118 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 106 299,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 106 299,01 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 10 % p.a. z částky 92 703,51 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem ve výši 7,9 % p.a. z částky 90 903,51 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 474 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 11. 1. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 106 299,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 20. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě poskytla žalované spotřební úvěr ve výši 128 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými 60 měsíčními splátkami po 2 594 Kč, vždy ke každému 25. dni v měsíci, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 25. 3. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9% p.a.. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěryschopnost žalované, její příjem dosahoval 24 980 Kč, z transakcí prováděných na běžném účtu vystupovaly výdaje do částky 22 201,80 Kč, byla prověřována rizikovost a zadluženost žalované, vždy s negativním výsledkem. Bylo ověřeno, že její transakce nevykazují nestandartní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela z běžných účtů žalované za období 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru však nesplnila a dostala se do prodlení již se splátkou 25. 5. 2018, i další splátky byly hrazeny nepravidelně a v různých výších. Žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila úvěr dne 25. 4. 2020 a prohlásila veškeré pohledávky za okamžitě splatné. Dlužná částka představovala ke dni 11. 1. 2021 částku 106 299,01 Kč, což zahrnovalo dlužnou jistinu ve výši 90 903,51 Kč, dlužní úrok ve výši 8 111,05 Kč, úrok z prodlení ve výši 5 484,45 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč, Do současné doby žalovaná dluh neuhradila ani přes předchozí výzvy. Žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronicky, totožnost žalované byla ověřována prostřednictvím tzv.„ SMS klíčů“. S žalovanou již tímto způsobem byla uzavírána i jiná smlouva. Žalobkyně neměla žádné pochybnosti o tom, že smlouva je uzavírána mezi žalobkyni a žalovanou. O problému namítaném žalovanou (že smlouva byla uzavřena s třetí osobou), se dozvěděla až poté, co ji začala vyzývat k plnění dluhů. Z výpisu z účtu není možné zjistit, která konkrétní osoba zadává jednotlivé transakce v internetovém bankovnictví, transakce zadává ten, kdo má přístupová oprávnění, konkrétní osobu tak nelze doložit. Žalobkyně uvedla, že kamerové záznamy na bankomatech žalobkyně ke zjištění osoby, která prováděla výběry z bankomatů, jsou k dispozici maximálně 90 dní, proto nejsou dostupné a nelze je předložit. Žalovaná svým jednáním umožnila třetí osobě přístup do svého elektronického bankovnictví, poskytla jí vstupní heslo, stav na účtu kontrolovala nedostatečným způsobem, proto dle svých slov nezjistila, že jsou na ni vedeny tři úvěry, ač při pravidelné kontrole toto zjistit mohla a musela. Zapůjčila třetí osobě svoji platební kartu, umožnila ji s ní manipulovat, nechávala bez dozoru svůj mobilní telefon, porušila tedy obchodní podmínky pro elektronické bankovnictví a je zodpovědná za vzniklou situaci.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že žádnou smlouvu s žalobkyní neuzavřela, její osobní data, telefon, zneužil bez jejího vědomí bývalý přítel [jméno] [příjmení], který s ní vedl společnou domácnost. Neobdržela žádné peníze od žalobkyně, ani od [jméno] [příjmení], nedala mu žádný souhlas, aby za ni cokoli uzavíral, věc oznámila Policii ČR. Žalovaná během řízení uvedla, že není schopna hradit splátku 4 000 Kč měsíčně za tento úvěr, přičemž úvěry u žalobkyně má uzavřeny tři (což by představovalo měsíční splátku 12 000 Kč), neboť její příjem je 17 000 Kč měsíčně a má dvě vyživovací povinnosti. <i>3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>4. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>5. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:

10. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 3. 2018, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru a ke kreditní kartě, smlouvou o úvěru [číslo], záznamem o podpisu klienta, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou na straně druhé došlo k uzavření smlouvy o úvěru až do úvěrového limitu 128 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 7,9% p.a., a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 594 Kč, vždy 25. dne v měsíci, první splátka byla splatná dne 25. 4. 2018 a poslední 25. 3. 2023. Žalobkyně poskytla peněžní prostředky na účet žalované č. [bankovní účet]. Předmětná smlouva byla uzavřena elektronickou formou dle smluvních ujednání smlouvy o elektronickém bankovnictví Poštovní spořitelny, a to 20. 3. 2018 v 15:37:07 za použití SMS klíče. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry.

11. Z obchodních podmínek pro elektronické bankovnictví a elektronickou komunikaci Poštovní spořitelny bylo zjištěno, že dle čl. X.2. je oprávněná osoba povinna mj. dbát na to, aby se žádná jiná osoba neseznámila s využívanými personalizovanými bezpečnostními prvky. Tyto bezpečností prvky nesmí sdělit jiné osobě, příp. je jakkoliv zaznamenávat ve snadno rozeznatelné podobě, ani uchovávat, či nosit společně s prostředkem pro komunikaci ke službám elektronického bankovnictví. Je povinna přijmout veškerá přiměřená opatření na ochranu svých personalizovaných bezpečnostních prvků a prostředků pro komunikaci ke službám elektronického bankovnictví. Neplnění těchto povinností znamená porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu § 1977 o.z.. Dle čl. X.14. písm. c) klient je povinen mít zařízení pod trvalou kontrolou a využívat veškerá možná zabezpečení, která zabrání třetí osobě v přístupu do tohoto zařízení. Dle bodu X.16. klient nese plnou odpovědnost za škody vzniklé v přímé souvislosti s porušením jeho povinností uvedených v čl. X .13.-15 12. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že 20. 3. 2018 bylo na účet žalované provedeno čerpání úvěru ve výši 128 000 Kč.

