105 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 14 968 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 22.1.2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zamítá.

III. Řízení se v části co do požadavku na zaplacení částky 968 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 968 Kč od 22.1.2026 do zaplacení zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 228,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta A, a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.2.2026 doplněnou podáními ze dne 1.4.2026 a 27.5.2026 domáhala proti žalované zaplacení částky 14 968 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2025 uzavřené s jméno FO nabyla pohledávku vůči žalované na vydání bezdůvodného obohacení vzniklé ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 15. 5. 2024 mezi postupitelkou a žalovanou. Na základě této smlouvy žalovaná poskytla postupitelce úvěr ve výši 10 000 Kč, zatímco postupitelka jí v období od května do listopadu 2024 uhradila celkem 24 968 Kč. Žalobkyně dovozovala, že rozdíl mezi přijatým plněním a vyplacenou jistinou představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť smlouva o úvěru, na základě níž postupitelka plnila, je absolutně neplatná. Neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně spatřovala především v porušení povinnosti žalované posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitelky (postupitelky) podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Namítala, že žalovaná byla povinna zjistit a ověřit příjmy, výdaje a další závazky spotřebitelky, využít dostupné registry a další relevantní podklady, přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti nese žalovaná jako poskytovatel úvěru. V případě nesplnění této povinnosti je podle žalobkyně smlouva podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a poskytovatel úvěru má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny bez úroků a dalších plateb. Další důvod neplatnosti smlouvy žalobkyně spatřovala v nepřiměřených smluvních podmínkách. Tvrdila, že při poskytnutí úvěru 10 000 Kč byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % p.m., tedy 480 % ročně, a RPSN ve výši 652,95 %, což několikanásobně převyšovalo obvyklé podmínky na úvěrovém trhu. Namítala, že žalovaná poskytla spotřebitelský úvěr za natolik vysokou cenu peněz, že smlouva byla pro rozpor s dobrými mravy, případně pro lichvářský charakter sjednaných podmínek, absolutně neplatná. Žalobkyně rovněž zpochybnila platnost smlouvy z hlediska formy právního jednání, když tvrdila, že žalovaná neprokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena s vlastnoručním nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem spotřebitelky. Doplnila, že postoupení předmětné pohledávky nabylo účinnosti mezi smluvními stranami dnem podpisu smlouvy o postoupení pohledávek a vůči žalované oznámením postoupení dne 14. 1. 2026. Splatnost uplatněného nároku odvozovala z předžalobní výzvy ze dne 14. 1. 2026, v níž stanovila žalované lhůtu k plnění sedmi dnů, a proto požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení od 22. 1. 2026 do zaplacení.

2. Žalobkyně ještě před zahájením jednání vzala žalobu zpět co do požadavku na zaplacení částky 968 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, když účelem této platby ze strany postupitelky nebylo splácení předmětného dluhu – soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil (výrok III.).

