11 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 601,24 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 14 430 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 171,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 23 601,24 Kč od 7.12.2019 do 18.9.2020, z částky 9 171,24 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 284,93 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % p.a. z částky 23 601,24 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 681,35 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 527 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 23 601,24 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 10.3.2016 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok za dobu řádného půjčení ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a dále životní pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20.4.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 20.4.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným ke dni 20.4.2017 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč od 21.4.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze 2 000 Kč. Ke dni 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 15 690 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnosti 1 917,79 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 517,21 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 255 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Předmětná pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 17.12.2015 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ půjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč, který představuje úrok za dobu řádného půjčení ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a dále životní pojištění ve výši 406 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26.1.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 26.1.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným ke dni 26.1.2017 řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 13 601,24 Kč od 27.1.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze 8 570 Kč. Ke dni 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 17 936 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 601,24 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 060,03 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 274,73 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně přes upomínání uhrazeno ničeho. Předmětná pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. K uzavřeným smlouvám žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry (resp. půjčky), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných Smluv o půjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“, což potvrzují i předmětné Smlouvy, ve kterých je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci“. Z čl. 7 Podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku jsou úplné, přesné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovaným uzavřeny Smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na žalovaný dluh ničeho nezaplatil.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 16.5.2022 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, když zástupce žalobkyně s takovým postupem souhlasil již v žalobě, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 17.12.2015, Smluvními podmínkami, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 17.12.2015 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 457 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 26.506 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 11 100 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úroku ve výši 2 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a dále životní pojištění ve výši 406 Kč. Na třetí straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 1 2 Podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako skladník u společnosti [právnická osoba] s příjmem 16 500 Kč měsíčně, nemá žádné nezaopatřené děti, jeho měsíční výdaje činí 8 100 Kč (nájem 3 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, splátky 800 Kč, telefon 300 Kč), tedy použitelný příjem činí 8 400 Kč. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – pracovní smlouvou, výplatními páskami, SIPO a občanským průkazem.

5. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 10.3.2016, Smluvními podmínkami, Kartou zákazníka, Oznámením o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 10.3.2016 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 17 690 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 10 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 7 690 Kč, který sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a dále životní pojištění ve výši 290 Kč. Na třetí straně Smlouvy se uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu čl. 1 2 Podmínek), uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 23,72 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Z karty zákazníka k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, pracuje jako skladník u společnosti [právnická osoba] s příjmem 16 000 Kč měsíčně, nemá žádné nezaopatřené děti, jeho měsíční výdaje činí 10 060 Kč (nájem 3 000 Kč, výdaje domácnosti 4 500 Kč, splátky 2 560 Kč), tedy použitelný příjem činí 5 940 Kč. Dále bylo vyznačeno, že údaje byly ověřeny dokumenty – pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem.

6. Výzvou ze dne 3.9.2020 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé pohledávky ve výši 60 257,52 Kč s příslušenstvím do 18.9.2020.

7. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 6.12.2019. <i>8. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 14 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 14 430 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření shora uvedených smluv o půjčce (§ 2390 o.z.), na základě těchto smluv žalovaný obdržel půjčku ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč, které se s poplatky zavázal zaplatit ve 58 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil.

16. Soud zde uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o půjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o půjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, půjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o půjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním půjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce je nutné aplikovat jak občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

17. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých půjček.

19. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému dne 10.3.2016 částku ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaný do současné doby uhradil částku 2 000 Kč, a dále dne 17.12.2015 částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný do současné doby uhradil částku 8 570 Kč, a proto má žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 8.000 Kč a ve výši 6 430 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 19.9.2020 tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v uvedené výši vydal. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud žalobní nárok žalobkyně ve zbývající části s ohledem na shora uvedené zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měla ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 2 397 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 945 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 61 % a neúspěch 39 %, bylo možno přiznat pouze 22 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 527 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.