11 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Nečasové a přísedících Evy Kaňkové a Hany Svobodové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 89.974 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 89.974 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25.12.2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4.654 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> Žalobce se žalobou doručenou k soudu dne 3.5.2021 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 89.974 Kč s příslušenstvím z titulu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu za období od 1.4.2015 do 29.10.2015. V odůvodnění uvedl, že dne 23.6.1992 utrpěl pracovní úraz při výkonu práce elektromontéra, když spadl na záda při pokládání kabelu do kabelového kanálu a narazil si záda a pravý kyčelní kloub. V důsledku pracovního úrazu žalovaný do dnešního dne trpí obtížemi v oblasti zad a páteře. Žalobci byla od 1.7.1993 vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti společností [právnická osoba] (dále jen pojišťovna). Výplata této náhrady mu byla žalovanou zastavena ke dni 31.3.2015 s tím, že nárok na její výplatu k uvedenému dni zanikl, neboť již netrpí následky pracovního úrazu a jeho pracovní omezení je dáno obecným onemocněním. Žalovaná vycházela z rozhodnutí o zastavení této náhrady dle odborného posouzení zdravotního stavu ze dne 7.10.2015. Žalobce se zánikem nároku na náhradu za ztrátu na výdělku nesouhlasil, opakovaně své stanovisko sděloval žalované i pojišťovně. Žalobce má za to, že k pozastavení výplaty uváděné náhrady došlo bez právního důvodu a jeho nárok na její výplatu ke dni 31.3.2015 nezanikl. Tvrzení žalované a pojišťovny o tom, že žalobce trpí obecným onemocněním, k jehož vzniku došlo před předmětným pracovním úrazem, považuje žalobce za nepravdivé. Předmětem odškodnění zaměstnance není jeho zdravotní stav jako takový, ale ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku začala vznikat následkem pracovního úrazu. Pracovní omezení žalobce jsou důsledkem pracovního úrazu ze dne 23.6.1992. Znalec z oboru zdravotnictví [anonymizováno] [příjmení] podal znalecký posudek, dle kterého u žalobce trvají následky uvedeného pracovního úrazu a nadále jej vyřazují z původní profese elektromontéra, v době úrazu nevzniklo u žalobce žádné nové obecné onemocnění. Žalobce dále uvedl, že k zániku nároku na výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti fakticky došlo až ke dni 30.11.2017, neboť žalobce dne 24.11.2017 dovršil věku 65 let. Současně sdělil, že ke zdejšímu soudu podal žalobu, jejímž předmětem je náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 30.10.2015 do 30.11.2017 a toto řízení je vedeno pod sp. zn. 8 C 143/2018, v rámci tohoto řízení pak byl zpracován uváděný znalecký posudek. Žalovaná svévolně, úmyslně a nezákonně sama bezdůvodně zastavila výplatu náhrady škody za ztrátu na výdělku a tedy žalobci způsobila úmyslně škodu porušením své zákonné povinnosti, když tato mu měla být přiznána s ohledem na dobré mravy. V předmětném řízení tak žalobce požaduje náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 v celkové výši 89.974 Kč s příslušenstvím s tím, že za duben až září 2015 mu vznikla pohledávka ve výši 77.838 Kč (6x 12.973 Kč) a za říjen 2015 ve výši 12.136 Kč (29 dní x 418,48 Kč). Žalovaná dosud ničeho neuhradila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala promlčení žalovaného nároku. Uvedla, že stejný nárok, avšak za jiné časové období je veden v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018 a důvodem, proč žalobce nežaloval předmětný nárok již v původním sporu je patrně skutečnost, že jeho nárok za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 je promlčen. V daném případě je promlčecí doba tříletá, a tato uplynula postupně