111 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum 2. celé jméno žalované , narozená dne datum oba bytem adresa žalované a žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 128 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 1 128 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a.</b> <b>z částky 1 072 000 Kč od 1.3.2021 do zaplacení,</b> <b>z částky 56 000 Kč od 14.5.2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 237 643,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 15.3.2021 domáhá po žalovaných zaplacení částky 1 072 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. V odůvodnění uvedla, že dne 17.6.2013 uzavřela společnost [právnická osoba] (posléze [právnická osoba]) jako zhotovitel a žalovaní jako objednatelé Smlouvu o dílo [číslo] 2013, jejímž předmětem byla dodávka a montáž stavby, objektu dřevostavby – rodinného domu dle projektové dokumentace. Cena díla byla sjednána ve výši 4 402 297 Kč, včetně DPH. Dne 7.11.2013 se zhotovitel a objednatelé dohodli na změně termínu dodání stavby a odsouhlasení víceprací s tím, že předání stavby se posouvá o 30 dní. Dne 17.12.2013 došlo mezi stranami k sepsání předávacího protokolu, na jehož základě došlo k předání předmětného díla a strany si odsouhlasily vícepráce a méněpráce na částku 177 963 Kč bez DPH. V uvedeném zápisu žalovaní uvedli, že předmětné dílo odpovídá platné projektové dokumentaci, včetně jejich změn a uzavřené smlouvy o dílo, tímto okamžikem se účastníci smlouvy o dílo dostali do režimu odpovědnosti za vady. Ze zápisu ze stavebního deníku ze dne 20.5.2014 je zřejmé, že dne 20.5.2014 došlo k odstranění všech vad a nedodělků. Dle článku VIII. odst. 1 Smlouvy o dílo má zhotovitel v případě prodlení žalovaných se zaplacením konečné faktury nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.5.2016 mezi společností [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] došlo k postoupení pohledávky 812 820 Kč spolu s vyúčtovanou smluvní pokutou ve výši 82 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení a dále se smluvní pokutou za prodlení s úhradou částky 812 820 Kč za dobu od 4.6.2014 do zaplacení, včetně příslušenství smluvní pokuty. Následně dne 31.8.2019 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] převedl postoupenou pohledávku na žalobkyni další smlouvou o postoupení pohledávek. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.6.2020 č.j. 126 C 71/2014-622, jež byl potvrzen odvolacím soudem, bylo rozhodnuto, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou částky 812 820 Kč, jistina dosud uhrazena nebyla a žalovaní jsou v prodlení s hrazením konečné faktury za období od 25.8.2014 do 18.2.2021. Dne 18.2.2021 vyzvala žalobkyně žalované k úhradě předmětné smluvní pokuty za období od 15.3.2018 do 18.2.2021 (1 072 dnů) ve výši 1 072 000 Kč. Žalovaní nijak nereagovali. Žalovaní uplatněný nárok neuznávali. Uvedli, že žalobou požadovaný nárok se odvíjí od uzavřené Smlouvy o dílo ze dne 17.6.2013 mezi zhotovitelem [právnická osoba] a žalovanými jako objednateli, přičemž nadále setrvávají na argumentaci uplatněné v řízení pod sp. zn. 126 C 71/2014 před Okresním soudem v Pardubicích i odvolacím soudem, když uváděli následující. Tvrdili, že dílo zhotovitel nikdy řádným způsobem neprovedl, neboť nebylo řádně dokončeno ani předáno žalovaným. Protokol o předání a převzetí díla ze dne 17.12.2013 nebyl podepsán druhou žalovanou, sloužil toliko k převzetí nedokončené stavby. Dílo mělo zásadní vady spočívající v neprovedení díla v energetické náročnosti domu sjednaného smlouvou, kdy na místo energetické třídy B bylo dílo provedeno v energetické třídě C, byly zmenšeny dětské pokoje na úkor jiných místností v domě, došlo ke zvýšení podlah v 1. NP oproti projektu a tím k nemožnosti použít na podlahy zamýšlenou kamennou dlažbu. Žalovaní tak požadovali po žalobkyni kompenzační námitky ve výši 900 000 Kč v podobě slevy z ceny za vysokou energetickou náročnost domu v třídě C, částku 300 000 Kč za zmenšení dětských pokojů a částku 100 000 Kč za zvýšení podlah. Dále uvedli, že uplatnili i další nároky k započtení v rámci nalézacího řízení, spočívající ve smluvní pokutě 280 000 Kč, která vznikla z důvodu prodlení zhotovitele s řádným provedením díla ve sjednané lhůtě. I v případě, že by došlo k předání a převzetí domu dne 17.12.2013, tak dílo nebylo provedeno