11 C 106/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalované a žalobce , zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované a žalobce zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o příspěvek na přiměřenou výživu <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované stanovení příspěvku na přiměřenou výživu ve výši 5.200 Kč měsíčně od 1.1.2019, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 35.864,40 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou soudu dne 21.12.2018 se žalobce domáhal vůči žalované příspěvku na přiměřenou výživu ve výši 5.200 Kč měsíčně od 1.1.2019. Žalobu odůvodnil tím, že se o žalovanou vždy dobře staral, platil jí výživné do doby jeho zrušení, ve společné domácnosti s ním bydlela do září 2006, kdy se odstěhovala se svojí zlodějskou matkou a přestala s ním komunikovat a s ničím mu nepomohla. Žalovaná jako členka organizované bandy, vedené její zlodějskou matkou, se snažila žalobce na základě lží a pomluv dostat do vězení, zabít, dohnat k sebevraždě, což se jí nepodařilo. V období křivého trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka] byl však zcela zlikvidován ekonomicky a zdravotně a došlo u něho k trvalému a těžkému poškození jeho zdravotního stavu. Zločineckým režimem České republiky byl zlikvidován ekonomicky, když mu měsíčně bylo ponecháno 8 235 Kč + 550 Kč na mobilitu a dluhy z exekucí přesahují 1.500.000 Kč. Žalovaná se na jeho likvidaci výrazně podílela, svým protiprávním jednáním zapříčinila úmyslně trvalé a těžké poškození jeho zdravotního stavu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobce od roku 2006, kdy jí jako nezletilé dítě vyhodil z bytu, neviděla, nestýkají se, bojí se ho. Namítala, že žalobce není osobou, která by splňovala zákonné podmínky pro přiznání výživného do své dcery jako žalované, neboť žalobce pobírá invalidní důchod ve výš 13.807 Kč měsíčně, obdržel jednorázově od [právnická osoba] částku 2.000.000 Kč a na náklady spojené s léčením částku 550.000 Kč. Rozpočítá-li se tato částka, která byla vypočtena do věku 65 let žalobce, dosahuje tak žalobce spolu s invalidním důchodem i při exekuci měsíčně příjmu přes 20.000 Kč. Poukázala i na to, že žalobce bydlí v bytě 4+1, který daroval [právnická osoba] a tato v jeho prospěch zřídila právo doživotního bezplatného užívání bytu odpovídající věcnému břemeni. Žalovaný tak má uspokojenu svou bytovou potřebu a platí jen energie. Uvedené skutečnosti byly zjištěny v rámci žaloby o přiměřenou výživu vedené proti sestře žalované [jméno] [příjmení] u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dále uvedla, že žalobce na ní podává opakované žaloby k různým soudům po celé republice, jeho chování se neslučuje s dobrými mravy, jeho podání jsou vůči ní plná hrubých urážek, které nemají žádný reálný základ. Žalovaná má za to, že motivem pro podání žaloby není snaha žalobce zajistit si prostředky k uspokojování svých potřeb, ale snaha co nejvíce jí uškodit. Tvrzení žalobce, že se o rodinu a děti v minulosti dobře staral není rozhodné. Žalovaná se na zdravotním stavu žalobce nijak nepodílela, když dopravní nehodu, z níž žalobce dovozuje svůj ztížený zdravotní stav, ani rozpad manželství s matkou žalované, nezpůsobila.

3. K námitce podjatosti vznesené žalobcem je nutno uvést, že o námitce proti projednávající soudkyni bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočkou v Pardubicích a pokud jde o další námitky proti všem soudcům Okresního soudu v Pardubicích, nebyla tato námitka ani na základě výzvy soudu a jeho poučení řádně konkretizována, proto k ní soud nepřihlížel § 43 odst. 2 o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce je otcem žalované, účastníci řízení od roku 2006 společně nebydlí a nestýkají se, vyživovací povinnost žalobce k žalované byla zrušena rozhodnutím soudu k datu 15.5.2011 rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, č.j. [číslo jednací].

5. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil lékařské zprávy z roku 2011, z nichž bylo zjištěno, že po dopravní nehodě velmi dobře spolupracuje a dodržuje léčebný režim. Ke zhoršení psychického stavu došlo 29.6.2011, kdy byl zadržen policií a byl vyslýchán. Zhoršení zdravotního stavu si vyžádalo častější návštěvy na psychiatrii a zvýšení dávek dlouhodobé medikace.

6. Z posudku o invaliditě vydaném OSSZ Pardubice bylo zjištěno, že žalobce trpí chronickou těžkou posttraumatickou poruchou, těžkou sociální fobií, recidivující, depresivní, dekompenzací se suicidálními projevy, změnou osobnosti po psychiatrickém onemocnění. Jedná se tak o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a s přihlédnutím k těžkému postižení levého kolenního kloubu, klesla jeho pracovní schopnost o 70 %.

7. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR- Krajská pobočka v Pardubicích ze dne 4.1.2017 bylo zjištěno že žalobci byl přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením od 1.11.2016 do 31.11.2019.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26.8.2011, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24.9.2007, č.j. [číslo jednací] ve výši 1.500 Kč měsíčně, se s účinností od 15.5.2011 zrušuje. Rozsudek nabyl právní moci dne 28.9.2011.

9. Z kopií poštovních ústřižků bylo zjištěno, že žalobci byl vyplacen invalidní důchod třetího stupně v lednu ve výši 8.730 Kč čistého, srpnu až prosinci 2018 ve výši 8.448 Kč čistého, dále dne 24.2.2014 obdržel od úřadu práce částku 4.000 Kč a dne 13.11.2018 částku 550 Kč.

10. Z lékařských zpráv ([anonymizováno] [jméno] [příjmení] – praktický lékař, [nemocnice] – psychiatrické oddělení a ortopedická ambulance bylo zjištěno, že žalobce po dopravní nehodě v roce 1996 s lékaři spolupracuje, dodržuje léčebné plány, ke zhoršení jeho psychického stavu došlo 29.6.2011, kdy byl policí ČR na základě trestního oznámení podaného bývalou manželkou pro údajné pronásledování. Žalobce byl dne 8.1.2020 sražen autem na kole, byl odvezen RZP do nemocnice, kdy mu byla zjištěna i starší zlomenina na těle L1.

11. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že od ledna 2011 byl žalobci přiznán invalidní důchod třetího stupně ve výši 11.440 Kč, dále od ledna 2019 se žalobci zvýšil invalidní důchod třetího stupně na částku 13.807 Kč s tím, že srážky či poukazy dávky jinému příjemci budou nadále vypláceny ve stejné výši a žalobci bude vypláceno celkem 9.365 Kč, dále pak od ledna 2021 se žalobci zvýšil invalidní důchod třetího stupně na částku 15.584 Kč a vypláceno mu bude po odečtení srážek 10.948 Kč. Oznámením o změně srážek Českou správou sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že od 10.2.2019 se upravuje výše srážek na úhradu závazků žalobce na částku 4.918 Kč.

12. Zprávou ze dne 11.1.2012 [právnická osoba] potvrdila, že žalobci vyplatila náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období roku 2011 ve výši 131.499 Kč hrubého.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14.3.2019, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žaloba, kterou se žalobce domáhal proti své dceři [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované] příspěvku na přiměřenou výživu ve výši 5.250 Kč měsíčně od 3.11.2017, soud zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobci se nepodařilo prokázat zásadní změnu poměrů od doby posledního rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 z listopadu 2017, když žalovaná se připravuje na své budoucí povolání, nemá pravidelný příjem. Naopak žalobce pobírá invalidní důchod, příspěvek na invaliditu a je třeba přihlédnout k tomu, že mu byla vyplacen náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 1,7 milionů Kč v období od února 2012 do budoucna (což je známo z úřední činnosti) a je třeba k této částce přistupovat jako k výdělku žalobce, které bylo vyplaceno jednorázově s přiznáním i do budoucna, nejpravděpodobněji do věku, kdy žalobce požádá o starobní důchod. Dále soud uvedl, že jeho jednání týkající se zbavování majetku (darování bytu [jméno] [obec]) lze spíše označit jako účelové, aby se tyto hodnoty nedostaly do dispozice potomků. Okresní soud také uvedl, že přiznání příspěvku na výživu žalobci by bylo v rozporu s dobrými mravy vzhledem k hrubým urážkám směřujícím vůči žalované v jednotlivých podáních. K odvolání žalobce byl citovaný rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12.9.2019, č.j. [číslo jednací] Odvolací soud přisvědčil závěrům okresního soudu nejen v otázce nesplnění zákonných podmínek pro přiznání vyživovací povinnosti žalované vůči žalobci, ale i v otázce přiznání výživného v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že žalovaná se na současném zdravotním stavu žalobce nijak nepodílela, nezpůsobila dopravní nehodu, ze které žalobce dovozuje svůj ztížený zdravotní stav ani rozpad manželství s jeho bývalou manželkou [příjmení] [příjmení], naopak žalobce hrubě uráží v písemném projevu žalovanou způsobem, který nelze společensky akceptovat a svoji vulgaritou bezesporu naplnil premisu rozporu s dobrými mravy. Oba rozsudku nabyly právní moci dne 22.10.2019.