v měsících dubnu až říjnu 2018. Pokud ze strany žalobce je namítáno, že námitka promlčení má být v rozporu s dobrými mravy tím, že pojišťovna žalobci úmyslně způsobila škodu, pak žalovaná s tímto nesouhlasí, neboť rozpor s dobrými mravy nemůže spočívat ve skutečnosti, že pojišťovna zastavila platbu a je nutno reflektovat, jak dlouho po uplynutí promlčecí lhůty žalobce nárok uplatnil. Žalované je známo, že žalobce jako zaměstnanec právního předchůdce žalované utrpěl dne 23.6.1992 pracovní úraz, následně mu byla pojišťovnou placena náhrada za ztrátu na výdělku, která byla ode dne 1.4.2015 zastavena, neboť se pojišťovna domnívala, že nárok žalobce zanikl, když tento názor si potvrdila odborným posouzením vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 7.10.2015, z něhož vyplynulo, že úraz z roku 1992 nemá následky žádné, přičemž soudobé problémy žalobce jsou způsobeny obecným onemocněním, kterým žalobce trpěl v době před úrazem. V sesterském řízení pod sp. zn. 8 C 143/2018 byl vypracován znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] ze dne 7.2.2020, z něhož vyplynulo, že následky pracovního úrazu žalobce stále přetrvávají. Tento znalecký posudek však nelze bez dalšího stáhnout na toto řízení, neboť zde je žalováno jiné období. V rámci jednání o smíru ve sporu pod sp. zn. 8 C 143/2018 bylo žalobcem sděleno, že nepožaduje nárok za promlčené období a požaduje úhradu pouze od 30.10.2015 do 30.11.2017, následně e-mailovou korespondencí žalobce sdělil, že se cítí ochuzen o úhradu náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1.4.2015 do 30.10.2015, přičemž toto sdělení žalovaná považuje za překvapující v rámci pozdní fáze jednání o smíru. V říjnu 2020 žalobce rozšířil žalobu ve věci 8 C 143/2018 o promlčené období, toto však soud nepřipustil, a proto nárok za promlčené období žalobce požaduje touto žalobou. Žalovaná současně uváděla pochybnosti o nároku žalobce za říjen 2015, neboť v žalobě pod sp. zn. 8 C 143/2018 je uvedeno, že žalobce požaduje nárok za říjen 2015. Podáním ze dne 15.6.2021 žalobce uvedl k námitce překážky litispendence, že v řízení pod sp. zn. 8 C 143/2018 je projednáváno období od 30.10.2015 do 30.11.2017, avšak v předmětném řízení se žalobce domáhá plnění za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 a tedy překážka litispendence se na tuto situaci nevztahuje. Žalobce uplatněnou námitku promlčení žalovanou neuznává, neboť tato je v rozporu s dobrými mravy. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, že u žalobce trvají následky pracovního úrazu ze dne 23.6.1992 a nadále jej vyřazují z původní profese elektromontéra a v době úrazu nevzniklo u žalobce žádné nové obecné onemocnění. Žalobce opakovaně žalované sděloval, že se zánikem náhrady za ztrátu na výdělku nesouhlasí a snažil se situaci řešit. Žalovaná přípisem ze dne 23.5.2016 uvedla, že vznik pracovního úrazu dne 23.6.1992 a vznik nároku na náhradu ztráty na výdělku nerozporuje. Žalovaná si byla vědoma své povinnosti vyplácet žalobci náhradu škody a spoléhala na to, že svému závazku nebude muset dostát z důvodu plynutí času. Znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [příjmení] konstatuje, že v období od 30.10.2015 do 30.11.2017 u žalobce trvají následky uvedeného pracovního úrazu, ani že v době úrazu nevzniklo u žalobce žádné nové obecné onemocnění, a tedy tyto závěry lze uplatnit i na období předcházející od 1.4.2015 do 29.10.2015. Podáním ze dne 16.8.2021 žalobce namítal, že mu výplata renty byla ukončena jednostranně svévolně ze strany„ silnějšího“ s odkazem na znalecký posudek vypracovaný pojišťovnou, a to bez řádného vyšetření žalobce lékařem. Žalobce se zastavením renty nesouhlasil a opakovaně od 11.11.2015 adresoval svůj nesouhlas pojišťovně i generálnímu řediteli. Dále tvrdil, že byl nejméně