řádně, neboť mělo vady bránící užívání (neosazení zábradlí ve francouzských oknech ve 2. NP, vadnou, životu nebezpečnou elektroinstalaci), když prodlení zhotovitele s odstraněním těchto vad trvalo minimálně do 20.5.2014. Žalovaní považují rozsudky nalézacího i odvolacího soudu za nesprávné, proto podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Dále namítali, že nárokovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a sjednaná v rozporu s dobrými mravy, když obdobný závazek převzatý zhotovitelem v článku VIII. odst. 1 Smlouvy o dílo zajišťuje povinnost řádně dokončit plnění v hodnotě cca 4,5 milionu korun a smluvní pokuta obdobně sjednaná v článku VIII. odst. 3 Smlouvy o dílo zajišťuje nedoplatek ve výši 600 000 Kč, přitom žalovaní zajistili ve prospěch zhotovitele v souladu se smlouvou a postupem výstavby průběžné financování ve výši 3,8 milionu korun. Podáním ze dne 1.9.2021 žalobkyně uvedla, že předmětem řízení před Okresním soudem v Pardubicích byl soudní spor o zaplacení částky 812 820 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 82 000 Kč. Předmětné dílo společnost [právnická osoba] předala dne 17.12.2013, u předání za žalované byl pan [celé jméno žalovaného]. Tento dle okresního soudu s ohledem na své působení v minulosti v pozici náměstka pro investice v pardubickém kraji a byl účastníkem ve stavebních firmách, si musel být vědom toho, co znamená předání díla a byl si vědom toho, co podepisuje. Současně bylo prokázáno, že žalovaným byl obsah předávacího protokolu a konečného vyúčtování znám ještě před předáním díla, žalovaní přesně věděli, co podepisují, při předání díla byly v předávacím protokolu uvedeny vady a nedodělky, současně byly dojednány termíny pro odstranění vad a nedodělků, přičemž všechny vady z předávacího protokolu byly odstraněny. Faktura, jejíž plnění bylo předmětem řízení pod sp. zn. 126 C 71/2014 byla vystavena až poté, co byly všechny vady z předávacího protokolu odstraněny. K námitce zařazení domu z pohledu úspornosti do třídy B uvedla, že se s ní vypořádal okresní soud tak, že dle faktury žalovaných o spotřebě energie a bylo [anonymizováno] [příjmení] zjištěno, že skutečná spotřeba elektřiny odpovídala PENB zpracovaného panem [příjmení]. Žalobkyně namítala, že žalovaní v předmětném řízení argumentují stejnými argumenty, s nimiž se již vypořádaly předcházející soudy v pravomocných soudních rozhodnutích. Jediný argument, který se váže k podstatě předmětného řízení spočívá v tvrzené nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. K tomu žalobkyně uvádí, že z pohledu délky prodlení žalovaných s placením faktury č. FV14009, splatné 3.6.2014, není vyúčtovaná smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, neboť se jedná o dobu 15.3.2018 až 18.2.2021, což představuje částku 1 072 000 Kč (1 072 dnů prodlení). Žalobkyně současně rozšířila žalobu o další část smluvní pokuty ve výši 56 000 Kč, jež představuje prodlení od 14.5.2021 do 15.4.2021, tj. 56 dnů (do doby zaplacení). Usnesením ze dne 9.9.2021 č.j. 111 C 7/2021-60 soud dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil změnu žaloby tak, že žaloba se rozšiřuje o částku 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 56 000 Kč od 14.5.2021 do zaplacení, kterou jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni. Usnesení nabylo právní moci dne 23.9.2021. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanými byla dne 17. 6. 2013 uzavřena Smlouva o dílo, jejímž předmětem byla montáž stavby – dřevostavba RD, dále že dne 6. 5. 2016 došlo k postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] [obec] na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávky a dále, že dne 31. 8. 2019 byla pohledávka následně postoupena na žalobkyni. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobkyně nárok na vyúčtovanou smluvní pokutu či nikoli. Při jednání soudu dne 24.4.2023 žalovaní uvedli, že předmětná pohledávka jiným způsobem nezanikla, žalovaní však uplatňují uváděné kompenzační námitky. Současně uvedli, že splnili vše, co jim bylo rozsudky okresního i krajského soudu uloženo, tedy plnili na jistině příslušenství, smluvní pokutu i náklady řízení. Předmětný nárok na smluvní pokutu tak nevznikl, neboť zanikl v souvislosti se skutečnostmi tvrzenými a uváděnými v řízení pod sp. zn. 126 C 71/2014, resp. pokud zanikl nárok na uplatnění jistiny v souvislosti se započtením uplatněných nároků na jistinu v předchozím řízení, pak nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení vyčíslené smluvní pokuty a požadované v rámci předmětného řízení. Žalovaní považují své pohledávky za započitatelné, neboť pocházejí z jednoho smluvního vztahu a není tak na místě odepřít spravedlnost jimi uplatňovaným pohledávkám. Při stejném jednání soudu dne 24.4.2023 žalobkyně vznesla námitku promlčení proti žalovanými uplatněné smluvní pokutě ve výši 280 000 Kč i další kompenzační námitce ve výši 900 000 Kč za vadnou energetickou náročnost domu. Žalobkyně dále namítala, že žalovanými uplatněné kompenzační námitky představují pohledávky nejisté a neurčité dle § 1987 odst. 2 o.z., neboť by bylo přezkoumáváno něco, čím se již zabýval nalézací i odvolací soud. Podáním ze dne 12.7.2023 žalobkyně opakovaně uvedla, že kompenzační námitky uplatněné v předmětném řízení byly uplatňovány i v předchozím řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 126 C 71/2014, když se jimi soud zabýval a žalovanými uváděné argumenty považoval za liché a nedůvodné, zejm. částku 900 000 Kč představující kompenzaci provedení stavby rodinného domu v hodnocení PENB v třídě C, nikoli B a částku 280 000 Kč představující nárok žalovaných na smluvní pokutu. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.6.2020 č.j. 126 C 71/2014-622 pak vyplývá, že žalovaní nemohou uplatňovat uváděné nároky, neboť tyto jim nevznikly, když je uvedeno, že předmět díla soud považuje za řádně předaný žalovaným dne 17.12.2013, ač s vadami a nedodělky a žalobkyně pak má nárok na doplacení díla v žalované výši, dále, že faktura za spotřebu elektřiny odpovídá energetické náročnosti třídy B a pokud došlo k předání díla řádně a včas, nemohou mít žalovaní právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 280 000 Kč za prodlení s předáním díla. Odvolací soud pak rozsudek nalézacího soudu potvrdil, odvolání neshledal důvodným, ztotožnil se se závěry okresního soudu v rozsahu uplatněných pohledávek k započtení, současně konstatoval, že dům má stále průkaz energetické náročnosti budovy, který vyhotovil [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále uvedla, že dovolání žalovaných bylo usnesením ze dne 31.8.2022 č.j. 33 Cdo 2441/2021-725 odmítnuto, stejně tak podaná ústavní stížnost byla usnesením ze dne 19.4.2023 sp. zn. I ÚS 3171/2022 odmítnuta. Žalobkyně dále uvedla, že dle § 1987 odst. 2 o.z. jsou nezpůsobilé k započtení pohledávky nejisté, sporné a neurčité. V daném případě je tato podmínka splněna, neboť se jí již jednou obecné soudy zabývaly a pohledávky žalovaných považovaly za neoprávněné. Není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je relativně neplatná, účinky započtení tak nemohou nastat. Podáním ze dne 17.7.2023 žalovaní opakovaně uvedli, že mají vůči žalobkyni shora uváděné specifikované pohledávky, když uplatňují námitku započtení ve vztahu k vadám domu, pokud jde o energetickou třídu C a s touto vadou spojenými nároky žalovaných na úhradu částky 900 000 Kč a dále pak pohledávku ve výši 280 000 Kč ze smluvní pokuty, na kterou jim vznikl nárok dle ujednání smlouvy o dílo článek VIII. bod 2 pro prodlení zhotovitele předat dílo dle článku III. odst. 1-6. K tomuto žalovaní navrhli celou řadu důkazů, na jejichž základě může být postaveno na jisto, v jakém rozsahu nároky žalovaným k započtení vznikly. Žalovanými uplatněné kompenzační námitky jsou uplatňovány pouze pro případ, že by soud nároky žalobkyně v jakékoli výši považoval za důvodné. Žalovaní namítali, že závěry rozsudku Okresního soudu v Pardubicích v předchozím řízení jsou v rozporu s konstatováním, že dům byl předán s vadami a nedodělky, neboť dílo mělo být předáno řádně dokončené po provedení všech předepsaných zkoušek a revizí a objednatel byl povinen takto provedené dílo bez vad a nedodělků bránících řádnému užívání převzít, současně bylo prokázáno, že dílo mělo vady, jež byly odstraněny dne 20.5.2014, resp. 27.5.2014, a žalovaným tak zůstal zachován nárok na smluvní pokutu ve výši 280 000 Kč. Žalovaní nesouhlasí ani se závěry odvolacího soudu, který tvrdí, že dům má stále průkaz energetické náročnosti budovy vyhotovený [jméno] [příjmení], když krajský soud učinil jiné právní posouzení smlouvy o dílo, než soud okresní, dále krajský soud chybně konstatoval, že v řízení nebyl předložen