10 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 904 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 705 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se částečně co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026, smluvního úroku ve výši 50 % ročně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026 ve výši 207,47 Kč, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 904 Kč od 13. 3. 2026 do 13. 4. 2026 a co do smluvního úroku ve výši 50 % ročně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026 ve výši 555,07 Kč, zastavuje

III. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet č. č. účtu, VS var. symbol, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 904 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 13 904 Kč a úrokem ve výši 50 % ročně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení Tvrdil, že žalovaný jako dlužník uzavřel s účinností ke dni 13. 3. 2025 s žalobcem jakožto věřitelem písemnou Smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Uzavření smlouvy o zápůjčce proběhlo přes platformu provozovanou na webu www.julu.cz poskytující mimo jiné i platební služby malého rozsahu. Server www.julu.cz, přes jehož systém došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, je provozován společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „P2P“), a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto nepodnikajícím fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Pro větší bezpečí a transparentnost potom probíhají finanční převody prostřednictvím portálu www.julu.cz, který tyto platební transakce účastníkům smlouvy o zápůjčce poskytuje. Mezi žalobcem a P2P byla uzavřena Smlouva o spolupráci, která upravuje zejména závazky společnosti P2P vůči žalobci, jakož i povinnosti samotného žalobce vůči poskytovateli platebních služeb. Dále tato smlouva upravuje otázku odměny společnosti P2P za vykonávané služby vůči žalobci. Smlouva o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena zadáním unikátního kódu na serveru www.julu.cz, a to tím způsobem, že žalovanému se pro podpis smlouvy o zápůjčce vygeneroval unikátní kód, který mu byl zaslán na elektronickou adresu žalovaného e-mail uvedenou při registraci žalovaného na webu www.julu.cz. Zadáním unikátního kódu na webu www.julu.cz došlo k akceptaci smlouvy žalovaným. Žalobce podstoupil stejný proces uzavírání smlouvy jako žalovaný a taktéž zadal unikátní vygenerovaný kód na tomto webu, čímž došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 2., odst. 2.1. smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce ke dni 14. 3. 2025 žalovanému částku ve výši 18 609,60 Kč, rozdíl mezi částkou 20 000 Kč a částkou 18 609,60 Kč tvoří odměna poskytovatele platebních služeb malého rozsahu za provedení identifikace stran, poskytnutí platformy pro uzavření smlouvy o zápůjčce, a za provedení platebních převodů mezi věřitelem a dlužníkem a její výše je vždy odvozena od jistiny zápůjčky a sjednaného komerčního úroku odpovídajícímu sjednané době splácení. Výše této odměny činí vždy 5 % z celkové dlužné částky, vždy však nejméně 1 000 Kč. Dne 14. 3. 2025 a po odečtení odměny poskytovatele byly dne 14. 3. 2025 finanční prostředky odeslány na účet žalovaného č. č. účtu, čímž došlo k poskytnutí zápůjčky a splnění závazku žalobce z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se na základě smlouvy o zápůjčce zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky (ve výši před ponížením o odměnu poskytovatele služeb) společně s úroky ve splátkách ve výši 1 738 Kč, k 12. dni v měsíci. Podle čl. 3.

2. Smlouvy o zápůjčce se v případě prodlení se splátkou, které překročí jeden kalendářní měsíc, stává celková dlužná částka ve výši jistiny a komerčního úroku odpovídajícího předpokládané době splácení, tj. včetně příslušenství, splatnou. Tímto dochází ke kapitalizaci příslušenství a smluvní úrok, na který by měl za sjednanou dobu splácení žalobce nárok, se stává součástí jistiny. Jelikož žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, přičemž dosud uhradil pouze prvních 8 splátek, došlo ke dni 14. 1. 2026 k zesplatnění zápůjčky. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil pouze prvních 8 splátek a dále neuhradil ničeho, porušil tak své povinnosti, vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na tuto skutečnost se celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala ke dni 14. 1. 2026 okamžitě splatnou. Ke dni zesplatnění zápůjčky byla dlužná částka složena z celkové dlužné částky ke dni splatnosti 14. 1. 2026, tj. celková dlužná částka zápůjčky ve výši 27 808 Kč mínus dlužníkem uhrazených 8 splátek v celkové výši 13 904 Kč (tj. 8 x 1738 Kč = 13 904 Kč). Výpočet celkové dlužné částky je 27 808 Kč mínus 13 904 Kč = 13 904 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil a byl vyzván k úhradě nespláceného závazku předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2026. Žalovaný však na předžalobní upomínku nereagoval a závazek neuhradil. Žalovaná částka se skládá z celkové dlužné částky ke dni splatnosti 14. 1. 2026 ve výši 13 904 Kč, úroku z prodlení z částky ve výši 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení (sjednaný v čl. 3., odst. 3.3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně), a úroku smluvního z částky ve výši 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení (sjednaný v čl. 2. smlouvy o zápůjčce ve výši 50 % z dlužné částky ročně).