od 1.4.2015 klamavě ponechán v domnění, že mu možná bude výplata poukazována, psal mnoho dopisů pojišťovně i žalovanému a pojišťovna pouze připustila, že pro obnovení výplaty nároku je třeba znalecký posudek. Žalobce však neměl dostatek finančních prostředků pro zaplacení takovéhoto posudku, byl v r. 2015 veden na úřadu práce, stejně tak jeho manželka a žalobce se tak ocitl zcela bez finančních prostředků, když ani jeden z nich neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. V průběhu r. 2015 až podzimu 2018 se obrátil na právníky s žádostí o sepsání žaloby, ti po něm měli požadovat zálohu 100.000 Kč, což k absenci finančních prostředků nemohl splnit. Žalobce svým postojem uplatnění svého nároku neprotahoval, naopak žalovaná na jeho dopisy odpovídala někdy i po 4 měsících, což žalobce považuje za rozpor s dobrými mravy. Žalobce je přesvědčen, že nezavinil svévolně sám uplynutí promlčecí doby, naopak pouze on sám se snažil komunikovat s žalovanou a s pojišťovnou a byl jimi udržován v domnění, že by mu mohl nárok na výplatu být obnoven, pokud bude nové znalecké posouzení jeho zdravotního stavu. Žalobce tak vznesenou námitku promlčení ze strany žalované považuje za rozpornou s dobrými mravy, když nezavinil marné uplynutí promlčecí doby a postih vůči němu je tak nepřiměřeně tvrdý. Výše a existence nároku jako takového byla zcela závislá na znaleckém posouzení zdravotního stavu žalobce, které si měl zadat žalovaný. Postup žalované byl liknavý, když odpovídal, resp. neodpovídal na požadavky žalobce a nezadal si řádný znalecký posudek. Žalovaná považuje za neoprávněnou námitku žalobce, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Vyplácenou rentu žalobci přestala vyplácet pojišťovna, nikoli sama žalovaná. Žalobce tvrdí, že o úmyslu pojišťovny přestat vyplácet mu rentu se dozvěděl až dne 19.10.2015, avšak žalovaná postrádá logickou souvislost mezi tímto tvrzením a skutečností, že žalobce předmětnou žalobu za období dubna až října 2015 podal až v roce 2021. Žalobce by měl vysvětlit, co mu 6 let bránilo žalobu podat, když v roce 2018 podal žalobu pod sp. zn. 8 C 143/2018, jež svědčí o tom, že minimálně od roku 2018 nebránilo žalobci žalobu za období dubna až října 2015 podat. Dle názoru žalované si žalobce byl vědom, že požadovaný nárok je již promlčen, a proto jej nezažaloval. Pokud se k tomuto kroku odhodlal až v roce 2021, nelze se domáhat úhrady požadovaného nároku prostřednictvím námitky rozporu s dobrými mravy. Žalovaná nesouhlasí se závěry žalobce, že žalovaná, resp. pojišťovna si byla vědoma své povinnosti vyplácet žalobci náhradu škody a spoléhala, že svému závazku nebude muset dostát z důvodu plynutí času. Je to pouze účelový závěr žalobce postrádající logiku, neboť pokud by pojišťovna spoléhala na plynutí času, pak by v roce 2015 nepsala žalobci, že dle jejího názoru jeho nárok zanikl. Podáním ze dne 30.9.2021 žalovaná namítala, že žalobce k otázce posouzení dobrých mravů neuvedl nic podstatného, neoznačil řádné relevantní důkazy, přičemž nepostačuje pouhé uvedení, že se ocitl bez finančních prostředků z důvodu nevyplácení renty. Žalobce měl možnost neprodleně podat žalobu, pokud nesouhlasil se zastavením výplaty renty, není zřejmé, z jakých důvodů žalobce otálel s podáním žaloby až do roku 2018, kdy se mu již část nároku promlčela. Uplynutím promlčecí lhůty k části nároku, který je předmětem tohoto řízení si pak žalobce zavinil sám. Žalobce tvrdí, že předmět této žaloby nemohl uplatnit dříve, než byl zpracován znalecký posudek v sesterském řízení, to však nevysvětluje, proč stejný nárok, avšak za jiné období uplatnil žalobou již v r. 2018 a s předmětným nárokem čekal až do roku 2021. Podáním ze dne 3.12.2021 žalovaná uvedla, že žalobci muselo být již v říjnu 2015 zřejmé, že pojišťovna mu nadále rentu