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Uvedla, že smlouva o úvěru č. hodnota uzavřená mezi ní a postupitelkou jméno FO byla sjednána řádně a platně a že žalobkyní uplatněný nárok není po právu. Popřela tvrzení žalobkyně o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky a namítala, že před uzavřením smlouvy provedla posouzení její bonity v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto účelu si vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, výpisy z bankovního účtu a doklady o příjmech, dále provedla lustrace v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI a ověřovala i další skutečnosti významné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky. Tvrdila, že na základě takto získaných údajů dospěla k závěru, že postupitelka je schopna úvěr řádně splácet, přičemž při hodnocení využívá vlastní skórovací systém a interní metodiku odpovědného úvěrování. Žalovaná dále odmítla tvrzení o neplatnosti smlouvy z důvodu nedodržení zákonné formy, neboť smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu se smluvní dokumentací (spotřebitelka byla identifikována předložením osobních dokladů, absolvovala proces vzdálené identifikace, provedla verifikační platbu ze svého bankovního účtu a smlouvu autorizovala jedinečným SMS kódem zaslaným na její telefonní číslo), smlouva i předsmluvní informace byly opatřeny autorizační doložkou obsahující údaje o podpisu, IP adrese, času autorizace a telefonním čísle, přičemž tento způsob uzavření smlouvy splňuje požadavek písemné formy právního jednání i požadavky právních předpisů na identifikaci klienta. Pro případ úspěchu žalobkyně ve věci žalovaná vznesla námitku neúčelnosti nákladů právního zastoupení žalobkyně. Namítala, že žalobkyně je společností specializovanou na hromadné odkupování a vymáhání pohledávek z údajných nároků na vydání bezdůvodného obohacení ze spotřebitelských úvěrů a že její činnost má převážně administrativní a standardizovaný charakter. Poukazovala na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je současně jejím společníkem, a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/17 tvrdila, že náklady právního zastoupení v obdobných případech nemusí být účelně vynaloženými náklady řízení. Uvedla rovněž, že žalobkyně podává větší množství obdobných žalob a že před zahájením řízení nebylo možné dosáhnout smírného řešení zejména z důvodu požadavku žalobkyně na úhradu nákladů právního zastoupení. Proto navrhla, aby v případě úspěchu žalobkyně nebyla náhrada nákladů řízení žalobkyni přiznána.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že paní jméno FO jako dlužnice (a v tomto řízení postupitelka) a žalovaná jako věřitelka uzavřely dne 15.5.2024 distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě, které se žalovaná jako věřitel zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40% p.m, dlužnice tak byla povinna žalované vrátit celkovou částku 34 000 Kč splatnou dne 15.11.2024, RPSN činilo 652,95% p.a. V rámci smlouvy účastnice rovněž prohlásily, že pro účely posouzení úvěruschopnosti dlužnice si věřitel vyžádal doklady totožnosti, 3 výplatní pásky, nájemní smlouvu, smlouvu o založení bankovního účtu, opatřil si výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z CEE, SOLUS, z registru REPI a databáze odcizených dokladů.

6. Z přílohy č. hodnota Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že dlužnice (postupitelka) pro účely poskytnutí úvěru uvedla, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti, její příjem činí 29 699 Kč měsíčně, náklady na bydlení 3 000 Kč, splátka úvěru představovala 4 000 Kč. V části ohodnocení doplacených závazků spotřebitele věřitel uvedl, že na výpisu z bankovního účtu byly dohledány závazky, které jsou již doplaceny, proto do posouzení úvěruschopnosti dlužnice nevystupovaly.

7. Z potvrzení o vedení účtu ze dne 15.5.2024 bylo zjištěno, že právnická osoba. potvrdila vedení účtu pro dlužnici č. č. účtu.

8. Z výpisu registru REPI ze dne 29.4.2024 bylo zjištěno, že dlužnice byla posouzena jako středně rizikový klient. Z lustrace registru SOLUS bylo zjištěno, že dne 29.4.2024 byla dlužnice bez negativního záznamu.

9. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že proti dlužnici nebylo vedeno insolvenční řízení.

10. Z výplatních pásek dlužnice soud zjistil, že v 1/2024 jí byla vyplacena mzda ve výši 29 699 Kč, v 2/2024 ve výši 30 406 Kč a v 3/2024 ve výši 29 699 Kč.

11. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 15.5.2024 soud zjistil, že věřitel informoval dlužnici o vyplacení úvěru v částce 10 000 Kč do 5 dnů s tím, že výše splátky činí 4 000 Kč měsíčně, datum první splátky je 15.6.2024, datum poslední splátky 15.11.2024.

12. Z transakční historie na účtu dlužnice (postupitelky) bylo zjištěno, že ve prospěch žalované plnila částku 4 000 Kč dne 11.6., 11.7., 14.8., 11.9., 11.10. a 12.11.2024.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 14.1.2026 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dlužnice na žalobkyni (včetně doložení postupní smlouvy) a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 14 968 Kč představující její bezdůvodné obohacení ve lhůtě do 7 dnů. Výzva byla žalované doručena do datové schránky dne 14.1.2026.

