109 C 33/2018

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 172 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. května 2021, č. j. 109 C 33/2018-431,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 142 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 2. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 12. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 142 500 Kč od 13. 12. 2016 do 22. 2. 2018 se žaloba zamítá. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 97 218 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 13 185 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 86 250 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 13. 12. 2016 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 86 250 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 13. 12. 2016 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalovaná byla s účinností od 1. 3. 2016 jmenována do funkce ředitelky příspěvkové organizace žalobce [příjmení] centrum [obec] (dále též [anonymizováno]). Žalovaná tuto funkci v pracovním poměru vykonávala do 12. 12. 2016, kdy se jí vzdala a zároveň dohodou rozvázala pracovní poměr. Žalobkyně jménem [anonymizováno] uzavřela dne 15. 7. 2016 bez výběrového řízení se společností [právnická osoba] smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem byl monitoring dotačních příležitostí. Podle smlouvy měla společnost [právnická osoba] podávat měsíčně zprávu o provedené činnosti. KCP se zavázalo platit společnosti [právnická osoba] za činnost podle smlouvy částku 30 000 Kč měsíčně. Listinou ze dne 29. 7. 2016 žalovaná jménem [anonymizováno] smlouvu vypověděla s tím, že výpovědní lhůta končí 31. 10. 2016.

3. Podle interní směrnice [anonymizováno] [číslo pasu] [číslo] ze dne 6. 1. 2014 pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu na dodávky a služby je třeba při zadávání vycházet z hodnoty pětiletého plnění. To znamená, že při závazku [anonymizováno] platit 30 000 Kč měsíčně na dobu neurčitou zakázka dosáhla referenční hodnoty 1 440 000 Kč. Za takové situace bylo podle uvedené směrnice nutno vyzvat tři dodavatele s tím, že výzva bude obsahovat i kritéria rozhodná pro zadání zakázky, termín pro předložení nabídek musel být minimálně 10 kalendářních dní od odeslání výzvy, a o výběru dodavatele měl rozhodovat ředitel [anonymizováno] na základě doporučení hodnotící tříčlenné komise, v níž alespoň jeden člen musel mít odbornost k předmětu zakázky. Žádná komise však ustavena nebyla, žalovaná postupovala zcela bez výběrového řízení. Pokud žalovaná okresnímu soudu předložila nabídku Ing. [příjmení], tato podle okresního soudu nebyla určitým, jasným a srozumitelným právním jednáním, neboť nabízí plnění za částku 50 000 Kč, aniž by bylo vymezeno, za jaké období by tato částka měla být účtována, za jaké konkrétní činnosti a absentoval zde termín, do kterého měla být nabídka podána.

4. Předmětná smlouva ze dne 15. 7. 2016 byla za právnické osoby – účastníky smlouvy sjednána žalovanou a [jméno] [příjmení] jako majitelkou a jednatelkou spol. [právnická osoba] Smlouva byla sjednána bez předchozí konzultace o jejím obsahu s ekonomickým oddělením [anonymizováno] (tvrzení žalované o tom, že spol. [právnická osoba] byla vybrána a smlouva konzultována s ekonomickým oddělením, bylo podle okresního soudu vyvráceno výpověďmi svědkyň [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení] a v podstatě i výpovědí [jméno] [příjmení]). [právnická osoba] obvykle poskytovala v předmětném období monitoring dotačních příležitostí pro jiné subjekty, v rozsahu obdobném jako pro [anonymizováno], zdarma; v tomto případě žalovaná jako ředitelka [anonymizováno] přistoupila na cenovou nabídku společnosti poté, co se seznámila s jednatelkou společnosti na školení či semináři. 5. [právnická osoba] předala [anonymizováno] dne 21. 7. 2016 jako výstup dle smlouvy zprávu o identifikaci dotačních titulů za měsíce květen až červen 2016, za což vyfakturovala částku 60 000 Kč, která byla proplacena na základě pokynu stvrzeného mj. žalovanou ze dne 20. 7. 2016. Následně obdobným způsobem byly předány jednotlivé zprávy za měsíce červenec, srpen, září a říjen 2016, za které bylo vyfakturováno po 30 000 Kč a tyto byly ze strany [anonymizováno] proplaceny na základě pokynů stvrzených mj. žalovanou. Pokyny k těmto platbám dala žalovaná přesto, že ekonomkou [anonymizováno] Ing. [příjmení] byla důvodnost plateb zpochybňována. [právnická osoba] předala [anonymizováno] v prosinci 2016 i obdobnou zprávu za měsíc listopad 2016 a opět vyfakturovala částku 30 000 Kč, ta již však ze strany [anonymizováno] nebyla proplacena. [právnická osoba] následně vystavila opravný daňový doklad k faktuře za měsíce květen a červen, s tím, že služby v hodnotě 30 000 Kč vyúčtované touto fakturou nebyly dodány. Splatnost dokladu nastala 8. 12. 2016.