hradit nechce, a tedy nemohl být přesvědčen, že mu renta bude hrazena, naopak musel nabít přesvědčení, že nárok bude nutné zažalovat. Žalovaná uváděla, že nespatřuje ničeho klamavého na tom, že pojišťovna trvala na přezkoumání zdravotního stavu žalobce prostřednictvím lékařského posudku, přičemž pokud by již v r. 2015 byl vyhotoven lékařský posudek, ze kterého by vyplývalo, že žalobce následky pracovního úrazu trpí, pojišťovna by rentu vyplácela dál. Takový posudek si mohl žalobce opatřit i sám jakkoli to mohl považovat za obtížné či finančně zatěžující. Žalovaná nepovažuje za relevantní tvrzení ohledně finanční situace žalobce a jeho manželky v období r. 2015 2018. Žalobce dosud nijak nevysvětlil, co mu až do r. 2021 bránilo podat žalobu i ohledně předmětného nároku, když totožnou žalobu podal na podzim r. 2018, avšak za pozdější období. Žalovaná má za to, že žalobce již od doručení dopisu pojišťovny ze dne 20.11.2015 se nemohl domnívat, že mu renta bude vyplácena, ani nemohl nabýt přesvědčení, že platby budou pokračovat. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 23.6.1992 utrpěl pracovní úraz pádem na záda při pokládání kabelu do kabelového kanálu, při kterém došlo k naražení zad a pravého kyčelního kloubu žalobce, žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, pojišťovna mu od 1.4.2015 přestala nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet, když oznámení o zániku nároku bylo žalobci sděleno dopisy [anonymizováno] pojišťovny ze dne 19.10.2015 a ze dne 20.11.2015. Řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018 bylo zastaveno usnesením ze dne 30.6.2021 č.j. 8 C 143/2018-176 s tím, že k zastavení řízení došlo po dobrovolném plnění žalované na základě důvodně podané žaloby, usnesení nabylo právní moci dne 11.8.2021. Znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 7.2.2020, zpracovaného v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018, bylo prokázáno, že u žalobce trvají následky pracovního úrazu ze dne 23.6.1992 a v době úrazu nevzniklo u žalobce žádné nové obecné onemocnění. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na úhradu žalované částky z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti i za období od 1.4.2015 do 29.10.2015, příp. zda vznesená námitka promlčení je důvodná či je v rozporu s dobrými mravy. Dopisem ze dne 19.10.2015 [anonymizováno] pojišťovna informovala žalobce, že jeho nárok na náhradu za ztrátu na výdělku zaniká od 1.4.2015, neboť z výsledků odborného lékařského stanoviska již žalobce netrpí následky pracovního úrazu ze dne 23.6.1992 a jeho pracovní omezení je dáno pouze obecným onemocněním, k jehož vzniku došlo v období před předmětným pracovním úrazem. Dopisem ze dne 20.11.2015 [anonymizováno] pojišťovna sdělila žalobci, že obdržela jeho nesouhlas s ukončením nároku na výplatu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Uvedla, že k ukončení uvedeného nároku došlo na základě výsledku odborného lékařského stanoviska vypracovaného znalcem v oboru pracovního lékařství, který dospěl k závěru, že páteřové potíže, které žalobce vyřazují z prací fyzicky těžkých, nejsou následky předmětného pracovního úrazu, nýbrž se jedná o obecné onemocnění, kterým žalobce trpí od r. 1974. Z uvedeného důvodu pak byla výplata uváděného nároku ukončena, a proto žádosti žalobce o přehodnocení stanoviska nebylo možné vyhovět. Dopisem ze dne 4.2.2016 žalobce vyzval žalovanou ke sjednání nápravy při odškodňování jeho úrazu, kdy od 1.4.2015 mu není náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplácena a nemá aktivní ani pasivní peněžní příjem. Dopisem ze dne 23.5.2016 [anonymizováno] pojišťovna sdělila žalobci, že nerozporuje vznik pracovního úrazu dne 23.6.1992 a také vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.7.1993, což