11 C 102/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Nečasové a přísedících Evy Kaňkové a Mgr. Jaroslavy Fořtové ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum trvale bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem budova anonymizována dvě slova , adresa anonymizováno obec - část obce proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.4.2020 dané žalovanou žalobci, doručené žalobci dne 24.4.2020, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 32 000 Kč k rukám jeho právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.5.2020 domáhal po žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V odůvodnění uvedl, že pracovní poměr si sjednali dle pracovní smlouvy ze dne 1.11.2010 na pozici řidič autopřepravníku s místem výkonu práce v [obec] a dnem nástupu do práce dne 1.11.2010. V provozovně v [obec] žalobce nikdy nebyl, práce mu byla vždy přidělována v [obec]. Dne 24.4.2020 bylo žalobci doručeno žalovanou okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní povinnosti dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s tím, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci žalobcem zvlášť hrubým způsobem tím, že ve dnech 21.2.2020, 26.2.2020, 9.3.2020, 12.3.2020 a 16.3.2020 opustil pracoviště bez souhlasu zaměstnavatele a porušil režim dočasné pracovní neschopnosti. Žalobce má za to, že hlavním důvodem pro výpověď byla skutečnost, že odmítl žalované podepsat zrušení pracovního poměru dohodou bez nároku na odstupné. Uváděné důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru jsou nepravdivé. Žalobce každý den ráno volal do firmy [právnická osoba], dispečeru panu [jméno], který žalované zaslal objednávku na přepravu, a to automobilů pro firmu [právnická osoba] v [obec], žalovaná tak velice dobře věděla, odkud a kam žalobce automobil převáží, v kolik hodin vyjíždí a v kolik bude požadovaná přeprava provedena. Dále uvedl, že měl po celou dobu trvání pracovního poměru dovoleno parkovat s vozidlem určeným k přepravě v [obec]. Pokud žalobce přepravu provedl dříve, než byla stanovená denní pracovní doba, čekal v automobilu na další pokyny od žalované. Žalobce sám na vozidle žalované prováděl veškerý servis a údržbu sám, případně za pomoci další osoby z odborného servisu. Žalobce tak i v inkriminované dny po splnění zakázky čekal ve svém automobilu na parkovišti v [obec] a prováděl běžnou údržbu na vozidle. K tvrzení, že žalobce porušil podmínky dočasné pracovní neschopnosti tím, že při provedených kontrolách žalované nebyl přítomen doma a tím porušil hrubě léčebný režim, uvedl, že žalovaná velice dobře věděla, že žalobce na adrese [adresa] adrese [adresa žalobce]. Žalobce tak okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.4.2020 považuje za nedůvodné. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce v žádném případě ve vozidle nečekal, vozidlo je vybaveno záznamovým zařízením, které nebylo přepnuto do polohy ostatní činnosti, ale bylo zapnuté do polohy ukončení pracovních činností, tedy že žalobce opustil vozidlo. Žalobce byl povinen žalované oznámit, že čeká na další pokyny a měl žalovanou vždy telefonicky kontaktovat, což neučinil. Mimo záznamu z digitálního zařízení zaměstnanec každý měsíc předkládá i pracovní výkaz, kde je pracovní doba zaměstnance vyplněna a podepsaná vlastní rukou, není tak důvod, proč by žalobce sám sobě psal kratší pracovní dobu. Žalobce tak svévolně opustil pracoviště, ačkoli jeho pracovní doba řidiče činí 9 hodin, ve dnech 21.2.2020, kdy pracoval od 6:59 hod. do 11:46 hod., tj. 4:47 hodin, dne 26.2.2020 pracoval od 7:33 hod. do 12:28 hod., tj. 4:55 hodin, dne 9.3.2020 pracoval od 7:38 hod. do 10:38 hod, tj. 3 hodiny, dne 12.3.2020 pracoval od 7:30 hodin do 12:57 hodin, tj. 5:27 hodin a dne 16.3.2020 pracoval od 8:11 hodin do 12:06 hodin, tj. 3:55 hodiny. Dále uvedla, že zaměstnavatel má ze zákona právo zaměstnance zkontrolovat, zdali dodržuje léčebný režim na adrese, která je uvedena na DPN. Žalovaný však na uvedené adrese zastižen nebyl, a to opakovaně, porušení léčebného režimu bylo nahlášeno ošetřujícímu lékaři a na OSSZ. Okamžité zrušení pracovního poměru je dle uvedených skutečností platné ke dni 17.4.2020. Žalovaná dále uvedla, že žalovaný byl lehkomyslný a nezodpovědný zaměstnanec, z jeho strany jsou nevypořádané závazky u žalované, způsobil společnosti dopravní nehodou škodu ve výši 390 000 Kč, z toho spoluúčast ve výši 39 000 Kč dosud neuhradil, dalším dluhem je pokuta ve výši 20 000 Kč, jež dosud také nebyla uhrazena a dále dluží půjčku na zařízení bytu ve výši 9 000 Kč. Žalobce dosud nevrátil služební telefon, včetně SIM karty. Podáním ze dne 3.9.2020 žalobce uvedl, že vozidlo, se kterým