108 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 73 171 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 21 502 Kč a smluveného úroku ve výši 55,54 % ročně z částky 42 282,61 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106 099 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 490,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení a se smluveným úrokem ve výši 20 % ročně z částky 35 490,73 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby kdy úrok dosáhne částky 106 099 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Co do částky 16 178,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení a se smluveným úrokem ve výši 88,05 % ročně z částky 16 178,27 Kč od 18. 12. 2018 do 22. 2. 2019 a ve výši 20 % ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2020 proti žalované domáhala zaplacení částky 73 171 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny úvěru ve výši 50 071,03 Kč, smluvní pokuty 998 Kč dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v částce 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy v částce 21 502 Kč ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 51 669 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 75,54 % ročně z částky 42 282,61 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106 099 Kč. Tvrdila, že účastnice dne 15. 5. 2018 uzavřely smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované dne 16. 5. 2018 poskytnut na účet ve smlouvě uvedený úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 108,05 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 684 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2018. Jestliže žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 108,05 %, jednalo se o roční efektivní úrokovou sazbu, touto žalobou se domáhá úroku v nominální úrokové sazbě 75,54 % ročně dle znaleckého vyjádření [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] s tím, že jde pouze o matematickou operaci. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovanou, její doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] [jméno]) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila pouze 3 splátky po 3 684 Kč a to dne 9. 7. 2018, dne 27. 7. 2018 a dne 16. 8. 2018. Žalobkyni tím vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se žalovaná ocitla u splátek [číslo]). Následkem prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením v celkové výši 600 Kč (žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v takovém prodlení se žalovaná ocitla u splátek [číslo]). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 18. 12. 2018, k datu 21. 2. 2019 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 50 071,03 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se také domáhala v souladu s uzavřenou smlouvou (bod 6.5.) zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru, tj. částky 50 071,03 Kč od 23. 2. 2019, protože ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení dlužné částky úvěru. Ke dni podání žaloby činila smluvní pokuta 21 502 Kč.

2. Před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 21 502 Kč a smluveného úroku ve výši 55,54 % ročně z částky 42 282,61 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 106 099 Kč, proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil postupem dle § 96 o.s.ř.

3. Žalovaná, byť byla soudem vyzývána, se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu, které se konalo dne 7. 12. 2020, se bez předchozí řádné omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána, neboť předvolání k jednání bylo odesíláno na adresu jejího bydliště a vhozeno do jí užívané poštovní schránky dne 29. 10. 2020. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované postupem dle § 101 odstavec 3 o.s.ř.

4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

9. Dle § 579 odst. 1 občanského zákoníku Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

10. Z předsmluvního formuláře ze dne 15. 5. 2018, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož data a oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 5. 2018 se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 45 000 Kč na dobu 24 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 684 Kč měsíčně a žalobkyni bude vráceno celkem 88 416 Kč, neboť současně byla sjednána úroková sazba 108,05 % ročně, a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Dále byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok (6.1.) Dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky (6.2.). Jestliže se (6.3.) ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (6.5.).

11. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované, která uváděla své příjmy ve výši 15 513 Kč měsíčně ze zaměstnání. Pokud se jednalo o výdaje, bylo počítáno s životním minimem 3 410 Kč, náklady na bydlení byly vyčísleny částkou 1 450 Kč, v položce ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) nebyla uvedena žádná částka, připočtena byla rezerva nákladů 1 000 Kč. Žalovaný svým podpisem také stvrdila, že je svobodná, s nikým nežije ve společné domácnosti a má vlastní bydlení. Náklady na bydlení žalované nebyly doloženy žádnou listinou. Příjmy byly doloženy pracovní smlouvou ze dne 17. 7. 2017 na dobu určitou do 31. 7. 2018, mzdovými lístky i výpisem z účtu žalované. Žalované nebyla srážena žádná částka ze mzdy na úvěry, půjčky nebo jiné závazky, jak stvrdila též svým podpisem v prohlášení klienta ze dne 15. 5. 2018.

12. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná nemá evidován žádný dluh.

13. Z prováděného CBS skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) soud zjistil, že hodnota skóre žalované byla 460, tedy že byla zařazena do kategorie III zahrnující 413 - 495 bodů, tj. menší riziko úvěru, lepší segment klientů.

14. Výpisem z účtu žalobkyně a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2018 bylo prokázáno, že částku 45 000 Kč poukázala žalobkyně žalované na jí označený účet dne 16. 5. 2018.