14. Z připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující. Žalobce podal dne 30.1.2015 vůči žalované žalobu o příspěvek na přiměřenou výživu ve výši 4.900 Kč měsíčně od února 2015. Nalézací soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že žalobce prakticky ihned, co byl zamítnut jeho předchozí požadavek na výživné, podal další obsahově shodný návrh, když konstatoval, že motivem žalobce pro zahájení řízení není snaha zajistit si prostředky k obživě, nýbrž snaha žalované uškodit, a rovněž přihlédl i k tomu, že žalobce žalovanou označuje jako členku organizované bandy vedené její zlodějskou matkou, a takové jednání nepožívá právní ochrany dle § 8 o.z.

15. Soud neprováděl další listinné důkazy založené ve spise (zejm. lékařské zprávy), ani návrhy na připojení spisu Okresního soudu v Pardubicích, a to sp zn. [spisová značka], [spisová značka] ani celého spisu sp. zn. [spisová značka], neboť tyto s ohledem na závěry soudu považoval za nadbytečné, přičemž některé skutečnosti jsou opakovaně osvědčeny v jednotlivých provedených rozhodnutích soudů nalézacích i odvolacích. <i>16. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>18. Dle § 913 odst. 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Poskytování výživného nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o.z.).</i> <i>19. Podle § 915 odst. 1 a 2 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.</i> <i>20. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat ode dne zahájení soudního řízení. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti dětí k rodičům je stav odkázanosti na výživu na straně rodičů.</i> <i>21. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném.</i> <i>22. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.</i> <i>23. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokut to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 24. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k závěru, že žalobní návrh není důvodný z níže uvedených důvodů.

25. V minulém období soudy již dvakrát zamítli žalobcem podanou žalobu na určení vyživovací povinnosti s tím, že jeho motivem k podání žaloby není snaha zajistit si prostředky na uspokojování svých potřeb, nýbrž snaha uškodit žalované. Z provedených listin je zřejmé, že poměry žalobce se od předchozích rozhodnutí nijak nezměnily, když žalobce pobírá invalidní důchod třetího stupně, přičemž je třeba zohlednit i jednorázovou částku ve výši cca 2.000.000 Kč za ztrátu na výdělku, která mu saturuje jeho příjmy, a současně přihlédnout i k tomu, že má vyřešenu otázku bydlení v bytě, který daroval [jméno]. Z obsahu žaloby, dalších podání ve věci i z jiných žalobních návrhů, které jsou soudu známy z úřední činnosti, je zřejmé, že chování žalobce vůči žalované se neslučuje s dobrými mravy, když již v žalobě žalovanou označuje jako členku organizované bandy její matky, tvrdí, že se jej pokusila dostat do vězení, zabít a dohnat k sebevraždě. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že žalovaná se nijak nepodílela na dopravní nehodě, od které žalobce datuje své zdravotní potíže, s žalobcem vzhledem k jeho vulgárnímu chování k ní a osobám blízkým není v kontaktu od roku 2006. Soud má za to, že shora uvedené chování žalobce vůči žalované nemůže požívat právní ochrany, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Soud pak neprováděl další dokazování směřující ke zjištění životní úrovně žalované, když s ohledem na uvedený stav a zjištěné závěry soudu, že chování žalobce vůči žalované je v rozporu s dobrými mravy a na požadované určení přiměřené výživy nemá nárok, není třeba takové dokazování provádět ani účastníka k takovým okolnostem poučovat, a to i v případě, že by bylo možné žalobě vyhovět (R 62/2000). Pro úplnost soud uvádí, že není rozhodné, zda se žalobce v minulosti (tj. zřejmě před rokem 2007) o rodinu a děti dobře staral. Soudu je rovněž z jeho úřední činnosti známo, že proti žalované podal několik návrhů na náhradu škody a zadostiučinění v milionových částkách a kdy vůči ní používá hrubé a urážlivé výrazy. Takovéto chování otce vůči dceři se neslučuje s dobrými mravy. Jednání žalobce týkající se zbavování se majetku (darování bytu [jméno] [obec]) lze spíše označit jako účelové, aby se tyto hodnoty nedostaly do dispozice potomků. Vzhledem k mnohačetným návrhům žalobce má tak soud za to, že motivem tohoto řízení není zajištění si prostředků pro uspokojování svých potřeb, ale spíše snaha uškodit žalované. Soud s ohledem na shora uvedené žalobní návrh jako nedůvodný zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v právním zastoupení a jedná se odměnu advokátky za 3 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu 315 000 Kč tj. 9 580 Kč za jeden úkon právní služby, 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad advokátky ve výši 6 224,40 Kč, celkem tedy ve částku 35 864,40 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. Lhůtu k úhradě soud stanovil delší než zákonnou třídenní, a to lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.