žalobce u žalované jezdil je sice vybaveno digitálním záznamovým zařízením, ale při vypnutí klíče v zapalování vozidla se záznamové zařízení vypne, výpisy hovorů z mobilního telefonu od operátora se dá snadno zjistit, že žalobce byl během pracovní doby v kontaktu se žalovanou. Namítal, že žalovaná v přehledu pracovní doby záměrně uvádí jen ten čas, který je na záznamovém zařízení vozidla, nikoli dobu, kdy žalobce klíčem vypnul motor vozidla. Žalobce mimo vlastní přepravu a jízdu musel každý týden provádět odvzdušnění brzd, seřizování brzd na vleku, dále měnil na vozidle sám brzdové obložení vleku a seřizování brzd, musel si sám zajišťovat opravy na vozidle i vleku, i materiál na opravy. Žalobce pracoval u žalované 10 let, dopravní nehodu měl pouze jednou asi před 5-ti lety, žalovaná nikdy žádnou náhradu nechtěla až po podání žaloby, o žádné pokutě 20 000 Kč nic neví, žádná půjčka na nákup zařízení bytu mu poskytnuta nebyla, žalobce si od žalované nikdy nic nepůjčoval. Pokud se jedná o starší sedací soupravu a televizor, tyto věci měl odvést do sběrného dvora a vyhodit jako nepotřebné, a protože se věci daly použít, zeptal se, zda nebude vadit, že si věci ponechá pro sebe a do dvora je neodveze, k tomu mu byl dán souhlas. Dále uvedl, že již dne 31.3.2020 mu byla zablokována SIM karta na mobilním telefonu. Dále namítal, že zástupci žalované byli u žalobce v jeho stávajícím bydlišti na adrese [adresa žalobce], např. při oslavě jeho 60-tých narozenin, na této adrese bydlí dosud a tedy tvrzení žalované, že nebyl v době pracovní neschopnosti doma je pouze účelové a nepravdivé. Dále uvedl, že na žádost žalované prováděl na majetku žalované další práce, které nesouvisely s jeho prací řidiče v hodnotě cca 18 350 Kč, které mu dosud nebyly uhrazeny. Při jednání soudu dne 22.9.2021 žalobce uvedl, že žalované každý týden odevzdával tzv. stazky, z nichž bylo zřejmé, jak pracoval, pro žalovanou se snažil dělat i nad rámec svého popisu práce, mezi ním a žalovanou probíhal i osobní přátelský kontakt. Co se týká rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, resp. uvedeného místa pobytu, sdělil žalobce, že při jeho uvedení se sestřička u lékaře spletla, správná adresa [adresa žalobce]. Dále uvedl, že žalované bylo známo, že na adrese [adresa], neboť mu ze mzdy bylo sraženo nájemné naposledy v prosinci 2018, na dalších výplatních páskách již nájemné sráženo nebylo. Podáním ze dne 18.10.2021 žalovaná uvedla, že pracovní výkazy za měsíc únor 2020 a březen 2020 vyplněné a podepsané vlastnoručně samotným žalobcem potvrzují nedodržení pracovní doby žalobcem. Tyto skutečnosti jsou dokládány i záznamy z tachografu, tj. digitálního záznamového zařízení umístěného ve vozidle, kdy se jedná o digitálně zpracovaný přehled denních aktivit řidiče, resp. údaje o provozu vozidla, pracovní době řidiče, jeho odpočinku, bezpečnostních přestávkách, včetně začátku a konce jízdy. Tachograf funguje nepřetržitě a zaznamenává všechny aktivity na vozidle, a to doba jízdy (červená barva – volant), jiná práce řidiče (žlutá barva – kladívko), odpočinek (zelená barva – postýlka), pracovní pohotovost (modrá barva). Každý řidič má svoji kartu, kterou je povinen vložit do vozidla. Žalovaná dále namítala, že žalobce žalovanou v rozhodných dnech telefonicky nekontaktoval, což je patrno z výpisů z telefonních hovorů čísla [tel. číslo], které měl žalobce přidělené jako služební. Dál uvedla, že žalovaná při opakovaných kontrolách zjistila, že žalobce nedodržuje v době prvních 14-ti kalendářních dnů trvání DPN povinnost zdržovat na adrese, která byla uvedena v jeho vystavené pracovní neschopnosti evidované u ČSSZ. Žalovaná neměla povinnost pátrat po jiném pobytu žalovaného, ani neměla povědomí, že by se žalobce měl zdržovat v době pracovní neschopnosti u své manželky či jinde. Žalobce byl od 17.3.2020 práce neschopen a místem pobytu v období prvních 14-ti kalendářních dnů DPN, tj. do 30.3.2020 je adresa [adresa], přičemž žalobci v uvedené době nebyly povoleny vycházky. Skutečnosti uvedené v DPN žalobce si žalovaná ověřovala dne 17.4.2020 na portálu ePortalu ČSSZ, když údaje tam uvedené se shodují s údaji, které měla žalovaná před provedenými kontrolami o dodržování léčebného režimu. Žalovaná nikdy žalobci nestrhávala z výplaty srážky za nájem, jediné srážky, které prováděla, byly na plnění splátkového kalendáře pro splácení dluhů v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná tak měla zákonné důvody pro ukončení pracovního poměru žalobcem uvedeným způsobem. Mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporné, že pracovní smlouva byla uzavřena dne 1.11.2010 na dobu neurčitou s tím, že žalobce bude pracovat jako řidič