11 C 285/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 29.290 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 12.270 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17.020 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.609,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.662,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 17.116,88 Kč od 7.12.2019 do 14.5.2020 a z částky 4.846,88 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % p.a. z částky 17.116,88 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 29.290 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 9.7.2015 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 11.840 Kč, který představuje úrok za dobu řádného půjčení ve výši 2.240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč. Celkovou částku půjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18.8.2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu neuhradila ničeho. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 18.8.2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 18.8.2016 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 16.000 Kč od 19.8.2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 27.840 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 11.840 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 2.4.2015 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 5.180 Kč, který představuje úrok za dobu řádného půjčení ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12.5.2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 9.7.2015. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 12.5.2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 12.5.2016 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 1.116,88 Kč od 13.5.2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 10.730 Kč. Ke dni 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 1.450 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 1.116,88 Kč, dlužného poplatku ve výši 333,12 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Obě předmětné pohledávky vyplývající z výše uvedené Smluv, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. K uzavřeným smlouvám žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných Smluv o půjčce. Žalovaná byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzují i předmětné Smlouvy, ve kterých je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny Smlouvy o půjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatila.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 13.1.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 2.4.2015, Smluvními podmínkami, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 2.4.2015 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 7.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 2.4.2015. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 210 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 12.180 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 7.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 5.180 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, úroku ve výši 980 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 1 2 Podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, má 2 nezletilé děti, její příjem ve výši 21.892 Kč se skládá z rodičovského příspěvku 3.800 Kč měsíčně, příspěvku na živobytí 1.133 Kč měsíčně, příspěvku na bydlení 7.049 Kč měsíčně, přídavků 1.110 Kč měsíčně a výživného ve výši 5.000 Kč měsíčně, její výdaje činí 18.400 Kč měsíčně (nájem 7.500 Kč + inkaso 2.500 Kč, výdaje domácnosti 8.000 Kč, telefon 400 Kč), tedy použitelný příjem činí 3.492 Kč. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – nájemní smlouvou, výměrem státní podpory, výpisem z účtu a občanským průkazem.

5. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 9.7.2015, Smluvními podmínkami, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 9.7.2015 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 16.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 9.7.2015. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 27.840 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 16.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 11.840 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.200 Kč, úroku ve výši 2.240 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 1 2 Podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, má 2 nezletilé děti, její příjem ve výši 19.368 Kč se skládá z rodičovského příspěvku 3.800 Kč měsíčně, příspěvku na bydlení 8.958 Kč měsíčně, přídavků 1.110 Kč měsíčně a výživného ve výši 5.000 Kč měsíčně, její výdaje činí 16.540 Kč měsíčně (nájem + inkaso 7.500 Kč, výdaje domácnosti 8.000 Kč, telefon 200 Kč, půjčka [příjmení] [jméno] 840 Kč), tedy použitelný příjem činí 2.828 Kč. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – nájemní smlouvou, výměrem státní podpory a občanským průkazem.

6. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 49.873,26 Kč s příslušenstvím do 14.5.2020.

7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 6.12.2019. <i>8. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 12.270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 12.270 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření shora uvedených smluv o půjčce (§ 2390 o.z.), na základě těchto smluv žalovaná obdržela půjčku ve výši 16.000 Kč a 7.000 Kč, které se s poplatky zavázala zaplatit ve 58 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnila.

16. Soud zde uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o půjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o půjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, půjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o půjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním půjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o půjčce je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

17. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých půjček.

19. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované dne 2.4.2015 částku ve výši 7.000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila částku 10.730 Kč, a dne 9.7.2015 poskytla žalované částku ve výši 16.000 Kč, na kterou žalovaná do současné doby neuhradil ničeho, a proto má žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 12.270 Kč (zbývající jistina 16.000 Kč mínus přeplatek 3.730 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 15.5.2020 tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v uvedené výši vydala. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobní nárok žalobkyně ve zbývající části s ohledem na shora uvedené zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobkyně nepřevýšil její úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.