117 C 23/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 88 560 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání předběžného opatření <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 560 Kč s úrokem z prodlení z částky 88 560 Kč ve výši 15 % p.a. od 28. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do zákonného úroku z prodlení z částky 88 560 Kč od 25. 7. 2022 do 27. 1. 2023 se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 38 618,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobním návrhem, doručeným podepsanému soudu dne 25. 7. 2022, domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji 88 560 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky každý jedné ideální poloviny stavební parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] vše v k. ú. [obec] (dále také jen„ pozemky“). Žalovaný je pak výlučným vlastníkem domu [adresa] stojícího na stavební parcele [číslo] které není součástí. Žalovaný užívá oba pozemky, tedy nad rámec svého podílu, a to aniž by poskytoval spoluvlastníku pozemku – žalobkyni - jakoukoliv náhradu. Žalobkyně tak za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2022 požaduje po žalovaném uhradit bezdůvodné obohacení ve výši 88 560 Kč. Ohledně výše bezdůvodného obohacení vycházela žalobkyně ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo posudku] z 8. 11. 2019, který stanovil hodnotu ideální poloviny pozemků částkou 787 600 Kč, když výše bezdůvodného obohacení vychází z ročního užitku z ceny pozemků, který činí 5 %. Za předchozí období již žalobkyně nárok na bezdůvodné obohacení uplatnila a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č. j. 111 C 13/2020 - 32, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2020, jí byla přiznána částka 26 240 Kč, která byla následně vymožena v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod č. j. [insolvenční spisová značka].

2. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil. V rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v domě na adrese [adresa žalovaného], žije 27 let, nyní se čtyřmi vnučkami a jejich dětmi. Pozemky aktivně nevyužívá, nemá tam žádnou zahrádku, na pozemcích má posledních 4 – 5 měsíců uskladněny nějaké věci (postele, sedačku, pračku, ledničku), ale žádné automobily. Pozemky nejsou oplocené a žalobkyni není žádným způsobem bráněno v tom, aby tyto užívala či od něho event. odkoupila. Na úhradu žalované částky žalovaný nemá dostatek finančních prostředků.

3. Žalobkyně podáním ze dne 25. 7. 2022 navrhla vydání předběžného opatření, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se nakládání s pozemky. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích č. j. 117 C 23/2022 – 52 ze dne 28. 7. 2022, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2022, bylo návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno.

4. Výpisem z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, [list vlastnictví], bylo prokázáno, že žalovaný je výlučným vlastníkem domu [adresa] postaveného na st. parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], když stavba není součástí pozemku. Výpisem z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, [list vlastnictví] bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky, každý ve výši jedné ideální poloviny nemovitostí, a to pozemku st. [parcelní číslo] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Žalobkyně nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši jedné ideální poloviny na předmětných pozemcích příklepem v dražbě dne 7. 9. 2016, když právní účinky zápisu nastaly k 18. 10. 2016.

5. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 111 C 13/2020 soud zjistil, že se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky 26 240 Kč s příslušenstvím za období od 1. 8. 2019 do 31. 3. 2020, když nárok odůvodnila tím, že žalovaný pozemky, jichž je spolu se žalobkyní spoluvlastníkem, užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, aniž by žalobkyni poskytl jakoukoliv náhradu. Žalobkyně při určení výše bezdůvodného obohacení vycházela ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo posudku] ze dne 8. 11. 2019, který byl vypracován pro účely insolvenčního řízení žalovaného, a který stanovil hodnotu ideální poloviny pozemků částkou 787 600 Kč. Výše bezdůvodného obohacení vycházela z ročního užitku ceny pozemků, který činí 5 %. Řízení bylo skončeno vydáním rozsudku pro uznání č. j. 111 C 13/2020 - 32, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2022.

6. Znaleckým posudkem ze dne 7. 11. 2019 vypracovaným znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací nemovitosti, [titul] [jméno] [příjmení], vzal soud za prokázané, že hodnota spoluvlastnického podílu ve výši jedné ideální poloviny na pozemcích st. [parcelní číslo] a parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] činila 787 600 Kč.

7. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. [insolvenční spisová značka] – [pismeno] - [číslo] ze dne 8. července 2022 žalobkyně doložila, že žalovaný jako dlužník v rámci insolvenčního řízení splnil oddlužení a byl osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek. Jednou z uspokojených pohledávek byla i pohledávka žalobkyně ve výši 40 264,50 Kč.

