11 C 416/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tj. vozidla BMW 530 D, reg. zn. SPZ, černé barvy, VIN VIN kód, žalobci, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 43 437 Kč k rukám právního zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5.12.2022 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tj. vozidla BMW 530 D, reg. zn. SPZ, černé barvy, VIN: VIN kód, žalobci. V odůvodnění uvedl, že dne 1.8.2022 byl jako poškozený v trestním řízení vedeném vůči jméno FO vyrozuměn usnesením policejního orgánu č.j. KRPE-Anonymizováno o tom, že předmětný osobní automobil se vrací žalovanému, neboť vozidlo již není pro účely trestního řízení třeba. Žalobce proti tomuto usnesení podal stížnost, neboť je vlastníkem vozidla a žádal, aby vozidlo bylo vydáno jemu. Z důvodu uplatnění práva více osob vůči předmětnému autu bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo vozidlo uloženo jako předmět úschovy do úschovy u Okresního soudu v adresa. Dopisem ze dne 7.11.2022 vyzval žalobce žalovaného k udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci, žalovaný s tím však nesouhlasil. Žalobce již před policejním orgánem namítal, že pokud je žalovaný uváděn jako majitel vozidla (předmětu úschovy), není takové označení správné, neboť evidence motorových vozidel není veřejným seznamem a nelze z ní bez dalšího usuzovat na vlastnictví předmětného vozidla. Vlastnictví k motorovému vozidlu nepřechází v případě úplatného převodu okamžikem zápisu v této evidenci, ale účinností kupní smlouvy. Uvedl, že se domluvil s jméno FO na pomoci při koupi předmětu úschovy od německého majitele a skutečně na základě kupní smlouvy předmět úschovy od německého majitele zakoupil za částku 7 400 euro a pan jméno FO měl následně zajistit drobné opravy na vozidle a přihlášení vozidla v České republice v evidenci motorových vozidel na jeho osobu. jméno FO však jednal nezákonně a vozidlo učinil předmětem propadné zástavy, přičemž nikdy nedisponoval platným nabývacím titulem, a proto vozidlo nemohl ani platně učinit předmětem propadné zástavy. Žalovaný se brání tím, že vozidlo postupně nabyl od osob, které stejně jako on byly v dobré víře v oprávnění pana jméno FO převést vlastnické právo k předmětu úschovy. Žalobce považuje tvrzení o dobré víře dalších zúčastněných osob za bezpředmětné, minimálně ve vztahu k jméno FO, který jako provozovatel zastavárny musí zjišťovat, zda osoba, od které přijímá věc do zástavy je způsobilá s věcí nakládat. jméno FO v době, kdy mělo vlastnické právo k vozidlu přejít na pana jméno FO, nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a tedy se vlastníkem nestal ani pan jméno FO. Je pravdou, že v určité omezené míře je chráněna dobrá víra třetích osob, pokud kupují movité věci neevidované ve veřejném seznamu, nic méně pro nákup movitých věcí v zastavárně je stanovena výjimka v ustanovení § 1110 o.z. Žalobce dále uvedl, že pokud mu svědčí vlastnické právo, nemůže jej pozbýt jen proto, že v mezidobí byly provedeny další převody. Žalobce je stále vlastníkem vozidla a má právo na to, aby mu bylo vozidlo vydáno, neboť pan jméno FO, který vozidlo kupoval od zastavárníka jméno FO, se vlastníkem předmětného vozidla vůbec nestal, protože nevzniklo vlastnické právo jméno FO, nemohlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu vzniknout ani žalovanému, když pro převod mezi nimi neexistuje v soukromém právu žádná zákonná výjimka, která by nabytí vlastnického práva panu jméno FO od neoprávněné osoby umožňovala. Dále uvedl, že pokud měl žalobce právo na vydání vozidla po panu jméno FO dle § 1110 o.z., svědčí toto právo i vůči jeho právnímu nástupci, tj. žalovanému, a další učiněný převod vlastnické právo žalobce neoslabuje. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný i pan jméno FO se mohou případné náhrady škody domáhat po provozovateli zastavárny. Žalovaný uvedl, že má za to, že je vlastníkem vozidla, neboť vozidlo nenabyl přímo od zastavárníka, ale od pana jméno FO, a proto je nutné aplikovat ustanovení § 1110 o.z., avšak s tímto názorem žalobce nesouhlasí, když žalovaný se tak stal toliko poctivým držitelem. Žalovaný je tak povinen věc vydat žalobci. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je vlastníkem předmětného osobního automobilu, neboť jej řádně nabyl na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel jako kupující s prodávajícím jméno FO dne 20.11.2021. Žalovaný byl při nákupu vozidla v dobré víře o tom, že prodávající je vlastníkem vozidla a je tak oprávněn na kupujícího vlastnické právo převést. V době uzavření kupní smlouvy nebyly žalovanému známy žádné okolnosti, které by mohly, byť jen naznačovat, že prodávající není vlastníkem vozidla. Žalobce ani pana jméno FO žalovaný neznal a nemohl tak nic vědět o okolnostech, za kterých mělo být vozidlo odňato z dispozice žalobce. O těchto skutečnostech se dozvěděl až poté, co mu policie vozidlo dne 24.6.2022 odňala. Žalovaný vozidlo zakoupil pro svého syna, vozidlo nejen užíval, ale také opravil a zhodnotil. Namítal, že ustanovení § 1110 o.z. vůči němu není aplikovatelné, neboť vozidlo získal od pana jméno FO jako nepodnikající fyzické osoby, když uvedené ustanovení ukládá povinnost vydat věc vlastníkovi tomu, kdo jí získal v dobré víře za úplatu od podnikatele, který při podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje s takovými věcmi. Žalovaný však vozidlo nezískal od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, ale pan jméno FO vozidlo koupil dle kupní smlouvy ze dne 17.11.2021 od jméno FO, který se zabývá zastavárenskou činností a maloobchodem s použitým zbožím. Dle § 1109 písm. b) o.z. se vlastníkem věci stane ten, kdo věc získal, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Pokud pan jméno FO vozidlo nabyl od zastavárníka pana jméno FO, tak se stal vlastníkem vozidla a byl oprávněn jej dále převést žalovanému. Dále uvedl, že žalobce se nevyjádřil, proč nepožadoval vydání vozidla již po panu jméno FO nebo panu jméno FO, když svým nekonáním tak výrazně přispěl ke vzniklé situaci. Z obsahu trestního spisu vedeného proti obviněnému jméno FO vyplývá, že žalobce zakoupil předmětné vozidlo ve Spolkové republice Německo dne 28.9.2021, s obviněným jméno FO jej přivezli do České republiky a vozidlo si v držení ponechal jméno FO. Žalobce dle svého vyjádření viděl vozidlo naposledy 4.11.2021, přičemž na konci měsíce listopadu 2021 mu měl jméno FO sdělit, že vozidlo nemá, protože mu ho někdo měl ukrást ze dvora. Žalobce pak dle vyjádření u policie měl jméno FO sdělit, aby věc řešil přes policii, ale ten mu sdělil, že přes policii auto nemá šanci sehnat. Sám žalobce policii uvedl, že vše přes policii řešit chtěl, ale protože kamarádi nebo známí mají u jméno