11 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 32.807,81 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.306 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 11.306 Kč od 22.8.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21.501,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.540,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.227,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 19.523,20 Kč od 23.9.2016 do 21.8.2017 a z částky 8.217,20 Kč od 22.8.2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % p.a. z částky 19.523,20 Kč od 23.9.2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.8.2017, domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 35.846 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 30.5.2013 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 10.869 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.660 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % p.a. sjednanou na straně 2 Smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.471 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 6.738 Kč. Celkovou částku půjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24.7.2014. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.9.2013. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 24.7.2014. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s čl. 11 Smlouvy, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.077,38 Kč od 24.7.2014, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni 22.9.2016 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 22.175 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12.077,38 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10.097,62 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 5.229,40 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 2.911,36 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 2.11.2012 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 13.377 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.043 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % p.a. sjednanou na straně 2 Smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.041 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 8.293 Kč. Celkovou částku půjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27.12.2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.9.2013. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27.12.2013. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s čl. 11 Smlouvy, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.445,82 Kč od 27.12.2013, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni 22.9.2016 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13.671 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7.445,82 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6.225,18 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 3.998,38 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 1.629,02 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedených Smluv, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.9.2016 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 22.9.2016. K uzavřeným smlouvám žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z čl. 11 Smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatil.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 23.3.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Usnesením podepsaného soudu ze dne 11.12.2021, č.j. EPR 195806/2017-21 bylo řízení částečně, co do částky 3.038,19 Kč, zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu do této částky částečně zpět s tím, že po podání žaloby žalovaný tuto částku uhradil.

5. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 30.5.2013, Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, Zákaznickou kartou, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30.5.2013 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 13.000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 30.5.2013. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 398 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 23.869 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 13.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 10.869 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.668 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.471 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 6.738 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 3 Smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 19,98 % p.a. V čl. 20 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, má půjčku u této společnosti, jeho příjem činí 16.000 Kč měsíčně, výdaje má ve výši 6.200 Kč (nájem 4.000 Kč, telefon 200 Kč, domácnost 2.000 Kč, půjčky 0 Kč). Osobní údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediné další dokumenty byly předloženy nájemní smlouva, pracovní smlouva. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze 1.694 Kč.

6. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 2.11.2012, Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce, Zákaznickou kartou, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2.11.2012 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 16.000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 2.11.2012. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 490 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 29.377 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 16.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 13.377 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.043 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.041 Kč a nákladů za hotovostní splácení ve výši 8.293 Kč. Na druhé straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 3 Smluvní podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 19,98 % p.a. V čl. 20 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, vlastní vozidlo, nemá žádnou půjčku u této společnosti, pracuje jako pomocný dělník, jeho příjem činí 17.000 Kč měsíčně, výdaje má ve výši 7.000 Kč (nájem 4.000 Kč, telefon 1.000 Kč, domácnost 2.000 Kč, půjčky 0 Kč). Osobní údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediné další dokumenty byly předloženy nájemní smlouva, pracovní smlouva, výplatní pásky. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný uhradil pouze 18.744 (vč. uhrazené částky 3.038,19 Kč po podání žaloby).

7. Dopisem ze dne 14.8.2017 byl žalovaný vyzván k splacení celé pohledávky z titulu shora citovaných smluv o půjčce ve výši 54.569,66 Kč s příslušenstvím do 21.8.2017.

8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.9.2016 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 22.9.2016. <i>9. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 11.036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 11.036 Kč od 22.8.2017 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření shora uvedených smluv o půjčce (§ 2390 o.z.), na základě těchto smluv žalovaný obdržel půjčku ve výši 13.000 Kč a 16.000 Kč, které se s poplatky zavázal zaplatit ve 60 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnil.

17. Soud zde uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o půjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o půjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, půjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o půjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním půjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

18. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých půjček.

20. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému dne 30.5.2013 částku ve výši 13.000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil částku 1.694 Kč, dále dne 2.11.2012 poskytla žalovanému částku ve výši 16.000 Kč, na kterou žalovaný do současné doby uhradil 18.744,19 Kč, a proto má žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 11.306 Kč (zbývající jistina 1.694 Kč + 18.744,19 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22.8.2017 tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení v uvedené výši vydal. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobní nárok žalobkyně ve zbývající části s ohledem na shora uvedené zamítl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobkyně nepřevýšil její úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.