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce doplnil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem proběhlo skrz několik zdrojů informací o finanční situaci žalovaného, konkrétně výpisy z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za 12/2024 – 2/2025, v těchto výpisech posuzoval žalobce jak příjmovou stránku, tak i výdajovou stránku žalovaného; z předložených výpisů usoudil zejména to, že žalovaný má zajištěn stabilní, pravidelný příjem (od ČSSZ – starobní důchod, ÚP ČR adresa – příspěvek na bydlení, GR MZDY) v průměrné výši cca 41 043 Kč/měsíc, a to vedle dalších příjmů od různých fyzických a právnických osob v průměrné výši cca 3 300 Kč/měsíc (např. od právnická osoba., apod.). Dále má žalovaný příjmy, jež se ve výpisech z jeho bankovního účtu projevují jako vklady hotovosti na účet, a to v průměrné výši cca 3 600 Kč/měsíc, celkově tak má žalovaný příjmy v průměrné výši cca 47 943 Kč/měsíc. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že část jeho výdajů pokrývá běžné životní potřeby (např. platby ve prospěch: Lidl, POTRAVINY, Innogy apod.), a zbylá, velká část jsou výdaje nezávazné, plně regulovatelné žalovaným, kdy velká část výdajů pokrývá záliby/volný čas žalovaného (např. platby ve prospěch: Anonymizováno, Anonymizováno.CZ, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno apod.). Před uzavřením smlouvy o zápůjčce byl žalovaný lustrován pomocí databáze insolvenčního rejstříku ISIR a v Centrální evidenci exekucí, ve kterých žalovaný nebyl evidován. Žalobce vzal dále v potaz i skutečnosti uvedené žalovaným v systému na webu www.julu.cz při registraci, a to že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dle názoru žalobce tak měl žalovaný v době poskytnutí zápůjčky dostatečné příjmy a současně ne natolik vysoké výdaje (které by byly pravidelné a závazné) k tomu, aby byl schopen hradit dohodnuté splátky dle sjednané smlouvy o zápůjčce. Výše uvedený rozsah ověření výdajů považuje žalobce za zcela dostatečný. Žalobce dále zdůraznil, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a žalovaným má charakter smlouvy uzavřené mezi dvěma fyzickými osobami – spotřebiteli, přičemž na tento typ smluvního vztahu nedopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv se tedy na tento smluvní vztah nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, žalobce postupoval v jeho duchu a posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem, který považuje za zcela dostačující, a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce.

3. Podáním doručeným soudu dne 28. 3. 2026 a dne 4. 5. 2026 vzal žalobce žalobu částečně co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026, smluvního úroku ve výši 50 % ročně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026 ve výši 207,47 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 904 Kč od 13. 3. 2026 do 13. 4. 2026 a co do smluvního úroku ve výši 50 % ročně z částky 13 904 Kč od 15. 1. 2026 do 12. 3. 2026 ve výši 555,07 Kč zpět, neboť žalovaný po podání žaloby uhradil dne 12. 3. 2026 částku 1 000 Kč a dne 13. 4. 2026 částku 1 000 Kč, kdy tyto částky byly započteny na částečnou úhradu smluvního úroku z prodlení a smluvního úroku. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu (o. s. ř.) částečně zastavil.

