11 C 167/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 61.688,27 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.924,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.544 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5.924,27 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 55.764 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 622,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17.804,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 33.206,11 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úrokem ve výši 28 % p.a. z částky 39.130,38 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 61.688,27 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 22.9.2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 37.882 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7.758 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % p.a. sjednanou na straně 2 Smlouvy, odměny za zpracování a doručení ve výši 3.875 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 26.249 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1.382 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16.11.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20.3.2017. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 16.11.2017. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s čl. 16 Smlouvy, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.130,38 Kč od 17.11.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 12.882 Kč. Ke dni 24.6.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 86.888,27 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 39.130,38 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 22.557,89 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 17.804,32 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 7.166,24 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019. K uzavřené smlouvě žalobkyně tvrdila, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Z čl. 11 Smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobkyně poukázal na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatil.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 12.11.2020 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 22.9.2016, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Zákaznickou kartou, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 22.9.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 45.000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 22.9.2016. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 1.382 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 82.882 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 45.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 37.882 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7.758 Kč, odměny za zpracování půjčky ve výši 3.875 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 26.249 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 18 Smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 28 % p.a. V čl. 18 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky ve výši 96.964,41 Kč s příslušenstvím do 19.3.2020. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, pracuje na plný pracovní úvazek a je i OSVČ, jeho příjem činí 17.000 Kč, další příjmy v domácnosti činí 20.000 Kč, je bez vyživovací povinnosti, jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 10.000 Kč - bez bližší specifikace. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu, daňovým přiznáním a občanským průkazem. Tabulkou o umoření bylo prokázáno, že ke dni 4.8.2019 žalovaný dlužil na jistině 39.130,38 Kč.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 24.6.2019. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 5.924,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.544 Kč (od 28.3.2017 do 24.6.2019) a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 25.6.2019 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržela zápůjčku ve výši 45.000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil.

13. Soud zde uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem zápůjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté půjčky.

16. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému dne 22.9.2016 částku ve výši 45.000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 39.075,73 Kč, když ke dni podání žaloby uhradil částku 26.193,73 Kč a po postoupení částku 12.882 Kč (dle tabulky o umoření). Úhrada částky 26.193,73 Kč je zřejmá již z žalobního návrhu, když žalobkyně žalobou požadovala z celkové zápůjčky s poplatky ve výši 82.882 Kč ke dni podání žaloby pouze - na jistině částku 39.130,38 Kč a na poplatcích částku 22.557,89 Kč, tj. 61.688,27 Kč, přičemž rozdíl činí 26.193,73 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný na jistinu ve výši 45.000 Kč již uhradil celkem částku 39.075,73 Kč, a proto žalobkyni přiznal žalobou požadovaný nárok pouze co do částky 5.924,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.544 Kč a se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobní nárok žalobkyně ve zbývající části s ohledem na shora uvedené zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný mě převážný úspěch ve věci, avšak s ohledem na obsah spisu je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly, a proto mu soud nepřiznal žádné náklady řízení a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.