111 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 53 637 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 53 637 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 53 637 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 29 497,38 Kč k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29.3.2024 domáhal po žalované zaplacení částky 53 637 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že za trvání jeho manželství s žalovanou bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, schváleno oddlužení žalobce a žalované plněním splátkového kalendáře, jejich manželství pak bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8.3.2021 rozvedeno. Žalobce uvedl, že po rozvodu manželství hradil i za žalovanou splátky v rámci insolvenčního řízení až do února 2023, kdy bylo ukončeno splněním splátkového kalendáře. Žalobce tak za žalovanou uhradil od dubna 2021 do února 2023 žalovanou částku z důvodu splnění podmínek pro povolení k oddlužení, neboť žalovaná tvrdila, že nemá prostředky na splácení, současně souhlasila s řešením, že částku bude žalobci kompenzovat po ukončení oddlužení. Žalovaná žalobci však splátky uhrazené žalobcem v insolvenci neuhradila, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalobce za žalovanou uhradil, a to v dubnu 2021 částku 7 082 Kč, v květnu 2021 částku 7 862 Kč, v červnu 2021 částku 5 864 Kč, v červenci 2021 částku 1 224 Kč, v srpnu 2021 částku 6 416 Kč, v září 2021 částku 7 432 Kč, v říjnu 2021 částku 6 356 Kč, v listopadu 2021 částku 8 178 Kč, v prosinci 2021 částku 8 664 Kč, v lednu 2022 částku 8 096 Kč, v únoru 2022 částku 8 002 Kč, v březnu 2022 částku 6 604 Kč, v dubnu 2022 částku 6 422 Kč, v květnu 2022 částku 4 340 Kč, v červnu 2022 částku 2 356 Kč, v červenci 2022 částku 2 934 Kč, v srpnu 2022 částku 2 934 Kč, v září 2022 částku 2 570 Kč, v říjnu 2022 částku 1 434 Kč, v listopadu 2022 částku 1 070 Kč, v prosinci 2022 částku 1 434 Kč, v lednu a únoru 2023 žádné srážky z nemocenských dávek provedeny nebyly. Žalovaná ani přes výzvu žalobci ničeho neuhradila.Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že si není vědoma skutečnosti, že by, byť jen ústně, došlo k vyjádření závazku, že bude žalobci po ukončení insolvenčního řízení kompenzovat jakékoli částky, a proto tvrzení žalobce kategoricky odmítá. Uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že na manžele (i po jejich rozvodu) je během insolvenčního řízení pohlíženo jako na nerozlučné společníky – fakticky jako na jednoho dlužníka, je pak uvedené tvrzení žalobce nelogické. Skutečnost, v jakém rozsahu či v jakém poměru, plní manželé v rámci insolvenčního oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře, pro rozhodování ve věci není pro insolvenční soud jakkoli relevantní a důležitá. Dlužník v rámci insolvenčního řízení má zákonnou povinnost plnit dle svých schopností a možností. Žalobce neuvádí, jak zohlednil platbu žalované ve výši 18 128 Kč, kterou žalovaná zaplatila do oddlužení. Žalovaná dále namítá, že jí žalobce přislíbil úhradu poloviny daňových úlev na děti, ale dosud tak neučinil. Žalovaná dále namítala, že tvrzení žalobce není konkrétní, neboť uvádí, že žalovanou byla „přislíbena kompenzace částky po ukončení oddlužení“ a takovéto tvrzení není konkrétní a postrádá i faktickou hodnotu, když žalobcem uváděná částka je zcela vykonstruovaná. Žalovaná se nikdy nezavázala žalobci cokoliv plnit v kontextu splátkového kalendáře v rámci insolvenčního řízení nebo jakkoliv kompenzovat žalobci částku jím uhrazených splátek. Požadavek žalobce požaduje žalovaná za nezákonný a neoprávněný.Podáním ze dne 20.8.2024 žalobce uvedl, že žalovaná od samého počátku oddlužení věděla, že na účet insolvenčního správce budou prováděny na úhradu splátek srážky ze mzdy žalobce a tím budou