4. Usnesením č.j. 10 C 51/2026-51 ze dne 16. 5. 2026 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení společně s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 22. 5. 2026.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota spolu se splátkovým kalendářem, sdělením kódu pro akceptaci smlouvy ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 3. 2025 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši 20 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 50 % ročně, měsíční splátka činila 1 738 Kč a byla splatná 12. den každého měsíce. Celková dlužná částka činila 27 808 Kč. Dle bodu 2.2. věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dle bodu 3.2. pokud není splátka dlužníka připsána na účet pro splátky řádně a včas, dostává se dlužník do prodlení. Při překročení prodlení v délce jednoho kalendářního měsíce se stává celková dlužná částka včetně příslušenství následující den splatnou a dlužník ztrácí výhodu splátek.

7. Smlouvou o spolupráci platnou od 6. 6. 2021 bylo prokázáno, že dne 6. 6. 2021 uzavřel žalobce spolupráci se společností právnická osoba, IČ IČO. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že na účet č. č. účtu vedeném na majitele P2P byla dne 14. 3. 2025 poukázána částka 20 000 Kč z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalobce a téhož dne byla poukázána částka 18 609 Kč z účtu majitele P2P na účet č. č. účtu vedený dle výpisů z tohoto účtu na jméno Jméno žalovaného (žalovaný). O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán zástupcem žalobce v předžalobní upomínce ze dne 22. 1. 2026, která byla dle podacího lístku dne 22. 1. 2026 odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z výpisů z klientské karty žalovaného bylo zjištěno, že tato obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze 8 splátek po 1 738 Kč a po podání žaloby uhradil celkem 2 000 Kč.

8. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2025 byl činěn dotaz ohledně žalovaného a žádné záznamy nebyly nalezeny.

9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v adresa (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnostivěřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. Předně soud konstatuje, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a nikoli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Není totiž rozhodné, jak účastníci smlouvu označili v textu listiny, ale obsah smlouvy. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tj. vzniká poskytnutím plnění zapůjčitelem, avšak v daném případě k plnění, tj. poskytnutí peněžních prostředků došlo následně po uzavření smlouvy. Odlišné posouzení smluvního typu soudem však nemá větší vliv na výsledek sporu. Znatelně větší vliv má skutečnost, že dle soudu se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný smlouvu uzavíral zjevně jako spotřebitel. Žalobce sice nevystupoval jako podnikatel, ale při vyhledávání smluvního partnera i při samotném kontraktačním procesu využíval služeb profesionála, a to poskytovatele platebních služeb malého rozsahu provozujícího webové stránky www.julu.cz (provozovatel právnická osoba). Tento subjekt svoji činnost provádí dlouhodobě nikoliv jednorázově a za provizi, a tedy za účelem dosažení zisku.

17. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do částky 2 705 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 18 609 Kč, který se i s úrokem a poplatkem zavázal zaplatit v 16 měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil a uhradil pouze 8 splátek po 1 738 Kč. Pokud byla uzavřena smlouva o úvěru a již osmé splátkové období nebyl žalovaný schopen splátku řádně uhradit, žalobce nijak neověřil faktické výdaje žalovaného (včetně výdajů na bydlení), počet jeho vyživovacích povinností atd., potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Soud nemá za to, že by žalobce měl provádět při posuzování úvěruschopnosti tzv. „detektivní“ činnost, avšak výše uvedené údaje byly již zřejmé ze samotných žalobcem doložených listinných důkazů.

18. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve výši 18 609 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 2 705 Kč, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem hodnota splátek po 1 738 Kč, tj. 13 904 Kč a dále po podání žaloby uhradil 2 x 1 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout (výrok III.). S ohledem na skutečnost, že smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh (žalovaný zůstal v řízení pasivní), stanovil soud žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti vrátit žalobci poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů. Prodlení žalovaného jako spotřebitele se splněním dluhu tak nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.

20. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobci v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč.

21. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány důvody pro stanoven lhůty delší či ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Pokud nebude soudní poplatek uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.