14. Z výpisu z účtu žalované vedeného u právnická osoba. soud zjistil, že v 2/2024 byl její počáteční zůstatek na účtu mínus 4 537,44 Kč, konečný mínus 12 638,21 Kč, celkem na účet přišlo 202 650,85 Kč, z účtu odešlo 210 751,62 Kč. Na účet dlužnice byly připsány platby od právnická osoba ve výši 1 000 Kč a 4 500 Kč, od spol. právnická osoba ve výši 500 Kč, od spol. Anonymizováno v celkové výši 4 000 Kč, od spol. Anonymizováno (označeno jako půjčka 7) ve výši 7 000 Kč, od spol. Anonymizováno ve výši 4 000 Kč. Zároveň ve prospěch spol. Monivero odešla platba v částce 9 415,25 Kč. právnická osoba/2024 byl její počáteční zůstatek na účtu mínus 12 638,21 Kč, konečný mínus 10 975,82 Kč, celkem na účet přišlo 189 171 Kč, z účtu odešlo 187 508,61 Kč. Na účet dlužnice byly připsány platby od právnická osoba ve výši 3 x 3 000 Kč a 1 000 Kč, od spol. Simple Půjčka ve výši 7 000 Kč, od právnická osoba ve výši 6 000 Kč, od spol. právnická osoba ve výši 5 000 Kč a 2 x 1 000 Kč, od spol. Anonymizováno v celkové výši 4 000 Kč, od spol. Anonymizováno ve výši 12 000 Kč, od spol. Anonymizováno (označeno jako půjčka 7) ve výši 7 000 Kč, od spol. Anonymizováno Plc. ve výši 5 000 Kč, od spol. Anonymizováno ve výši 1 000 Kč. Zároveň ve prospěch spol. Anonymizováno odešla platba v částce 7 217,76 Kč a splátka na „Peníze na klik“ 2 x 450 Kč. V 4/2024 byl její počáteční zůstatek na účtu mínus 10 975,82 Kč, konečný mínus 7 066,32 Kč, celkem na účet přišlo 249 449,53 Kč, z účtu odešlo 245 540,03 Kč. Na účet dlužnice byly připsány platby od právnická osoba ve výši 500 Kč a 1 000 Kč, od právnická osoba ve výši 1 000 Kč, od spol. právnická osoba ve výši 1 000 Kč, od právnická osoba ve výši 8 000 Kč, od spol. Monivero v celkové výši 6 680 Kč, od spol. OFIN. CZ ve výši 4 000 Kč, od spol. Multitude Bank Plc. ve výši 5 000 Kč, od spol. Anonymizováno ve výši 1 500 Kč, od spol. Anonymizováno ve výši 7 000 Kč, a od spol. právnická osoba ve výši 10 500 Kč a 1 500 Kč.

15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

16. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Soud na základě provedeného dokazování při aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Soud předně konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně ve sporu je dána, neboť na ni byla platně a účinně postoupena pohledávka z bezdůvodného obohacení, kterou měla vůči žalované původní dlužnice jméno FO, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované prokázáno.

26. Soud tak v prvé řadě jako předběžnou otázku řešil platnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako věřitelem a postupitelkou jako dlužnicí. Protože jednou ze smluvních stran byla spotřebitelka, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, ale musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení (pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady - viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

27. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalovaná úvěruschopnost postupitelky neprověřila řádně, jeho přístup byl ryze formální. Ačkoliv žalovaná tvrdila a dokládala jakým způsobem ověřila příjmy postupitelky jakožto dlužnice, již neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti stran ověření výdajů dlužnice. Z výpisu z účtu postupitelky za období 2 -4/2024 je přitom zřejmé (zejména s ohledem na kreditní a debetní obraty při zjištěném příjmu postupitelky), že svoji finanční situaci řešila za pomoci většího množství spotřebitelských úvěrů a jejich případné splácení se opět dělo prostřednictvím dalších nových úvěrů (tzv. dluhová past). Nelze tak uzavřít, že by žalovaná řádně ověřila úvěruschopnost dlužnice, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že dlužnice je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok věřitelky/žalované vůči postupitelce se tak omezil jen na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru tj. částky 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že postupitelka na předmětný úvěr plnila celkem 24 000 Kč, představuje částka 14 000 Kč bezdůvodné obohacení na straně žalované. K uvedenému soud podotýká, že i pokud by nebyl dán závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dlužnice, pak by to na závěrech soudu ničeho neměnilo, neboť smlouva by byla bývala neplatná v části sjednaného úroku ve výši 40 % p.a. ve smyslu ust. § 580 o.z., když výše smluvního úroku více než 30 x převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném období (k tomu srovnej rozhodnutí NS 21 Cdo 1484/2004). Takové ujednání je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (je však o oddělitelnou částí právního jednání ve smyslu ust. §576 OZ), proto by opět žalovaná měla nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny bez sjednaného úroku, tj. částky 10 000 Kč.