spláceny splátky na uhrazení závazků vůči věřitelům. Po rozvodu manželství žalovaná žalobci přislíbila, že mu bude kompenzovat polovinu finančních prostředků, které žalobce za žalovanou uhradí v rámci oddlužení, když dobře věděla, že srážky budou prováděny pouze ze mzdy žalobce a ona sama žádný příjem neměla. Po rozvodu manželství účastníků insolvenční správce sdělil, že výši srážek nebude a nemůže měnit a musí si to žalobce vyřešit s žalovanou sám. Žalovaná tak spoléhala na to, že za ni žalobce i po rozvodu manželství musí splácet splátky v insolvenčním řízení, jinak by došlo k předčasnému ukončení oddlužení. Žalovanou tvrzená částka 18 128 Kč byla žalobcem odečtena z celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit na splátky v rámci oddlužení po rozvodu manželství.Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci řízení jako manželé podali návrh na oddlužení, který jim byl schválen usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, ze dne 22.1.2018, a to formou splátkového kalendáře, dále že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 8.3.2021 č.j. , spisová značka, (pravomocně dne 26.3.2021, jak bylo zjištěno ze soudního systému), jejich společné insolvenční řízení bylo ukončeno splněním splátkového kalendáře dne 28.3.2023 a žalovaná v období od rozvodu manželství do ukončení insolvenčního řízení uhradila částku 18 128 Kč. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na zaplacení žalované částky či nikoli.Při jednání soudu dne 17.3.2025 žalobce po poučení soudu doplnil, že ústní ujednání mezi účastníky řízení se uskutečnilo v místě bydliště žalobce na adrese , adresa, v dubnu 2021, tedy v období po rozvodu manželství účastníků řízení, kdy si žalovaná přijela vyzvednout nějaké movité věci a účastníci se také dohadovali o tom, jak to bude s insolvenčními splátkami a dohodli se na tom, že pokud to bude možné, žalobce by nehradil výživné na děti a toto by bylo kompenzováno na splátky v insolvenci, pro případ, že to možné nebude, dohodli se tak, že po ukončení insolvence žalovaná vyplatí žalobci polovinu uhrazených částek. Dále uvedl, že veškerá jednání mezi účastníky řízení se uskutečnila vždy před domem a byli hlasití. Také sděloval, že byla dohoda sepisována písemně, ale tuto nenašel.Žalovaná při jednání soudu dne 17.3.2025 opětovně uvedla, že si není vědoma ústní ani jiné dohody mezi účastníky řízení, poukazovala na vnitřní rozpor tvrzení žalobce, který uvádí, že pokud by nebylo možné započíst na výživné splátky insolvence, pak by měla žalovaná se zavázat hradit polovinu těchto splátek po skončení insolvence. Žalovaná namítala, že pokud jejich jednání bylo hlučné, tak nepředstavuje sjednávání dohody. Podáním ze dne 18.3.2025 žalovaná dále uvedla, že pokud žalobce tvrdí, že částka 53 637 Kč představuje polovinu sumy uhrazené na splátkách insolvence žalobcem v období od zániku manželství do ukončení insolvenčního řízení a tato je ponížena o splátky ze strany žalované, tak pouze z matematického součtu splátek splacených žalobcem v období od března 2021 do března 2023 a jeho vydělením dvěma vyplývá, že tímto způsobem žalobce dospěl k žalované částce a logicky tak částka 18 128 Kč uhrazená na insolvenci žalovanou zohledněna nebyla. Opětovně namítala, že žalobce zcela pomíjí skutečnost, že žalobce si po celé období uplatňoval slevu na dvě děti, jež představuje 25 340 Kč na první dítě a 34 770 Kč na druhé dítě.Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 28.3.2023 č.j. , spisová značka, bylo prokázáno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka , Jméno žalobce, a , Jméno žalované, (výrok I.) a současně osvobodil dlužníka , Jméno žalobce, a dlužnici , Jméno žalované, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (výrok V.).Výplatními páskami žalobce (14 ks) za období od dubna 2021 do května 2022 bylo prokázáno, že žalobce uhradil na insolvenční řízení v dubnu 2021 částku 7 082 Kč, v květnu 2021 částku 7 862 Kč, v červnu 2021 částku 5 864 Kč, v červenci 2021 částku 1 224 Kč, v srpnu 2021 částku 6 416 Kč, v září 2021 částku 7 432 Kč, v říjnu 2021 částku 6 356 Kč, v listopadu 2021 částku 8 178 Kč, v prosinci 2021 částku 8 664 Kč, v lednu 2022 částku 8 096 Kč, v únoru 2022 částku 8 062 Kč, v březnu 2022 částku 6 664 Kč, v dubnu 2022 částku 6 422 Kč. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění žalobci bylo prokázáno, že žalobci byly provedeny srážky na insolvenci, a to v květnu 2022 ve výši 4 340 Kč, v červnu 2022 ve výši 2 356 Kč, v červenci 2022 ve výši 2 934 Kč, v srpnu 2022 ve výši 2 934 Kč, v září 2022 ve výši 2 570 Kč, v říjnu 2022 ve výši 1 434 Kč, v listopadu 2022 ve výši 1 070 Kč, v prosinci 2022 ve výši 1 434 Kč.Potvrzením o vyplacení daňových úlev na děti ze dne 30.1.2021 bylo prokázáno, že žalobce čestně prohlásil, že žalované vyplatí půlku z částky z úlevy na daních na nezletilé děti , Anonymizováno, a , jméno FO, . Tuto listinu podepsali oba účastníci řízení.Kopií bankovnictví v mobilu bylo zjištěno, že dne 21.3.2023 byla z účtu , adresa, uhrazena na doplatek insolvence žalovanou částka 18 128 Kč.Předžalobní výzvou ze dne 18.3.2024 právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy zaplatila žalobci částku 53 637,50 Kč, kterou za ní měl žalobce uhradit v rámci splátek insolvenčního řízení.Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že je v současné době ve vztahu jako přítelkyně s žalobcem, ví, že by měla být slyšena k situaci někdy na jaře 2021, kdy ještě nebyla přítelkyní žalobce, ale dávala tehdy se svou matkou inzerát na darování psa, ozval se žalobce, domlouvali se, že budou psa navštěvovat. V současné době nemá s žalobcem moc dobrý vztah, ale to, co vypovídá, tak za tím si stojí. Žalovanou viděla asi 2x, vždy se to vyhrotilo, bylo to dost slyšet. Jednou, když byla u žalobce na návštěvě, slyšela z toalety, jak se žalobce s žalovanou hádali o movité věci – trampolíny, sekačky apod., zaslechla i slovo „insolvence“, a proto zbystřila, přičemž žalovaná žalobci říkala něco o tom, že po dobu insolvence nemusí platit výživné a až to splatí, tak mu to vrátí. Rozhovor mezi účastníky řízení byl spíše dohadováním nebo hádkou. Podobné dohadování slyšela i podruhé, což bylo asi o měsíc až dva déle a opět se řešilo, co kdo bude platit. Uvedla, že na insolvenci se žalobce později ptala, on jí sděloval, že jí platí, ukazoval jí dokumenty a po skončení insolvence musel doplatit i alimenty na , Anonymizováno, . První rozhovor mezi žalobcem a žalovanou slyšela, když byla na toaletě a oni stáli venku u brány, kam žalovanou přivezl nějaký pán, oknem z toalety viděla oba účastníky řízení a také vozidlo s osobou. Podruhé je slyšela, když vycházela z baráku, zůstala stát na schodech, aby ji nebylo vidět a chtěla, aby to mezi nimi skončilo ještě dříve, než se vrátí děti se psem od splavu, aby neslyšely ty dohady. Dohadování mezi nimi zpočátku bylo normální, ale pak to nabíralo na gradaci, bylo hlučnější. Uvedla, že neví, zda byl jejich dohadování přítomen i někdo další, neboť z toalety, ale ani zpoza domu ve druhém případě, nikoho neviděla. Jejich rozhovory mohly od příjezdu žalované do jejího odjezdu trvat cca 10 až 15 minut, oba se odehrály venku, bylo pěkné počasí. První rozhovor mohl proběhnout mezi účastníky v květnu 2021 a druhý asi měsíc až dva poté, tj. někdy v polovině června. Dle ní mohla být mezi účastníky řízení shoda na tom, že žalobce bude platit insolvenci a nebude platit výživné, ale jak se dohodli na movitých věcech, neví, asi se neshodli. Neví také, zda mezi sebou sepisovali něco písemně. Svědkyně dále vypověděla, že