autopřepravníku a bude vysílán na pracovní cesty, dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.11.2016 bylo sjednáno, že mzda se mění na 17 000 Kč hrubého od 1.1.2016, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.4.2020 bylo žalobci doručeno dne 24.4.2020. Mezi účastníky řízení zůstalo sporné, zda jsou dány důvody okamžitého zrušení pracovního poměru či nikoliv. Pracovní smlouvou ze dne 1.11.2010 bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena pracovní smlouva s nástupem do práce dne 1.11.2010 s druhem práce pro žalobce jako řidiče autopřepravníku a místem výkonu práce v provozovně [obec] s tím, že zaměstnanec souhlasí s vysíláním na pracovní cesty. Pracovní dobu nařídil zaměstnavatel v denní dobu, tj. v rozmezí od 6 hodin do 18 hodin, přičemž pracovní doba zaměstnance činí 40 hodin týdně. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2016 byl změněn článek V. pracovní smlouvy o změně mzdy na 17 000 Kč hrubého od 1.1.2016. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 22.12.2016 bylo zjištěno, že místo zahájení pracovního výkonu je [územní celek]. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 17.4.2020 bylo prokázáno, že žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, který je spatřován v tom, že dne 21.2.2020, 26.2.2020, 9.3.2020, 12.3.2020 a 16.3.2020 opustil pracoviště bez souhlasu zaměstnavatele, když dne 21.2.2020 odpracoval pouze 4:47 hodiny, dne 26.2.2020 pouze 4:55 hodin, dne 9.3.2020 pouze 3 hodiny, dne 12.3.2020 pouze 5:27 hodin a dne 16.3.2020 pouze 3:55 hodin, a dále porušil režim dočasné pracovní neschopnosti, když nebyl při provedených kontrolách přítomen. Z pracovního výkazu za měsíc únor 2020 je zřejmé, že žalobce dne 21.2.2020 pracoval od 6:45 hodin do 12 hodin, konal pracovní cestu [obec] – [obec] – [obec], dne 26.2.2020 pracoval od 7 hodin do 12:30 hodin, konal pracovní cestu [obec] – [obec] – [obec], tento pracovní výkaz je podepsán žalobcem jako zaměstnancem. Pracovním výkazem za měsíc březen 2020 bylo zjištěno, že dne 9.3.2020 žalobce pracoval od 7 hodin do 10:40 hodin, dne 12.7.2020 od 7 hodin do 13 hodin a dne 16.3.2020 od 7 hodin do 12:15 hodin, vše bez uvedení pracovní cesty. Potvrzení ze dne 4.10.2021 žalobce uvedl, že prováděl údržbářské práce ve dnech uvedených ve výpovědi od žalované, kdy dne 21.2.2020 vyměňoval žárovky předního světlometu (nutno rozebrat přední masku), dne 26.2.2020 ručně myl auto a vlek, dne 9.3.2020 opravoval nájezdové brzdy a promazání, seřizoval brzdy přívěsu, dne 12.3.2020 dofoukával 10 ks pneumatik, dne 16.3.2020 ručně myl auto a vlek. Dále uvedl, že každý den volal v 6:55 hodin dispečerovi panu [jméno] z firmy [příjmení] o práci, někdy mu bylo sděleno, ať zavolá až po 8 hodině, že dosud nemá z automobilky výpis rozvozu, pokud výpis obdržel, volal dříve. V období únor až březen 2020 volal 3x paní [příjmení]. [příjmení], že je málo práce, pan [příjmení]. [příjmení] na něj neměl čas z důvodu rozvážení obědů. Pokud po natankování nafty nebyly na firemní kartě peníze, musel volat paní [příjmení]. [příjmení], která mu peníze přeposlala nebo si musel dojet pro svoje peníze domů a zaplatit. Předávacím protokolem – předání vozidla bylo zjištěno, že žalobce mimo jiné si s vozidlem [registrační značka] a přívěsem [registrační značka] převzal příslušenství, a to 1x tachograf a 1x mobilní telefon Nokia s nabíječkou, telefonní číslo [tel. číslo]. Výpisy z telefonního čísla [tel. číslo] bylo zjištěno, že pouze dne 9.3.2020 v 6:56 a v 10:24 hodin bylo telefonováno na telefon [tel. číslo] (telefon na pana [jméno] z firmy [příjmení]), následně na další 2 čísla v 10:40 hodin a 15:17 hodin. Dne 12.3.2020 bylo z uvedeného telefonního čísla poprvé voláno v 11:19 hodin, následně ve 12:14 hodin, v 13:08 hodin, v 16:20 hodin a v 16:21 hodin na neznámá telefonní čísla. Dne 16.3.2020 bylo z uvedeného telefonního čísla žalobce poprvé telefonováno ve 12:06 hodin, následně ve 12:09 hodiny. Dále dne 21.2.2020 bylo z telefonního čísla žalobce poprvé telefonováno v 11:54 hodin, následně pak ve 13:46 hodin, v 15:14 hodin, v 16:46 hodin a 19:40 hodin. Dne 26.2.2020 bylo z telefonního čísla žalobce poprvé voláno v 08:05 hodin a následně v 11:40 hodin. Všechny časy shora uvedené o hovorech byly vedeny s jinými telefonními čísly než uváděným číslem pana [jméno] ([tel. číslo]) nebo telefonním číslem paní [jméno] [příjmení] ([tel. číslo]), nebo pana [jméno] [příjmení] ([tel. číslo]). Souhrnem digitálních měsíčních pracovních časů žalobce bylo zjištěno, že 21.2.2020 je zaznamenán čas jízdy 3:47 hodin, čas práce 2 minuty, dne 26.2.2020 čas jízdy 2:14 hodin, čas práce 2 minuty, dne 9.3.2020 čas jízdy 1:42 hodiny, čas práce 