28. Soud proto žalobě v části o zaplacení částky 14 000 Kč vyhověl. Zároveň žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 22.1.2026, kdy žalovaná prokazatelně v prodlení s plněním byla, do zaplacení, když jeho výše je v souladu s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

29. V části o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.), když dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání této částky ve smyslu § 3 nař.vl. č. 351/2013 Sb. nejsou naplněny. Dle citovaného ustanovení jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Uvedené ustanovení dopadá jen na vzájemné závazky podnikatelů (popřípadě na vymezené vztahy mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem), uplatněná pohledávka však vznikla z bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jejím původním věřitelem byl spotřebitel, nikoli podnikatel, nejednalo se proto o vzájemný závazek podnikatelů. Skutečnost, že pohledávku následně nabyla žalobkyně postoupením, nemůže změnit její právní základ ani povahu původního vztahu mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru (postoupením nevzniká nový nárok na paušální náhradu podle citovaného ustanovení).

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Soud rovněž dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni jsou přes argumentaci žalované dány, když skutečnost, že ji zastupoval advokát, který je současně jedním ze dvou jejích společníků, sama o sobě účelnost zastoupení nevylučuje. Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 585/17 výslovně vychází z toho, že právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen proto, že jejím statutárním orgánem, společníkem nebo konečným vlastníkem je advokát. Nepřiznání náhrady je možné pouze při existenci dalších specifických okolností, které by svědčily o zneužití práva na právní zastoupení. Takové okolnosti zde dány nejsou, když se nejedná o případ, kdy by personální propojení žalobkyně a advokáta sloužilo pouze k umělému navyšování nákladů řízení (předmětem sporu je individuální nárok z postoupeného bezdůvodného obohacení, jehož právní posouzení vyžaduje odbornou právní pomoc, zejména ve vztahu k neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy, vypořádání vzájemných plnění a aktivní legitimaci postupníka). Advokát žalobkyni skutečně zastupoval a poskytoval jí právní služby v soudním řízení. Nelze dovozovat, že by žalobkyně měla bez dalšího povinnost zajistit odborné právní zastoupení interně jen proto, že její společník má advokátní oprávnění. Soud proto uzavřel, že náklady právního zastoupení žalobkyně jsou náklady účelně vynaloženými a žalobkyni náleží jejich náhrada. Tyto náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalované, účast u jednání dne 25.6.2026) po 1 660 Kč dle § 7, § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) a náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 450 Kč dle §13 odst.4 AT. Náklady řízení dále představuje cestovné k jednání dne 25.6.2026 z adresa a zpět v délce 2 x 68 km při použití automobilu s průměrnou spotřebou 5,5 l/ 100 km, při ceně motorové nafty 44,50 Kč/l a nákladech na amortizaci ve výši 5,90 Kč/ km dle vyhl. č. 573/2025 Sb. účinné ke dni soudního jednání, tedy ve výši celkem 1 135,30 Kč. Dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 6 půlhodin po 150 Kč a náhrada DPH ve výši 21 %, tj. 2 642,90 Kč z odměny, náhrad a cestovného (tj. z částky 12 585,30 Kč), když advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 16 228,20 Kč, která je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ze dne 1.4.2026 (č.l. 45 spisu), když má za to, že uvedená doplňující skutková tvrzení měla být, s ohledem na charakter sporu, obsahem již podané žaloby, a takové následné doplnění nemůže jít k tíži žalované. Lhůty k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecné třídenní, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.