11 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 16.241 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.434 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 7.434 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.807 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.494,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.971,18 Kč, úrokem ve výši 28 % p.a. z částky 8.840,28 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 8.840,28 Kč od 21.1.2020 do 30.4.2020 a z částky 1.406,28 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.11.2020 domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 16.241 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 3.12.2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 8.807 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % p.a. sjednanou na straně 2 Smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.620 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 4.463 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27.1.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27.1.2018. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s čl. 16 Smlouvy, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.840,28 Kč od 28.1.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila 2.566 Kč. Ke dni 20.1.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 24.441 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.840,28 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7.400,72 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 4.971,18 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 1.494,50 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. K uzavřené smlouvě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že:„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud shledal, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprokázal splnění povinnosti na ni kladené shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, má žalobkyně za to, že nesplnění této povinnosti nemůže vést k absolutní neplatnosti Smlouvy.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 22.2.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení předpokládal, žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 3.12.2016, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Zákaznickou kartou, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 3.12.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 3.12.2016. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, když první týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, celkem částku 18.807 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 8.807 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.724 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.620 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 4.463 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 18 Smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 28 % p.a. V čl. 18 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaná v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácela. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 23.558,17 Kč s příslušenstvím do 30.4.2020. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má vlastní bydlení, má pracovní smlouvu jako servírka s příjmem 10.000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje má ve výši 4.000 Kč – bez bližší specifikace. Osobní údaje žalované byly ověřeny z občanského průkazu, dohody o provedení práce, pracovní smlouvy.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 20.1.2020. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 7.434 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 7.434 Kč od 1.5.2020 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 3.12.2016 a již 9.1.2017 po datu 1.11.2017 žalovaná nebyla schopna úvěrové splátky hradit ve sjednané výši, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně dále nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované, která měla pouze jediný příjem ve výši 10.000 Kč, jí uváděné výdaje ve výši 4.000 Kč nebyly ani specifikovány, natož ověřeny. Po odpočtu výdajů v částce 4.000 Kč a dalších výdajů na poskytnutou zápůjčku ve výši 1.256 Kč měsíčně (4 x splátka 314 Kč) žalované k nakládání zůstal použitelný příjem ve výši 4.744 Kč, který by pro poskytnutí zápůjčky postačoval, avšak při zohlednění běžných nákladů spojených s bydlením a domácností, považuje soud takové zjištění úvěruschopnosti za nedostačující a neodpovídající skutečnému stavu.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

16. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobkyně žalované ve výši 10.000 Kč, přichází pouze nárok žalobkyně (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl., a to ve výši 7.434 Kč, neboť žalovaná dle tvrzení žalobkyně i tabulky umoření uhradila ke dni postoupení pohledávky částku 2.566 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná na jistinu dluží toliko 7.434 Kč, a proto žalobkyni přiznal žalobou požadovaný nárok pouze co do částky 7.434 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1.5.2020 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by bezdůvodné obohacení vydala. Soud pak ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobkyně nepřevýšil její úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.