vyplývá i ze skutečnosti, že do dne 31.3.2015 mu byla vyplácena náhrada pro následky předmětného úrazu. Současně sdělila žalobci, že doposud neobdržela doklady, které by prokázaly jiné skutečnosti než ty, na jejichž základě došlo k ukončení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a proto i nadále trvá na svém stanovisku o zániku tohoto nároku od 1.4.2015. Dopisem ze dne 11.7.2016 žalovaná reagovala na dopis žalobce ze dne 14.6.2016 tak, že záležitosti týkající se odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu řeší za žalovanou [příjmení] pojišťovna, která se souhlasem žalobce nechala vypracovat odborné lékařské stanovisko, ve kterém je konstatováno, že již žalobce netrpí následky předmětného pracovního úrazu, přičemž o této skutečnosti byl pojišťovnou informován dopisem ze dne 19.10.2015 a ze dne 20.11.2015. Dále uvedla, že žalobce pozbyl nároku na náhradu za ztrátu na výdělku a již není dán právní důvod k vyplacení náhrady, a tedy nedochází ani k jejímu zadržování. Dopisem ze dne 15.10.2018, včetně informací o zásilce a podacího archu, právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou a [anonymizováno] pojišťovnu k uhrazení částky 418.813 Kč s příslušenstvím s tím, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byla žalobci od 1.4.2015 ukončena nedůvodně a žalobce se neztotožňuje s názorem pojišťovny, že již netrpí následky pracovního úrazu ze dne 23.6.1992. Vyrozumívacím dopisem poškozenému ze dne 19.11.2020 sdělila [anonymizováno] pojišťovna žalobci, že náhrada za ztrátu na výdělku za dobu od 30.10.2015 do 30.11.2017 činí s daní částku 265.625 Kč. E-mailovou korespondencí z dubna 2020 bylo zjištěno, že účastníci řízení i pojišťovna mezi sebou řešili otázku smírného vyřešení sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018 s ohledem na závěry znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [příjmení], dle kterých u žalobce trvají následky předmětného pracovního úrazu. Pojišťovna navrhla ukončení sporu smírně jednorázovou platbou, když doba od 1.4.2015 do 31.10.2015 je již vhledem k tříleté promlčecí době promlčena. Následně žalovaná vyzvala právní zástupkyni žalobce k jednání o smíru v dané věci, s čímž právní zástupkyně žalobce souhlasila. E-mailem ze dne 20.4.2020 pak uvedla, že v citované žalobě pod sp. zn. 8 C 143/2018 není požadováno období od dubna 2015 do září 2015, kdy byl nárok žalobce promlčen. E-mailem ze dne 16.7.2020 právní zástupkyně žalobce ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018 sdělila žalované, že období, za které její klient požaduje náhradu za ztrátu na výdělku je od 30.10.2015 do 30.11.2017. V průběhu řízení účastníci shodně uvedli, že nepožadují provést žádné listinné důkazy z připojeného spisu 8 C 143/2018 vedeného u Okresního soudu v Pardubicích. Soud neprováděl další navrhované listinné důkazy, zejm. záznamem o úrazu, znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] ani výslechem žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení], neboť s ohledem na vyslovené závěry soudu tyto navrhované důkazy považoval za nadbytečné. <i>Podle § 271b odst. 1 věta prvá zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.</i> <i>Podle § 271b odst. 6 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.</i> <i>Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztah se řídí tímto zákonem; nelze-li použit tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.</i> <i>Podle § 609 odst. 1 věta prvá o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>Podle § 610 odst. 1 věta prvá o.z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>Podle 8 o.z. zjevné zneužití práva požívá právní ochrany.