6. Dále společnost [právnická osoba] na základě objednávek od KCP ze dne 12. 12. 2016 vypracovala žádost o dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu, dále studii proveditelnosti pro projekt vytváření a modernizace informačních systémů, a studii poskytování sociálních služeb v [anonymizována tři slova] [právnická osoba] poté vyfakturovala [anonymizováno] částku 48 750 Kč za objednané služby spojené s přípravou studie proveditelnosti projektu„ Specifické informační a komunikační systémy a infrastruktura“. Tato faktura nebyla uhrazena.

7. Podle odborného posouzení hodnoty prací provedených společností [právnická osoba] pro [anonymizováno] měly zprávy předané uvedenou společností o monitoringu dotačních příležitostí za měsíce květen až říjen 2016 hodnotu nejvýše 17 500 Kč (šlo o jednoduché práce s odpovídající sazbou 250 Kč/hod v rozsahu nepřesahujícím 70 hodin celkem). Znalec v posouzení poukazoval na skutečnost zjevnou z jednotlivých zpráv dodávající firmy, tj. že obsahovaly pouze kopie údajů z webových stránek a internetu bez vyšší přidané hodnoty. Hodnota předané studie proveditelnosti podle objednávky ze dne 12. 12. 2016 pak činila nejvýše 20 000 Kč (odpovídající byla stejná hodinová sazba jako u monitoringu, potřebný rozsah pro vypracování studie nepřesáhl 80 hodin). Žalovaná sice sporovala závěry odborné posouzení, avšak podle okresního soudu nepředložila žádné důkazy, které by jeho závěry vyvracely či zpochybnily.

8. Žalovaná v pracovním poměru u [anonymizováno] dosáhla průměrného výdělku za měsíce duben až květen 2016 ve výši 31 880 Kč, za období červenec až září 2016 pak ve výši 31 908 Kč [anonymizováno] bylo posléze zřizovatelem zrušeno a jeho práva a povinnosti přešly na zřizovatele, tj. žalobce.

9. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle § 250 odst. 1, § 257 odst. 1 a 2 a § 264 zákona č. 262/2006, zákoníku práce, ve znění platném s účinném do 31. 12. 2016, následovně.

10. Žalovaná jako ředitelka [anonymizováno] porušila svoji základní povinnost při plnění pracovních úkolů jednat v souladu se zájmy svého zaměstnavatele, zdržet se všeho, čím by způsobila svému zaměstnavateli škodu, i povinnost řádně pečovat o svěřený majetek zřizovatele [anonymizováno]. Konkrétně žalovaná porušila své povinnosti i tím, že v rozporu s interní směrnicí [anonymizováno] [číslo pasu] [číslo] ze dne 6. 1. 2014 bez výběrového řízení, i bez řádného posouzení obsahu smlouvy ekonomickým oddělením [anonymizováno], uzavřela dne 15. 7. 2016 smlouvu, jíž zavázala [anonymizováno] platit za monitoring dotačních příležitostí 30 000 Kč měsíčně. Okresní soud poukázal na to, že i žalovaná připustila, že se dopustila pochybení, když nevyhlásila veřejnou soutěž. Žalovaná pak smlouvu, kterou koncipovala dodávající firma, podepsala, i když nebylo přesně stanoveno, jaký konkrétní objem prací musí být v tom kterém měsíci odveden, aby mohla být smluvená částka vyúčtována. Pochybení žalované tak nepochybně spočívá v porušení povinnosti péče řádného hospodáře, neboť před zadáním zakázky neprovedla řádný průzkum trhu a spolehla se pouze na informace od jednatelky spol. [právnická osoba] [jméno] [příjmení], která, jak sama uvedla, využila možnosti uzavřít výhodný obchod. Pokud se žalovaná hájila tím, že následně smlouvu vypověděla, pak k tomu okresní soud uvedl, že se žalovaná nesnažila ukončit smlouvu dohodou či od ní odstoupit, naopak ve výpovědi smlouvy ze dne 29. 7. 2016 zdůraznila, že po dobu výpovědní lhůty zůstávají práva a povinnosti smluvních stran zachovány.

