11 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Nečasové a přísedících Evy Kaňkové a Mgr. Jaroslavy Fořtové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 15.3.2022 doručeným žalobkyni dne 11.4.2022 je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 414,86 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 27.5.2022 se žalobkyně domáhala vůči žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V odůvodnění uvedla, že žalobkyně jako zaměstnankyně a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřely dne 9.8.2021 pracovní smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pracovní pozici porodní asistentka s místem výkonu práce na adrese: [adresa]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 9.8.2021. Žalobkyně se rozhodla k ukončení pracovního poměru výpovědí z pracovního poměru ze strany zaměstnance dle § 50 odst. 3 zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 8.2.2022 byla žalované doručena na pracovišti dne 9.2.2022, avšak ze strany žalované ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelem ústavu) bylo převzetí odmítnuto, proto byla výpověď následně z opatrnosti doručena žalované prostřednictvím poštovních služeb dne 10.2.2022 na adresu místa výkonu práce a dne 14.2.2022 na adresu sídla žalované. Zákonná výpovědní doba začala běžet dne 1.3.2022 a měla uplynout 30.4.2022. Dne 11.4.2022 byl žalobkyni prostřednictvím poštovních služeb doručen dopis žalované nadepsaný jako„ okamžité zrušení pracovního poměru“ s datem 15.3.2022. V uvedeném okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaný okamžitě rušil pracovní poměr žalobkyně dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu údajného„ mimořádně hrubého porušení pracovních povinností při vedení porodu, které vedlo k vážnému ohrožení života rodičky a novorozence“. Žalovaná současně uvedla, že žalobkyně údajně zcela zásadně porušila povinnosti porodní asistentky spočívající v okamžitém přivolání vedoucího lékaře služby při známkách nedostatku kyslíku u plodu a neoprávněně pokračovala v činnosti, k níž nemá žádné potřebné znalosti, kompetence a schopnosti s tím, že následně údajně odmítla projednání celého případu a svůj údajný„ nezodpovědný přístup k celému porodu“ dokončila odchodem do pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyjádřila s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlas dopisem ze dne 9.5.2022, který byl žalované doručen dne 10.5.2022. Žalobkyně je přesvědčena, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné pro nesplnění zákonných podmínek vyplývajících z § 58 odst. 1 zákoníku práce a § 60 zákoníku práce. Žalobkyně současně popírá, že by se dopustila hrubého porušení svých povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci při vedení jakéhokoliv porodu. Namítala, že žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově nevymezila jeho důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným, neboť popis důvodu v okamžitém zrušení pracovního poměru je natolik obecný a neurčitý, že není vůbec možné jednoznačně a nezaměnitelně určit, jakého konkrétního porušení svých povinností se měla žalobkyně dopustit, natož aby bylo možné posoudit, zda šlo o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Není vůbec zřejmé v souvislosti, s jakým porodem se měla žalobkyně dopustit údajného mimořádně hrubého porušení svých pracovních povinností, jakým konkrétním jednáním a jaké konkrétní právní předpisy porušila. Žalovaná nijak nespecifikovala datum a čas porodu, pacientku – rodičku, vedoucího lékaře služby, který měl být údajně přivolán, okolnosti průběhu porodu. Dále žalobkyně namítala, že zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem, pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, tj. v období od 11.2.2022 do 11.4.2022, kdy bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně tvrdila, že již od 8.2.2022 byla v dočasné pracovní neschopnosti a objektivně tak od uvedeného data nemohla být a ani nebyla přítomna v práci a tedy se ani nemohla dopustit údajného porušení svých povinností uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru, neboť posledním dnem, kdy k údajnému porušení povinností ze strany žalobkyně teoreticky mohlo dojít, byl den 7.2.2022. Žalobkyně má za to, že subjektivní prekluzivní lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, během které žalovaná mohla přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, marně uplynula. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Předvolání k jednání nařízenému na den 2.11.2022 bylo žalované doručeno dne 19.10.2022 do datové schránky. Podáním ze dne 1.11.2022 se ředitel žalované k nařízenému jednání omluvil ze zdravotních důvodů, odročení nařízeného jednání nežádal, a proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu a ve věci jednal a tuto rozhodl i bez přítomnosti žalované. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 15.3.2022 bylo prokázáno, že žalovaná jako zaměstnavatel okamžitě zrušila pracovní poměr s žalovanou jako zaměstnankyní, která byla na základě pracovní smlouvy zaměstnána jako porodní asistentka a v průběhu pracovní neschopnosti podala výpověď z pracovního poměru. Žalovaná uvedla, že pracovní poměr s žalobkyní je okamžitě zrušen dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu mimořádně hrubého porušení pracovních povinností při vedení porodu, které vedlo k vážnému ohrožení života rodičky a novorozence. Žalovaná měla zcela zásadně porušit povinnosti porodní asistenty spočívající v okamžitém přivolání vedoucího lékaře služby při známkách nedostatku kyslíku u plodu a neodpovědně pokračovala v činnosti, k níž nemá žádné potřebné znalosti, kompetence a schopnosti. Žalobkyně striktně odmítla nezbytné projednání celého případu a svůj nezodpovědný přístup k celému porodu dokončila odchodem do pracovní neschopnosti. Z připojené obálky a doručenky bylo prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne 11.4.2022. Dopisem ze dne 9.5.2022 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyjádřila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za zcela neplatné pro nesplnění zákonných podmínek dle § 58 a § 60 zákoníku práce, současně popírala, že by se dopustila hrubého porušení svých povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci při vedení jakéhokoliv porodu. Žalobkyně vyzvala také žalovanou k neprodlenému písemného odvolání okamžitého zrušení pracovního poměru ve lhůtě 7 kalendářních dnů od doručení výzvy a pro případ, že by nedošlo v uvedené lhůtě k mimosoudnímu řešení věci, upozornila žalovanou na možnost podání návrhu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 72 zákoníku práce. Z připojené datové zprávy bylo prokázáno, že uvedený dopis byl žalované doručen dne 10.5.2022. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně bylo prokázáno, že tato byla neschopna práce od 8.2.2022. Pracovní smlouvou ze dne 9.8.2021 bylo prokázáno, že mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem byl uzavřen pracovní poměr na pozici porodní asistentky od 9.8.2021 na dobu neurčitou. Výpovědí z pracovního poměru ze dne 8.2.2022 bylo prokázáno, že žalobkyně podala žalované výpověď z pracovního poměru dle § 50 odst. 3 zákoníku práce bez uvedení důvodu. Výpověď byla odeslána žalobkyní na adresy žalované, a to [adresa] a [ulice a číslo], [obec] – [část obce] dne 9.2.2022. <i>Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.</i> <i>Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy s o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.</i> <i>Podle § 60 zákoníku práce musí okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.</i> <i>Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.</i> Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně dle pracovní smlouvy ze dne 9.8.2021 na dobu neurčitou pracovala u žalované jako porodní asistentka s místem výkonu práce [adresa]. Žalobkyně ukončila svůj pracovní poměr u žalované výpovědí ze dne 8.2.2022 dle § 50 odst. 3 zákoníku práce, kterou žalované doručila nejpozději dne 14.2.2022 dle podacích lístků i sledování zásilek u České pošty, a tedy výpovědní doba začala běžet dne 1.3.2022 a měla uplynout dne 30.4.2022. Žalobkyně byla od 8.2.2022 v pracovní neschopnosti. Žalovaná zaslala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 15.3.2022, toto bylo žalobkyni doručeno až dne 11.4.2022. Okamžité zrušení pracovního poměru odkazovalo na ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s tím, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru je mimořádně hrubé porušení pracovních povinností žalobkyní při vedení porodu, které vedlo k vážnému ohrožení života rodičky a novorozence, dále zásadní porušení povinností porodní asistenty spočívající v okamžitém přivolání vedoucího lékaře služby při známkách nedostatku kyslíku u plodu a žalobkyně neodpovědně pokračovala v činnosti, k níž neměla žádné potřebné znalosti, kompetence ani schopnosti, a současně bylo uvedeno, že svůj nezodpovědný přístup dokončila odchodem do pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, namítala jeho obecnost a neurčitost, současně popírala jakékoli hrubé porušení pracovních povinností. Soud shledal, že žaloba byla žalobkyní uplatněna u soudu v řádné 2 měsíční lhůtě dle § 72 zákoníku práce, když okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne 11.4.2022 a žalobkyně žalobu k podepsanému soudu doručila dne 27.5.2022. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a proto určil, že okamžité zrušení pracovního poměru doručené žalobkyni dne 11.4.2022 je neplatné. V řízení bylo prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni nesplňuje podmínky dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, když nebylo dáno žalované jako zaměstnankyni do 2 měsíců ode dne, kdy se žalobkyně jako zaměstnavatel dověděla o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobkyně byla již od 8.2.2022 v pracovní neschopnosti, od té doby nebyla v práci přítomna a je tak zřejmé, že k žalovanou tvrzenému mimořádně hrubému porušení pracovních povinnosti by muselo dojít v období před datem 8.2.2022. V daném případě však žalovaná žalobkyni doručila okamžité zrušení pracovního poměru až dne 11.4.2022 (přestože je listina samotná datována dne 15.3.2022) a tedy k porušení povinnosti žalobkyně by muselo dojít v posledních 2 měsících před datem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. v období od 11.2.2022 do 11.4.2022. Žalobkyně však v tomto uvedeném období již byla v pracovní neschopnosti a na pracovišti přítomna nebyla. Soud má tak za to, že okamžité zrušení pracovní povinnosti nebylo žalobkyni dáno v zákonem stanovené lhůtě dle § 58 odst. 1 zákoníku práce. Soud dále uvádí, že ani v případě, že by žalovaná splnila výše uvedenou podmínku a doručila žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru v zákonem stanovené lhůtě, nemohl by soud konstatovat platnost předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť nejsou splněny podmínky dle § 60 zákoníku práce. Soud má za to, že v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru nebyl řádně skutkově vymezen důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, když uvedený důvod byl uveden pouze obecně a neurčitě a není tak zřejmé, s jakým konkrétním porodem žalovaná hrubé porušení pracovních povinností žalobkyní spojuje. Vzhledem ke shora uvedenému pak soud považoval žalobní nárok za důvodný, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za 4 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí právního zastoupení, žalobní návrh, předžalobní výzva, 1x účast při jednání soudu), 4x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), 7 půlhodin za promeškaný čas po 100 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky), cestovné z [obec] do [obec] a zpět při ujetí celkem 239 km vozidlem [registrační značka], průměrnou spotřebou 5,1 l /100 km, ceně pohonných hmot 44,50 Kč a náhradě 4,70 Kč/km, a dále 21 % DPH. Náklady řízení činí celkem 18.414,86 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.