FO na opravě auta, neřešil to, aby o ně nepřišli, nechával se tak natahovat i od dalších osob, což trvalo až do dubna 2022, kdy přes VIN kód vozidla zjistil, že vozidlo má jiného majitele, a proto věc oznámil na policii. Žalovaný má tak za to, že již v průběhu listopadu 2021 žalobce zjistil, že jméno FO vozidlo nemá, věc na policii neoznámil a půl roku neučinil nic, co by mohlo zabránit dalšímu převodu vozidla. Žalobce se pak do uváděného trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 314 200 Kč. Žalovaný vozidlo zakoupil pro syna, zaplatil za něj kupní cenu, řádně ho přihlásil, svým nákladem opravil a zhodnotil a po dobu více než půl roku vozidlo užíval. Žalobce tak svým jednáním, resp. popsaným nekonáním, porušil minimálně obecnou prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 o.z. Žalovaný současně namítal, že požadavek žalobce na vydání vozidla z úschovy je vůči žalovanému jednáním proti dobrým mravům, které nemůže požívat právní ochrany. Podáním ze dne 15.3.2023 žalovaný doplnil, že pan jméno FO, od něhož vozidlo nabyl, vozidlo zakoupil od pana jméno FO, který se sice zabývá zastavárenskou činností, avšak z kupní smlouvy ze dne 17.11.2021 nevyplývá, že by pan jméno FO vozidlo od pana jméno FO zakoupil při výkonu podnikatelské činnosti pana jméno FO, když v kupní smlouvě nejsou u prodávajícího uvedeny žádné údaje týkající se podnikatelské činnosti jmenovaného a pan jméno FO tak vozidlo od pana jméno FO zakoupil jako od fyzické osoby, tudíž nemohou být naplněny podmínky § 1110 o.z. I pokud by pan jméno FO vozidlo nabyl od pana jméno FO jako podnikatele, nabyl by vlastnictví k vozidlu dle § 1109 písm. b) o.z. a byl by oprávněn vozidlo převést dále žalovanému, a pokud by jej koupil od pana jméno FO jako fyzické osoby, nemohli by být splněny podmínky § 1110 o.z. Při jednání soudu dne 12.7.2023 právní zástupkyně žalobce uvedla, že nesouhlasí s tím, že by uplatněný nárok měl být v rozporu s dobrými mravy, když žalobce nesleduje poškození žalovaného, za vzniklou situaci má zodpovědnost pan jméno FO a žalobce nemohl žádat vydání vozidla po panu jméno FO a panu jméno FO, neboť nevěděl, že vozidlo mají a neměl o nich žádné údaje. K uplatněnému nároku na náhradu škody v rámci trestního řízení uvedla, že takový nárok by v trestním řízení nemohl být přiznán. Současně namítala, že na daný případ nelze aplikovat § 2900 o.z., neboť se daný spor netýká náhrady škody a nabytí vlastnictví jméno FO od pana jméno FO pak nebylo v rámci jeho podnikatelské činnosti, a není tak naplněna zákonná podmínka nabytí od nevlastníka, když dle obecné zásady nikdo nemůže převést více práv než má sám. Dále uvedla, že samotné neuvedení IČ ve smlouvě mezi panem jméno FO a panem jméno FO neznamená, že nedošlo k převodu vozidla v rámci podnikatelské činnosti pana jméno FO. Podáním ze dne 25.7.2023 žalobce uvedl, že pan jméno FO v rámci trestního řízení uvedl, že vozidlo zakoupil do zastavárny v rámci své podnikatelské činnosti a takto vozidlo panu jméno FO prodal. Pokud pan jméno FO získal vozidlo do držby v rámci své podnikatelské činnosti, tak že jej učinil s panem jméno FO propadnou zástavou, tak jeho tvrzení, že vozidlo následně prodával mimo svou podnikatelkou činnost je těžko uvěřitelné, přičemž původ vozidla by musel jméno FO zamlčet, což se nestalo, neboť ten dobře věděl, že vozidlo kupuje ze zastavárny. jméno FO současně před orgány činnými v trestním řízení uvedl, že jako podnikatel, který běžně nabízí použitá vozidla k prodeji, měl předmětné vozidlo k dispozici v provozovně, kam si pro něj žalovaný také přijel. Žalovaný k jméno FO přijel s tím, že si vybere na místě v provozovně jméno FO z více vozidel, přičemž toto žalovaný sám potvrdil uvedením, že vozidlo kupoval od „nějakého autoservisu v Anonymizováno“. Ze shora uvedených důvodů, pak je vůči žalovanému i panu jméno FO ustanovení § 1110 o.z. plně aplikovatelné, neboť oba postupně vozidlo zakoupili vždy od podnikatele v rámci jeho podnikatelské činnosti. Současně žalobce uvedl, že i v případě nepoužití § 1110 o.z. by soud měl přisvědčit žalobci, když by vůbec nebyly splněny předpoklady pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného a dobrá víra osob v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést je zcela nerozhodná, neboť sama dobrá víra v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo k movité věci neevidované ve veřejném seznamu, tedy podle zákona o převod vlastnictví, nestačí. Žalobce se současně ohradil proti tvrzení žalovaného, že by svůj nárok uplatňoval v rozporu s dobrými mravy, když je třeba uzavřít, že ani jedna z osob, na kterou mělo být vlastnické právo k vozidlu postupně předáváno, nebyla v dobré víře a ani být nemohla, když všechny tyto osoby měly k dispozici pouze německé doklady k vozidlu s uvedením žalobce jako vlastníka a pouze jeden klíč k vozidlu. Podáním ze dne 4.8.2023 žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce o tom, že v době koupě předmětného vozidla od prodávajícího jméno FO nebyl v dobré víře, že prodávající je jako vlastník vozidla oprávněn převést na žalovaného vlastnické právo k němu. Namítal, že současná tvrzení žalobce jsou v příkrém rozporu s předchozími tvrzeními obsaženými v žalobě i předchozí korespondencí, když doposud žalobce dobrou víru žalovaného nezpochybňoval, naopak sám tvrdil, že žalovaný v dobré víře byl, a proto by měl být poctivým držitelem. Dále namítal, že v žádném z dokladů k vozidlu, které žalovaný obdržel od prodávajícího jméno FO, nebylo uvedeno jméno žalobce, jeho jméno nebylo uvedeno ani v německém technickém průkazu, tam jako poslední vlastník vozidla byla uvedena paní jméno FO. Dále uvedl, že žádost o registraci vozidla podal u Magistrátu města Chomutova, jeho přílohami byly německý technický průkaz, kupní smlouva, dle které vozidlo nabyl a protokol o technické kontrole. V daném případě se jednalo o dovoz vozidla ze zahraničí, jeho první registraci v České republice, a proto nebyl ani žádný jiný dokument k přepisu vozidla potřeba. Žalovaný odmítá, že by podával žádost o registraci v součinnosti s jméno FO, že by obdržel a použil jakoukoli plnou moc, neboť pana jméno FO neznal, nikdy ho ani neviděl, žádnou plnou moc od jméno FO ani od kohokoliv jiného neobdržel. jméno FO žalovanému před koupí vozidla sdělil, že se jedná o dovoz vozidla ze Spolkové republiky Německo a nabídl mu, že u vozidla udělá dovozovou technickou kontrolu. Není nic podivného ani na tom, že od prodávajícího jméno FO obdržel pouze 1 klíč od vozidla, neboť vozidlo bylo staré 15 let a žalovaný nebyl jeho prvním majitelem. Žalovaný neměl žádné německé převozní značky, ani takové na vozidle nikdy neviděl, při zakoupení vozidla mu pan jméno FO nabídl zapůjčení českých převozních