11. Dále žalovaná jako ředitelka [anonymizováno] v období od května do listopadu 2016 přímo přikázala, příp. nikterak nezabránila proplácení částky 30 000 Kč měsíčně spol. [právnická osoba], ačkoli do 15. 7. 2016, kdy byla uzavřena písemná smlouva, se jednalo o plnění bezesmluvní, tj. bez řádného právního důvodu, když navíc hodnota poskytnutého plnění podle smlouvy byla celkem pouze 17 500 Kč, oproti částce uhrazené, tj. 180 000 Kč. Žalovaná také nevymáhala vratku, kterou společnost [právnická osoba] vystavila ve výši 30 000 Kč, byť v této otázce byly podle okresního soudu její možnosti omezené, neboť splatnost vratky nastala 8. 12. 2016 a pracovní poměr žalované byl ukončen dohodou již ke 12. 12. 2016. Tímto svým protiprávním jednáním žalovaná zaviněně způsobila [anonymizováno] škodu ve výši celkem 172 500 Kč (rozdíl mezi součtem vyplacených částek v celkové výši 180 000 Kč a nevymáhané vratky 30 000 Kč, na straně jedné, a hodnoty poskytnutého plnění v částkách 17 500 Kč dle smlouvy ze dne 15. 7. 2016 a 20 000 Kč na základě objednávky ze dne 12. 12. 2016, na straně druhé).

12. Protože škoda vznikala v jednotlivých měsících, měl okresní soud za to, že je třeba ji posuzovat za každý měsíc zvlášť i z hlediska, zda výše škody dosáhla čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalované; k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1111/2001. V žádném jednotlivém případě (fakturované a vyplacené, resp. nevymáhané částce) škoda této hranice nedosáhla.

13. Konečně okresní soud uvedl, že v souladu s R 12/1976 přihlédl i k tomu, zda jsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody podle ustanovení § 264 zákoníku práce. Uvedl, že přihlédl k tomu, že žalovaná přišla do [anonymizováno] ze soukromé sféry a neměla ani rámcovou, resp. žádnou představu o způsobu vedení příspěvkové organizace. Přesto byla právě ona vybrána zřizovatelem do funkce ředitelky [anonymizováno], které se v důsledku událostí, na něž žalovaná neměla žádný vliv a které nastaly v období předcházejícím jejímu působení v [anonymizováno], nacházelo v nesmírně složité situaci. Tato složitá situace se týkala též personálního zajištění, neboť účetnictví zajišťovaly zaměstnankyně, které neměly potřebnou kvalifikaci nebo dostatek časového prostoru pro plnění potřebných funkcí. Ekonomické oddělení [anonymizováno] proto nemohlo žalované vytvářet potřebné zázemí a poskytovat dostatečné poradenství. Této situace si zřizovatel byl vědom, přesto se v nápomoci žalované omezil pouze na čtrnáctidenní porady, což bylo zjevně nedostatečné a přispělo k tomu, že žalovaná výkon své funkce nezvládla. Na základě těchto skutečností měl okresní soud za to, že je třeba přiměřeně snížit povinnost žalované k náhradě škody, a to o 50 %, tj. uznal žalovanou povinnou nahradit žalobci škodu ve výši 86 250 Kč s úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po dni ukončení pracovního poměru žalované do zaplacení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2015 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení bylo okresním soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.). Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení byl stejný, proto žádnému z nich nebylo přiznáno právo na náhradu těchto nákladů.

15. Proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud nesprávně posoudil možnost snížení náhrady škody způsobené žalovanou ve smyslu § 264 zák. práce. Postup okresního soudu byl podle žalobce v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními týkajícími se jednání a zavinění žalované, jak byly okresním soudem popsány v bodu 39 odůvodnění rozsudku a jak vyšly v řízení najevo. K argumentaci okresního soudu, že žalovaná neměla ani rámcovou představu o způsobu vedení příspěvkové organizace, žalobce uvedl, že se žalovaná přihlásila do výběrového řízení na místo ředitelky [anonymizováno] a v jeho rámci se prezentovala rozsáhlými zkušenostmi i v neziskovém sektoru, které měly zajišťovat, že je pro výkon této funkce zcela kompetentní. Žalovaná i před rokem 2016 působila v orgánech několika právnických osob (společnosti s ručením omezeným, společenství vlastníků jednotek, zapsaného ústavu) a působní v nich i v současnosti.

