11 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34.624 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 6.750 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, ve výši 9 % p.a. z částky 6.400 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21.474 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.393,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.278,33 Kč, úrokem ve výši 23,72 % p.a. z částky 24.481,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 8.000 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020 a z částky 1.250 Kč od 7.5.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 16.481,20 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020 a z částky 10.081,20 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 34.624 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 16.11.2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměny za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 244Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1.1.2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22.6.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 1.1.2019 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 8.000 Kč od 2.1.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 1.250 Kč. Ke dni 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 12.902 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, dlužného úroku ve výši 195,85 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.896,18 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 209,97 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 28.8.2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměny za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a dále jako doplňkovou službu se zavázal hradit životní pojištění ve výši 522 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8.10.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22.6.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou ke dni 8.10.2018 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 16.481,20 Kč od 9.10.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 13.600 Kč. Ke dni 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 21.722 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16.481,20 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.919,79 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 321,01 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho.

2. Pohledávky vyplývající z výše uvedených Smluv, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. K uzavřeným smlouvám žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovaným uzavřeny Smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný v kartách zákazníka uvedl, že je svobodný, žije v nájmu s partnerkou, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje u [anonymizována dvě slova] s příjmem 25.000 Kč měsíčně, výdaje má celkem 14.400 Kč (bydlení 8.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč, další výdaje 2.400 Kč), jeho použitelný osobní příjem činí 10.600 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatil.

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 4.3.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16.11.2017, Kartou zákazníka, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 16.11.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 16.11.2017. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 244 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 14.152 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 8.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 6.152 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.120 Kč, úroku ve výši 2.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a pojištění 232 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s partnerkou v nájmu, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako voják z povolání s příjmem 25.000 Kč, výdaje má na bydlení 8.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč a splátky úvěru 2.400 Kč, použitelný příjem jeho osoby činí 10.600 Kč. V části„ dokumenty k ověření“ jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva a občanský průkaz.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28.8.2017, Kartou zákazníka bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 28.8.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 28.8.2017. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 609 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 35.322 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 20.000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 15.322 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištění 522 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s partnerkou v nájmu, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako voják z povolání s příjmem 25.800 Kč, výdaje má na bydlení 10.500 Kč, osobní výdaje 4.000, použitelný příjem jeho osoby činí 11.300 Kč. V části„ dokumenty k ověření“ jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a občanský průkaz.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 30.4.2020 k úhradě dlužné částky ve výši 46.748,10 Kč z titulu dluhu na předmětných smlouvách nejpozději do 7.5.2020.

8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 29.11.2019. <i>9. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 13.150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 6.750 Kč od 8.5.2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 6.400 Kč od 8.5.2020 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě kterých žalovaný obdržel úvěr ve výši 20.000 Kč a 8.000 Kč, které se s poplatky zavázal zaplatit ve 58 týdenních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnil. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouvy byly uzavřeny dne 28.8.2017 a dne 16.11.2017 a již od 22.6.2018 žalovaný nebyl schopen úvěrové splátky řádně hradit, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně dále nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který sice tvrdil příjmy ze zaměstnání, avšak příjmy ani výdaje v uváděné výši nebyly předchůdcem žalobkyně nijak ověřovány.

18. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

19. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému ve výši 20.000 Kč a 8.000 Kč přichází pouze nárok žalobkyně (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl., a to ve výši 13.150 Kč, neboť žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 1.250 Kč ([číslo]) a částku 13.600 Kč ([číslo]). Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný na jistině dluží celkem 13.150 Kč (6.750 Kč a 6.400 Kč), a proto žalobkyni přiznal žalobou požadovaný nárok pouze co do částky 13.150 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužných částek od 8.5.2020 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal. Soud pak ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který měla ve věci větší úspěch žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné ani nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.