značek. Žalovaný k vozidlu obdržel i dokumentaci v podobě návodu k použití vozidla a servisní knížku. Mezi účastníky je nesporné, že předmětné vozidlo bylo dne 24.6.2022 odňato žalovanému Policií ČR jako věci, která může sloužit pro důkazní účely, Policie ČR usnesením ze dne 29.7.2022 č.j. Anonymizováno vrátila předmětné vozidlo žalovanému, ke stížnosti žalobce však usnesením ze dne 14.9.2022 uložila předmětné vozidlo do úschovy k Okresnímu soudu v adresa, následně usnesením náměstkyně Okresního státního zastupitelství adresa ze dne 5.10.2022 byla zamítnuta stížnost žalovaného proti usnesení o uložení předmětného vozidla do úschovy. Žalobce dne 7.11.2022 vyzval žalovaného o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy jeho osobě, sdělením ze dne 21.11.2022 žalovaný s vydáním předmětu úschovy žalobci nesouhlasil a současně vyzval žalobce k udělení souhlasu vydání vozidla jeho osobě, s tím pak nesouhlasil žalobce. Mezi účastníky zůstalo sporné, kdo je vlastníkem předmětného vozidla a zda je žalovaný povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy či nikoli. Protokolem o odnětí věci ze dne 24.6.2022 č.j. Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovanému bylo odňato předmětné vozidlo společně s klíči od vozidla, osvědčením o registraci k vozidlu, velkým technickým průkazem, SRN technickým průkazem jako věcí, které mohou sloužit pro důkazní účely. Usnesením Policie ČR ze dne 29.7.2022 č.j. KRPE-36770-50/TČ-2022-170671 bylo prokázáno, že žalovanému se vrací vozidlo zn. BMW 530 D, reg. zn. SPZ, černé barvy, VIN: VIN kód, osvědčení o registraci vozidla část II. (velký technický průkaz) č. Anonymizováno, osvědčení o registraci vozidla část I. (malý technický průkaz) č. UBD Anonymizováno, německý technický průkaz č. FP Anonymizováno a 1 ks klíče od vozidla s tím, že předmětné vozidlo již není třeba k dalšímu řízení. V odůvodnění pak policejní orgán uvedl, že předmětné vozidlo bylo dne 24.6.2022 odňato jeho majiteli jméno FO. K věci podali vysvětlení Jméno zainteresované osoby 1/0, na kterého je vozidlo evidováno jako vlastníka a dále jméno FO, od kterého Jméno zainteresované osoby 1/0 vozidlo kupoval. Žalovaný vozidlo koupil na základě kupní smlouvy dne 20.11.2021 v Anonymizováno za částku 115 000 Kč od jméno FO jako tzv. dovoz z Německa a po obdržení německých dokladů k vozidlu, klíčů od vozidla, nechal na vozidle provést tzv. měření emisí a kontrolu STK, následně dne 29.11.2021 podal žádost o zápis vozidla do registru v ČR na svou osobu a vozidlu byla přidělená nová registrační značka, vozidlo žalovaný pojistil u Slávie pojišťovny a za dobu užívání vozidla žalovaným od 29.11.2021 do 24.6.2022 bylo na vozidle najeto 3 918 km. Žalovaný uvedl, že vozidlo kupoval v dobré víře od osoby, která k vozidlu měla patřičné doklady, a dle písemné kupní smlouvy s uvedením základních údajů, popisem technického stavu a přílohou popisující opotřebení jednotlivých částí. jméno FO předmětné vozidlo koupil od jméno FO, jakožto provozovatele zastavárny v Anonymizováno, když vozidlo do zástavy předal dne 15.10.2021 jméno FO, ten si však vozidlo do splatnosti (15.11.2021) nevyzvedl a tak vlastnictví k vozidlu přešlo dle smlouvy o zástavě na jméno FO. Při následném odkoupení vozidla obdržel pan jméno FO od pana jméno FO doklady k vozidlu a klíč. Ve smlouvě o zástavě vozidla pan jméno FO svým podpisem potvrzuje, že je výhradním vlastníkem vozidla, vozidlo není zatíženo právem třetí osoby, a tedy jméno FO a následně jméno FO kupovali vozidlo jednoznačně v dobré víře. V rámci podání vysvětlení jméno FO uvedl, že 28.9.2021 jel s jméno FO Anonymizováno do Německa, kde si jméno FO koupil vozidlo za 7 400 euro, poté ho v České republice předal jméno FO k provedení nutné opravy, STK a zajištění přepisu vozidla v ČR na Anonymizováno, což však neučinil. Dle zástavní smlouvy jméno FO vozidlo dne 15.10.2021 předal jméno FO, tomu měl dát i německé doklady k vozidlu, klíče, plnou moc k přepisu vozidla podepsanou Anonymizováno. Protože jméno FO vozidlo zpět nevykoupil, prodal ho pan jméno FO dle sdělení pana jméno FO v době od 16.11.2021 do 18.11.2021 jméno FO dle kupní smlouvy a ten vozidlo následně dne 20.11.2021 prodal jméno FO. Policejní orgán dále konstatoval, že Jméno zainteresované osoby 0/0 se minimálně nechoval jako řádný hospodář, resp. řádně se nestaral o svůj majetek, neboť evidenční kontrolu a přihlášení vozidla k registraci v ČR mohl zařídit sám a teprve poté předat k plánovaným opravám jiné osobě, dále se měl intenzivněji zajímat o stav vozidla, jeho skutečné fyzické umístění u pana jméno FO, přičemž od předání vozidla panu jméno FO dne 28.9.2021 až do poloviny dubna 2022 nevěděl, kde se vozidlo fyzicky nachází, přičemž již od 29.11.2021 bylo v evidenci motorových vozidel vedeno na nového majitele Jméno zainteresované osoby 1/0. Stížnost proti usnesení o vrácení věci ze dne 3.8.2022 podal žalobce jako poškozený, kde uváděl skutečnosti shodné s tvrzením v žalobě, resp. že jemu jako vlastníku vozidla svědčí právo na jeho vydání a navrhuje, aby vydané usnesení bylo zrušeno. Usnesením Policie ČR ze dne 14.9.2022 č.j. tel. číslo bylo prokázáno, že předmětné vozidlo bylo uloženo do úschovy u Okresního soudu v adresa, neboť na vozidlo uplatňuje právo jiná osoba a existují pochybnosti o tom, kdo má k výše uvedené věci vlastnické právo. Usnesením náměstkyně okresního státního zástupce v Pardubicích ze dne 5.9.2022 rozhodla, že ke stížnosti jméno FO Anonymizováno proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru, Oddělení obecné kriminality adresa č.j. KRPE-Anonymizováno ze dne 29.7.2022, kterým bylo rozhodnuto, že se jméno FO vrací předmětné vozidlo, osvědčení o registraci vozidla část II., část I., německý technický průkaz a 1 ks klíče od vozidla, protože už není třeba k dalšímu řízení, se ruší a ukládá se policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění tohoto usnesení pak je v bodě 8 uvedeno, že jméno FO popsal, jakým způsobem došlo k zastavení předmětného vozidla, kdy s jméno FO sepsal zástavní smlouvu, vozidlo mělo německé ohlašovací doklady, kde původním majitelem byl muž z Německa, jméno FO měl plnou moc k úkonům s vozidlem a mohl tedy s vozidlem provádět přihlášení i další úkony. jméno FO považoval za vlastníka vozidla, a protože si vozidlo zpět nevykoupil, prodal ho dne 17.11.2021 jméno FO. V bodě 9 je uvedeno, že jméno FO se dohodl s jméno FO na odkoupení vozidla, které se stalo jeho majetkem dle zástavní smlouvy, na vozidlo pak dal inzerát a prodal žalovanému, kterému dal veškeré doklady, jež měl ze zastavárny a jméno FO tak od něho kupoval vozidlo skutečně v dobré víře, přičemž on ani jméno FO si nemysleli, že by s vozidlem mohli být problémy. V bodě 10 je