7 minut, dne 12.3.2020 čas jízdy 3:41 hodin, čas práce 4 minuty, dne 16.3.2020 čas jízdy 3:02 hodiny, čas práce 2 minuty. Záznamy z tachografu řidiče – žalobce bylo zjištěno, že dne 21.2.2020 započal jízdu v 6:59 hodin a ukončil jízdu v 11:46 hodin, poté již nastaven odpočinek, dne 26.2.2020 započal jízdu v 7:33 hodin a ukončil ve 12:28 hodin, poté již nastaven odpočinek, dne 9.3.2020 započal jízdu v 7:38 hodin a ukončil v 10:38 hodin, poté již nastaven odpočinek, dne 12.3.2020 započal jízdu v 7:30 hodin a ukončil ve 12:57 hodin, poté již nastaven odpočinek, dne 16.3.2020 započal jízdu v 8:11 hodin a ukončil ve 12:06 hodin, poté již nastaven odpočinek. Výkazem práce řidiče za období 6.11.2019 do 7.11.2020 bylo zjištěno, že v rozhodných dnech, a to dne 21.2.2020 žalovaný odpracoval celkem 3:49 hodin (2 minuty jiná práce), dne 26.2.2020 celkem 2:16 hodin (2 minuty jiná práce, 45 minut bezpečnostní přestávka), dne 9.3.2020 celkem 1:49 hodin (7 minut jiná práce a 45 minut bezpečnostní přestávka), dne 12.3.2020 celkem 3:45 hodin (4 minuty jiná práce), dne 16.3.2020 celkem 3:04 hodiny (2 minuty jiná práce). Potvrzením [jméno] [příjmení] ze dne 4.10.2021 bylo zjištěno, že žalobci pomáhal při opravách vozidla Volvo, [registrační značka] v průběhu trvání jeho pracovního poměru, a to při výměně vzduchových měchů, kompresor motoru, nové elektroinstalace na přívěsu, výměny matek na šroubovicích horního patra auta a vleku, při přehazování olejových pístnic, dále mu pomáhal na vozidle Iveco při výměně brzdových destiček, lanovodu ruční brzdy, zadních světel, elektrické instalace a téměř každý týden s odvzdušňováním brzd, a to vše v průběhu dvou let, tj. 2018 až březen 2020 s tím, že přesné termíny si nepamatuje. Potvrzením [jméno] [příjmení] ze dne 4.10.2021 bylo zjištěno, že svému bratrovi – žalobci pomáhal při opravách auta a vleku, a to při broušení a natírání, výměny olejových pístnic. Dále také potvrzoval, že vozil bratra a manželé [příjmení] za zábavou do [obec] či [obec]. Záznamem o provedené kontrole dodržování režimu dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance v místě pobytu bylo zjištěno, že kontrola u žalobce o dodržování režimu dočasné pracovní neschopnosti byla provedena ve dnech 20.3.2020 v 9 hodin, 22.3.2020 v 16 hodin, 27.3.2020 v 11 hodin v místě pobytu [adresa], při které bylo zjištěno, že žalobce na zvonění u bytových dveří nereagoval, nereagoval ani na klepání, nezvedal ani telefon. Kontrolu prováděl pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], oba jednatele žalované, kdy u bytových dveří vždy setrvali 15 minut. Žalobce v období od 17.3.2020 do 31.3.2020 neměl povoleny vycházky. Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 17.3.2020 (č.l 7 spisu) bylo zjištěno, že žalobce je od 17.3.2020 práce neschopen, adresa uvedená na této DPN žalobce je [adresa], přičemž v části E není uvedeno povolení vycházek. Toto rozhodnutí obsahuje 2 razítka praktické lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v části D. Dalším rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 17.3.2020 (č.l. 6 p.v. spisu) bylo zjištěno, že žalobce je od 17.3.2020 práce neschopen, adresa uvedená na této DPN žalobce je [adresa žalobce], přičemž v části E jsou uvedeny povolené vycházky od 23.4.2020 v rozmezí od 13 hodin do 19 hodin. Toto rozhodnutí obsahuje 2 razítka praktické lékařky v části D a třetí razítko v části E DPN, v části F je uvedena kontrola dne 30.

4. Informací o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance na ePortálu u ČSSZ ze dne 20.4.2020 bylo zjištěno, že žalobce je neschopen práce od 17.3.2020 a po dobu prvních 14-ti kalendářních dnů DPN, tj. od 17.3.2020 do 30.3.2020 je jeho místo pobytu na adrese [adresa]. Sdělením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], praktické lékařky, ze dne 4.10.2021 bylo zjištěno, že obvodní lékařka sdělila, že na dokladu o pracovní neschopnosti byla chybně uvedena adresa [adresa], po upozornění došlo k opravě na adresu [adresa žalobce], z důvodu nouzového stavu nebyl záznam opraven na ČSSZ. Třemi výplatními páskami žalobce za měsíc říjen až prosinec 2018 bylo zjištěno, že v říjnu 2018 a listopadu 2018 mu byla vždy sražena částka 5 036 Kč a v prosinci 2018 mu byla sražena částku 3 146 Kč s tím, že u jednotlivých srážek není uveden jejich další účel. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že jeho pracovní den v rozhodném období probíhal tak, že ráno odjel do práce, v cca 6:55 hodin volal panu [jméno] do firmy [příjmení] na telefon [tel. číslo], ten mu řekl, co bude dělat, a buď ho hned poslal do [obec] nebo mu řekl, že mu zavolá později až bude mít z [obec] informace, objednávku na přepravu pak zaslal panu [příjmení], když odjel do [obec] na nakládku, dle rozpisu auta rozvezl na různá místa, po vyložení měl někdy ještě něco naložit a dovést na jiné místo nebo jel zpět prázdný. Když svou práci udělal, volal paní [příjmení]. Někdy v únoru a březnu 2020 měl poslední vykládku v [obec], pak volal paní [příjmení], co dál a ona mu řekla, že práci nemá, panu [příjmení] nevolal, ten neměl čas. V rozhodném období komunikoval převážně s paní [příjmení], nikdy mu neřekla, že má dělat jinou práci než převoz aut, ani mu jinou práci neurčila. Žalovaná věděla elektronicky, co každý den dělal, a on týdně psal stazku a předával jim dodací listy o dovezených autech do salonů. Uvedl, že pokud skončil s rozvozem, šel domů nebo volal paní [příjmení], ta mu v průběhu rozhodného období 3x sdělila, že práce není. Úkony údržby nezaznamenával vůbec. V autě měl tachograf a pokud chcípl motor, automaticky mu skákala poloha„ postel“, on sám nic nikam nepřepínal, a než vylezl z auta, napsal čas, vypnul motor, vše zaznamenával do stazky. K pracovnímu výkazu na straně 16 spisu uvedl, že se nejedná o stazku. K výkazu práce řidiče (č.l. 51 spisu) vypověděl, že se jedná pouze o elektronické zaznamenávání řidiče, které se aktivuje popojetím vozidla, avšak do jedné minuty se žádný záznam na kartě neudělal, teprve, když vozidlo jede déle než 1 minutu, jinak by se to muselo přepínat ručně. Žalobce uvedl, že někdy měl již v 7:15 hodin natankováno a zaplaceno nebo třeba si musel jet domů svým vozidlem pro peníze, teprve pak zaplatit a až když se s vozidlem rozjel, spustil se záznam. Vypověděl, že auto, které měl, bylo staré, stále bylo na něm co dělat, pokud dělal údržbu, vozidlo do polohy„ kladívko“ nepřepínal. Opravy na vozidle prováděl sám nebo pomocí kamarádů či bratra, v servisu bylo vozidlo výjimečně. Na autě opravoval brzdové destičky, prasklé lano na ruční brzdě, vyměňoval zadní světla, týdně odvzdušňoval brzdy apod. Jako řidič nákladního auta má povinnost mít u sebe občanský průkaz, řidičák, technický průkaz auta a přívěsu i kartu řidiče, kterou má vložit do tachografu. Svou kartu z tachografu nikdy nevyndával, pouze pokud si vozidlo bral pan [příjmení] k sobě. Údaje v kartě řidiče a tachografu se upravovat nedají, obsluhu tachografu zná, na tachografu nic nepřepínal, pokud se vypnul motor, resp. klíček, vypnulo se to samo. V období února a března 2020 používal vozidlo Iveco, tachograf ukazoval, když měl jízdu, ale pokud zastavil, tak se vypnul, resp. při vypnutí motoru tam hned skočila„ postýlka“. Od 17.3.2020 byl nemocen, první neschopenku na adresu [adresa], teprve poté co ho upozornil pan [příjmení] dne 17.4.2020 na adresu uvedenou v DPN (při odmítnutí převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru), upozornil on sám lékařku na chybnou adresu, lékařka pak vydala opravenou DPN s adresou místa pobytu [adresa žalobce] a poslala elektronicky na sociálku, tam ale v době covidu nikdo nebyl, a proto ji nikdo neopravil. Dále vypověděl, že dne 15.4.2020 volal panu [příjmení], že je termín výplaty, ten mu sdělil, že vyplacení mzdy bude mít až 24., pak mu ale volal, ať přijede 17.

4. Když přijel, strčil mu podepsat výpověď dohodou, on ale chtěl odstupné, tak si výpověď vzal pan [příjmení] zpět a předložil mu okamžitou výpověď, kterou však nepodepsal a proto mu jí zaslali poštou. O tom, že bydlí v ulici [ulice], věděl každý i manželé [příjmení], na adrese [adresa], kdy se odstěhoval do ulice [ulice]. Toto věděla i paní [příjmení], která mu z výplaty srážela nájem, naftu, telefon i internet, a také ho tam oba i vezli a jeli se podívat, kde bude bydlet. Uvedl, že jejich vzájemné vztahy byly dobré, grilovali, někdy u nich i přespal, když byli na dovolené, jezdili jim zalévat kytky a krmit psi, slavili společně i narozeniny, např. i jeho 60. narozeniny (ty slavil v restauraci nikoli v [obec], v ulici [ulice]). Dále potvrdil, že v současné době má cca 2 měsíce adresu trvalého bydliště na ulici [adresa žalobce]. Podepsaný soud rozsudkem ze dne 1.12.2021, č.j. 11 C 102/2020-119 žalobní návrh žalobce, kterým se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17.4.2020 dané žalovaným žalobci, doručené žalobci dne 24.4.2020 je neplatné, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši 23 716 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru shledal důvodným, neboť žalovaná prokázala, že žalobce v rozhodných dnech nedodržel řádnou pracovní dobu, nijak neprokázal, že by kontaktoval jednatele žalované o přidělení další práce, ani ze záznamů karty řidiče nebylo prokázáno, že by žalovaný po zbývající pracovní dobu prováděl údržbu vozidla. Současně shledal okresní soud důvodným okamžité zrušení pracovního poměru i v části týkající se hrubého porušení léčebného režimu, neboť žalovaný při provedených kontrolách zaměstnavatelem nebyl přítomen v místě svého bydliště uvedeného v dočasné pracovní neschopnosti. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.11.2022 č.j. 22 Co 117/2022-152 odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl k porušení léčebného režimu, že chybí konkrétní skutkové vymezení, resp. ve kterých konkrétních dnech a na jaké adrese byly prováděny žalovanou kontroly, přičemž pro porušení dočasné pracovní neschopnosti plyne ze zákoníku práce, že zaměstnavatel může zaměstnanci dát pouze výpověď, a to jen při porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Konstatoval, že tento důvod není způsobilý pro okamžité zrušení pracovního poměru nejen proto, že není v okamžitém zrušení pracovního poměru konkrétně skutkově vymezen, ale i proto, že jej nelze považovat za hrubé porušení pracovní povinnosti. Pro takovéto porušení, toliko zvlášť hrubým způsobem, může dát zaměstnavatel zaměstnanci pouze výpověď. Krajský soud v rámci odvolacího řízení k otázce odpracované doby žalobcem uvedl, že je velmi pravděpodobné, že předložené pracovní výkazy jsou podkladem pro výpočet a výplatu cestovného a nejde tak o údaj o celkově odpracované době v rozhodných dnech. Za běžnou pracovní náplň řidiče lze považovat např. údržbu vozidla, vč. kontrol před a po jízdě, drobné opravy a servisní činnosti, vč. čištění vozidla. Žalovaná ani v rámci odvolacího řízení nevysvětlila, jak uvedené dny vybrala, jaké je místo výkonu práce žalobce, resp. nevysvětlila smysl dodatku pracovní smlouvy o místu zahájení pracovního výkonu. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud pracuje s 9 hodinovou pracovní dobou, ale dle pracovní smlouvy zaměstnavatel nařizuje práci v době od 6 hod do 18 hod. Dále konstatoval, že zůstalo bez povšimnutí, jak zaměstnavatel splnil své povinnosti dle pracovní smlouvy i podmínky pro řádný výkon práce, když zaměstnanec není povinen si práci sám zajišťovat a přidělovat, a pokud jízda končí před koncem pracovní doby je na zaměstnavateli jak zajistí přidělení další práce, jinak se jedná o překážku na straně zaměstnavatele. Žalovaná dosud nevysvětlila, jakým způsobem plnila svou povinnosti přidělovat žalobci práci v místě sjednaného výkonu práce a tedy důkazní břemeno k prokázání existence skutečností, v nichž je spatřováno porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem tíži zaměstnavatele. Odvolací soud také uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem ukončení pracovního poměru, kterým může zaměstnavatel ukončit pracovní poměr pouze ve výjimečných situacích, kdy by bylo neúnosné další trvání pracovního poměru zaměstnance až do uplynutí výpovědní doby, dále že pracovní poměr končí ihned, musí být učiněn písemně, jinak se k němu nepřihlíží. Okresnímu soudu v dalším řízení bylo uloženo, aby žalovaná prostřednictvím poučovací povinnosti prokázala jakým způsobem byla přidělována žalobci práce v místě sjednaném jako místo výkonu práce v pracovní smlouvy, jaká byla pracovní doba a jak byla rozložena v jednotlivé pracovní dny v týdnu, co je míněno údajem v dodatku pracovní smlouvy hovořícím o místu zahájení pracovního výkonu, jak žalobci byla přidělována práce na počátku i v průběhu pracovní doby, a poté se případně zaměřit na konkrétní dny uvedené v okamžitém zrušení, resp. jaká práce byla žalobci v konkrétní dny přidělena, kolik hodin v dané dny žalobce skutečně odpracoval v rámci sjednaného druhu práce a pokud se v uvedených dnech vrátil žalobce před skončením pracovní doby, jakou další práci mu žalovaná přidělila. K jednání nařízenému na den 29.5.2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo doručeno předvolání k jednání do datové schránky dnem 14.4.2023. Současně s předvoláním byla žalované zaslána výzva dle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů. S ohledem na uvedené soud ve věci jednal a rozhodl i bez přítomnosti žalované, neboť tato se k nařízenému jednání neomluvila ani odročení jednání nežádala. Soud neprováděl další navrhované listinné důkazy, zejm. výslechy navrhovaných svědků [jméno] [příjmení], pana [příjmení] ani výslech bývalé jednatelky žalované, ani další listinné důkazy založené ve spise, jež dosud nebyly provedeny, neboť tyto soud považuje s ohledem na učiněné závěry soudu za nadbytečné. <i>Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.</i> <i>Podle § 52 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnavateli výpověď také tehdy, poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.</i> <i>Podle § 60 zákoníku práce musí okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.