16. Co se týče situace [anonymizováno] v době, kdy se žalovaná stala jeho ředitelkou, pak této situace si žalovaná již v průběhu výběrového řízení byla vědoma, a tato situace byla i předmětem pohovoru s žalobkyní v rámci výběrového řízení; žalovaná v rámci výběrového řízení též prezentovala své konkrétní vize o řízení [anonymizováno]. Žalovaná jako ředitelka byla oprávněna učinit v [anonymizováno] organizační změny či přivést nové zaměstnance, a to i pro posílení ekonomické části agend [anonymizováno]. Žalovaná pak měla i dostatečný časový prostor, aby situaci [anonymizováno] řešila a případné organizační nedostatky odstranila. Naopak žalobce jako zřizovatel [anonymizováno] nemohl přímo do organizačního a personálního řízení KCP zasahovat. Žalobce je zřizovatelem desítek příspěvkových organizací a nebylo ani v jeho silách zajistit přímou kontrolu všech agend těchto organizací. Nicméně přesto žalobce vytvářel pro žalovanou nadstandardní podmínky podpory a pomoci v její činnosti tím, že žalované nabízel možnost konání porad v intervalech 14 dnů – to ve vztahu k jiným příspěvkovým organizacím žalobce rozhodně nedělá. Žalovaná pak měla při výkonu funkce možnost obracet se s dotazy i na věcně příslušné odborné pracovníky magistrátu. Na tyto nabízené možnosti pak žalovaná rezignovala, na porady často osobně nechodila, dotazy nevznášela. Žalovaná neplnila ani základní úkoly, které jí byly na poradách ukládány, od přelomu léta a podzimu 2016 se v práci vyskytovala jen sporadicky. Všechny tyto skutečnosti přitom vyplynuly z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení].

17. Dále žalobce namítal, že smlouva se společností [právnická osoba], kterou žalobkyně uzavřela o své vůli, byla evidentně nevýhodná, a byla uzavřena bez snahy o elementární posouzení potřebnosti a výhodnosti takového závazku. Okresní soud sice poukázal na údajné nedostatečné ekonomické zázemí [anonymizováno], avšak zcela pominul, že žalovaná i toto zázemí, konkrétně ekonomku Ing. [příjmení], při uzavírání smlouvy zcela ignorovala.

18. Žalobce proto z výše uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud změnil výrok II. rozsudku okresního soudu a žalované uložil zaplatit žalobci dalších 86 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13.12.2016 do zaplacení, a dále aby změnil výrok III. rozsudku okresního soudu a přiznal žalobci náklady řízení před okresním soudem.

19. Proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání žalovaná. Předně k tvrzenému porušení instrukce, resp. směrnice č. 6/2014 uvedla, že tato směrnice mohla být jednostranně kdykoli změněna ředitelem [anonymizováno], proto měla žalovaná oprávnění nastavit jakékoli podmínky pro zadávání veřejných zakázek v [anonymizováno] malého rozsahu, včetně toho, že vyzve jen jednoho dodavatele a o jeho výběru rozhodne sama. Vyžadovat přesný postup podle této směrnice je podle žalované přepjatým formalismem.

20. Dále žalovaná zpochybňovala skutkový závěr okresního soudu o výši škody, resp. o nevýhodnosti smlouvy. Poukázala na to, že okresní soud tento závěr opřel pouze o znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení], aniž by soud znalce vyslechl a aniž by se vypořádal se zpochybněním objektivity znalce ze strany žalované. Tento znalecký posudek je podle žalované pro zjištění výše údajné škody nepoužitelný, jelikož nezohledňuje veškerá plnění ze strany spol. [právnická osoba], kterých se [anonymizováno] dostalo. Takto nejsou zohledněna jednání či místní šetření, kterých se zástupci této společnosti účastnili, zejména ve vztahu ke [anonymizována dvě slova] [příjmení], či zpracování studie poskytování sociálních služeb v tomto centru, jakož i další dokumenty, na něž žalovaná upozorňovala. Projekty, k nimž společnost [právnická osoba] poskytovala poradenství, nemohly být dokončeny, neboť krátce poté, kdy žalovaná skončila jako ředitelka [anonymizováno], bylo rozhodnuto, že [anonymizováno] bude zrušeno. Pokud by se podařilo nějaký projekt dokončit a získat dotaci, pak by hodnota poradenství byla mnohem vyšší. Proto žalovaná navrhla zpracování nového znaleckého posudku, což okresní soud neprovedl, aniž by tento postup odůvodnil. Žalovaná také rozporovala znalcem použitou sazbu 250 Kč/hod pro ocenění plnění společnosti [právnická osoba], když tato společnost běžně účtuje hodinovou dazbu svých zaměstnanců v rozmezí 850 – 1 500 Kč/hod, což odpovídá průměru v oboru, a podle této hodinové sazby by se hodnota poskytnutého plnění pohybovala mezi 127 500 Kč a 225 000 Kč, z čehož je zřejmé, že [anonymizováno] žádná škoda nevznikla.