8. Ze sdělení Magistrátu města Pardubice ze dne 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že v rozhodném období, tj. od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2022 bylo na adrese [adresa žalovaného] (z toho 4 nezletilé).

9. Podle § 1117 o.z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

10. Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2999 odst. 1 věty první o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 věty první o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Žalobkyně a žalovaný jsou od 18. 10. 2016 spoluvlastníky pozemků, každý o velikosti jedné ideální poloviny, což bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Ze sdělení Magistrátu města Pardubice bylo zjištěno, že v období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2022 bylo na adrese [adresa žalovaného], hlášeno k trvalému pobytu 9 osob. Dále z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že na pozemcích má po dobu minimálně 4 – 5 měsíců uskladněny různé věci movité, jako např. lednici, postele, pračku a užívá tak pozemky v celém rozsahu. Žalobkyně pozemky nevyužívá žádným způsobem. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci jakkoliv dohodli na způsobu užívání pozemků v jejich spoluvlastnictví nad rámec spoluvlastnického podílu každého spoluvlastníka, popř. že by dohodli náhradu za užívání pozemků nad rámec jejich spoluvlastnického podílu či že by se dohodli o jejich bezplatném užívání. Soud má tak za prokázané, a to především samotnou výpovědí žalovaného, který uvedl, že na předmětných pozemcích má uskladněny různé věci movité, a dále i s ohledem na velký počet osob, rodinných příslušníků žalovaného, majících v rozhodném období trvalý pobyt na adrese žalovaného, že ze strany žalovaného docházelo k aktivnímu užívání pozemků v plném rozsahu, čímž žalovaný jakožto spoluvlastník pozemků užíval tyto v míře přesahující jeho spoluvlastnický podíl, a to aniž by žalobkyni poskytl jakoukoliv náhradu. Pokud jeden ze spoluvlastníků užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je jeho povinností ostatním spoluvlastníkům za toto užívání poskytnout peněžitou náhradu. V této soudem posuzované věci je to tak žalovaný, který nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá společnou věc a je to také on, koho stíhá povinnost peněžité náhrady vůči žalobkyni, jako druhému spoluvlastníku. Pouze spoluvlastník využívající společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, který by prokázal existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti, by nebyl povinen druhému spoluvlastníku poskytovat peněžitou náhradu za užívání. Takováto situace však v posuzovaném případě nenastala. Soud má dále za to, že v daném případě nemůže obstát ani obrana žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni v užívání pozemků nebránil. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2017 sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2010 sp. zn. 28 Cdo 1596/2009 či ze dne 8. srpna 2016 sp. zn. 28 Cdo 1950/2016) se totiž podává, že není rozhodující důvod neužívání nemovitosti druhým spoluvlastníkem. Není tak rozhodující skutečností, zda nemovitost nebyla druhým vlastníkem užívána dobrovolně či mu bylo v užívání bráněno, podstatná z hlediska vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení je skutečnost spočívající v užívání společné věci prvním spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Soud také zkoumal, zda výkon práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nelze hodnotit v kontextu § 8 o.z. V řízení však nebyly zjištěné takové mimořádné okolnosti, v jejichž důsledku by bylo nutné posoudit výkon práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení hlediskem uvedeného ustanovení. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4445/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. 28 Cdo 4018/2017) je rozhodující pro vydání bezdůvodného obohacení skutečné užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu jedním spoluvlastníkem, a nikoliv to, zda druhý spoluvlastník má skutečný zájem o užívání společné věci, nebo je jeho zájem čistě s ohledem na získání hospodářského profitu, či jaká je jeho aktivita ohledně zpřístupnění příslušných nemovitostí. Při určení výše bezdůvodného obohacení se soud řídil následujícími úvahami. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu, v tomto případě za užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu, se odvozuje od prospěchu, jejž získal obohacený. Tedy bezdůvodným obohacením je ten prospěch, kterým obohacený zvýšil svůj majetkový stav, anebo se o něho jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Vzhledem ke skutečnosti, že obohacený není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který obohacenému užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. 28 Cdo 311/2019). Obecně pak platí, že při určování výše bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému, jsou podstatná skutková zjištění podpořená podklady, a to zejména znaleckými posudky, které jsou obecně založeny na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí a pokud takové srovnatelné nemovitosti nejsou, je potřeba se s touto situací opět znalecky vypořádat (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, či ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 1265/2018). Nejvyšší soud ovšem také připustil eventualitu opřít se za naznačených okolností mimo jiné i o tržní hodnotu užívané věci, a to procentem z obvyklé kupní ceny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012 sp. zn. 28 Cdo 4022/2011, ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1526/2009, ze dne 1. 10. 2013 sp. zn. 28 Cdo 946/2013, ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. 28 Cdo 337/2011, a ze dne 15. 2. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, či jeho usnesení ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3808/2016). Soud pak vedle výše uvedených judikatorních závěrů zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že přistoupil k určení výše bezdůvodného obohacení nikoliv zjišťováním obvyklého nájemného porovnávací metodou, když takovýto postup by vyvolal potřebu zpracování znaleckého posudku, čímž by došlo ke zvýšení nákladů řízení, ale výši bezdůvodného obohacení určil právě způsobem shora aprobovaným, a to procentuálně z ceny předmětných nemovitostí. V předmětném řízení totiž žalobkyně disponuje již vypracovaným znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] – [posudku] ze dne 8. 11. 2019 určujícím hodnotu spoluvlastnického podílu k pozemkům. Za situace, kdy v řízení již existuje znalecký posudek, na základě něhož je možné určit výši bezdůvodného obohacení, a žalovaný tento nesporuje, soud právě v souladu se zásadou hospodárnosti, nepovažoval za účelné nechat zpracovat posudek nový, který by výši bezdůvodného obohacení určil toliko jinou metodou. Soud z výše uvedeného důvodu určil výši bezdůvodného obohacení v souladu s § 39 odst. 2 vyhlášky č. 441/2013 k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), tj. výše bezdůvodného obohacení je určena ročním užitkem z nemovitosti, který činí v tomto případě 5%, a vypočítává se z ceny nemovitostí, která je v projednávaném případě stanovena shora specifikovaným znaleckým posudkem. V daném případě je právě již zpracovaným znaleckým posudkem cena nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu, určena částkou 787 600 Kč. Roční užitek z nemovitostí, tj. 5 % z 787 600 Kč, tak činí částku 39 380 Kč, tj. 3 281 Kč měsíčně. Žalobkyně se domáhala po žalovaném úhrady bezdůvodného obohacení za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2022, tj. za 27 měsíců, celkem tak 88 587 Kč, když žalobkyně v žalobě požadovala částku po zaokrouhlení ve výši 88 560 Kč. Proto soud ve výroku rozsudku přiznal tuto částku.