uvedeno, že Jméno zainteresované osoby 1/0 uvedl, že vozidlo kupoval v nějakém servisu v Anonymizováno od pana jméno FO uvedeného v kupní smlouvě a ten mu zapůjčil převozní značky. K vozidlu měl pouze německý technický průkaz, kupní smlouvu a ostatní doklady k vozidlu. Pokud by tušil, že vozidlo pochází z trestné činnosti, vozidlo by nekupoval. Vozidlo řádně nabyl podle kupní smlouvy ze dne 20.11.2021 v dobré víře a poukázal na to, že v kupní smlouvě v článku 4 je uvedeno, že na převáděném vozidle neváznou žádné poplatky ani jiné právní vady a auto koupil za obvyklou cenu. Usnesením náměstkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 5.10.2022 č.j. spisová značka byla zamítnuta stížnost žalovaného proti usnesení policejního orgánu Policie ČR ze dne 14.9.2022 č.j. Anonymizováno tel. číslo, kterým bylo rozhodnuto, že se ukládá předmětné vozidlo do úschovy soudu. Žádostí o udělení souhlasu s vydáním úschovy ze dne 7.11.2022 žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzýval žalovaného k udělení souhlasu s vydáním předmětného vozidla z úschovy žalobci, neboť je stále jeho vlastníkem. Dopisem ze dne 21.11.2022 žalovaný s vydáním vozidla ze soudní úschovy žalobci nesouhlasil, neboť sám má za to, že je vlastníkem předmětného vozidla. Namítal, že nelze aplikovat na daný případ § 1110 o.z., když vozidlo získal od pana jméno FO jako zastavárníka a podnikatele pan jméno FO, nikoli žalovaný sám a tedy vozidlo nabyl v dobré víře dle kupní smlouvy uzavřené s panem jméno FO dne 20.11.2021. jméno FO vozidlo převedl dobrověrně jednajícímu žalovanému. E-mailem právní zástupkyně žalobce ze dne 21.11.2022 adresované právnímu zástupci žalovaného žalobce tvrdil, že výklad shora uvedeného ustanovení činí z žalovaného pouze poctivého držitele, nikoli vlastníka, přičemž vlastníkem by se stal až po uplynutí zákonné tříleté lhůty. Vlastníkem vozidla je pak stále žalobce, neboť v případě, kdy je prokázáno, že věc pozbyl svémocným odnětím, jeho vlastnické právo se obnovuje a jeho právní titul je tak silnější než titul poctivého držitele, kterým je žalovaný. Z kupní smlouvy ze dne 28.9.2021 (č.l. 23 spisu) v německém znění je zřejmé, že vozidlo BMW 530 D, VIN: VIN kód, zakoupil žalobce v Německu. Kupní smlouvou ze dne 17.11.2021 bylo prokázáno, že jméno FO, označený rodným číslem jako prodávající prodal jméno FO jako kupujícímu vozidlo zn. BMW 5, číslo podvozku WBANR71020CR02616, najeto 315 000 km, barva modrá, SPZ: SPZ, za částku 95 000 Kč, která byla uhrazena při podpisu smlouvy. Kupní smlouvou ze dne 20.11.2021, včetně přílohy o technickém stavu vozidla, bylo prokázáno, že jméno FO jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu vozidlo zn. BMW 5, číslo podvozku Anonymizováno, najeto 315 000 km, barva modrá, SPZ: SPZ, za částku 115 000 Kč, která byla uhrazena při podpisu smlouvy. Výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku bylo k osobě jméno FO zjištěno, že má živnostenské oprávnění pro zastavárenskou činnost a maloobchod s použitým zbožím od 22.9.2014 na dobu neurčitou. Úředním záznamem ze dne 20.5.2022 sepsaným policejním orgánem s jméno FO Anonymizováno bylo zjištěno, že tento podával vysvětlení ke zpronevěře vozidla panem jméno FO, uvedl, že si předmětné vozidlo vyhlédl na německých webových stránkách, prodávalo se za 7 400 euro, a protože neumí německy, požádal jméno FO o pomoc. Dne 28.9.2021 jeli společně do Německa pro předmětné vozidlo, tam vozidlo zakoupil a odvezli jej do ČR, následně se dohodli, že jméno FO na vozidle provede opravy a provede přepis vozidla na osobu žalobce, k tomu mu předal plnou moc. V listopadu 2021 mu jméno FO sdělil, že vozidlo někdo ukradl, ale že nemá smysl oznamovat to policii, neboť touto cestou auto zpět nezíská. Situaci žalobce dál neřešil, jméno FO sdělil, že chce své vozidlo zpět. Žalobce v dubnu 2022 na portálu Cebia zjistil, že vozidlo bylo dne 29.11.2021 registrováno v ČR, ale nikoli na jeho osobu. V rámci dalšího podání vysvětlení ze dne 25.5.2022 uvedl, že jméno FO předal dne 28.9.2021 jeden klíč k předmětnému vozidlu a druhý klíč si ponechal u sebe a dále, že jako poškozený se v rámci trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 314 200 Kč. Dalším úředním záznamem ze dne 20.10.2022 sepsaným policejním orgánem s žalobcem bylo zjištěno, že s jméno FO se poprvé setkal v létě 2021, doporučil mu ho jeho známý, proto mu do dílny dovezl motocykl k opravě. Dále pak s ním 28.9.2021 jel pro předmětné vozidlo do Německa a poté co se v Německu dohodl na prodeji vozidla, jel s adresa na úřad v Německu, kde předložil kupní smlouvu a dostal převozní SPZ SIM SPZ. Stejného dne pak vozidlo nechal v dílně u pana jméno FO, vozidlo pak ještě jednou viděl asi po 14 dnech, na konci dubna 2022 pak v systému Cebia zjistil, že vozidlo má jiného majitele a oznámil to na policii. Úředním záznamem ze dne 29.7.2022 sepsaný policejním orgánem s jméno FO bylo zjištěno, že se společně s Anonymizováno na konci září domluvil na pomoci se zařízením koupi vozidla v Německu, proto společně dne 28.9.2021 jeli do Německa, prohlédli si předmětné vozidlo, pan jméno FO jim k vozidlu předla 2 ks klíčů, malý a velký technický průkaz, servisní knížku a zimní pneumatiky. Dále uvedl, že se mu ozval pan jméno FO i současný majitel pan jméno FO s tím, že mu vozidlo sebrala policie, přičemž jim sdělil, že se mimosoudně vyrovná s Anonymizováno a že auto zůstane jméno FO. Tvrdil, že se s Anonymizováno skutečně domluvil na tom, že mu vrátí peníze, které do BMV investoval, i peníze, které mu půjčil a on si nebude na vozidlo činit nárok. Má za to, že jméno FO je vlastníkem vozidla. E-mailem ze dne 5.12.2022 sdělovala právní zástupkyně žalobce právnímu zástupci žalovaného, že byla podána předmětná žaloba a že žalovaný nabízel žalobci částku 155 000 Kč za to, že se nároku na vozidlo vzdá, čímž bude uzavřena dohoda o narovnání, ale s ohledem na skutečnost, že vozidlo má na trhu vyšší hodnotu, nabídku žalobce odmítl, je však ochoten jednat. SMS komunikací (dle sdělení právního zástupce žalovaného jedná se o kopie z trestního spisu týkajíc se komunikace mezi žalobcem a panem jméno FO) bylo zjištěno, že byla vedena SMS komunikace ohledně vrácení vozidla či peněz, příp. podání trestního oznámení. Německým technickým průkazem vozidla bylo zjištěno, že vozidlo bylo v Německu registrováno naposledy na jméno FO dnem 13.8.2020. Fotografiemi (2 ks) bylo zjištěno, že vozidlo značky BMW má převozové značky H 3098 a současně německé doklady, vč. servisní knížky. Německým technickým průkazem vozidla bylo zjištěno, že v záhlaví je uveden žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0 a převozová značka SIM 132 A je na jméno žalobce. Úředním záznamem ze dne 7.8.2022 sepsaným s jméno FO (k dispozici pouze strana 3 až 5 úředního záznamu) bylo zjištěno, že jméno FO k osobě jméno FO uvedl, že pro něj v servisu pracuje, občas od něj kupuje vozidla, která si lidé nevyzvednou ze zástavy a pak je prodává dál, vídají se nepravidelně, i několikrát týdně. K předmětnému vozidlu uvedl, že jej poprvé viděl 15.10.2021 nejprve na fotografiích, následně s vozidlem přijel jméno FO osobně, po provedení zkušební jízdy mu za vozidlo nabídl 70 000 Kč. jméno FO mu k vozidlu předložil plnou moc na jeho osobu, která byla úředně ověřená, proto jej považoval za vlastníka. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo dovezeno z Německa, jméno FO jiné doklady mít ani nemohl. Zda měl jméno FO z Německa kupní smlouvu, si nepamatuje, ani zda měl již hotovou dovozovou technickou prohlídku. Poté co jméno FO vozidlo nevykoupil zpět, tak vozidlo dne 17.11.2021 prodal jméno FO za 95 000 Kč, o čemž sepsali kupní smlouvu. jméno FO o vozidlo měl zájem již v době, kdy ho jméno FO zastavoval, a proto, když si jméno FO vozidlo nevyzvedl, nabídl ho jméno FO. Při prodeji předal jméno FO všechny doklady, které k vozidlu měl (ohlašovací doklady z Německa, plnou moc na jméno FO a jeden klíč k vozidlu). K historii vozidla mu nic říkat nemusel, věděl to samé co on, tedy, že bylo zastavené jméno FO. Vozidlo zastavil v dobré víře, že jméno FO je jeho majitelem, vše vypadalo, že je to tak, neměl důvod mu nevěřit. Vozidlo následně prodal jako v jiných případech. Úředním záznamem ze dne 27.7.2022 sepsaným s jméno FO bylo zjištěno, že s jméno FO se blíže nezná, setkal se s ním v pneuservisu u jméno FO, který má pneuservis i zastavárnu, jméno FO tahá auta z Německa. Sám vypověděl, že pokud má možnost, auto koupí a dále ho prodá. K předmětnému vozidlu uvedl, že poprvé ho viděl v době od 15.10.2021, když přišel za jméno FO do pneuservisu, bylo tam předmětné auto a jméno FO mu sdělil, že je zastavené a když si ho nikdo nevyzvedne, dá mu vědět. Kdo vozidlo zastavil, mu jméno FO neříkal, jen to, že je zastavené na jeden měsíc. Následně někdy po 15.11.2021 mu jméno FO volal, že si vozidlo nikdo nevyzvedl, proto jel za ním do pneuservisu, kde mu vozidlo ukázal i doklady, jednalo se o 1 klíče od vozidla, německé doklady – karta, techničák, když původním majitelem byl nějaký Němec, dále mu předal plnou moc k přepisu vozidla. Plnou moc musel mít už asi jméno FO, protože je to uvedeno i v zástavní smlouvě. Vozidlo od jméno FO koupil, neboť se stalo jeho majetkem. Dle zástavní smlouvy vozidlo zastavil jméno FO v zastavárně jméno FO za částku 70 000 Kč a zástavní doba byla do 15.11.2021, když po skončení zástavní doby se vozidlo stalo majetkem jméno FO, proto od něj vozidlo v době od 16.11.-18.11.2021 koupil za částku 95 000 Kč v hotovosti, současně byla sepsána kupní smlouva. Uvedl, že věděl, že vozidlo buď do 10 dnů musí přihlásit na sebe, nebo ho prodá, proto se nejprve pokusil vozidlo prodat. Vozidlo nafotil a dal inzerát na jméno FO, ozval se žalovaný, přijel do Anonymizováno se svým synem a dohodli se na prodeji za 115 000 Kč. Žalovanému předal veškeré doklady, které měl ze zastavárny a žalovaný si na základě kupní smlouvy a dokladů od vozidla nechal udělat registraci na svou osobu. Vypověděl, že jméno FO nevěděl, že vozidlo odkoupil ze zastavárny, on se ho na to neptal a on pak neměl důvod mu to říkat, pouze mu sdělil, že vozidlo koupil od známého. Vypověděl, že někdy v červnu 2022 mu volal jméno FO, sdělil mu, že mu bylo sebráno vozidlo z důvodu podvodu, proto obratem volal jméno FO a následně i jméno FO, který mu řekl, že se s Anonymizováno srovnají a půjdou to stáhnout. jméno FO vypověděl, že vozidlo kupoval od jméno FO, který vozidlo nabyl na základě zástavní smlouvy a poté okamžitě prodal jemu dle kupní smlouvy. Úředním záznamem ze dne 13.6.2022 sepsaný s jméno FO bylo zjištěno, že v roce 2021 byl se synem v Anonymizováno v nějakém autoservisu, kam se jeli podívat na vozidlo, to však bylo v hrozném stavu, ale na dvoře stálo předmětné vozidlo a projevili o něj zájem. Vozidlo žalovaný kupoval od pana jméno FO, který je uveden v kupní smlouvě, ten mu zapůjčil převozní značky, ale na vozidle nebyla udělaná dovozová STK, proto tuto zařídil se synem sám a po opravě vozidlo přihlásili do evidence vozidel v ČR a nyní je registrováno pod RZ SPZ, pojistka na vozidlo je vedena na jeho osobu a vozidlo je na něj registrováno. Vozidlo koupil za 115 000 Kč, jednalo se o dovoz ze SRN, k dispozici má kopii německého technického průkazu. K vozidlu obdržel 1 klíč a nechal si přidělat další. Z přílohy 1 - originálu plné moci bylo zjištěno, že Jméno zainteresované osoby 0/0 udělil plnou moc k zastupování a vykonávání veškerých úkonů spojených s odhlášením, přihlášením, včetně podpisu, podání všech nezbytných dokumentů a ostatních záležitostí na příslušném MěÚ, Odboru dopravy týkajících se motorového vozidla, přičemž jeho podpis na listině je úředně ověřen, avšak není uveden zmocněnec ani vozidlo, kterého se plná moc týká. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 12.12.2023, jež nabyl právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že obžalovaný jméno FO byl shledán vinným, že v blíže nezjištěné době dne 28.9.2021 po předchozí vzájemné ústní dohodě převzal od poškozeného jméno FO Anonymizováno předmětné motorové vozidlo, zakoupené jméno FO Anonymizováno za částku 7 400 euro dne 28.9.2021, na kterém měl jméno FO podle dohody s poškozeným provést drobné opravy a dále na základě plné moci měl vozidlo v registru vozidel přihlásit na jméno FO Anonymizováno, kdy k tomuto účelu mu byla předána finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, avšak toto neučinil a dne 15.10.2021 uvedené vozidlo zastavil za částku 70 000 Kč jméno FO, IČ IČO, kdy se jméno FO vydával za majitele tohoto vozidla a o tomto sepsali smlouvu o zástavě věcí movitých, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozenému Jméno zainteresované osoby 0/0 škodu ve výši 198 293 Kč, tedy přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchal přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let s dohledem. Současně byl poškozený Jméno zainteresované osoby 0/0 odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce vypověděl, že společně s jméno FO pořídil v Německu předmětné vozidlo, které si vyhlídl na inzerát, auto odvezli do Batňovic, zaparkovali u jméno FO a domluvili se, že udělá drobné opravy a auto nechá přepsat na žalobce. Asi po 2-3 týdnech urgoval jméno FO, on si však vždy něco vymyslel, např. technickou kontrolu, problémy na úřadě, i s opravou, následně na konci října jel k němu do dílny, ale tvrdil, že auto je ve skladu, od kterého nemá klíče, proto odjel, asi za další týden se opět dotazoval jméno FO na vozidlo