11 C 139/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO ; sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . ; sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum ; bytem adresa žalovaného o zaplacení 22.463,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.838 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 728,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4.838 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17.625,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 3.940,66 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.045,97 Kč a s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 8.329,86 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 22.463,60 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 25.8.2018 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] částku 15.000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i kapitalizované úroky 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 7.350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2.700 Kč, tj. vše v celkové výši 27.888 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 25.10.2019. Právní předchůdce žalobce úvěr žalovanému poskytl dne 25.8.2018. Před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady - poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr - nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28.1.2019 ve výši 2.000 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 8.329,86 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 448,80 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1.441 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 744,15 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 3.923,79 Kč. Na dlužnou částku nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že nedošlo k uhrazení úvěru ve sjednané lhůtě, tj. k 25.10.2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 15 % ročně, jak bylo sjednáno v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci na základě smlouvy dne 24.6.2020 s účinností ke dni 8.7.2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka činí 8.329,86 Kč na jistině, na úroku 448,80 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1.441 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 744,15 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 3.923,79 Kč, smluvní pokutě 7.575,60 Kč, kapitalizovaný úrok od 26.10.2019 do postoupení pohledávky ve výši 1.045,97 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 728,86 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným ani přes upomínání žádná částka uhrazena.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaný byli usnesením soudu ze dne 26.7.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Účastníci soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení jim daného předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žádostí o úvěr, Smlouvou o úvěru [číslo] Předpisem splátek, Transakční historií, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 25.8.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 25.8.2018. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč, první splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu Smlouvy, každá další až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 27.888 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 15.000 Kč, kapitalizovaným úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč, poplatkem za inkaso plateb ve výši 2.700 Kč. Ze žádosti o úvěr k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí v nájmu, má osobní bankovní účet, je zaměstnán se mzdou ve výši 30.400 Kč, měsíční výdaje žalovaného na bydlení tvoří 7.000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 4.000 Kč, žádné další výdaje uvedeny nebyly. Použitelný příjem u žalovaného tak činí 19.400 Kč. Osobní údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek, bylo ověřeno i zaměstnání žalovaného. Žalovaný právní předchůdci žalobce uhradil dne 26.8.2018 částku 3.000 Kč a dále 5x 2.000 Kč ve dnech 22.9.2018, 28.10.2018, 20.11.2018, 20.12.2018, 28.1.2019, tj. celkem 13.000 Kč. Žalovaný byl vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 25.343,47 Kč a to do 8.12.2020, jak bylo prokázáno dopisem právního zástupce žalobce ze dne 23.11.2020 s podacím lístkem.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.7.2020. <i>6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 4.838 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 728,86 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4.838 Kč od 21.5.2020 do zaplacení - důvodná, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázal zaplatit, nejpozději do 25.10.2019. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 15.000 Kč, který se s úrokem a poplatky zavázal zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když žalovaný měl stálý příjem ve výši 30.400 Kč ze zaměstnání, neměl žádný úvěr ani vyživovací povinnosti, k nakládání mu zůstávala částka 19.400 Kč, přičemž splátky předmětného úvěru činily celkem 1.992 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 4.838 Kč, když shledal důvodným nárok žalobce na vrácení jistiny úvěru 15.000 Kč, sjednaného pevného úroku 1.444 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč mínus na pohledávku žalobce žalovaným zaplacených celkem 13.000 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení je v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení.

14. Pokud jde o smluvní úroky za poskytnutí půjčky, jednak v kapitalizované výši, jednak v běžící ve výši 15 % p.a. z částky jistiny za dobu od 21.5.2020 do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobce nedůvodný, a byl proto zamítnut. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění týkající se sjednání úroků (formulářová smlouva, která podstatné náležitosti smlouvy má obsaženy na druhé straně a které jsou psané zhuštěným malým písmem, smluvní ujednání umístěná v oddílech vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru) a v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3512/11, shledal soud žalobcem tvrzená ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky jako absolutně neplatná, byť ust. § 1751 o.z. umožňuje část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, avšak odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek. Stejné závěry přijal soud i ohledně absolutní neplatnosti smluvní pokuty, která byť je obsažena na první straně smlouvy, je opět psána drobným písmem, bez jakéhokoliv označení, že by se mělo jednat o sankční povinnosti spotřebitele, snadno splývající ve formulářovém textu. Tato obě - z finančního hlediska - podstatná ujednání totiž byla v rozporu se zásadou poctivosti (která se projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný) zahrnuta jen do nepřehledných, obtížně čitelných obchodních podmínek, byť se s nimi žalovaný případně měl možnost seznámit či je podepsala. Ve Smlouvě je přehledně obsažen pouze„ pevný“ úrok, chybí přehledné jasné ustanovení o výši úroku ve výši 15 % p.a. i po účinnosti Smlouvy. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i smluvní pokuta jistě je. Postup žalobce v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobci tudíž náleží úroky za poskytnutí půjčky pouze ve výši sjednané ve smlouvě, tj. v částce 1.444 Kč, které byly žalobci přiznány. Žalovaný, který podepsal písemnou smlouvu s konkrétně dojednaným pevným úrokem, má spravedlivě a zcela pochopitelně za to, že takové konkrétní ujednání má přednost před formalizovanými dalšími smluvními podmínkami, které se v daném případě neuplatní. Z tohoto důvodu se jeví soudu ustanovení o povinnosti hradit i běžící úroky jako neúčinné, tento postup odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalované) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (viz. ust. § 1753 o.z.). Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 7.350 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2.700 Kč, i zde soud dospěl k závěru, že poplatek za tzv.„ poskytnutí a uzavření smlouvy“ a„ hotovostní inkaso“ je zjevně v rozporu s dobrými mravy a nemůže tak požívat soudní ochrany. Takovéto poplatky slouží pouze k umělému navýšení případného zisku zapůjčitele, pro žalovaného (který v daném smluvním vztahu není„ profesionálem“, je v postavení spotřebitele) postrádá jakéhokoliv ekonomického smyslu. Úvěrovaný může úvěrujícímu poskytnout plnění i jiným způsobem, např. bezhotovostně, bez nákladů v řádech tisíců. Podle ust. § 588 věty první o.z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Proto byla žaloba v části shora specifikovaných poplatků, úroků, smluvní pokuty zamítnuta (výrok II.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch a žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.