11 C 207/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 33 402 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 3 850 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 552 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 153,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 008,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 21 214,72 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,87 % p.a. z částky 17 709,91 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % p.a. z částky 7 354,81 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částek 33 402 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 29.11.2018 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a hotovostní inkaso ve výši 9 200 Kč. Celkovou částku jistiny a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 700 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23.1.2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 23.1.2020. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 23.1.2020 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 24,87 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 17 709,91 Kč od 24.1.2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 19 500 Kč. Ke dni 1.11.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 29 100 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 709,91 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 060,09 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 330 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1.11.2022. K uzavřené smlouvě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměru jako operátor výrobu u [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 19 700 Kč, její výdaje činí na bydlení 500 Kč měsíčně, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky z úvěrů/půjček 2 200 Kč, další výdaje 200 Kč, tj. výdaje celkem 6 900 Kč, když uvedené bylo sděleno žalovanou a příjmy ověřeny z výplatní pásky. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 7.6.2018 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % p.a. sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 492 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5.12.2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 5.12.2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 5.12.2019 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 21,27 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 7 354,81 Kč od 6.12.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 28 454 Kč. Ke dni 1.11.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 15 892 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 354,81 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 800,19 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 147 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1.11.2022. K uzavřené smlouvě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměru jako operátor u [příjmení] [příjmení], její čistý měsíční příjem činí 15 600 Kč, další příjmy činí 2 400 Kč, její výdaje činí na bydlení 5000 Kč měsíčně, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky z úvěrů/půjček 1 200 Kč, tj. výdaje celkem 11 200 Kč, když uvedené bylo sděleno žalovanou a příjmy ověřeny z výplatní pásky. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatila.

2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení předmětných pohledávek na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 1.11.2022.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7.6.2018, Kartou zákazníka, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 7.6.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 78 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 492 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 38 346 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 20 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 18 346 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá nezaopatřené děti, je vyučena, žije v nájmu s partnerem, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou ve [právnická osoba] [příjmení] s příjmem 15 600 Kč měsíčně, další příjem činí 2 400 Kč, výdaje má na bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, splátky činí 1 200 Kč, použitelný příjem její osoby činí 6 800 Kč. V části„ dokumenty k ověření“ jsou uvedeny výplatní pásky.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29.11.2018, Kartou zákazníka, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 29.11.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 700 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 42 000 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 23 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 19 000 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč, úroku ve výši 4 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč a pojištění 600 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá nezaopatřené děti, je vyučena, žije v nájmu s partnerem, pracuje na hlavní pracovní poměr ve společnosti [právnická osoba] s příjmem 19 700 Kč měsíčně, výdaje má na bydlení 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky činí 2 200 Kč, další výdaje činí 200 Kč, použitelný příjem její osoby činí 12 800 Kč. V části„ dokumenty k ověření“ jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva.

7. Listinou ze dne 24.11.2022 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 byla pohledávka ve výši 44 992 Kč z předmětných smluv postoupena žalující společnosti.

8. Dopisem ze dne 12.1.2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 59 258,65 Kč, a to ve lhůtě do 27.1.2023. <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 3 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 3 850 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru (§ 2390 o.z.). Na základě těchto smluv žalovaná obdržela půjčku ve výši 23 000 Kč dne 29.11.2018 a ve výši 20 000 Kč dne 7.6.2018, které se s poplatky zavázala zaplatit ve pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila.

12. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

13. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila důkazy, které prokazují příjmy žalované, avšak nepředložila žádné listiny prokazující, že by provedla ověření výdajů žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelské úvěry je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté půjčky.

14. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované dne 29.11.2018 částku ve výši 23 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila částku 19 150 Kč (což žalobkyně sama v žalobě uvedla), a proto má žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 3 850 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v uvedené výši vydala. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované dne 7.6.2018 částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila částku 28 454 Kč (což žalobkyně sama v žalobě uvedla), přičemž uhrazená částka je vyšší než částka, kterou žalovaná obdržela. Soud tedy žalobnímu nároku ze smlouvy uzavřené dne 7.6.2018 nevyhověl, stejně tak nepřisvědčil ani zbývající části požadovaného nároku ze smlouvy uzavřené dne 29.11.2018 a rozhodl tak, že tyto nároky s ohledem na shora uvedené jako nedůvodné zamítl. (výrok II.)

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v daném případě byla převážně úspěšná žalovaná, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.