11 C 367/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa adresa pro doručení ulice a číslo, PSČ obec - část obce c) celé jméno žalobce, narozený dne datum, bytem adresa žalobce a žalobce d) celé jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni obecným zmocněncem příjmení jméno jméno bytem adresa doručovací adresa: adresa všichni zastoupeni obecným zmocněncem jméno celé jméno žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o bezdůvodné obohacení

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky 3.234.000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši 78.262,80 Kč k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. Žalobci se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 29.11.2019, ve znění jejího doplnění, domáhali po žalované zaplacení částky 3.234.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za trvalé a dlouhodobé užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu za období od 29.11.2016 do 29.11.2019. V odůvodnění uvedli, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, a to pozemkové p.č. st. anonymizováno, pozemkové p. číslo pozemkové p. číslo žalovaná trvale a dlouhodobě jejich nemovitosti užívá bez právního důvodu, má na nich umístěny nemovitosti se svou kanalizační technologií a na úkor žalobců má hospodářský i finanční prospěch. Žalobci namítají, že žalovaná po celou dobu neoprávněného užívání jejich nemovitostí neuzavřela s žalobci žádnou nájemní smlouvu, za užívání nic nehradila ani nehradí, ačkoli žalobci písemně žádali o náhradu za užívání předmětných pozemků, a to 500 Kč za m2, avšak toto žalovaná odmítla. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že považuje za nesporné podílové spoluvlastnictví žalobců na shora uvedených nemovitostech a také že žalovaná je vlastníkem budovy bez čp./č. ev., stavby občanského vybavení, která stojí na pozemku parc. č. st. anonymizováno v k.ú. a obci obec. Žalovaná předmětný objekt ve svém vlastnictví užívá v rámci své podnikatelské činnosti jako vodohospodářské dílo„ anonymizováno obec, obec, obec“, objekt byl vybudován na základě stavebního povolení a dle rozhodnutí Okresního národního výboru v obec, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, č.j. Vod1404/88 Si ze dne 29.9.1988 bylo v části B povoleno„ zřízení vodohospodářského díla podle ust. § 9 zák. č. 138/73 Sb. zákon o vodách, a to:„ anonymizováno obec, obec, obec“. Následně dne 29.12.1998 bylo vydáno rozhodnutí o povolení k trvalému užívání vodohospodářského díla„ anonymizováno obec, obec, obec“. Žalovaná má tak za to, že se jedná o stavbu oprávněnou. Žalovaná se v minulosti opakovaně snažila projednat a smluvně vyřešit s vlastníky předmětných pozemků vztah k těmto pozemkům, avšak situace vyřešena nebyla, neboť představy žalobců nereflektují ceny v místě a čase obvyklé. Žalovaná nemá žádný zájem na nájmu pozemků o rozloze 10.790 m2, které jsou pro žalovanou zcela nevyužitelné a svou rozlohou několikanásobně převyšují plochu umístěného vodního díla a související přístupové cesty k němu. Žalovaná dále uvedla, že má za to, že žalobci se mohli domáhat pouze jednorázové náhrady za užívání pozemku zatíženého vodním dílem. Dle ustanovení § 59a a násl. zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon, je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1.1.2002 a jeho užívání a dále umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl. V daném případě se jedná o zákonné omezení vlastníka pozemku v podobě tzv.„ zákonného věcného břemene“ ve prospěch vlastníků vodních děl vybudovaných před 1.1.2002. Žalovaná dále uvedla, že podaná žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je celým svým rozsahem nedůvodná, neboť žalobci byli oprávněni domáhat se nejvýše jednorázové náhrady za užívání pozemku zatíženého vodním dílem, přičemž k dohodě mezi vlastníky pozemků a vlastníky vodních děl mohlo dojít do 31.12.2015 dle zák. č. 303/2013 Sb., příslušnost soudu k rozhodnutí o výši specifikované jednorázové náhrady byla pouze od 2.1.2016 do 1.1.2019 a po tomto období je nárok již promlčený. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení proti případnému nároku na jednorázovou náhradu. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že si žalobci byli vědomi promlčení svého nároku, a to nejpozději z vyjádření žalované podaného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. spisová značka, jež byla pravomocně skončena dne 16.10.2019. Podáním ze dne 22.9.2020 žalobci uvedli, že nikdy nenapadali neoprávněnost vybudovaného vodohospodářského díla, namítali však, že žalovaná smluvně nevyřešila vztah k předmětným pozemkům, po celou dobu blokovala rozumnou dohodu a užívala pozemkové parcely bez poskytnutí náhrady za jejich užívání. Dále uvedli, že žalovaná užívá i pozemek parc. číslo kde má umístěny potrubní systémy souvisejícími přímo s objektem čistírny odpadních vod, přičemž vodní zákon nezakazuje ani nevylučuje uzavření nájemní smlouvy. Svůj nárok za promlčený nepovažují, neboť by fakticky došlo k tomu, že žalovaná nebude muset hradit za užívání pozemků ani do budoucna ničeho. Žalobci tak namítají, že vznesená námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy, neboť nedošlo v přechozím období minimálně od r. 1989 k žádným vstřícným krokům ze strany žalované směřujícím k uzavření nájemní smlouvy. Při jednání soudu dne 16.12.2020 žalobci namítali, že žalovaná užívala jejich pozemky, aniž by je upozornila, že tam je zákonné věcné břemeno, a toto jednání žalované se jeví jako nekorektní a v rozporu s dobrými mravy. Při jednání soudu dne 16.12.2020 žalovaná uvedla, že z katastrální mapy je zřejmé, že čistička odpadních vod je na stavební parcele číslo v jejím sousedství na pozemku parc. číslo bylo umístěno technologické zařízení k čističce odpadních vod, k této pak vedou v zemi zabudovaná potrubí od územní celek, obec a anonymizována dvě slova, žalovaná nikdy neužívala část pozemku číslo o rozloze 9.064 m2, kde je pole a jsou tam náletové dřeviny. K tomu žalobci namítali, že čistička nemůže fungovat bez potrubí a pokud žalovaná neví, kudy potrubí vede, měla by žalobcům vydat bezdůvodné obohacení z celého pozemku. Mezi účastníky řízení je nesporné, že předmětné vodní dílo bylo zbudováno před 1.1.2002, mezi účastníky nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva ani nedošlo k žádnému jednorázovému vypořádání. Sporné zůstalo, zda mají žalobci nárok na žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení či z titulu jednorázové náhrady či nikoli. Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemkové parc. č. st. anonymizováno, parc. číslo zapsaných na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, a žalovaná je vlastníkem stavby bez čp./č.e. – občanská vybavenost na parc. č. st. anonymizováno, zapsané na LV. číslo pro obec a k.ú. obec u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice. Korespondencí mezi účastníky řízení ze září a října 2019 bylo zjištěno, že žalobci vyzývali žalovanou k úhradě 500 Kč za m2 /rok i zpětně jako náhradu za užívání předmětných pozemků, neboť žalovaná jejich pozemky dlouhodobě užívá. Žalovaná žalobcům sdělila, že jejich návrh není schopna akceptovat. Dopisem ze dne 1.7.2020, jehož součástí byl návrh nájemní smlouvy ze dne 1.7.2020, požadovali žalobci po žalované akceptaci jejich návrhu a vyřešení předmětné věci. Připojená nájemní smlouva obsahuje návrh žalobců na sjednání nájmu předmětných pozemků na dobu neurčitou od 1.8.2020 s ročním nájemným ve výši 100 Kč za m2, tato je podepsána pouze žalobci jako pronajímateli. Dopisem ze dne 3.8.2020 žalovaná sdělila žalobcům, že předložený návrh nájemní smlouvy neuzavře, když opětovně upozornila na skutečnost, že nemá zájem na nájmu pozemků o rozloze 10.790 m2, které jsou pro ní zcela nevyužitelné, současně upozornila žalobce, že domáhat se vydání bezdůvodného obohacení v nově vedeném řízení není na místě, neboť ve prospěch žalované jako vlastníka vodního díla vybudovaného před 1.1.2002 je zákonem zakotveno tzv. zákonné věcné břemeno, a vyplacení jakékoli náhrady by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře. Dopisem ze dne 4.1.2005 žalovaná sdělovala jméno a jméno příjmení, že jejich návrh nájemní smlouvy na pronájem pozemků, kde je situována čistička odpadních vod vrací, neboť je nejprve nutné vyřešit otázku vlastnických práv k předmětné stavbě. Připojený návrh nájemní smlouvy mezi jméno a jméno příjmení a společností právnická osoba bez data byl podepsán pouze jméno a jméno příjmení. Z rozhodnutí Okresního národního výboru ze dne 29.9.1988, rozhodnutím Okresního úřadu v obec ze dne 29.12.1998, rozhodnutí stát. instituce ze dne 1.2.2010 a 2.1.2015 bylo prokázáno, že bylo na základě stavebního povolení povoleno zřízení vodohospodářského díla„ anonymizováno obec, obec, obec“, následně bylo rozhodnuto o povolení k trvalému užívání tohoto vodohospodářského díla a také bylo povoleno vypouštění odpadních vod do vod povrchových z anonymizováno obec. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 59a zák. č. 254/2001 Sb., vodního zákona (dále jen vodní zákon) vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Podle § 60 odst. 1 vodního zákona vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem jsou povinni po předchozím projednání s nimi umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl. Podle přechodného ustanovení obsaženého v č. LV zákona č. 303/2013 Sb., týkající se změny vodního zákona (účinného od 1.1.2014), nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující. Mezi účastníky řízení bylo nesporné podílové spoluvlastnictví žalobců na předmětných nemovitostech a také, že vlastníkem budovy bez čp./č.ev., stavby občanského vybavení stojící na pozemku parc. č. st. anonymizováno v k.ú. a obci obec je žalovaná, dále že předmětné vodní dílo (anonymizováno obec, obec, obec) ve vlastnictví žalované bylo zbudováno před datem 1.1.2002, což je prokazováno shodnými tvrzením účastníků i rozhodnutími Okresního národního výboru, Okresního úřadu v obec i stát. instituce a výpisem z katastru nemovitostí. Účastníci považovali za nesporné i tu skutečnost, že mezi nimi ani jejich předchůdci nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva ani nedošlo k žádnému jednorázovému vypořádání za užívání předmětných nemovitostí, což je potvrzováno i korespondencí mezi předchůdci žalobců a žalovanou a také korespondencí mezi účastníky řízení. Žalobci navrhovali žalované v průběhu let uzavření nájemní smlouvy za jimi stanovenou cenu, avšak žalovaná s takto stanovenou cenou ani s nájmem celého pozemku ve vlastnictví žalobců nesouhlasila, když soustavně tvrdila, že nikdy neužívala část pozemku číslo o rozloze 9.064 m2. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení vůči požadovanému nároku ze strany žalované. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení považuje soud vznesenou námitku promlčení za důvodnou. V daném případě je třeba postupovat dle speciální úpravy uvedené ve vodním zákoně, přičemž není na místě postupovat dle obecné úpravy uvedené v občanském zákoníku. Specielní úprava vodního zákona jednoznačně stanovila, že vlastníci pozemků, na nichž je umístěno vodní dílo, nebo vlastníci vodního díla mají právo domáhat se soudního rozhodnutí o výši náhrady do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 303/2013 Sb., pokud nedojde k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a vodního zákona. Zákon č. 303/2013 Sb. nabyl účinnosti dne 1.1.2014, a tedy v daném případě od tohoto data žalobcům běžela lhůta 24 měsíců pro uzavření dohody o jednorázové náhradě za užívání jejich pozemků vodním dílem žalované. Teprve od uplynutí lhůty určené pro vyřešení nároku na náhradu ve formě dohody mezi účastníky, byl příslušný rozhodovat o výši náhrady soud na návrh některé ze stran, tj. od 2.1.2016. Žalobci předmětnou žalobu na vydání bezdůvodného obohacení podali ke zdejšímu soudu dne 29.11.2019. S ohledem na uvedené má soud za to, že nárok žalobců na jednorázovou náhradu je promlčen v obecné tříleté promlčecí době dle § 629 o.z. a lhůta k uplatnění tohoto nároku u soudu tak uplynula dnem 2.1.2019, když nelze s ohledem na specielní úpravu nároku na jednorázovou náhradu ve vodním zákoně postupovat dle promlčecích lhůt týkajících se vydání bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku. Soud má tak za to, že předmětná žaloba na vydání bezdůvodného obohacení není důvodná, nelze přiznat ani nárok na jednorázovou náhradu za užívání nemovitostí žalobců, neboť obecná tříletá promlčecí doba uplynula a vznesená námitka promlčení žalovanou byla soudem shledána důvodnou. Předmětná žaloba tak byla podána opožděně, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci požadované bezdůvodné obohacení uplatnili dle obecných ustanovení občanského zákoníku, avšak tato obecná ustanovení nelze použít s ohledem na specielní úpravu takového nároku ve vodním zákoně. Soud také nepřisvědčil žalobcům, že by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobci i jejich právní předchůdci si byli dlouhodobě vědomi, že na části jejich pozemku je předmětné vodní dílo ve vlastnictví žalované zbudované před 1.1.2002, s žalovanou sice opakovaně v průběhu let jednali o vyřešení dané situace či případném uzavření nájemní smlouvy, avšak vzhledem k dlouhodobému odmítání uzavření navrhovaných nájemních smluv žalovanou, bylo pouze na žalobcích, zda své nároky uplatní soudní cestou včas. Navíc dle shodných tvrzení účastníků si žalobci museli být uvedených skutečností vědomi i v době podané žaloby o vyklizení předmětných pozemků vedené pod sp. zn. spisová značka, která byla zastavena z důvodu zpětzvetí žalobců. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 21.260 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení činí 78.262,80 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.