11 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci manželky: ; celé jméno manželky, narozená dne datum bytem adresa manželky a manžela a manžela: ; celé jméno manžela, narozený dne datum bytem adresa manželky a manžela zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství manželky celé jméno manželky, rozené příjmení a manžela celé jméno manžela, uzavřené dne 30.9.1994 před anonymizována tři slova části obec a číslo, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným soudu dne 10.1.2022 se manželka domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli dne 30.9.1994 v kostele sv. anonymizováno v obec, u obou se jednalo o manželství prvé. V návrhu uvedla, že v manželství se narodily dvě již zletilé děti, manželství bylo uzavřeno ze vzájemné citové náklonnosti. Manželství bylo zpočátku šťastné, postupně se začaly projevovat rozpory vycházející z jiných životních cílů a zájmů. Problémy v manželství se objevily před cca 6 lety. Manželství neplní svoje funkce, situace se natolik zhoršila, že se manželka v květnu 2021 odstěhovala ze společné domácnosti. Adresa posledního společného bydliště je obec, ulice a číslo. Manžel s žalobou nesouhlasila. Připustil, že manželství v současné době nefunguje ideálně, ale tento stav nelze právně kvalifikovat jako kvalifikovaný rozvrat, který by byl hluboký, trvalý a nenapravitelný. Uvedl, že za vznikem a následným prohloubením problémů manželského soužití stojí primárně nezdařené podnikání manžela a na to navazující nové zaměstnání manžela, kdy začal jezdit pracovně na montáže, a to i do zahraničí, a to se projevilo v tom, že manželé spolu trávili výrazně méně času. Uvedl, že je přesvědčen, že pokud by spolu měli možnost trávit více času a více spolu komunikovali, lze manželství při společné vůli zachránit. Manžel má za to, že je třeba dát jejich vztahu ještě šanci a pracovat na odstranění příčin, když je ochoten i přestat pracovat v zahraničí. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného sudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Z provedených důkazů (oddací list) má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30.9.1994 před Obvodním úřadem v Praze 1. V rámci účastnických výpovědí oba shodně uvedli, že manželství uzavírala po necelých 2 letech známosti z důvodu těhotenství manželky, velké problémy v manželství nastaly asi před 6 lety z důvodu potíží vzniklých z podnikání manžela, manžel asi před 7 lety začal pracovat v zahraničí, manželé společně nežijí a nehospodaří od května 2021, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti. Manželka vypověděla, že se naučila žít sama, vyhovuje jí to, zklamala se v tom, že k ní manžel nebyl vždy upřímný, nenašli společnou řeč v hospodaření domácnosti, přes tyto věci se nedokázala přenést. Uvedla, že se zamilovala a byla manželovi nevěrná, k tomu se mu přiznala. Manžela tehdy požádala o poskytnutí prostoru, aby si mohla srovnat situaci, následně zjistila, že k manželovi již nic necítí, je jí bez něj lépe, přestože on jí nikdy neublížil, byl na ni hodný, nyní má k němu přátelský vztah. Vypověděla, že v době velké krize jejich vztahu již uvažovala o rozvodu, tehdy byly děti malé, takovouto myšlenku zahnala a dala manželství šanci. V manželství se cítila normálně, ale s manželem žili spíše jako přátelé, intimně se nestýkali. Manžel vypověděl, že nabízel manželce, že pokud bude chtít něco řešit, ať mu řekne nebo přestane jezdit pracovně do zahraničí, to se však nestalo, manželka se tvářila poslední 2 roky velmi šťastně, kdyby přišla, že je ve vztahu něco špatně místo přetvařování, nemuseli být dnes u soudu. Manželce dával spoustu návrhů, kompromisů, ona ale nebyla ochotná ustoupit. Manželka mu oznámila, že s ním nechce již nic mít, že chce žít sama. K nevěře se manželka přiznala až poté, co na ní naléhal. Uvedl, že manželka byla při milování vždy zdrženlivá, po porodech to chápal a toleroval, proto ho nevěra překvapila, je však ochoten to přejít, svou ženu stále miluje, i když je to mezi nimi nyní na ostří nože, ale pokud i ona by respektovala jeho, mohli by najít společnou cestu. V případě rozvodu by mu vznikla újma psychická, protože by ztratil člověka, kterého miluje, ale také újma majetková, neboť manželka má ve vlastnictví 80 % rodinného domu, když tento kupovali společně s jejími rodiči, ti vlastnili 60 % a oni 40 %, rodiče pak svých 60 % převedli na manželku, on finanční prostředky od svého otce investoval do jejich rodinného domu, kde žijí. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků neplní své funkce, vztah účastníků je pouze formálním svazkem, manželé spolu od května 2021 společně nežijí a nehospodaří. Jejich manželství prošlo velkou krizí před cca 6 lety po nezdařeném podnikání manžela, manželé pak spolu netrávili a netráví společný čas, manželka přiznala, že měla mimomanželský vztah, který již skončil, ona již nemá zájem v manželství s manželem setrvávat, zvykla si žít sama. Naopak manžel má za to, že pokud by se oba manželé snažili, mohli by společné soužití obnovit, manželce by byl ochoten nevěru odpustit, vytýkal jí, že situaci mohli již dříve řešit, pokud by se ve vztahu nepřetvařovala, nabízel jí možnosti řešení situace, což odmítla. Z provedených výslechů je zřejmé, že manželka nemá žádný zájem i nadále setrvávat v manželství, když se ze společné domácnosti odstěhovala, naopak manžel neuvedl žádné zásadní důvody, jež by svědčily pro zachování manželství. Nutno také zdůraznit, že manželství je dobrovolným svazkem dvou lidí. Příčinu rozvratu manželství lze spatřovat v rozdílnosti názorů na společně trávený čas, vzájemného odcizení, jehož následkem bylo i ukončení vedení společné domácnosti. Soud s ohledem na výše uvedené manželství účastníků rozvedl v souladu s ust. § 755 odst. 1 o.z., neboť soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, a to s ohledem na jasné stanovisko manželky nesetrvávat v manželství. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věta prvá zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal důvody pro jejich přiznání, když oba manželé se navíc práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Toto právo nemá ten, kdo se ho platně vzdal. Občan je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení partnerství příslušný výkonný orgán státní správy svého trvalého bydliště. Občan je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu podle písmene d) bodu 2 až 7, jen pokud je v jeho dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství (§ 14 odst. 1, písm. d/, bod 3 zák.č. 328/1999 Sb. v platném znění). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§759 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).