15. Žádostí žalované a dopisem ze dne 5. 10. 2018 bylo prokázáno, že žalovaná požádala o odklad splátek úvěru a žalobkyně jí vyhověla a vypracovala nový splátkový kalendář.

16. Podle karty klienta žalovaná zaplatila splátku 3 684 Kč dne 9. 7. 2018, 27. 7. 2018 a 16. 8. 2018. Po tomto datu již nezaplatila žádnou částku.

17. Výzvami ze dne 5. 10. 2018 a 18. 1. 2019 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

18. Listinou ze dne 22. 7. 2019 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 51 669 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 42 282,61 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 7 788,42 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokuty 21 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 75,54 % ročně z částky 42 282,61 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení.

19. Z vyjádření znalce [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že tento znalce k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové sazby a efektivní úrokové sazby a provedl názorné porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 35 490,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení a se smluveným úrokem ve výši 20% ročně od 18. 12. 2018 do zaplacení.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

22. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.) co do jistiny, tedy že žalovaná obdržela úvěr ve výši 45 000 Kč, který se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru neplnila, v důsledku čehož se úvěr stal splatným v souladu s ujednáním 6.3 úvěrové smlouvy.

23. Ujednání o úroku (které však lze od zbytku smlouvy oddělit a posoudit jeho platnost samostatně) však nebylo souladné s dobrými mravy, a to na základě zhodnocení sjednané úrokové sazby. V tomto ohledu možno odkázat například na závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 z 27. 11. 2018, dle kterého„ jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, i zde platí, že je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu“. Této skutečnosti si žalobkyně byla vědoma, proto vzala žalobu zpět v rozsahu smluveného úroku 55,54% ročně a nadále žádala pouze úrok 20 % ročně.

24. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 247/2019-106 z 15. 1. 2020, je legitimní požadavek žalobkyně na zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 % ročně. Taková výše se nevymyká obvyklým sazbám úroků z úvěrů poskytovaných bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. V rozhodnutí bylo vysloveno, že [právnická osoba] při čerpání úvěrového limitu byla nabízena úroková sazba 19,9 % ročně, při povoleném přečerpání účtu 18,9 % ročně, u Equa bank činily úroky 15 % - 35 % ročně.

25. Žalobkyně však vzala žalobu zpět pouze v rozsahu žalovaného příslušenství pohledávky a nadále žádala původní jistinu úvěru ve výši 42 282,16 Kč s dlužným úrokem přirostlým ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 788,42 Kč, tj. celkem 50 071,03 Kč. Z upraveného splátkového kalendáře vyplývá a mezi účastníky je nesporné, že žalovaná uhradila 3 splátky po 3 684 Kč. Z těchto splátek žalobkyně započítala u prvé splátky na jistinu 851 Kč a na úrok 2 832,91 Kč, u druhé splátky na jistinu 904,67 Kč a na úrok 2 779,33 Kč a u třetí splátky na jistinu 961,63 Kč a na úrok 2 722,37 Kč. Při 20% výši by však úrok u prvé splátky činil 524,37 Kč, u druhé 514,45 Kč a u třetí 503,91 Kč, proto soud odečetl od poskytnuté jistiny úvěru (45 000 Kč) nejen plnění žalobkyní započtené, ale též to plnění žalované, které převyšovalo úrok 20 %, tj. částky 3 159, 63 Kč + 3 169,55 Kč + 3 180,09 Kč, tj. celkem 9 509,27 Kč. K úhradě tak z jistiny úvěru zbývá 35 490,73 Kč. Tuto částku soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni spolu se smluvenými úroky ve výši 20 % ročně od 18. 12. 2018 do zaplacení a, protože se dostala s plněním do prodlení, též ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. zákonné úroky z prodlení od 23. 2. 2019 do zaplacení ve výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 16 178,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení a se smluveným úrokem ve výši 88,05 % ročně z částky 16 178,27 Kč od 18. 12. 2018 do 22. 2. 2019 a ve výši 20 % ročně od 23. 2. 2019 do zaplacení, nezbylo, než žalobu zamítnout, když jako nepřiměřené soud shledal i kumulované smluvní pokuty 998 Kč a 600 Kč, tedy rozporné s dobrými mravy (§ 580 odstavec 1 o.z.), přičemž jde i zde o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.).

27. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu byly částka 51 669 Kč a smluvní pokuta ve výši 21 502 Kč, tj. celkem 73 171 Kč, úspěch měla žalobkyně co do částky 35 490,73 Kč, tj. co do 48,5 % vzhledem k celku. Poměr úspěchu a neúspěchu sporných stran je tak prakticky shodný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.