21. Co se týče škody ve výši 30 000 Kč, kterou měla žalovaná způsobit nevymáháním vratky od spol. [právnická osoba], pak splatnost dokladu o této vratce byla až dne 8. 12. 2016, což byl čtvrtek, následujícího dne se spol. [právnická osoba] dostala do prodlení. Následující pondělí 12. 12. 2016 pak žalovaná ukončila pracovní poměr u [anonymizováno]. Proto neměla reálnou možnost jakkoli tuto vratku vymáhat. Naopak tuto vratku mohli vymáhat jak nástupce žalované ve funkci ředitele [anonymizováno], tak žalobce po zrušení [anonymizováno].

22. K proplacení částky 60 000 Kč společnosti [právnická osoba] na základě faktury vystavené ještě před uzavřením smlouvy ze dne 15. 7. 2016 žalovaná uvedla, že pokud by mělo jít o plnění bez právního důvodu, a tedy bezdůvodné obohacení na straně spol. [právnická osoba], pak nemůže jít o škodu [anonymizováno], resp. žalobce, dokud není postaveno najisto, že tato společnost uvedenou částku nevydá. Žalobce se však po spol. [právnická osoba] ničeho soudně nedomáhal. Přitom měl žalobce nejpozději od 29. 11. 2016 podklady, na jejichž základě mohl odhadnout, zda výstupy od spol. [právnická osoba] odpovídají smlouvě a zda je považuje za dostatečné, takže je ještě mohl reklamovat, a to až do 15. 1. 2017. Proto žalobce vznik této škody (pokud by o škodu šlo) přinejmenším spoluzavinil.

23. Žalovaná považovala za nesprávný i závěr okresního soudu, že škoda vznikala za každý kalendářní měsíc zvlášť. Na danou věc jsou závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 111/2001, na něž poukázal okresní soud, nepřiléhavé. V tamním případě šlo o storno 23 různých smluv, zatímco zde jde o plnění na základě jediné smlouvy, a proto, i kdyby žalovaná škodu způsobila, byla by jako celek limitována ve smyslu § 257 odst. 2 zák. práce. Žalovaná proto navrhla, aby krajský soud zrušil výroky I. a III. rozsudku okresního soudu a v tomto rozsahu vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

24. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek obou účastníků, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou zčásti opodstatněná.

25. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše v bodech 2. – 8. výše proto krajský soud zcela převzal. K námitce žalované, že skutkové závěry okresního soudu týkající se výše škody, resp. nevýhodnosti smlouvy ze dne 15. 7. 2016, jsou nesprávné, uvádí krajský soud následující. Předně žalobcem předložený odborný posudek znalce [příjmení] [příjmení] je přesvědčivý, a pro žalovanou v podstatě ještě velmi příznivý. Lze vskutku stěží mít za to, že by se pro ocenění výstupů společnosti [právnická osoba] podle smlouvy ze dne 15. 7. 2016 měla použít hodinová sazba uváděná žalovanou, když uvedená společnost právě to plnění, které bylo předmětem smlouvy, poskytuje prakticky všem ostatním zákazníkům zdarma. Znalec řádně popsal a zhodnotil obsah zpráv podávaných společností [právnická osoba], a pokud dospěl k přesvědčivému závěru, že činnost vedoucí k těmto zprávám byla velmi jednoduchá a nenáročná, pak ji ocenil zcela odpovídajícím způsobem. Měl-li odborný posudek tyto kvality, a žalovaná jej kvalifikovaným způsobem nezpochybnila, pak okresní soud nepochybil, pokud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem. Tyto závěry jsou navíc podepřeny i tím, že svědkyně [příjmení] [příjmení] vypověděla, že po seznámení se s výstupy z činnosti společnosti [právnická osoba] sdělila žalované, že obdobný monitoring dotačních příležitostí je schopna zajistit sama, když si jednou za měsíc sedne k počítači.