</i> <i>Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.</i> <i>Podle § 301a zákoníku práce jsou zaměstnanci v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.</i> Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce dle pracovní smlouvy ze dne 1.11.2010 na dobu neurčitou, ve znění jejích dodatků, pracoval u žalované jako řidič autopřepravníku s místem výkonu práce v [obec] a od roku 2016 bude místem zahájení pracovního výkonu [územní celek], současně bylo sjednáno, že bude vysílán na pracovní cesty. Žalovaná doručila dne 17.4.2020 žalobci okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že žalobce dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce porušil své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, když opustil pracoviště bez souhlasu zaměstnavatele, a to dne 21.2.2020, kdy odpracoval pouze 4:47 hodiny, dne 26.2.2020, kdy odpracoval pouze 4:55 hodin, dne 9.3.2020 pouze 3 hodiny, dne 12.3.2020 pouze 5:27 hodin a dne 16.3.2020 pouze 3:55 hodin, a dále porušil režim dočasné pracovní neschopnosti, když nebyl při provedených kontrolách přítomen. K uvedenému opuštění pracoviště bez souhlasu žalované žalobce tvrdil, že v rozhodných dnech prováděl údržbářské práce, dne 21.2.2020 vyměňoval žárovky předního světlometu (nutno rozebrat přední masku), dne 26.2.2020 ručně myl auto a vlek, dne 9.3.2020 opravoval nájezdové brzdy a promazání, seřizoval brzdy přívěsu, dne 12.3.2020 dofoukával 10 ks pneumatik a dne 16.3.2020 ručně myl auto a vlek. Také tvrdil, že každé ráno volal dispečerovi firmy [příjmení] o práci, který současně žalované elektronicky posílal objednávku na jeho práci – provedení přepravy vozidel z [obec] do určeného místa, a také že v rozhodném období asi 3x volal paní [příjmení], která mu sdělila, že jinou práci pro něj nemá. Výpisy z telefonního čísla žalobce [tel. číslo], který žalobce obdržel jako služební, je prokázáno, že žalovaný ve shora uvedených dnech volal do firmy [příjmení] pouze 2x dne 9.3.2020, v ostatních dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru bylo telefonováno žalobcem na jiná telefonní čísla než pana [jméno] z firmy [příjmení] či jednatelům žalované (manželé [anonymizováno]). Pracovními výkazy za měsíc únor a březen 2020, výkazem práce řidiče za dané období a záznamy z tachografu plynou údaje o začátku a konci cesty, což vzájemně koresponduje, stejně tak odpracovaná doba z výkazu práce řidiče i za jiné než předmětné dny, když bylo zjištěno, že odpracovanou dobou se rozumí doba řízení vozidla. Žalobce v řízení uváděl, že prováděl na vozidle údržbářské práce, které pro každý konkrétní den specifikoval, přičemž potvrzeními [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobci s jednotlivými opravami vozidla pomáhali. K uvedenému důvodu spočívajícím v porušení dočasné pracovní neschopnosti bylo prokázáno, že žalobce byl od 17.3.2020 v pracovní neschopnosti, žalovaná ve dnech 20.3.2020 a 22.3.2020 provedla kontrolu v místě bydliště uvedeného na rozhodnutí o DPN, tedy adrese [adresa], kterou mu vystavila jeho ošetřující lékařka dne 17.3.2020, přičemž uvedená adresa koresponduje s adresou uvedenou na záznamu na ePortálu u ČSSZ ze dne 20.4.2020, kdy adresa [adresa] adresou pobytu v období prvních 14 kalendářních dnů DPN, v té době neměl žalobce povoleny vycházky. Dalším rozhodnutím o DPN od téže lékařky bylo prokázáno, že je nově uvedena adresa pobytu v době DPN [adresa žalobce], současně byly žalobci od 23.4.2020 povoleny vycházky v odpoledních hodinách. Tyto rozpory ve vydaných rozhodnutích o dočasné pracovní neschopnosti vysvětloval žalobce tím, že lékařka omylem uvedla jeho předchozí místo pobytu a v době, kdy tuto chybu zjistil (upozorněním od jednatele žalované dne 17.4.2020) sdělil to i své lékařce, která chybu opravila vydáním nového rozhodnutí o DPN, což lékařka potvrdila svým sdělením ze dne 4.10.2021. Doba opravy místa pobytu v dokladu o DPN odpovídá nejen tvrzení žalobce, že byl na tento rozpor upozorněn dne 17.4.2020 žalovanou, ale i záznamu v rozhodnutí o DPN, kde má žalobce povoleny vycházky od 23.4.2020. Vlastní kontrolu žalobce na adrese [adresa] žalovaná prováděla v prvních 14-ti dnech pracovní neschopnosti žalobce, tedy na adrese uvedené v původním rozhodnutí o DPN, jež odpovídal i záznamu u ČSSZ, avšak žalobce na uvedeném místě nijak nereagoval na zvonění či klepání, ani nezvedal telefon. Žalobce v řízení namítal, že žalovaná, resp. její jednatelé (manželé [anonymizováno]) věděli, kde bydlí, protože ho do bydliště v [obec], [ulice a číslo] vezli, měli být i na jeho oslavě 60. narozenin a také mu bylo sráženo z výplaty nájemné do konce roku 2018 a na dalších výplatních páskách mu již nájemné sráženo nebylo. Z