</i> <i>Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož ik právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalobce dne 23.6.1992 utrpěl pracovní úraz pádem na záda, při kterém si narazil záda a pravý kyčelní kloub a vznikl mu tak nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, kterou mu pojišťovna vyplácela až do 31.3.2015. Následně od 1.4.2015 pojišťovna přestala žalobci předmětnou náhradu vyplácet, dopisy ze dne 19.10.2015 a ze dne 20.11.2015 informovala žalobce o zániku výplaty s odkazem na odborné vyjádření zpracované [anonymizováno] [příjmení] pro pojišťovnu, dle kterého páteřové potíže, které žalobce vyřazují z prací fyzicky těžkých, nejsou následky předmětného pracovního úrazu, ale jedná se o obecné onemocnění, kterým žalobce trpěl od roku 1974. Další korespondencí z roku 2016 (4.2.2016, 23.5.2016, 11.7.2016) bylo prokázáno, že žalovaná i pojišťovna k žádosti žalobce nerozporovaly, že se mu stal pracovní úraz v souvislosti s nímž mu byla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.7.1993 do 31.3.2015, ale současně opakovaně uváděly, že jeho nárok od 1.4.2015 zanikl, když pojišťovna dosud neobdržela žádné doklady, které by prokazovaly jiné skutečnosti, než ty, na jejich základě došlo k ukončení výplatu uváděného nároku. Korespondencí od října 2018 až do července 2020 probíhající zejména v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 143/2018 bylo prokázáno, že žalobce se opětovně domáhal přehodnocení zastavení výplaty požadované náhrady s tím, že se neztotožňuje s názorem pojišťovny a na podzim 2018 podal v citované věci žalobu na úhradu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 30.10.2015 do 30.11.2017. V rámci uváděné e-mailové korespondence pak žalobce ke sdělení pojišťovny, že nárok za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 je již promlčen, uváděl, že požaduje náhradu pouze za období od 30.10.2015 do 30.11.2017, neboť nárok za duben 2015 až září 2015 je promlčen. Řízení vedené pod sp. zn. 8 C 143/2018 bylo zastaveno usnesením ze dne 30.6.2021, č.j. 8 C 143/2018-176, neboť ze strany žalované došlo k dobrovolnému plnění s ohledem na zpracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 7.2.2020, kterým bylo prokázáno, že u žalobce trvají následky předmětného pracovního úrazu a v době úrazu nevzniklo u žalobce žádné nové obecné onemocnění. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení uplatněnou žalovanou a dospěl k závěru, že žalobce svůj nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 podal až dne 3.5.2021, tedy skoro tři roky poté, co již uplynula tříletá promlčecí lhůta. Žalobci od dubna 2015 nebyla poskytována předmětná náhrada, přičemž minimálně od obdržení oznámení pojišťovny z října a listopadu 2015 si musel být vědom toho, že tato setrvává na svém stanovisku o zastavení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s odkazem na odborné vyjádření, které konstatovalo, že žalobce již netrpí následky předmětného pracovního úrazu a jeho pracovní omezení je dáno pouze obecným onemocněním, k jehož vzniku došlo v období před tímto úrazem. Žalobce však v řízení namítal, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť pojišťovna mu ukončila výplatu renty jednostranně svévolně ze strany„ silnějšího“ s odkazem na ní zpracované odborné vyjádření, přičemž žalovaná si byla vědoma své povinnosti vyplácet žalobci náhradu škody a spoléhala na to, že svého závazku nebude muset dostát z důvodu plynutí času. Dále tvrdil, že byl klamavě ponechán v domnění, že mu možná bude výplata renty poukazována, když pojišťovna připustila, že pro obnovení výplaty je třeba znalecký posudek. Žalobce měl za to, že bylo na pojišťovně si znalecký posudek zadat, neboť on byl v průběhu roku 2015 až 2018 bez finančních prostředků, neměl tak možnost zaplatit si právníky či zadat znalecký posudek, přičemž svým jednáním nezavinil uplynutí promlčecí doby. Soud však po provedeném dokazování