26. Pro ocenění plnění, kterého se [anonymizováno] dostalo podle smlouvy ze dne 15. 7. 2016, a za které právě [anonymizováno] platilo částky 30 000 Kč měsíčně, je pak zcela nerozhodné, zda společnost [právnická osoba] prováděla pro [anonymizováno] i jiné činnosti, na něž poukazovala žalovaná, a za jakých podmínek je prováděla. Tyto činnosti předmětem dané smlouvy nebyly, a pokud by je společnost [právnická osoba] neprováděla, na smluvní povinnosti [anonymizováno] hradit částku 30 000 Kč měsíčně by se nic nezměnilo. Je zcela zřejmé, že společnost [právnická osoba] tyto jiné činnosti prováděla s vidinou možného následného poradenství ohledně získání konkrétních dotací, resp. poradenství ohledně projektů za dotace uskutečňovaných, za něž by teprve získala odměnu, která by jí pokryla i předchozí provedené činnosti. Skutečnost, že v podstatě k žádnému takovému poradenství nedošlo a společnost [právnická osoba] tak nedostala za některé provedené činnosti zaplaceno, nic nemění na tom, že smlouva ze dne 15. 7. 2016 byla pro [anonymizováno] mimořádně nevýhodná. Ostatně, nebylo-li [anonymizováno] žádáno o konkrétní dotace, a k uskutečnění projektů z těchto dotací financovaných, pak [anonymizováno] ani nemělo z těchto dalších činností společnosti [právnická osoba] v podstatě žádný prospěch.

27. Krajský soud je dále nucen přisvědčit námitkám žalobce, že okresní soud při hodnocení okolností rozhodných pro snížení náhrady škody podle § 264 zák. práce přihlížel ke skutečnostem, které neměly oporu v provedeném dokazování. Ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] rozhodně neplyne, že žalovaná byla při nástupu do funkce ředitelky [anonymizováno] v řízení právnických osob obdobného typu zcela nezkušená, a že byla ve výběrovém řízení vybrána do této funkce přesto, že ten, kdo ji jmenoval, o této údajné nezkušenosti věděl. Rovněž tak ze skutkových zjištění okresního soudu nijak neplyne, že by případný neutěšený personální a organizační stav [anonymizováno] v době nástupu žalované do funkce měl jakoukoli souvislost s tím, jakým způsobem žalovaná uzavřela smlouvu se společností [právnická osoba], a jaký byl obsah této smlouvy. Naopak ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem z výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] plyne, že žalovaná si při uzavírání smlouvy se společností [právnická osoba] i při proplácení faktur od této společnosti počínala svévolně. Důvody pro snížení náhrady škody ve smyslu § 264 zák. práce proto krajský soud, na rozdíl od soudu okresního, v dané věci neshledal.

28. Co se týče dalšího právního posouzení věci, krajský soud souhlasí s okresním soudem, že žalovaná uzavřením předmětné nevýhodné smlouvy se spol. [právnická osoba] a dáváním pokynů k proplacení faktur od této společnosti zaviněně porušila své povinnosti při plnění pracovních úkolů ve smyslu § 250 odst. 1 a 3 zák. práce. Konkrétně porušila povinnosti stanovené v § 301 odst. 1 písm. d) zák. práce tím, že nehospodařila řádně s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem, a jednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Žalovaná také porušila povinnost stanovenou v § 301 odst. 1 písm. c) zák. práce tím, že smlouvu uzavřela v rozporu se směrnicí [anonymizováno] [číslo pasu] [číslo]. V této souvislosti je nutno odmítnout obranu žalované, že pokud bylo v její kompetenci měnit uvedenou směrnici, vydanou předchozím ředitelem [anonymizováno], pak ji ani nemusela dodržovat. Pokud nebyla směrnice změněna, byla závazná i pro žalovanou jakožto ředitelku [anonymizováno]. Navíc, jak správně namítal žalobce, k zhodnocení možností žalované jakožto ředitelky [anonymizováno] měnit vydané směrnice by bylo nutno provést důkaz též statutem [anonymizováno], který kompetence ředitele a vztah ke zřizovateli upravoval. V každém případě však i [anonymizováno] bylo povinno dodržovat tehdy platný a účinný zákon o veřejných zakázkách (§ 2 odst. 2 písm. d) zák. č. 137/2006 Sb.), a to pro danou zakázku konkrétně ustanovení § 6 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 5 cit. zák., podle nějž měla být i veřejná zakázka malého rozsahu zadána transparentním způsobem. Takto si žalovaná rozhodně při zadávání zakázky na monitoring dotačních příležitostí nepočínala. V příčinné souvislosti s tímto zaviněným porušením povinností žalované vznikla [anonymizováno] škoda ve výši rozdílu mezi částkami vyplacenými [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] v celkové výši 180 000 Kč, a plněním, které se [anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] skutečně dostalo, a které i sám žalobce vyčíslil částkou 37 500 Kč, tj. ve výši 142 500 Kč.

