110 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 258,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to všedo tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se částečně, co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, co do částky , částka, a co do úroku ve výši 92,67 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ,zastavuje.

III. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, sezákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, a úroku z úvěru ve výši 20 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se žalobazamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, k rukámzástupkyně žalobce , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohotorozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení pohledávky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávky ve výši , částka, , úroku ve výši 112,67 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 14,75 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 112,67 % p.a. splácet ve 12měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2024. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši , částka, . Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a splátkový kalendář. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši , částka, (podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů; žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. , hodnota, , 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši , částka, (žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů; žalobci tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek č. , hodnota, , 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů; tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne , datum, , až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Do dne podání žaloby žalovaný žalobci ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradil a žalobci dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši , částka, příslušenstvím (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), dále dluží smluvní pokutu v celkové výši , částka, s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši , částka, s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení, kdy žalobce požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, vyčíslenou na částku , částka, a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení (žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 112,67 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednaná ve smlouvě (za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tj. za dobu od , datum, , žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15 % p.a.) a dále částku za pojištění schopnosti splácet celkem ve výši , částka, . Žalovaný ničeho žalobci neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět. S ohledem na částečně zpětvzetí žaloby soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu (o. s. ř.) částečně zastavil. Nadále se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení pohledávky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od 17. 91. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu dne , datum, se žalovaný bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne , datum, , prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne , datum, , návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, se splátkovým kalendářem, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, na dobu 12 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po , částka, měsíčně a žalobci bude vráceno celkem , částka, , neboť současně byla sjednána úroková sazba 112,67 % ročně, a žalobce návrh smlouvy akceptoval. Dále byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6.1 smlouvy a další sankce v případě prodlení na straně žalovaného ve článku 6 Smlouvy, a to včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (6.5.).

5. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že částku , částka, poukázal žalobce žalovanému na jím označený účet dne , datum, .

6. Výzvou k zaplacení ze dne , datum, žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jeho nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

7. Dopisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u Smlouvy č. , hodnota, o délce 65 dnů, čímž došlo k tomuto dni k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná jistina , částka, ; úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ; neuhrazené smluvní pokuty ve výši , částka, , náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši , částka, a úhrada za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši , částka, ).

8. Předžalobní výzvou ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou.

9. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který uváděl své příjmy ve výši , částka, měsíčně. Pokud se jednalo o výdaje, bylo počítáno s výdaji žalovaného ve výši , částka, , náklady na bydlení byly vyčísleny částkou , částka, , dále bylo počítáno s rezervou , částka, . Výdaje uvedeno „0“. Žalovaný svým podpisem také stvrdil, že ve společné domácnosti s nikým nežije a jako formu bydlení uvedl „vlastní“.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný má celkem v rámci čerpání úvěrů u nebankovních i bankovních institucí neuhrazenou částku ve výši , částka, , přičemž dluh po splatnosti činí částku , částka, .

11. Podle karty klienta žalovaný neuhradil ničeho.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobcem uzavřena jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou § 419, § 420, § 1810, § 2395 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z., a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 , právnická osoba, žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, , rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ) a i nález Ústavního soud ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , ve kterém Ústavní soud uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do , datum, (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z , datum, ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % p.a. od , datum, do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.) na základě, níž žalovaný obdržel úvěr – peněžní prostředky – ve faktické výši , částka, , který se zavázal zaplatit v pravidelných 12měsíčních splátkách po , částka, . Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil – na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce neověřoval žádné příjmy ani výdaje žalovaného, akceptoval pouze informace od žalovaného, přičemž z NRKI bylo zřejmé, že žalovaný má další neuhrazené finanční závazky, některé dokonce po splatnosti. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru.Vzhledem k tomu že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve faktické výši , částka, , přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , když žalovaný dosud na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta v rámci předžalobní výzvy lhůta k plnění do , datum, , tento se dostal do prodlení nejdříve dnem , datum, , je proto v souladu s ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. od , datum, do zaplacení.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný jen částečně. Předmětem sporu byla částka , částka, s příslušenstvím, úspěch měl žalobce jen co do částky , částka, , tj. jen 55 %. Náklady žalobce byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce , částka, , odměnou advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 5 x , částka, za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, částečné zpětvzetí a účast u jednání, 5 x paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, za výše specifikované úkony po , částka, , a dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daní z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad. Cestovné ani ztrátu času žalobce neúčtoval. Tyto náklady pak představují částku , částka, a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 10 % (od úspěchu žalobce 55 % odečten úspěch žalovaného 45 %). Náhradu nákladů řízení ve výši , částka, je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.