17. Soud dále částečně zamítnul žalobkyní požadované úroky z prodlení, a to co do rozsahu od 25. 7. 2022 do 27. 1. 2023 a přiznal je toliko od 28. 1. 2023. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že předžalobní výzva k plnění žalovanému zaslána nebyla. Ohledně prodlení dlužníka s plněním je soudní praxe ustálena v závěru, že dlužník se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl věřitelem o plnění požádán (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1628/2013). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena, když splatnost dluhu nastane v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (k tomu například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 sp. zn. 25 Cdo 4169/2013, ze dne 23. 9. 2009 sp. zn. 25 Cdo 2417/2007, či ze dne 14. 12. 2005 sp. zn. 25 Cdo 423/2005). Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující též z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005 sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Jestliže tedy žalobkyně uplatnila žalobním návrhem u soudu dne 25. 7. 2022 nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení po žalovaném, pak za situace, kdy žalovaný nebyl vyzván k plnění již dříve, nastala splatnost předmětného nároku dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému. Žaloba byla žalovanému doručena fikcí dnem 26. 1. 2023, když žalovaný jako adresát nebyl zastižen a písemnost byla na poště uložena a připravena k vyzvednutí dne 16. 1. 2023. Splatnost uplatněného nároku tak nastala ke dni následujícímu po doručení, tj. kde dni 27. 1. 2023 a žalovaný je tak v prodlení od 28. 1. 2023, a právě od tohoto data soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení.

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části (část požadovaných úroků z prodlení). Náklady žalobkyně byly představovány zaplacenými soudními poplatky ve výši 5 428 Kč, odměnou advokáta za 5,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast advokáta při jednání soudu ve dnech 22. 2. 2023, 17. 5. 2023 a 21. 6. 2023, sepis návrhu na vydání předběžného opatření) po 4 660 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 6 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 5 760,30 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 38 618,30 Kč Tyto byly žalobkyni přiznány i přes absenci předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o.s.ř., neboť podle ustálené soudní praxe není absence předžalobní výzvy k úhradě dluhu důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, pokud žalovaný ani po doručení žaloby, dluh neuhradí (k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2016 sp. zn. 21 Cdo 582/2015).