průkaz energetické náročnosti stavby třídy C a že tuto třídu žalovaní dovozovali ze spotřeby elektrické energie, když toto je v přímém rozporu s důkazem, který byl žalovanými opakovaně navržen a nebyl proveden (vyjádření Ing. [příjmení] ze dne 14.2.2020 – obsahující 3 ks PENB ve 3 variantách, kdy všechna vychází ve třídě C). Smlouvou o dílo [číslo] 2013 ze dne 17.6.2013 bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli byla uzavřena smlouva o dílo na zhotovení díla – dodávku a montáž uzavřené stavby objektu dřevostavby – rodinného domu dle projektové dokumentace. Dle čl. III. odst. 1 se objednatel zavazuje, že dokončené dílo převezme na základě prohlídky a za předpokladu, že bude provedeno v dohodnuté kvalitě bez vad a nedodělků, které nebrání řádnému užívání díla. Dle čl. IV. bod 1 doúčtování částky 602 297 Kč z celkové ceny, případně upravené o dohodnuté vícepráce nebo méněpráce, bude provedeno po předání a převzetí díla na základě vystavené konečné faktury se splatností 14 dnů, ne však se splatností dříve, než zhotovitel odstraní vady a nedodělky zjištěné při přejímce díla. Dle čl. VII. odst. 1 za zhotovitele jsou oprávněni jednat členové představenstva a stavební technik společnosti [právnická osoba], za objednatele [celé jméno žalovaného] a osoba pověřená ve stavebním deníku. Dle čl. VIII. odst. 1 V případě prodlení objednatele se zaplacením konečné faktury je objednatel povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Dle odst. 2 citovaného článku v případě prodlení zhotovitele s předáním díla podle III. odst. 6 je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Bude-li prodlení delší než 30 dní, je zhotovitel namísto smluvní pokuty uvedené v předchozí větě povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč denně za 31. a každý následující den svého prodlení s předáním díla. Dopisem ze dne 18.2.2021 včetně sledování zásilky bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 072 000 Kč z důvodu neuhrazení jistiny ke dni sepisu této listiny s tím, že žalovaní jsou v prodlení od 15.3.2018 do 18.2.2021, tj. celkem 1 072 dnů. Dopisem ze dne 4.3.2021 včetně sledování zásilky bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně sděloval žalovaným, že dosud nebyla uhrazena jistina ve výši 812 820 Kč, ani vyúčtovaná smluvní pokuta, současně opakovaně vyzýval žalované k úhradě předmětné smluvní pokuty a upozorňoval na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Dopisem ze dne 10.5.2021 včetně podacího lístku bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 56 000 Kč za další období prodlení s úhradou jistiny, a to od 19.2.2021 do 15.4.2021, tj. celkem za 56 dnů. Zápisem o odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části ze dne 17.12.2013 sepsané mezi objednatelem [jméno] a [jméno] [příjmení] a zhotovitelem [právnická osoba] bylo prokázáno, že uvedeného dne došlo k přejímacímu řízení předmětné stavby s tím, že provedené práce odpovídají platné projektové dokumentaci, vč. jejich změn a SOD uzavřené mezi objednatelem a zhotovitelem, vč. jejich změn. Práce jsou provedeny bez zjevných vad a nedodělků, které by bránily převzetí stavby/objektu. Objednatel prohlašuje, že přejímá výše uvedenou stavbu/objekt ke dni 17.12.2013 do vlastní správy, užívání a udržování a nemá vůči zhotoviteli jiných požadavků, než je níže uvedeno. V soupisu vad a nedodělků je uvedeno, že okno ve vinotéce bude dodáno do 30.1.2014, na okno navazující fasáda bude dokončena dle povětrnostních podmínek v 3 - 4/ 2014, na tyto vícepráce je dohodnuta pozastávka ve výši 30 000 Kč. Dále, že na základě dohody smluvních stran bude provedena změna materiálu zastřešení terasy, kde na místo bezpečnostního skla, bude použit plný polykarbonát čirý, dle možnosti výrobce bude dodáno do 3.2.2014. Spolu se zastřešením budou osazeny také 3 ks skleněného zábradlí u balkonových dveří ve 2. NP na uliční straně domu, na tento nedodělek je dohodnuta pozastávka 70 000 Kč. Zápisem ze stavebního deníku ze dne 20.5.2014 bylo prokázáno, že zhotovitel dnešního dne dílo předává a investor dílo přebírá, jedná se o předávací akt, který postihuje vady a nedodělky ze zápisu ze dne 17.12.2013 a je konstatováno, že k uvedenému dni jsou odstraněny vady a nedodělky bránící dokončení a užívání díla. Fakturou č. FV14009 bylo prokázáno, že dodavatel [právnická osoba] vyúčtoval žalovaným částku 812 820 Kč jako konečnou fakturu za stavbu RD dle smlouvy o dílo [číslo] 2013, částka byla splatná dne 3.6.2014. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.6.2020 č.j. 126 C 71/2014-622 bylo prokázáno, že řízení vedené mezi žalobkyní [právnická osoba] a žalovanými [jméno] a [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 812 820 Kč a 82 000 Kč s příslušenstvím bylo uloženo žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 812 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 3.9.2014 do zaplacení a částku 82 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 4.6.2014 do zaplacení, náklady řízení ve výši 417 415,82 Kč a nahradit České republice náklady řízení ve výši 46 321 Kč. Žalobkyně se domáhala doplatku ceny díla ve výši 812 820 Kč a smluvní pokuty 82 000 Kč za dobu od 4.6.2014 do 24.8.2014 (82 dnů prodlení) spolu se zákonnými úroky z prodlení. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že mezi [právnická osoba] jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli byla uzavřena smlouva o dílo dne 17.6.2013 na dodávku a montáž rodinného domu dle projektové dokumentace s tím, že prodloužení termínu s dodáním stavby o 30 dnů bylo účastníky písemně ujednáno. K předání a převzetí díla došlo dne 17.12.2013, v konečném zápisu o předání a převzetí díla byly zahrnuty i vady a nedodělky. Okresní soud považoval předmět díla za řádně předaný žalovaným dne 17.12.2013, ač s vadami a nedodělky s tím, že žalobkyně má právo jako aktuální věřitel vůči žalovaným na doplacení ceny díla v žalované výši. Žalovaní dosud doplatek ceny díla neuhradili, proto žalovaným uložil uhradit nejen doplatek ceny díla, ale i vyčíslenou smluvní pokutu ve výši 82 000 Kč za prodlení s úhradou konečné ceny díla. Smluvní pokuta byla sjednána jednoznačně, když byla určena její výše i přesně stanovena povinnost, kterou měla zajišťovat, smluvní pokuta v daném případě činila při uzavírání smlouvy 0,166 % denně (1 000 Kč z předpokládané konečné faktury 602 297 Kč), přičemž dle ustálené judikatury smluvní pokuta ve výši 0,25 % i 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení je přiměřená. Soud pak sjednanou smluvní pokutu shledal platnou a nikterak odporující dobrým mravům. K vadám vytčenými žalovanými, zejm. neosazení 3 ks skleněného zábradlí u balkonových dveří, nedokončení a zvýšení podlah, vadné elektroinstalaci, zatékání venkovní terasou, zmenšení dětských pokojíků, jiné energetické náročnosti, resp. zařazení stavby do skupiny C místo B, nepředání stavebního deníku, se podrobně okresní soud vyjádřil s tím, že o některých vadách žalovaní v době převzetí díla věděli (např. neosazení 3 ks skleněného zábradlí), některé z nich byly opraveny (např. vadná elektroinstalace, zatékání venkovní terasou), některé uvedeny i v zápise o odevzdání a převzetí ze dne 17.12.2013 (např. neosazení 3 ks skleněného zábradlí), vady nemohly mít vliv na snížení ceny díla (např. nedokončení a zvýšení podlah). K namítané energetické náročnosti domu soud uvedl, že znalec dostatečně logicky vysvětlil rozdíly ve výpočtech [anonymizováno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] (překlep ve výměře, použití rozdílných programů a jiného způsobu hodnocení), přičemž i faktura spotřeby elektřiny odpovídá energetické náročnosti B, když bylo třeba přihlédnout i tomu, že žalovaní v domě bydlí od listopadu 2016, dům byl vytápěn kvůli vyschnutí, přičemž za podstatné bylo shledáno i to, že z žádného písemného ujednání stran smlouvy nevyplynul požadavek žalovaných či záruka zhotovitele, že dům bude ve skupině energetické náročnosti B či bude nízkonákladový. Ke vznesené kompenzační námitce žalovaných v podobě smluvní pokuty ve výši 280 000 Kč za prodlení s předáním díla okresní soud uvedl, že tuto neshledal v žádné části oprávněnou, když žalovaní nesplnili svou povinnost uvedenou ve smlouvě a k předání díla žalovaným došlo řádně a včas a žalovaní tak nemohou mít právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s předáním díla. Rozsudek nabyl právní moci dne 18.3.2021. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, č.j. 18 Co 246/2020-679 ze dne 10.2.2021 byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.6.2020 č.j. 126 C 2014 -622 ve znění opravného usnesení ze dne 14.7.2020 č.j. 126 C 71/2014-633 potvrzen. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem měl za to, že smlouvu uzavřeli oba žalovaní, současně bylo mezi účastníky smluveno, kdo ve věcech smlouvy o dílo bude jednat za zhotovitele a kdo za objednatele, resp. za objednatele 1. žalovaný, příp. osoba pověřená ve stavebním deníku, proto odvolací soud považoval námitku žalovaných, že 1. žalovaný nemohl sám převzít dílo a podepsat zápis o odevzdání a převzetí stavby a její ucelené části ze dne 17.12.2013 za nedůvodnou. Dílo bylo žalovanými převzato dne 17.12.2013 bez zjevných vad a nedodělků, které by bránily převzetí objektu. Uvedené vady byly odstraněny podle stavebního deníku dne 20.5.2014. Dle smlouvy o dílo pak měla žalobkyně právo vyúčtovat doplatek ceny díla konečnou fakturou, ne však dříve, než zhotovitel odstraní vady a nedodělky zjištěné při přejímce, což se v daném případě stalo. Žalovaní nezpochybňovali, že by doplatek díla měl činit 812 820 Kč, tvrdili však, že mají započitatelnou pohledávku z titulu odpovědnosti za vady, která překračuje žalovanou částku. Žalovanými uplatňovanou částku 300 000 Kč z titulu zvýšení podlah neshledal odvolací soud za důvodnou, neboť účastníci v rámci předávacího protokolu prohlásili, že pokud se provedení díla od projektu v některých jeho částech odchyluje, stalo se tak s vědomím a schválením objednatele. Dále žalovanými uplatňovanou pohledávku 100 000 Kč za zmenšení dětských pokojů odvolací soud také nepovažoval za důvodnou s odkazem na stejné ustanovení. Ke kompenzační námitce ve výši 900 000 Kč za tvrzenou vadu energetické náročnosti domu odvolací soud uvedl, že ani tato není důvodná, neboť dům má stále průkaz energetické náročnosti budovy třídy B s tím, že i prostým neodborným pohledem na věc není možné energetickou náročnost budovy poměřovat podle skutečné spotřeby majitelů domu, když nikdo neví, jaké elektrické přístroje žalovaní v domě mají, jak s nimi nakládají, jakým způsobem v domě topí či svítí, přičemž spotřeba elektřiny od 26.7.2016 do 24.7.2018 předně odpovídala energetické náročnosti B, kterou stanovil [jméno] [příjmení]. Rozsudek nabyl právní moci dne 18.3.2021. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2022, č.j. 33 Cdo 2441/2021-725 bylo dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10.2.2021, č.j. 18 Co 246/2020-679 odmítnuto s tím, že dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost jejich dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., současně konstatoval, že v daném případě se nejedná ani o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Soud neprováděl další navrhované důkazy z připojeného spisu 126 C 71/2014, zejm. kompletní stavební deník, přípis ze dne 22.8.2014, výslechy v protokole ze dne 29.7.2016, vyjádření ke zpracování a hodnocení PENB pro RD vypracovaný [anonymizováno] [příjmení] ze dne 14.2.2020, znalecký posudek ústavu [právnická osoba] z června 2020, zprávu p. [příjmení] z března 2013, podání žalovaných z 18.10.2016, ani oznámení o námitkách proti pohledávce ze dne 20.6.2016 a 29.11.2019, ani výslech [anonymizováno] [příjmení], zadání znaleckého posudku z oboru energetika, příp. další navrhované důkazy, neboť tyto s ohledem na učiněné závěry soudu považoval za nadbytečné. <i>Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle § 2051 věta prvá o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.</i> <i>Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.</i> <i>Podle § 159a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Dle odst. 4 citovaného ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.</i> Po provedeném dokazování bylo prokázáno následující. Účastníci řízení učinili nesporným, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanými byla dne 17. 6. 2013 uzavřena Smlouva o dílo, jejímž předmětem byla montáž stavby – dřevostavba RD, dále že dne 6. 5. 2016 došlo k postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] [obec] na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávky, který předmětnou pohledávku dne 31. 8. 