29. Krajský soud nicméně nemůže souhlasit s právním závěrem okresního soudu, že žalovaná zaviněně způsobila škodu též nevymáháním tzv. vratky ve výši 30 000 Kč dle opravného daňového dokladu vystaveného společností [právnická osoba] se splatností 8. 12. 2016. Předně žalovaná neměla časový prostor k jakémukoli vymáhání této částky, když v podstatě druhý pracovní den poté, kdy nastala splatnost dokladu, skončil pracovní poměr žalované u [anonymizováno]. Zejména však takto nemohla [anonymizováno] žádná další škoda vzniknout. Jak vyšlo v řízení najevo (a jak potvrdil zástupce žalobce u jednání krajského soudu), majetek [anonymizováno] se v důsledku pokynů žalované k proplácení faktur od společnosti [právnická osoba] zmenšil jen o částku 180 000 Kč; žádná jiná platba této společnosti nad uvedenou částku provedena nebyla. Celou tuto částku považuje žalobce za škodu vzniklou v důsledku činnosti žalované a požaduje ji nahradit (po odpočtu hodnoty plnění, kterého se [anonymizováno] dostalo od společnosti [právnická osoba]). Předmětná„ vratka“ pak spočívala v tom, že společnost [právnická osoba] v podstatě uznala, že část vyfakturované a proplacené činnosti spočívající v monitoringu dotačních příležitostí za květen 2016 v hodnotě 30 000 Kč vlastně neprovedla, a sama tato společnost se rozhodla vzdát se uvedené částky vyfakturované z uvedeného důvodu (nicméně si ji započetla na později vystavenou fakturu na částku 48 750 Kč za jiné činnosti, než monitoring dotačních příležitostí, která nebyla ze strany [anonymizováno] ani z části proplacena; proto se uvedená částka do majetku [anonymizováno] fakticky nevrátila). Nevymáháním této částky 30 000 Kč se ovšem škoda způsobená žalovanou nemohla nijak zvětšit, protože tato částka již byla ve vyčíslení škody žalobcem zahrnuta. Jinak řečeno, ač se majetek [anonymizováno] v důsledku protiprávní činnosti žalované snížil jen o 180 000 Kč, žalobce požaduje, aby žalovaná nahradila škodu ve výši celkem 210 000 Kč (mínus hodnota plnění, kterého se [anonymizováno] dostalo činností společnosti [právnická osoba]). Takový požadavek nemůže být důvodný.

30. K námitce žalované, že ohledně částky 60 000 Kč vyfakturované a proplacené za monitoring dotačních příležitostí za květen a červen 2016 šlo o bezdůvodné obohacení společnosti [právnická osoba], které mělo [anonymizováno], resp. žalobce vymáhat, a dokud není zřejmé, že uvedená společnost částku nevydá, nemůže jít o škodu způsobenou žalovanou, uvádí krajský soud následující. Pro posouzení odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu § 250 odst. 1 a 3 zák. práce je zcela nerozhodné, jaká byla povaha plnění [anonymizováno] společnosti [právnická osoba], tj. zda šlo o plnění na základě smlouvy či plnění bez právního důvodu. Podstatné je pouze to, zda se v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované zmenšil majetek [anonymizováno]. Pokud k tomu došlo, žalovaná za takto vzniklou škodu odpovídá, bez ohledu na to, zda se snad spol. [právnická osoba] takto bezdůvodně obohatila na úkor [anonymizováno]. Šlo-li o bezdůvodné obohacení spol. [právnická osoba], pak se žalobce mohl této částky domáhat jak po žalované (z titulu náhrady škody), tak po spol. [právnická osoba] (z titulu bezdůvodného obohacení), přičemž případným plněním jednoho z nich by v odpovídajícím rozsahu zanikala povinnost druhého; o jejich vzájemném vypořádání by pak analogicky platilo ustanovení § 1876 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.).