jí chodí SMS zprávy od žalované, že pokud půjde vypovídat, špatně dopadne, i něco o křivém vypovídání.Svědek , právnická osoba, vypověděl, že s oběma účastníky řízení jsou kamarádi, byli sousedi. Má vedle chatu. Před jednáním soudu se bavil s právní zástupkyní žalobce na důvod jeho slyšení a sdělil jí, že k tomu nic neví. Svědek vypověděl, že si vybavuje, že asi 3-4 roky nazpět tam přijela žalovaná s přítelem, něco si tam brala, ale co, neví. Účastníci se tehdy spolu bavili, on byl za plotem nebo někde před brankou, ale nevybavuje si, že by se nějaké debaty mezi nimi účastnil ani co si mezi sebou říkali. Návštěva žalované mohla trvat asi 20 až 30 minut. Stáli na pozemku žalobce, někde tam kde je vrba, což je asi 10 metrů od brány a od společného plotu. Od plotu k místu, kde stáli to může být 10 až 15 metrů. Toaleta v domě žalobce se nachází na levé straně při pohledu ze silnice a z toalety určitě není vidět na místo u vrby, neboť ta se nachází v boční části nemovitosti zprava při pohledu od silnice, resp. na opačné straně hranice domu, než se nachází toaleta. Svědek dále vypověděl, že účastníci měli psa vlčáka , Anonymizováno, , také na pozemku běhal pes , Anonymizováno, , ten tam ale nebyl dlouho, neví, jestli si ho někdo vzal nebo byl u Štěpky (označil svědkyni , jméno FO, ). Dále vypověděl, že , jméno FO, u žalobce již nebydlí, ale vídal ji u žalobce asi tři až čtyři roky nazpět.Soud neprováděl další navrhované důkazy, zejména svědecké výpovědi , adresa, , jméno FO, , neboť tyto považoval s ohledem na závěry soudu za nadbytečné.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky sporné, že účastníci řízení jako manželé podali návrh na oddlužení, které jim bylo schváleno insolvenčním soudem, a to formou splátkového kalendáře, následně bylo jejich manželství rozvedeno rozsudkem ze dne 8.3.2021, a poté dne 28.3.2023 bylo jejich společné insolvenční řízení ukončeno splněním splátkového kalendáře, přičemž žalovaná od rozvodu manželství do ukončení insolvenčního řízení uhradila na insolvenci částku 18 128 Kč. Žalobce pak v řízení prokázal, že v období od dubna 2021 do května 2022 uhradil na insolvenční řízení částku 88 322 Kč, dále za období od května 2022 do prosince 2022 byly provedeny žalobci srážky ve výši 19 072 Kč. Žalobce v řízení tvrdil, že se s žalovanou po rozvodu jejich manželství v průběhu dubna 2021dohodli, když si žalovaná přijela vyzvednout nějaké movité věci, na tom, že pokud to bude možné, nebude žalobce hradit výživné na nezletilé děti a toto bude kompenzováno na insolvenční splátky od doby rozvodu, a pro případ, že to možné nebude, že po ukončení insolvence mu žalovaná vyplatí polovinu jím uhrazených splátek. Naopak žalovaná v řízení popírala existenci jakékoli žalobcem tvrzené dohody, současně namítala, že i ona po rozvodu manželství uhradila na společnou insolvenci částku 18 128 Kč, kterou žalobce v žalované částce nijak nezohlednil, stejně tak nezohlednil skutečnost, že po celé období od rozvodu uplatňoval slevu na jejich dvě děti a získanou částku si ponechal. V řízení pak bylo svědeckou výpovědí , jméno FO, , která v rozhodné době ještě nebyla přítelkyní žalobce, prokázáno, že byla dvakrát nepřímo účastna dohadování se mezi účastníky řízení ohledně movitých věci, ale i splátek insolvenčního řízení, kdy žalovaná přijela k žalobci ještě s nějakým pánem autem, přičemž v prvém případě asi v květnu 2021 měla svědkyně účastníky slyšet a vidět z toalety domu žalobce, jak se dohadují venku u brány a zaslechnout tak jejich hlasitý rozhovor. Ve druhém případě asi o 2 měsíce později je měla svědkyně slyšet, když vycházela z domu a zůstala stát na schodech, aby jí neviděli. V obou případech mělo mezi účastníky řízení dojít ke shodě na tom, že žalobce bude platit insolvenci a nebude platit