110 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 258,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se částečně, co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, co do částky částka a co do úroku ve výši 92,67 % p.a. z částky částka od datum do datum, zastavuje.

III. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku z úvěru ve výši 20 % p.a. z částky částka od datum do datum a ve výši 14,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám zástupkyně žalobce Jméno advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, pohledávky ve výši částka, úroku ve výši 112,67 % p.a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 14,75 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 112,67 % p.a. splácet ve 12měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2024. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši částka. Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a splátkový kalendář. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši částka (podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů; žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. hodnota, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka (žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů; žalobci tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek č. hodnota, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů; tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. hodnota splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Do dne podání žaloby žalovaný žalobci ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradil a žalobci dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši částka příslušenstvím (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka), dále dluží smluvní pokutu v celkové výši částka s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení, kdy žalobce požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, vyčíslenou na částku částka a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka ode dne datum do zaplacení (žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 112,67 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednaná ve smlouvě (za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tj. za dobu od datum, žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15 % p.a.) a dále částku za pojištění schopnosti splácet celkem ve výši částka. Žalovaný ničeho žalobci neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Podáním doručeným soudu dne datum vzal žalobce žalobu částečně zpět. S ohledem na částečně zpětvzetí žaloby soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu (o. s. ř.) částečně zastavil. Nadále se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p.a. z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky částka od 17. 91. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu dne datum se žalovaný bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne datum, prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne datum, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a oznámení o schválení úvěru ze dne datum se splátkovým kalendářem, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka na dobu 12 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po částka měsíčně a žalobci bude vráceno celkem částka, neboť současně byla sjednána úroková sazba 112,67 % ročně, a žalobce návrh smlouvy akceptoval. Dále byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6.1 smlouvy a další sankce v případě prodlení na straně žalovaného ve článku 6 Smlouvy, a to včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (6.5.).

5. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že částku částka poukázal žalobce žalovanému na jím označený účet dne datum.

6. Výzvou k zaplacení ze dne datum žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jeho nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

7. Dopisem ze dne datum oznámil žalobce žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u Smlouvy č. hodnota o délce 65 dnů, čímž došlo k tomuto dni k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši částka (dlužná jistina částka; úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka; neuhrazené smluvní pokuty ve výši částka, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši částka a úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši částka).

8. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy č. hodnota s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou.

9. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který uváděl své příjmy ve výši částka měsíčně. Pokud se jednalo o výdaje, bylo počítáno s výdaji žalovaného ve výši částka, náklady na bydlení byly vyčísleny částkou částka, dále bylo počítáno s rezervou částka. Výdaje uvedeno „0“. Žalovaný svým podpisem také stvrdil, že ve společné domácnosti s nikým nežije a jako formu bydlení uvedl „vlastní“.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný má celkem v rámci čerpání úvěrů u nebankovních i bankovních institucí neuhrazenou částku ve výši částka, přičemž dluh po splatnosti činí částku částka.

11. Podle karty klienta žalovaný neuhradil ničeho.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobcem uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 právnická osoba žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka) a i nález Ústavního soud ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, ve kterém Ústavní soud uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do datum (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z datum ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % p.a. od datum do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.) na základě, níž žalovaný obdržel úvěr – peněžní prostředky – ve faktické výši částka, který se zavázal zaplatit v pravidelných 12měsíčních splátkách po částka. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil – na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce neověřoval žádné příjmy ani výdaje žalovaného, akceptoval pouze informace od žalovaného, přičemž z NRKI bylo zřejmé, že žalovaný má další neuhrazené finanční závazky, některé dokonce po splatnosti. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve faktické výši částka, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši částka, když žalovaný dosud na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta v rámci předžalobní výzvy lhůta k plnění do datum, tento se dostal do prodlení nejdříve dnem datum, je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. od datum do zaplacení.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný jen částečně. Předmětem sporu byla částka částka s příslušenstvím, úspěch měl žalobce jen co do částky částka, tj. jen 55 %. Náklady žalobce byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce částka, odměnou advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 5 x částka za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, částečné zpětvzetí a účast u jednání, 5 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za výše specifikované úkony po částka, a dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Cestovné ani ztrátu času žalobce neúčtoval. Tyto náklady pak představují částku částka a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 10 % (od úspěchu žalobce 55 % odečten úspěch žalovaného 45 %). Náhradu nákladů řízení ve výši částka je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.