11 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 21.339,26 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.975,27 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.329,54 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 394,36 Kč, s úrokem ve výši 22,9 % p.a. z částky 19.915,27 Kč od 9.9.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 19.915,27 Kč od 9.9.2020 do zaplacení, částku ve výši 363,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 363,99 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.124,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.11.2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21.339,26 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 4.10.2007 uzavřela s žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky komerční banky, a. a Podmínky osobních kreditních karet. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10.000 Kč. Úvěr byl veden na č. účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Dne 5.11.2009 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek ke smlouvě, na jehož základě byl limit kreditní karty navýšen na 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 21,9% p.a., když dne 23.4.2012 došlo ke změně úrokové sazby na výši 22,9% p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční celkovou minimální částkou. Vyčerpanou jistinu úvěru se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný porušil smluvní podmínky a žalobkyně proto dopisem ze dne 19.8.2020 od smlouvy odstoupila. Dnem 3.9.2020 smlouva zanikla a v souladu se s mluvním ujednáním byl žalovaný povinen splatit vyčerpanou jistinu úvěru vč. úroků, cen a poplatků. Ke dni splatnosti 8.9.2020 byla celková dlužná částka ve výši 26.699,17 Kč. Žalobkyně uvedla., že po žalovaném požaduje pohledávku se stávající se z jistiny ve výši 19.915,27 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1.620 Kč, a dále požaduje kapitalizovaný obchodní úrok ke dni 8.9.2020 ve výši 5.329,54 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke stejnému datu ve výši 394,36 Kč a dále od 9.9.2020 obchodní úrok z úvěru ve výši 22,9% p.a. z jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. rovněž z jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani poté, co mu byla dne 17.9.2020 zaslána předžalobní výzva.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Soud měl prokázáno smlouvou o osobní kreditní kartě [číslo] která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 4.10.2007, že účastníci se dohodli na úvěru ve výši 10.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vyčerpanou jistinu úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, když minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč. Vyhlašovaná úroková sazba ke kreditní kartě byla ke dni sjednání úvěru ve výši 21,9% p.a. Dodatkem ke smlouvě ze dne 5.11.2009 se žalobkyně s žalovaným dohodla na navýšení limitu ke kreditní kartě na částku 20.000 Kč.

5. Podle článku V. odst. 7 Podmínek k osobním kreditním kartám (platných ke dni 1.8.2007) nahradí klient na požádání bance veškeré účelně vynaložené náklady, včetně poplatků, vzniklé v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením nebo porušením smlouvy. Podle článku VI. odst. 1 písm. a) citovaných Podmínek se za případ porušení považuje, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy. Dle článku VI. odst. 2 písm. a) je banka oprávněna odstoupit od smlouvy, nastane-li některá ze skutečností uvedených v článku VI. odst. 1.

6. Podle článku V. bod 5.1. písm. a) Podmínek k osobním kreditním kartám (platných ke dni 9.1.2020) se za případ porušení považuje, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy.

7. Soud měl prokázáno výpisem z účtu ke kreditní kartě žalovaného, že ke dni 8.9.2020 činila dlužná částka na jistině 19.915,27 Kč, poplatky úvěru 1.060 Kč, úroky z úvěru 5.329,54 Kč, úroky z prodlení 394,36 Kč, tedy celková výše dluhu představovala částku 26.699,17 Kč. Podle historického výpisu z účtu ke kreditní kartě byl ke dni 8.9.2020 zůstatek půjčky ve výši 19.915,27 Kč.

8. Listinou ze dne 19.8.2020, vč. doručenky, oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k tomu, že došlo k případu porušení tak, jak je definován v článku 6.1 odst. a) Podmínek k osobním kreditním kartám, odstupuje žalobkyně od smlouvy o osobní kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému veden účet ke kreditní kartě.

9. Dopisem ze dne 17.9.2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že tuto má uhradit do 7 dnů od odeslání této výzvy, současně žalovaného upozornila na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. <i>10. S odkazem na ust. § 3028 odst. 3 a § 3077 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. posuzoval soud věc podle zák. č. 513/1991 Sb. a zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31.12.2013.</i> <i>11. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodníku zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu a úvěru.</i> <i>12. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>13. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Podle odst. 2 cit. ust. smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.</i> <i>14. Podle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).</i> <i>15. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 16. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení žalované částky je důvodný. V průběhu řízení byla tvrzení žalobkyně prokázána listinnými důkazy, bylo zjištěno, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného účet ke kreditní kartě, ale protože žalovaný porušil své smluvní povinnosti, odstoupila žalobkyně od smlouvy, oznámila žalovanému povinnost splatit vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Výpisem z účtu ke kreditní kartě měl soud prokázáno, že ke dni 8.9.2020 činil dluh částku 26.699,17 Kč. Tato částka se skládá z jistiny ve výši 19.915,27 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 1.620 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 5.329,54 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 394,36 Kč. Žalovaný zůstatek dluhu žalobkyni nezaplatil poté, co byl vyrozuměn o odstoupení žalobkyně od smlouvy o osobní kreditní kartě, ale ani poté, co mu byla zaslána výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné finanční prostředky nezaplatil, nezbylo žalobkyni nic jiného než se domáhat zaplacení žalované částky soudní cestou. Protože žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze sjednané smlouvy, je s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením povinen žalobkyni zaplatit dlužnou částku, a to včetně kapitalizovaného smluveného úroku i kapitalizovaného úroku z prodlení a rovněž úroku ve výši 22,9 % ročně, tak jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu, bylo mu v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1 nař. vlády č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i úroky z prodlení. (výrok I.)

17. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 2,5 úkonu po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH, a dále soudní poplatek ve výši 854 Kč. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 2.124,50 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.