11 C 277/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12.900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 5.500 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 7.400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 936,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.513,57 Kč, úroku ve výši 23,72 % p.a. z částky 9.934,55 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 9.934,55 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020 a z částky 4.434,55 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 12.900 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 30.9.2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řčádného trvání Smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměny za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10.11.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 13.2.2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10.11.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 10.11.2018 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 11.11.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 4.500 Kč. Ke dni 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 12.900 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč, dlužného poplatku ve výši 2.965,45 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. K uzavřené smlouvě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že má pravidelný příjem financí ze starobního důchodu, její měsíční příjem činí 11.674 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, vyživovací povinnost k další osobě nemá, taktéž nemá půjčku u jiné společnosti. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 18.1.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30.9.2017, Kartou zákazníka, výpisem z účtu žalované u [jméno] [příjmení] [příjmení] za červen až červenec 2017, oznámením o výši starobního a vdovského důchodu, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 30.9.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 30.9.2017. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 300 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 17.400 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 10.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 7.400 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 kč, úroku ve výši 1.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. V bodě 1.2 Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 17.740,42 Kč s příslušenstvím do 7.5.2020. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je vdova, bez vyživovacích povinností, je spoluvlastníkem nemovitosti, pobírá starobní důchod, její celkové měsíční příjmy činí 11.674 Kč, její měsíční výdaje činí 7.000 Kč, tedy použitelný příjem činí 4.674 Kč. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – bankovními výpisy, dokladem o výměře důchodu a občanským průkazem. Z výměru ČSSZ bylo prokázáno, že žalovaná má starobní a vdovský důchod ve výši 11.574 Kč. Výpisem z účtu žalované za červen až červenec 2017 bylo zjištěno, že žalovaná v červnu 2017 obdržela od ČSSZ měsíc 11.674 Kč a 4.303 Kč a v červenci 2017 částku 11.674 Kč a 4.223 Kč.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 29.11.2019. <i>6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>8. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 5.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 5.500 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 2390 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit ve 58 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila.

13. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila důkazy, které prokazují příjmy žalované, avšak nepředložila žádné listiny prokazující, že by provedla ověření výdajů žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192 2017 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté půjčky.

15. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované dne 30.9.2017 částku ve výši 10.000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila částku 4.500 Kč (což žalobkyně sama v žalobě uvedla), a proto má žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 5.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v uvedené výši vydala. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobní nárok žalobkyně ve zbývající části s ohledem na shora uvedené zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobkyně nepřevýšil její úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.