telefonicky a SMS zprávou, on mu vždy odpověděl, že je pracovně v Německu nebo má nemocnou matku, což mu potvrdili i jím oslovení lidé. Žalobce začal na jméno FO tlačit někdy koncem roku 2021, dlouho se však nic nedělo, a proto počátkem dalšího roku (asi březen) začal pátrat přes Cébii a zjistil, že je auto převedené, tak vše oznámil na policii. Potvrdil, že jméno FO poskytl plnou moc k přepisu vozidla. Předmětné vozidlo naposledy fyzicky viděl asi týden po jeho dovozu z Německa. Vypověděl, že vozidlo řešili v Německu na úřadě, podepisoval tam papíry, německy neumí, ale pravděpodobně se jednalo o technický průkaz k přepisu vozidla a německé doklady, podepisoval dovozové značky, na kterých by mělo být uvedeno jeho jméno. S vozidlem obdržel 2 klíče, zimní kola, doklady k vozidlu a převozovým značkám. Dále vypověděl, že jméno FO měl na policii tvrdit, že mu auto údajně vzal nějaký spolupracovník, to mu řekl zřejmě ještě předtím cca týden až 14 dnů, než zjistil přepsání vozidla v Cébii a šel na policii. Po podání trestního oznámení po něm jméno FO chtěl, abych to stáhl s tím, že se s ním vyrovná. Žalobce potvrdil, že se připojil s nárokem na náhradu škody do trestního řízení proti jméno FO s částkou 196 000 Kč nebo 198 000 Kč, ale jméno FO mu nic neuhradil. Uvedl, že jméno FO v období září 2021 až do března 2022 z něj vytáhl další peníze cca 130 000 Kč za účelem koupě dílů na vozidlo, technickou pro vozidlo i půjčení peněz na dotažení jiného vozidla z Německa s tím, že se podělí o provizi. Žalovaný vypověděl, že společně se synem vybírali auto na inzerátech, jedno našli a jeli společně do Anonymizováno, vybrané vozidlo se jim ale nelíbilo, na dvoře viděli předmětné vozidlo a rozhodli se ho koupit. Předmětné vozidlo nebylo na značkách ani nebylo přihlášeno. jméno FO mu říkal, že je na prodej za cca 125 000 Kč, ale cena se jim zdála vysoká, proto odjeli domů a následně se prostřednictvím SMS zpráv s jméno FO domluvili na částce 115 000 Kč za předmětné vozidlo, proto pak jeli znovu do Anonymizováno za účelem koupě předmětného vozidla. Přijeli na místo, kde auto stálo, někde v Anonymizováno před nějakou firmou, auto bylo připravené, pan jméno FO mu auto předvedl, projeli se s ním, věděl o nějakých závadách na vozidle již předtím, jméno FO pak připravil doklady (technický průkaz a knížky k vozidlu – servisní knížka, návod k obsluze vozidla) a připravili společně kupní smlouvu. Žalovaný uvedl, že jméno FO předtím neznal, vozidlo mělo být pro syna. Po koupi vozidla mu jednoho dne volala policie ČR, aby se dostavil s doklady od vozidla, tím se dozvěděl o potížích s vozidlem, předmětné vozidlo pak nechal na policii, resp. mu bylo zabaveno společně s doklady. jméno FO o vozidle věděl pouze to, že je dovezené z Německa, není přihlášené, jméno FO mu nabízel STK, ale to si chtěli zařídit sami. K samotnému prodeji uvedl, že oba měli občanské průkazy při sepisu smlouvy, neví, zda viděl občanský průkaz i jméno FO, ale on svůj jemu předkládal, k vytisknutí a sepsání kupní smlouvy došlo v kanceláři ve firmě, která je u místa, kde bylo auto zaparkováno. Vozidlo nijak neověřoval, nebylo jak, měl k němu kupní smlouvu a doklady. jméno FO mu sdělil, že je auto jeho, měl k němu klíče i potřebné dokumenty, resp. obdržel od něj jeden klíč. jméno FO bylo uvedeno na kupní smlouvě, kterou společně sepisovali. Na žádném z dokladů nebylo uvedeno jméno pana Anonymizováno. K registraci vozidla na úřadu žalovaný dokládal německý technický průkaz, měření o emisích, STK, COC list, žádost na úřad a pojištění vozidla. Před koupí vozidla jméno FO ani jméno FO neznal. Svědek jméno FO vypověděl, že předmětné vozidlo BMW asi před rokem a půl zastavil a půjčil za něj peníze jméno FO. jméno FO mu volal, posílal mu nějaké fotky na WhatsApp, auto chtěl dát do zástavy za půjčení peněz, proto svědek smlouvu připravil dle technického průkazu a občanky jméno FO, auto mu zastavil s tím, že si ho vyzvedne do 14 dnů. Vozidlo bylo zaparkované v areálu, kde má svědek pneuservis, ale jméno FO se neozýval, a tak vozidlo asi za další 3 týdny od uplynutí doby, na kterou bylo vozidlo zastaveno, prodal známému jméno FO, který vozidlo prodal dál. Uvedl, že k vozidlu měl veškeré doklady, k jednání přivezl jméno FO i plnou moc. Svědek v rozhodné době podnikal v zastavárně a bazaru, a také společně se známým měl pneuservis v areálu Cerea, kde byla zaparkovaná vozidla, stejně tak i předmětné vozidlo. Zastavárnu měl však na jiném místě. S jméno FO se sešel v areálu pneuservisu v adresa, vše řešili tam a tam se provedla jízda a auto se zaparkovalo. jméno FO mu sdělil, že auto má se známým na kšeft, má od něj plnou moc a také, že může vozidlo zastavit. Vypověděl, že zástavní smlouvu s jméno FO sepisovali pod jeho IČO do zastavárny. Do pneuservisu chodí občas pracovat jméno FO, auto se mu líbilo, projevil o něj zájem, dohodli se i na ceně a auto mu pak prodal. Zda byla o prodeji jméno FO sepsána smlouva, si nepamatuje, auto mu prodával jako fyzické osobě, řekl mu, jak to s autem je, že bylo zastaveno, a ten člověk se neozývá. Uvedl, že již párkrát do zástavy bral i jiné auto. Musí zjišťovat například, zda auto není v exekuci, ale předmětné auto nemělo ani české papíry a bylo na dohlášení. jméno FO považoval za vlastníka vozidla, protože mu dával papíry na vozidlo, a to technický průkaz, dokumentaci k autu, plnou moc i kupní smlouvu na pana Anonymizováno. U Anonymizováno si však již neověřoval, zda jméno FO může dát auto do zástavy, protože ten měl od Anonymizováno úředně ověřenou plnou moc a mohl tak s autem nakládat. Svědek si nepamatuje, kdo byl uveden jako vlastník na německém technickém průkazu, k autu dostal jeden klíč s tím, že druhý není. jméno FO věděl, že v dokladech je uveden jméno FO. Zda je jméno FO OSVČ svědek neví. Prodal mu za sebe (na své rodné číslo) jedno nebo dvě auta, ale ze své společnosti, kterou má za účelem nákupu a prodeje mu prodal aut několik a on je prodal dál. Svědek si nepamatuje, jak přesně byla nastavena smlouva s jméno FO, tedy zda mu auto prodal pod IČO nebo pod rodným číslem. Svědek jméno FO vypověděl, že žalovanému prodával auto BMW. Toto vozidlo koupil od pana jméno FO, kterému občas pomáhá v autoservisu, vozidlo chtěl na sebe přepsat, měl ho zaparkované u něj v areálu v pneuservisu, žalovaný přijel do pneuservisu koupit jiné auto, ale zalíbilo se mu jeho auto, které nestačil převést z německých dokladů, ale jméno FO mu řekl, že si to vyřídí a auto si odvezl. Vypověděl, že s jméno FO měli uzavřenou kupní smlouvu, věděl, že on auto koupil od jméno FO, který vozí auta a motorky z ciziny. jméno FO věděl, že auto je dovoz v dobrém stavu, proto si vozidlo od něj kupoval na sebe jako fyzickou osobu. O tom, jak vozidlo