výživné na děti, přesto následně musel žalobce výživné doplatit, což věděla od žalobce. Další slyšený svědek , právnická osoba, , majitel sousedního pozemku a kamarád obou účastníků, potvrzoval, že před cca 3-4 roky nazpět přijela žalovaná k žalobci s přítelem, něco si tam brala, účastníci se tehdy spolu bavili, ale o čem to bylo neví, ani si nevybavuje, že by byl přítomen nějaké jejich debaty. Svědek potvrzoval, že účastníci tehdy stáli někde v místě, kde je na pozemku žalobce vrba (ta je asi 10 m od brány a 10-15 m od společného plotu s pozemkem svědka), dále popsal, že se toaleta v domě žalobce nachází na levé straně při pohledu od silnice a určitě z ní není vidět na místo u vrby, neboť vrba se nachází na opačné straně čelní hranice domu, resp. na hranici domu v jeho pravé části při pohledu ze silnice. Svědek , jméno FO, potvrzoval i to, že svědkyně , jméno FO, již u žalobce nebydlí, ale vídal jí u něj asi 3-4 roky nazpět.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní nárok není důvodný, a proto jej celém rozsahu zamítl. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi ním a žalovanou došlo k uzavření ústní dohody v dubnu 2021, že žalobcem uhrazené splátky na insolvenční řízení po rozvodu jejich manželství mu budou v rozsahu ½ žalovanou kompenzovány po ukončení insolvenčního řízení, které bylo schváleno insolvenčním soudem za trvání jejich manželství. Soud má však za to, že žalovaný v řízení neunesl břemeno důkazní ke svému tvrzení, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní dohoda o úhradě poloviny splátek zaplacených žalobcem na insolvenci po rozvodu manželství. Svědkyně , jméno FO, sice potvrzovala, že se účastníci řízení ve dvou případech mezi sebou v období po rozvodu jejich manželství dohadovali o splácení insolvence i hrazení výživného , právnická osoba, , avšak soud má za to, že ani přesto nebylo prokázáno, že by účastníci řízení skutečně nějakou, byť ústní, dohodu o vypořádání insolvenčních splátek uhrazených po rozvodu uzavřeli, když pouhé „hlasité dohadování“ nelze považovat za řádné sjednání dohody mezi účastníky. K tomu soud uvádí, že výpověď svědka , jméno FO, považuje za věrohodnější, když ten přestože si ohledně obsahu hovoru mezi účastníky ničeho nepamatoval, pouze potvrzoval, že se účastníci v dané době spolu bavili u vrby za bránou na pozemku žalobce, tak soudu věrohodně popsal umístění domu žalobce, brány, vrby a toalety v domě žalobě, přičemž tímto popisem zpochybnil věrohodnost svědkyně , jméno FO, , resp. její možnost slyšet a zejména vidět z toalety domu žalobce účastníky řízení, jak se spolu v dané době baví o finančních záležitostech, když dle svědka , jméno FO, toaleta domu žalobce se nachází na druhé straně domu, než účastníci stáli, a na tuto část pozemku žalobce pak z toalety vidět není. Za daného stavu má soud za to, že žalobce neunesl břemeno důkazní ke svému tvrzení o uzavření ústní dohody mezi účastníky řízení, jak bylo shora popsáno, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.)O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady řízení jsou představovány 6 x odměnou za právní zastoupení po 3 260 Kč za úkon (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky platné do 31.12.2024), 3x paušální náhradou po 450 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky platné od 1.1.2025), 2x cestovným z , adresa, a zpět vozidlem RZ , SPZ, ve výši 1 768 Kč, 2 půlhodiny za ztrátu času na cestě po 100 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky platné do 31.12.2024), 4 půlhodiny za ztrátu času na cestě po 150 Kč (§ 14 odst. 3 citované vyhlášky platné od 1.1.2025) a 21 % DPH. Náklady řízení činí celkem 29 497,38 Kč.Lhůty splatnosti soud v obou výrocích rozhodnutí stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.