11 C 123/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 824,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 50 100 Kč od 2.1.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 724,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 36 007,95 Kč od 10.4.2024 do 1.1.2025 a z částky 19 331,52 Kč od 2.1.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 114,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 70 824,84 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 30.8.2023 byla distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaného objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové schránky www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným mající příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace sdělil žalobkyni žalovaný. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu katastrálního rejstříku a interního registru historie klienta. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a to konkrétně do databází společnosti CNCB, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenční rejstříku do centrální evidence exekucí, když vycházela z informací získaných od dlužníka. Žalovaný správnost identifikačních údajů žalobkyni potvrdil ve smlouvě, která byla s žalovaným uzavřena elektronicky. Úvěr byl vyplacen takto: dne 28.9.2023 v částce 15 000 Kč, dne 27.10.2023 v částce 15 000 Kč, dne 30.8.2023 v částce 15 000 Kč, dne 4.12.2023 v částce 5 100 Kč, prostřednictvím bankovního převodu v celkové částce 50 100 Kč. Žalobkyně uvedla, že při sjednávání smlouvy zvolil žalovaný volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 1 155 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil celkem 101 290,48 Kč a má nesplacenou pohledávku ve výši 56 683,37 Kč sestávající z jistiny ve výši 27 794,42 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495,41 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 420,90 Kč, „Presto“ ve výši 660 Kč a informační SMS servis ve výši 110,40 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 15 205,56 Kč. Žalovaným zaplacené částky byly v souladu s ujednáním smlouvy započítávány nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu e-mailem ze dne 9.4.2024 a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 10.4.2024. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 34 894,41 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 514,96 Kč, smluvní úrok 33 423,57 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč, za službu „Presto“ 464,60 Kč, za službu „Informační SMS servis“ ve výši 27,84 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 1 393,32 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně uhrazení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil.

2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalovaného uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně pouze odkázala na skutečnosti uvedené v žalobním návrhu s tím, že u žalovaného zjišťovala čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy s tím, že žalobkyní byla výše čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 60 150 Kč, kterou žalobkyně posoudila, že umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou dne 30.8.2023 mezi společností Jméno žalobkyně. a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit poplatek ze sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky s datem doby platnosti kreditního rámce 20.2.2025, když úroková sazba byla dohodnuta ve výši 0,866 % denně, RPSN byla sjednána ve výši 1311,49 %. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou všeobecné obchodní podmínky.

6. Podle článku 6 odst. 4 všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020 ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné splátky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

7. Listinou ze dne 9.4.2024 vypověděla žalobkyně žalovanému smlouvu s okamžitou platností z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti, celková dlužná částka činila 70 824,84 Kč, vč. všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě uvedeného dluhu.

8. Ze zprávy právnická osoba. soud zjistil, že na účet č. č. účtu, jehož majitelem je žalovaný, byly období od 30.8.2023 do 4.12.2023 připsány platby v celkové výši 51 100 Kč s variabilním symbolem var. symbol.

9. Dopisem ze dne 30.12.2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 70 824,84 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30.8.2023, a to ve lhůtě do 3 dnů.

10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 50 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z výše uvedené částky od 2.1.2025 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel úvěr v celkové výši 50 100 Kč, s tím, že konec doby platnosti kreditního rámce, jež byl sjednán ve výši 30 000 Kč, byl dohodnut na 20.2.2025. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

24. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně pouze dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně po poučení soudu a po výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, doplnila nad rámec tvrzení uvedených v žalobě, že žalovaný předložil 3 výplatní pásky, z nichž vyplynulo, že příjem žalované v květnu 2023 činil 52 426 Kč, v červnu 2023 činil 67 943 Kč a v červenci 2023 činil 42 654 Kč, jinak žádné další důkazy neoznačila ani nepředložila. Z tvrzení žalobkyně uvedeným v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda žalovaný měl v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a v době jejího trvání pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou a zda zejména v době, kdy měl žalovaný žalobkyni úvěr splatit, by jeho pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 50 100 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 50 100 Kč. Protože žalovanému byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 1.1.2025, dostal se žalovaný do prodlení dnem 2.1.2025. Žalovanému bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení od 2.1.2025 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 50 100 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 71 % a žalovaný v rozsahu 29 %, proto má žalobkyně nárok na 42 % nákladů řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 834 Kč, 4x odměnou advokáta po 3 940 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 4x paušální náhradou po 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a 21 % DPH, tj. celkem 24 081, 16 Kč, z čehož 42 % činí 10 114,27 Kč. (výrok III.) Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.