prodával jméno FO, neví, resp. zda na fyzickou osobu nebo jako podnikatel. K vozidlu obdržel veškeré doklady, měl německý technický průkaz, když k přepisu je potřeba průvodní techničák a velký techničák, dále měl k vozidlu další lejstra (nějaké papíry s razítky v němčině), obdržel i papíry o vybavení, rezervu, klíče, ale kolik klíčů bylo, neví. O předmětné vozidlo jméno FO projevil zájem tak, že si do pneuservisu přijel pro jiné vozidlo a uviděl tam jeho vozidlo. Vozidlo nikde neinzeroval. Při prodeji předmětného vozidla se s jméno FO na vozidlo společně podívali, nepamatuje si, zda byla provedena nějaká jízda, ale kupní smlouvu sepisovali přímo v pneuservisu. Svědek si myslí, že se sešli asi 2x, a to jednou, kdy si auto vybrali a podruhé, kdy si auto odvezli, když s jméno FO tam byl asi jeho syn. Dále vypověděl, že si nepamatuje, kdy vozidlo od pana jméno FO koupil, mohlo to být jaro nebo léto, ale vůbec si to nepamatuje. Auto vlastnil asi týden. V rozhodném období měl kromě BMW ještě octávku. Vypověděl, že si neověřoval nikde, zda je vlastníkem vozidla pan jméno FO, vycházel z důvěry k němu, protože ho zná dlouho a nebyl důvod někde něco kontrolovat, dcera jméno FO je jeho bývalá přítelkyně. Jaké jméno bylo uvedeno na německých dokladech, si nepamatuje. Plnou moc k přepisu vozidla nedostal, ani nebyla třeba, neboť mu na úřadě řekli, že potřebuje pouze doklady z Německa. Uvedl, že jméno FO má pneuservis, nějaké kácení stromů, má toho více, je podnikavý. Svědek vypověděl, že sám má firmu na volné živnosti, ale jako OSVČ se nikdy neživil. jméno FO Jméno zainteresované osoby 0/0 mu nic neříká. O problémech s vozidlem se dozvěděl od pana jméno FO, který mu sdělil, že mu auto sebrala policie, následně měl informace od jméno FO, že auto přivezl z Německa, měl ho přeprodané od pana Anonymizováno, ale jak to mezi sebou měli, neví. Za jakou cenu vozidlo sám koupil a následně prodal, si již nepamatuje. jméno FO při prodeji sdělil, že auto koupil od tchána, kterému auto nabídli lidi, co vozí auta z Německa. V době odvozu auta jméno FO z pneuservisu, nemělo vozidlo žádné značky, on sám jméno FO zařizoval české převozní značky. Soud neprováděl další navrhované důkazy, zejm. výslech svědka jméno FO, ani další navrhované listinné důkazy, neboť s ohledem na provedené dokazování a učiněné závěry soudu, tyto považuje za nadbytečné. Podle § 1099 o.z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 1109 písm. b) o.z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Podle § 1110 o.z. získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky. Podle § 1111 o.z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Na základě provedeného dokazování bylo v řízení prokázáno následující. Žalobce dne 28.9.2021 jel společně s jméno FO do Německa, kde koupil předmětné vozidlo zn. BMW a získal převozové německé značky, německý technický průkaz se svým jménem, 2 klíče od vozidla, zimní kola, doklady k vozidlu. Vozidlo dovezl do České republiky, předal jméno FO za účelem drobných oprav vozidla a k přihlášení vozidla v České republice do evidence motorových vozidel, k tomuto mu udělil plnou moc, ale na ní je uveden pouze zmocnitel nikoli zmocněnec. jméno FO však předmětné vozidlo zastavil v zastavárně jméno FO na dobu od 15.10.2021 do 15.11.2021, tomu předal německé doklady k vozidlu, plnou moc k přepisu vozidla podepsanou žalobcem, ale vozidlo si v uvedené lhůtě nevyzvedl a ani zpět nevyplatil, a proto jej zastavárník jméno FO dále prodal jméno FO na základě kupní smlouvy dne 17.11.2021, v níž jméno FO byl označen pouze rodným číslem nikoli jako podnikatel s IČO. Svědek jméno FO má živnostenské oprávnění pro zastavárenskou činnost a maloobchod s použitým zbožím. Vozidlo bylo po celou dobu zástavy i jeho koupě jméno FO zaparkované v areálu pneuservisu. Tam přijel žalovaný se svým synem přijel zakoupit dle inzerátu jiné vozidlo, to se jim nelíbilo, na dvoře viděli stát předmětné auto, projevili o něj zájem, jméno FO jim sdělil, že je jeho a je na prodej, a poté dne 20.11.2021 žalovanému vozidlo prodal jako dovoz z Německa, k dalšímu převozu mu zajistil i české převozové značky. Žalovaný poté s vozidlem odjel, zajistil jeho opravu i přepis v evidenci motorových vozidel, vozidlo pojistil a až do odnětí vozidla Policií ČR dne 24.6.2022 vozidlo užíval. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že v červenci 2022 policie usnesením vrátila vozidlo žalovanému, ale ke stížnosti žalobce, že je jeho vlastníkem on nikoli žalovaný, bylo vozidlo po zamítnutí stížnosti Okresního státního zastupitelství v Pardubicích uloženo do úschovy u Okresního soudu v Pardubicích, neboť jsou pochybnosti o tom, kdo má k předmětnému vozidlu vlastnické právo. Žalobce v listopadu 2022 vyzval žalovaného k udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, což žalovaný odmítl, a naopak sám požádal žalobce o udělení souhlasu s vydáním vozidla jemu. V řízení bylo dále listinnými důkazy i výpověďmi svědků a účastníků řízení prokázáno, že žalobce po dovezení vozidla z Německa a jeho předání jméno FO vozidlo fyzicky viděl asi týden poté, o stav vozidla se zajímal u jméno FO ještě asi po dalších 2 týdnech, ten se mu z různých ověřených důvodů vymlouval, vozidlo mu neukázal, pak v listopadu 2021 mu sdělil, že vozidlo ukradli. Přesto žalobce začal po vozidle pátrat cca v březnu nebo dubnu 2022, kdy přes Cebii zjistil, že vozidlo je převedené na jinou osobu, a proto vše oznámil na Policii ČR. Žalobce současně připustil, že od září 2021 do března 2022 z něj jméno FO tzv. vytáhl dalších cca 130 000 Kč na opravu vozidla či dovezení dalšího auta ke společnému prodeji. jméno FO při zastavení předmětného vozidla sdělil svědkovi jméno FO, že vozidlo má společně se známým na kšeft a k tomu mu předložil již zmiňovanou plnou moc. Svědek jméno FO potvrdil, že již dříve bral do zástavy i jiné vozidlo a k tomu je třeba zjišťovat např. zda vozidlo není vedeno v exekuci, ale předmětné vozidlo nemělo ani české značky, bylo třeba jeho dohlášení, a protože mu jméno FO předložil potřebné doklady, kupní smlouvu na Anonymizováno i plnou moc, měl za to, že vozidlo může zastavit. Svědek jméno FO po nevyzvednutí si zastaveného vozidla jméno FO, jej prodal jméno FO, ale zda jako fyzická osoba nebo jako podnikatel neví, přičemž z kupní smlouvy ze dne 17.11.2021 je zřejmé, že jak prodávající jméno FO, tak i kupující jméno FO uzavřeli smlouvu jako fyzické osoby na své rodné číslo. Svědek jméno FO potvrzoval, že vozidlo na základě kupní smlouvy koupil od jméno FO, který je otcem jeho bývalé přítelkyně a vozidlo zastavil v zastavárně, a protože si ho jméno FO nevyzvedl, nabídl ho jemu. K vozidlu při koupi obdržel od jméno FO doklady – kartu, technický průkaz s původním