nepřisvědčil uvedenému tvrzení žalobce, že by vznesená námitka žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná, potažmo pojišťovna ve svých dopisech z října a listopadu 2015 žalobce žádným způsobem neudržovala v domnění, že mu bude výplata poskytována i nadále, naopak mu opakovaně sdělovala, že na svém stanovisku se zastavením vyplácení renty setrvává, když toto má podloženo odborným vyjádřením a pro případnou změnu stanoviska by byl nezbytný znalecký posudek. Žalobce si tak minimálně od listopadu 2015 musel být vědom toho, že mu náhrada škody již nadále nebude pojišťovnou vyplácena a tedy předmětný nárok mohl u soudu uplatnit včas v zákonné tříleté lhůtě. Soud nepřisvědčil žalobci ani ohledně tvrzení jeho finanční tísně, když v řízení bylo prokázáno a i mezi účastníky řízení považováno za nesporné, že žalobce podal na podzim roku 2018 žalobu pod sp. zn. 8 C 143/2018, ve které požadoval úhradu předmětného nároku, avšak za období navazující na předmětné, tedy od 30.10.2015 do 30.11.2017. V případě, že byl žalobce přesvědčen o oprávněnosti svého nároku, a to i za zažalované období, jeví se postup žalobce soudu jako zcela nelogický, když v roce 2018 uplatnil u soudu žalobou nejprve období následující a teprve po zpracování znaleckého posudku zadaného v rámci předcházejícího řízení v únoru 2021 se domáhal rozšíření žaloby i za předmětné období, čemuž však soud nevyhověl, a proto žalobce předmětnou žalobu podal. Soud s ohledem na shora uvedené má za to, že žalobci nic nebránilo požadovat již v předchozím řízení i nárok za období od 1.4.2015 do 29.10.2015 a případně tam se dovolávat uvedených skutečností týkajících se tíživé finanční situace. Soud tak nepovažuje vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když žalobce nijak v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uplynutí promlčecí lhůty sám nezavinil ani že by postih vůči němu byl nepřiměřeně tvrdý, naopak žalobu ohledně předmětného nároku podal až skoro po třech letech od uplynutí promlčecí lhůty, přestože za následné období žalobu podal v zákonem stanovené promlčecí lhůtě. Soudu se tak s ohledem na uvedené jeví, že právě žalobce sám zavinil uplynutí promlčecí lhůty k předmětnému nároku, když tento neuplatnil v předcházejícím řízení, naopak z provedeného dokazování je zřejmé, že si byl velmi dobře vědom, že nárok je promlčen. Žalobci nelze přisvědčit ani v tom, že nárok uplatnil až poté, co byl zpracován znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], kterým byla potvrzena oprávněnost jeho nároku, když i předmětné období mohlo být součástí zpracovávaného znaleckého posudku, který stanovisko pojišťovny změnil a ohledně řádně uplatněného nároku došlo i k jeho výplatě. Soud tak vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy nepovažuje, když žalobce jednoznačné stanovisko žalované, zejm. pojišťovny věděl minimálně půl roku po ukončení vyplácení náhrady škody, naopak neuváděl žádné konkrétní skutečnosti, jež mu bránily domáhat se plnění ze strany žalované v řádné promlčecí lhůtě, přičemž zákonnou promlčecí lhůty nechal bezdůvodně uplynout. Za daného stavu soud považoval žalovanou vznesenou námitku promlčení za důvodnou, a proto žalobcem požadovaný nárok na zaplacení částky 89.974 Kč s příslušenstvím zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal vůči žalobci náklady řízení. Jejich výše je představována 6 režijními paušály po 300 Kč (4x vyjádření, 2x účast u jednání soudu) dle § 151 odst. 3 os.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., cestovného k jednáním soudu dne 1.12.2021 ve výši 1.346 Kč a dne 12.2.2022 ve výši 1.508 Kč z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při ujetí 244 km za jednu cestu. Celkem náklady řízení činí částku 4.654 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.