícímu magisterskému studiu, žalobkyně je tedy od září 2019 stále studující. Naposledy bylo o výživném rozhodováno téměř před 7 lety, a to v prosinci 2015, kdy žalobkyně byla studentkou střední školy a příjmy žalovaného při zachování stejného počtu vyživovacích povinností dosahovaly cca 18 000 Kč, výživné bylo stanoveno na částku 3 700 Kč měsíčně. Žalobkyně listinami shora prokázala, že od posledního rozhodování došlo na její straně ke změně poměrů a zejména v souvislosti se studiem na vysoké škole a zdravotními problémy, došlo k navýšení odůvodněných potřeb. Také na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, a to navýšením příjmů ze zaměstnání o cca 6 000 Kč měsíčně. Soud při stanovení výživného vycházel jak z odůvodněných potřeb žalobkyně, které v souvislosti zejména s jejím studiem na vysoké škole představují nemalé výdaje, k tomu je nutné připočíst i běžné výdaje spojené s nákupem oblečení, drogerie, léky apod. a také náklady spojené s bydlením, které v plné výši saturuje matka žalobkyně, tak i z možností, schopností a majetkových poměrů žalovaného. Žalovaný sice nad rámec stanoveného výživného přispívá žalobkyni od října 2019 částkou 4 000 Kč měsíčně (namísto částky 3 700 Kč), ale tuto částku lze považovat za nedostatečnou. Žalovaný, ač poučen soudem, nepředložil a neoznačil důkazy ke svému tvrzení, že jeho majetkové poměry nedovolují zvýšení výživného, nedoložil soudu své výdaje zejména v souvislosti s náklady na bydlení a ani příjmy manželky, čímž nesplnil svoji povinnost důkazní ke svému tvrzení o nepříznivých majetkových poměrech. Soud tak dospěl k závěru, že možnosti a schopnosti žalovaného jsou takové, že umožňují hradit žalobkyni na výživném částku 5 500 Kč měsíčně, a to od 2. 9. 2019, tak jak žalobkyně požadovala. Skutečnost, že došlo ke zvýšení odůvodněných potřeb žalobkyně a i ke změně poměrů u žalovaného od posledního rozhodování, byla prokázána, tak jak je uvedeno shora. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2022 ve výši 55 500 Kč (37 měsíců po 1 500 Kč) bylo umožněno žalovanému hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s běžným výživným (výrok II.). Úhradu autoškoly nelze v daném případě do výživného započítat, neboť se jednalo o dárek k 18. narozeninám žalobkyně a příspěvek na rovnátka ve výši 3 000 Kč je pouze zlomkem celkové úhrady, kterou platila matka žalobkyně 26. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Žalobkyně však žádné náklady řízení vůči žalovanému neúčtovala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.