2019 postoupil na žalobkyni. V průběhu řízení bylo prokázáno, že součástí předmětné smlouvy o dílo byla i ujednání o smluvních pokutách, kdy pro případ prodlení objednatele se zaplacením konečné faktury je objednatel povinen zhotoviteli uhradit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení a v případě, že v prodlení je zhotovitel, je povinen prvních 30 dní hradit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení a v případě prodlení delší než 30 dní hradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení. Zhotovitel předmětné dílo předal žalovaným dne 17.12.2013 s tím, že provedené práce odpovídají platné projektové dokumentaci, vč. jejich změn, práce jsou provedeny bez zjevných vad a nedodělků bránícím převzetí stavby s tím, že dílo v době předání vykazovalo vady spočívající v chybějícím okně vinotéky, nedokončení fasády navazující na okno, se zastřešením budou osazeny i 3 ks skleněného zábradlí u balkonových dveří ve 2. NP. Uváděné vady v předávacím protokolu pak byly odstraněny ke dni 20.5.2014, jak vyplývá ze stavebního deníku. Zhotovitel za předmětné dílo vyúčtoval doplatek ceny díla konečnou fakturou ve výši 812 820 Kč, jež byla splatná dne 3.6.2014. Účastníci řízení mezi sebou vedli spor u zdejšího soudu pod sp. zn. 126 C 71/2014, kterým se žalobkyně domáhala vůči žalovaným zaplacení doplatku ceny díla ve výši 812 820 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla ve výši 82 000 Kč za dobu od 4.6.2014 do 24.8.2014 (celkem 82 dní prodlení). V rámci citovaného řízení žalovaní uplatnili shodné argumenty jako v řízení předmětném, když uplatnili kompenzační námitku proti žalovaným částkám v podobě slevy ceny díla ve výši 900 000 Kč za jinou energetickou náročnosti domu, kdy místo energetické náročnosti B má dům energetickou náročnost C, a dále smluvní pokutu ve výši 280 000 Kč za prodlení s dokončením díla od 24.12.2013 do 27.5.2014, dále namítali, že žalobkyní požadovaná smluvní pokuta je co do výše nepřiměřená a sjednaná v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud pak rozsudek okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že smlouva o dílo byla uzavřena oběma žalovanými, 1. žalovaný mohl převzít dílo sám a podepsat zápis o odevzdání a převzetí stavby, dále potvrzoval převzetí stavby dne 17.12.2013 i odstranění uvedených vad v rámci přejímacího řízení ke dni 20.5.2014. Ve shodě s okresním soudem pak uvedl, že žalobkyni vzniklo právo na doplatek ceny díla ve výši 812 820 Kč dle konečné faktury i na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou doplatku ceny díla ve výši 82 000 Kč za dobu od 4.6.2014 do 24.8.2014. Žalovanými vznesené kompenzační námitky považoval odvolací soud shodně s okresním soudem za nedůvodné. Co se týká kompenzační námitky ve výši 900 000 Kč za tvrzenou vadu energetické náročnosti domu v třídě C, pak shledal odvolací soud, že dům má stále průkaz energetické náročnosti budovy třídy B, který vyhotovil [jméno] [příjmení], současně konstatoval, že prostým neodborným pohledem na věc není možné energetickou náročnost budovy poměřovat podle skutečné spotřeby majitelů domu, když nikdo neví, jaké elektrické přístroje žalovaní v domě mají, jak s nimi nakládají, jakým způsobem v domě topí či svítí, navíc spotřeba elektřiny v období od 26.7.2016 do 24.7.2018 odpovídala energetické náročnosti B stanovenou [jméno] [příjmení]. Žalovaní pravomocná rozhodnutí okresního i krajského soudu nezvrátili ani podaným dovoláním, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně žalované vyzývala k úhradě dlužné jistiny ve výši 812 820 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 072 000 Kč i smluvní pokuty ve výši 56 000 Kč. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení vyčíslené smluvní pokuty ve výši 1 072 000 Kč a 56 000 Kč vč. příslušenství je důvodný. Vyčíslená smluvní pokuta se odvíjí od předmětné smlouvy o dílo na dodávku a montáž dřevostavby ze dne 17.6.2013, resp. od ujednání týkající se prodlení s úhradou konečné faktury za dílo. V rámci předcházejícího řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 126 C 71/2014 bylo mezi účastníky řízení pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaných doplatit cenu díla i smluvní pokuty za předchozí období od 4.6.2014 do 24.8.2014, přičemž v odůvodnění rozsudku se nalézací i odvolací soud zabýval i v tomto řízení vznesenými kompenzačními námitkami žalovaných, tedy uplatňovanou kompenzační námitkou ve výši 900 000 K představující slevu z ceny díla za tvrzené nesplnění energetické náročnosti domu a ve výši 280 000 Kč představující smluvní pokutu za prodlení zhotovitele s řádným provedením díla ve sjednané lhůtě. Tyto kompenzační námitky byly řešeny jako předběžná otázka v rámci předchozího řízení, přičemž nebyly shledány důvodnými. Podepsaný soud pak v daném případě postupoval dle § 159a odst. 3, 4 o.s.