31. Dále co se týče námitky žalované, že případnou škodu je nutno pro posouzení výše odpovědnosti žalované podle § 257 odst. 2 zák. práce považovat za jeden celek, a nikoli za několik samostatně vzniklých škod, uvádí krajský soud následující. V daném případě jde nepochybně přinejmenším o dvě samostatně vzniklé škody ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1111/2001. První z nich je škoda vzniklá proplacením faktury za bezesmluvní plnění za měsíce květen a červen 2016 ve výši 60 000 Kč, druhá pak škoda vzniklá proplacením faktur vystavených na základě smlouvy ze dne 15. 7. 2016 ve výši 120 000 Kč. I bez odpočtu hodnoty plnění, kterého se [anonymizováno] dostalo činností společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že ani ve druhém případě nejde o částku vyšší, než čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního platu žalobkyně v rozhodném období.

32. Konečně krajský soud uvádí, že požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od skončení pracovního poměru žalované u [anonymizováno] nemá oporu v zákoně. I pro pracovněprávní vztahy platí ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobce netvrdil a ani v řízení nevyšlo najevo, že by si s žalovanou ujednal cokoli o splatnosti vymáhané pohledávky. Proto splatnost dluhu žalované nastala až poté, kdy ji žalobce vyzval k plnění předmětného dluhu, což se podle obsahu spisu stalo nejdříve dopisem zástupce žalobce žalované ze dne 22. 12. 2017, doručené dle tvrzení žalobce„ 22. 2. 2017“ (viz čl. V. na str. 7 žaloby), tedy zřejmě 22. 2. 2018. Teprve marným uplynutím lhůty k plnění uvedené v tomto dopise se žalovaná ve smyslu § 1968 o.z. ocitla v prodlení, a je proto podle § 1970 o. z. povinna platit ode dne následujícího úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2015 Sb..

33. Rozsudek okresního soudu ve věci samé tedy není zcela správný, přičemž důvody nesprávnosti se týkají obou výroků ve věci samé, tj. výroku I. i výroku II. Proto krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil celý rozsudek okresního soudu tak, jak je uvedeno výše, tedy uložil žalované povinnost nahradit žalobci škodu ve výši rozdílu mezi částkami vyplacenými [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] v celkové výši 180 000 Kč, a plněním, které se [anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] skutečně dostalo, a které i sám žalobce vyčíslil částkou 37 500 Kč, tj. ve výši 142 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 2. 2018 do zaplacení. Ve zbývající části, tedy co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím, a co do úroku z prodlení z částky 142 500 Kč za období před splatností dluhu, pak krajský soud žalobu zamítl.

34. Vzhledem ke změně rozsudku ve věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobce byl po změně rozsudku v řízení úspěšný přibližně co do 82,5 %, proto mu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada 65 % účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu spisu žalobci vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 14 úkonů právní služby advokáta po 8 020 Kč (ze základu 172 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, DPH z těchto částek v sazbě 21 %, a soudního poplatku ve výši 8 625 Kč, celkem 149 566 Kč, tak, jak žalobce v souladu s právními předpisy požadoval. Z částky vzniklých nákladů řízení pak 65 % činí 97 218 Kč.

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl celkově vzato v odvolacím řízení stejný úspěch, jako v řízení před okresním soudem. Podle obsahu spisu žalobci vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby advokáta po 4 580 Kč (sepis odvolání – předmětem odvolání byla pouze částka 86 250 Kč), 1 úkonu po 8 020 Kč (účast u jednání krajského soudu – zde již byla předmětem úkonu, vzhledem k odvolání žalované, částka 172 500 Kč), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, DPH z těchto částek v sazbě 21 %, a soudního poplatku ve výši 4 313 Kč, celkem 20 285 Kč, z čehož 65 % činí 13 185 Kč. Pokud žalobce požadoval náhradu i za advokátem účtovanou odměnu za úkon převzetí a příprava zastoupení, pak za to mu náhrada nenáleží, neboť zástupce žalobce převzal zastoupení již před sepisem žaloby, byla mu udělena procesní plná moc (viz č. l. 5 spisu; ostatně jinou ani advokátovi pro občanské soudní řízení udělit nelze), a ta trvá až do pravomocného skončení řízení – srov. § 28 odst. 1 a 6 o. s. ř.. Pokud pak žalobce požadoval za sepis odvolání odměnu ve výši 8 020 Kč, pak, jak je uvedeno shora, předmětem odvolání žalobce nebyla celá částka 172 500 Kč, nýbrž pouze její polovina (vtělená do odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soudu).

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.