německým majitelem, plnou moc k přepisu vozidla a 1 ks klíčů. Vozidlo bylo nadále zaparkované v pneuservisu, kam přijel žalovaný se svým synem pro jiné auto, svědek se s nimi do té doby nikdy neviděl. Žalovaný projevil zájem o vozidlo, a tak mu ho na základě kupní smlouvy dále prodal, současně mu předal veškeré doklady, které měl – německý technický průkaz a velký techničák, další listiny v němčině, rezervu a klíče a poté mu k převozu zajistil české převozové značky. K vozidlu svědek jméno FO žalovanému sdělil, že ho koupil od „tchána“, kterému auto nabídli lidé, co vozí auta z Německa. Žalovaný pak v řízení potvrzoval, že do Anonymizováno přijel se synem koupit jiné vozidlo na inzerát, ale projevili zájem o předmětné vozidlo, jež nebylo na značkách ani přihlášeno. Svědek jméno FO jim sdělil, že auto je jeho a je na prodej, sdělil jim, že je dovezené z Německa, není přihlášené, ale původně sdělená cena byla pro něj vysoká, proto odjeli se synem domů, ale poté se domluvili na ceně nižší a při další návštěvě dne 20.11.2021 jim jméno FO vozidlo prodal, přičemž sepsali spolu v kanceláři firmy u pneuservisu kupní smlouvu. Žalovaný obdržel doklady a 1 ks klíče, k následné registraci vozidla na úřadu dokládal německý technický průkaz na jméno jméno FO, měření o emisích, STK, COC list, žádost a pojištění vozidla. Žalovaný před koupí předmětného vozidla neznal jméno FO ani jméno FO ani jméno FO. V řízení bylo také prokázáno, že žalobce se v rámci trestního řízení vůči jméno FO přihlásil s náhradou škody ve výši 198 293 Kč, přičemž se svým nárokem byl odkázán na občanskoprávní řízení. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a v celém rozsahu jí zamítl. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky považováno za nesporné, že předmětné vozidlo bylo dne 24.6.2022 odňato žalovanému Policií ČR, následně bylo vozidlo uloženo do úschovy k Okresnímu soudu v adresa, neboť je sporné, kdo z účastníků řízení je vlastníkem vozidla a komu z nich by mělo být vozidlo vydáno. Žalobce v řízení prokázal, že předmětné vozidlo koupil za pomoci jméno FO dne 28.9.2021 v Německu, získal tam i převozové značky a německý technický průkaz na své jméno, poté po dovezení vozidla do České republiky jej předal jméno FO k provedení oprav a přihlášení na své jméno do registru vozidel. Žalobce se u jméno FO v dalším období cca 2 měsíců o vozidlo zajímal, ale již v listopadu 2021 dostal informaci o ukradení vozidla, ale ničeho až do dubna 2022 nečinil, naopak jméno FO v daném období předal finanční prostředky na opravu vozidla či zakoupení dalšího vozidla za účelem prodeje. jméno FO předmětné vozidlo po jeho předání žalobcem zastavil v zastavárně u jméno FO, ale ve sjednané lhůtě si ho nevyzvedl ani nevyplatil zpět, a proto jej jméno FO dále jako propadnou zástavu prodal na základě kupní smlouvy dne 17.11.2021 jméno FO. Ten o vozidlo již v době jeho zastavení o něj projevil zájem, věděl, že jde o dovoz z Německa, a když vozidlo nebylo vyzvednuto, nabídl mu jej jméno FO ke koupi. V daném případě lze považovat převod mezi jméno FO a jméno FO za převod mezi podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti tak jak uvádí § 1109 písm. b) o.z., když svědek jméno FO v rámci své výpovědi nedokázal zodpovědět, zda předmětné vozidlo pak prodával jako fyzická osoba nebo jako podnikatel, přestože potvrzoval, že vozidlo přijal do zástavy od jméno FO v rámci své podnikatelské činnosti, když jméno FO měl od žalobce zmocnění s vozidlem nakládat. V řízení bylo dále prokázáno, že svědek jméno FO jako fyzická osoba dále předmětné vozidlo prodal žalovanému, který si do autoservisu v Anonymizováno přijel se synem dle inzerátu prohlédnout jiné vozidlo, ale všimli si tohoto, jméno FO jim sdělil, že je majitel, vozidlo je na prodej a poté co se domluvili na ceně, žalovaný od něj dne 20.11.2021 vozidlo koupil. Žalovaný si vozidlo odvezl, nechal jej opravit, pojistil jej a zajistil zápis v evidenci motorových vozidel na své jméno, když k dispozici měl dokumenty od vozidla, které mu dal jméno FO, a mezi nimiž byl pouze německý technický průkaz na jméno jméno FO, žalovaný tak neměl pochybnosti o tvrzení jméno FO, že vozidlo je jeho a jedná se o dovoz z Německa. Žalovaný vozidlo více jak půl roku užíval, než mu bylo odňato policií. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný s ohledem na shora uvedené skutečnosti nevěděl ani nemohl vědět, že vozidlo nabývá od nevlastníka, neboť mu nebyly známy okolnosti, za kterých vozidlo nabyl svědek jméno FO ani svědek jméno FO, žádného z nich předtím neznal. Soud má za to, že ani jméno FO vzhledem ke zjištěným okolnostem při koupi vozidla od jméno FO neměl důvod pochybovat o přechodu vlastnictví k vozidlu na jméno FO. Naopak z průběhu koupě vozidla žalovaným i následného přihlášení vozidla do evidence na jeho jméno nenasvědčovalo nic tomu, že by s vlastnictvím k vozidlu mohly být problémy. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl ke všem okolnostem v dobré víře dle § 1111 o.z., že vozidlo kupuje od vlastníka, neboť nikoho z předchozích nabyvatelů vozidla neznal, a vzhledem k předloženým německým dokladům, sepsání řádné kupní smlouvy proběhla koupě dovozového vozu standardním způsobem. Naopak má soud za to, že žalobce zejména svým laxním přístupem zavinil současnou situaci, když již v listopadu 2021 se dověděl od jméno FO o údajné „krádeži“ vozidla, ale nic nekonal, naopak jméno FO půjčil další finanční prostředky, vyčkával až do dubna 2022 než vše nahlásil na policii, a sám se následně s náhradou škody za předmětné vozidlo přihlásil do trestního řízení vůči jméno FO. Žalovanému tak nelze dávat k tíži jednání, resp. nekonání samotného žalobce, který své tvrzené vlastnické právo k předmětnému vozidlu bez vážných důvodů i přes poskytnuté informace delší dobu nevykonával. Za daného stavu a vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že vlastníkem vozidla je žalovaný, a proto žalobní nárok žalobce na uložení povinnosti žalovanému souhlasit s vydáním předmětného vozidla žalobci jako nedůvodný zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše je představována odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby po 2 500 Kč za úkon (§ 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 7x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), náhradou za promeškaný čas 40 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky), cestovné z adresa a zpět při ujetí 430 km vozidlem Škoda Suberb, reg. zn. SPZ k jednáním soudu dne 12.7.2023 ve výši 3 010Kč, dne 9.10.2023 ve výši 3 010 Kč, dne 22.11.2023 ve výši 3 010 Kč, dne 22.1.2024 ve výši 3 268 Kč. Náklady řízení tak představují celkem částku 43 437 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.