ř., když soud se již předmětnou smlouvou o dílo i požadovanou smluvní pokutou za předchozí období zabýval, současně se zabýval stejnými námitkami i tvrzeními žalovaných jako v předmětném řízení (sleva z ceny díla za energetickou náročnost domu a smluvní pokuta za prodlení zhotovitele s řádným provedením díla ve sjednané lhůtě). Soud tak dospěl k závěru, že předběžná otázka týkající se shodných kompenzačních námitek žalovaných a odůvodněná v rozsudku č.j. 126 C 71/2014-622 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č.j. 18 Co 246/2020-679, je ve vztahu k předmětnému řízení závazná. Dle konstantní judikatury byla-li v předchozím řízení o plnění ze smlouvy otázka platnosti smlouvy závazně vyřešena, nelze připustit, aby v jiném řízení byla znovu otevřena a řešena popřípadě opačně. Bylo by pak v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodování, pakliže by soud v jiném řízení, probíhajícím mezi týmiž účastníky v rámci téhož skutkového rámce věci nevycházel z již pravomocně přijatého právního názoru (třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozsudku) týkající se předmětné právní otázky a sám si znovu, třeba i odlišně, tuto právní otázku vyřešil. Soud tak považoval učiněné závěry předchozího řízení za závazné, když žalovanými vznesené kompenzační námitky nebyly shledány důvodnými, a proto soud přiznal žalobkyni právo na náhradu požadované smluvní pokuty za období od 25.8.2014 do 18.2.2021 ve výši 1 072 000 Kč a za období od 14.5.2021 do 15.4.2021 ve výši 56 000 Kč ode dne doručení výzvy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud nepřisvědčil žalovaným, že by uplatněná smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká, když doba trvání prodlení a následná výše smluvní pokuty s tím spojená, nemůže mít vliv na její nepřiměřenost, předmětnou smluvní pokutou byl zajištěn závazek žalovaných k doplatku ceny díla, který žalovaní po dobu delší než 7 let neplnili. Soud neshledal sjednanou smluvní pokutu ani v rozporu s dobrými mravy, když veškeré vyúčtování doplatku ceny díla i smluvní pokuty bylo činěno žalobkyní až po předání a převzetí díla i uplynutí doby k vyúčtování a doby splatnosti, přičemž předmětnou smlouvou o dílo byl i zhotovitel zavázán k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení s předáním díla (1 000 Kč denně za prvních 30 dní a 2 000 Kč denně za prodlení delší než 30 dní do zaplacení). K námitce žalobkyně, že kompenzační pohledávky žalovaných jsou dle § 1987 odst. 2 o.z. nejisté a neurčité soud uvádí následující. Dle současné judikatury i komentáře občanského zákoníku lze žalovanými uváděné kompenzační námitky považovat za určité, neboť v předchozím řízení se jimi soudy věcně zabývaly. Lze přisvědčit žalovaným v tom směru, že pokud vzájemné pohledávky vznikly z jednoho právního vztahu, jednoho právního jednání, pak budou zpravidla kompenzabilní a nelze tak automaticky bránit dlužníku v započtení, resp. nutit ho do zaplacení věřitelovy pohledávky, aniž by byly spravedlivě posouzeny i jeho nároky, tedy aniž by došlo k posouzení celkového vztahu v širším kontextu. V daném případě, jak již bylo shora uvedeno, uplatněné kompenzační námitky žalovaných byly již v rámci předběžné otázky v řízení vedeném pod sp. zn. 126 C 71/2014 pravomocně vyřešeny, přičemž žalovaní neuspěli ani v rámci dovolacího řízení. Soud má tak za to, že takovéto pohledávky žalovaných lze považovat za nejisté. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud přiznal vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 54 801 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 12 620 Kč (z punkta 1 078 000 Kč), odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby po 12 820 Kč (z punkta 1 128 000 Kč), 2x polovinu úkonu po 6 410 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 12x paušální náhrada po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, 20x náhrada za promeškaný čas po 100 Kč dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky, cestovné k jednání soudu dne 24.4.2023, dne 17.7.2023 v celkové výši 4 800,96 Kč (2x [obec] – [obec] a zpět, při ujetí 150 km, vozidlem zn. Cupra Formentor, [registrační značka], spotřeba 6, 8/100 km), dále 21 % DPH. Celkové náklady řízení činí 237 643,20 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.