předložených výplatních pásek za období od října do prosince 2018 je zřejmé, že žalovaná mu z výplaty prováděla srážky ve výši 5 036 Kč (říjen, listopad) a ve výši 3 146 Kč (prosinec), avšak není uvedeno, na co konkrétně byly srážky prováděny. Z výslechu žalobce pak bylo prokazováno, že žalobce jako řidič autodopravníku měl kartu řidiče, tuto měl stále vloženou ve vozidle, nijak ji sám neobsluhoval, záznam na kartě se spouštěl automaticky rozjetím vozidla s tím, že teprve po 1 minutě jízdy se záznam aktivoval, následně pak vypnutím motoru, resp. otočením klíčku v zapalování se systém vypnul a objevila se poloha„ postýlka“, on však při provádění údržby záznam do polohy„ kladívko“ nepřepínal. Také potvrdil, že dne 17.4.2020, v době pracovní neschopnosti, byl domluven s jednatelem žalované panem [příjmení], že si přijede pro výplatu, v ten den mu byla předložena výpověď z pracovního poměru dohodou, tuto odmítl, proto mu bylo předloženo okamžité zrušení pracovního poměru, což také odmítl převzít, tento dokument mu byl následně zasílán poštou, současně ho jednatel žalované upozornil na adresu místa pobytu v době pracovní neschopnosti. Žalobce ve své výpovědi také potvrzoval, že mezi ním a jednateli žalované panovaly dobré vztahy, navzájem společně slavili narozeniny, grilovali, v době jejich nepřítomnosti se staral o jejich psy a zaléval zahradu. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Předně bylo prokázáno, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru v řádné lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr ze dvou důvodů, a to pro porušení léčebného režimu a z důvodu neodpracované pracovní doby. Co se týká prvého důvodu (porušení léčebného režimu), již odvolací soud v rámci svého zrušujícího rozhodnutí konstatoval, že tento je způsobilý přivodit toliko výpověď z pracovního poměru, a pouze v případě jeho porušení zvlášť hrubým způsobem. Žalovanou uvedený důvod v okamžitém zrušení postrádá konkrétní skutková vymezení, a proto s ním žalovaná jako s řádným důvodem pro okamžité zrušení uspět nemůže, resp. by žalovaná nebyla úspěšná s tímto důvodem ani v rámci řádného ukončení pracovního poměru výpovědí. Co se týká druhého důvodu (neodpracovaná doba) má soud za to, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani důkazní. Žalovaná se k nařízenému jednání po vrácení věci k dalšímu řízení nedostavila, čímž se tak sama zbavila možnosti být soudem poučena k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se okolností jakým způsobem žalovaná žalobci přidělovala práci v místě sjednaném jako místo výkonu práce v pracovní smlouvě, jaká byla pracovní doba žalobce, jak tato byla rozložena v jednotlivé pracovní dny v týdnu, co je míněno údajem v dodatku pracovní smlouvy hovořící o místu zahájení pracovního výkonu, jak byla žalobci práce přidělována na počátku, ale i v průběhu pracovní doby, příp. jaká práce byla žalobci v konkrétně uvedených dnech přidělena, kolik hodin skutečně odpracoval, pokud se vrátil před skončením pracovní doby, jakou práci mu žalovaná přidělila. Soud pro úplnost uvádí, že žalované bylo poskytnuto poučení soudem ještě před jednáním, a to usnesením ze dne 27.3.2023, které jí bylo doručeno společně s předvoláním k nařízenému jednání, avšak žalovaná na zaslanou výzvu nijak nereagovala. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, že by se žalobce dopustil takového porušení svých pracovních povinností, které by svou intenzitou dosahovaly porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, tedy aby naplnilo důvod k výjimečnému způsobu ukončení pracovního poměru - okamžitého zrušení pracovního poměru. Ani jeden z důvodů uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru není způsobilým vyvolat požadované následky s tímto právním úkonem spojené. Za daného stavu tak soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když určil, že žalobci dané předmětné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Jejich výše je představována za původní řízení před soudem I. stupně odměnou za 7 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, vyjádření, 4x účast při jednání soudu), 7x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 21 600 Kč. Za řízení před odvolacím soudem se jedná o soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, o odměnu za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč, 2x paušální náhrada po 300 Kč, celkem 7 600 Kč. Za další řízení před soudem I. stupně se jedná o odměnu za 1 úkon právní služby po 2 500 Kč, 1x paušální náhradu po 300 Kč, celkem 2 800 Kč Celkové náklady řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem činí 32 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.