13. Z interních dokladů žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr bez udání účelu, v té době byla ve společenském postavení zaměstnanec, nebylo nutné dokládat příjem při žádosti o úvěr, tento jí byl vyhodnocením v systému (scoring), schválen. Příjmy a výdaje žalované byly prokazovány výpisy z účtu, který byl veden pro žalovanou, a to za období 6 měsíců před poskytnutím úvěru.

14. Opakovanými výzvami k zaplacení dluhu, přehledem plateb žalované a oznámením žalobkyně o zesplatnění úvěru ze dne 27. 4. 2020 a poštovními dodejkami bylo zjištěno, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr k 25. 4. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 95 928,59 Kč do 4. 5. 2020.

15. Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, oddělení hospodářské kriminality SKPV, Pardubice ze dne 13. 10. 2020 č.j. KRPE-6814-70/PČ-2020-170681 bylo zjištěno, že policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211/1,4 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení], narozený dne 6. 1. 1979 tím, že dne 26. 2. 2018 sjednal spotřebitelský úvěr u [právnická osoba] spořitelna ve výši 125 000 Kč, dne 20. 3. 2018 u téže společnosti ve výši 128 000 Kč a dne 11. 4. 2018 u téže společnosti ve výši 110 000 Kč, kdy výše uvedené úvěry byly sjednány na jméno poškozené [celé jméno žalované] narozené [datum], neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.

16. Ze zprávy OSZ Pardubice bylo zjištěno, že žalovaná dne 8. 2. 2021 podala stížnost proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo odloženo trestní stíhání. Tato stížnost byla rozhodnutím ze dne 12. 3. 2021 zamítnuta usnesením sp. zn. 1ZN6125 /2020-40.

17. Z protokolu o jednání před podepsaným soudem ve věci 117 C 1/2021, které se konalo dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že [celé jméno žalované], která zde vystupuje jako žalovaná, když žalobkyní je [právnická osoba] a předmětem je zaplacení dlužné částky z úvěru ve výši 114 213,34 Kč s příslušenstvím, jako účastnice řízení vypověděla, že s [jméno] [příjmení] žila od r. 2014 do srpna 2019, společně hospodařili, vedli společnou domácnost, na účet č. [bankovní účet] jí chodila výplata, hradila z něj pravidelné měsíční platby. [jméno] [příjmení] účet neměl. Formou elektronického bankovnictví prováděla převody pouze výjimečně, heslo panu [příjmení] nesdělovala, její účet běžně neužíval, asi ve dvou případech potřeboval realizovat nějakou platbu, takže u počítače byli společně a mohl zaregistrovat její vstupní heslo do internetového bankovnictví. Heslo měla v papírech od banky a listiny uloženy doma. Pan [anonymizováno] měl možnost dostat se k její platební kartě, asi 3x mu ji půjčila na nákup materiálu, na opravu domu a sdělila mu [příjmení]. Mobilní telefon si nechávala doma, i když dům opouštěla, protože pracuje na směny, nechávala ho i mimo ložnici, aby ji přes den nebudil. Kartu si mohl vzít i z její peněženky bez jejího souhlasu. Nevšimla si, že jí na účet přišla vyšší částka, účet kontrolovala jednou za 1 až 2 měsíce.

18. Z protokolu o jednání před podepsaným soudem ve věci 117 C 1/2021, které se konalo dne 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že od počátku soužití s žalovanou byli dohodnuti, že měl kartu od jejího účtu k dispozici a zajišťoval výběry na investice do domu žalované. S účtem bylo disponováno i prostřednictvím internetového bankovnictví, přístupové kódy chodily na telefon žalované, který měl rovněž k dispozici a takto s účtem po dohodě s žalovanou disponoval. Někdy na jaře 2018 se společně dohodli, že si vezmou další úvěry na kompletaci domu a to u banky, kde měla žalovaná účet. Technicky zajistil úvěry přes internetové bankovnictví on, protože žalovaná neuměla s internetovým bankovnictvím zacházet. Úvěry byly ve výši 400 až 500 000 Kč, splátky měly odcházet zase z účtu. Dostali se do finančních obtíží, takže na účtu někdy peníze nezbývaly. Všechny peníze šly do domu a do rodiny, i ty které on sám vydělal.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, když jednak žalobkyně provedla dlouhodobé vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovanou – platební kapacita pro splátku ve výši 2 594 Kč měsíčně byla tedy dostatečná. Dále bylo provedeno vyhodnocení rizikovosti klienta na základě výpisů z běžného účtu, kontrolou Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, Kontrolu DB neplatných dokladů, insolvencí, exekucí a žalovaný nevykazoval nestandardní transakce. Soud tedy s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou.

20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná sporovala platnost předmětné smlouvy s tím, že smlouvu uzavřela třetí osoba, a to [jméno] [příjmení]. Z výpovědi tohoto svědka bylo prokázáno a ostatně i výpovědí samotné žalované, že tito žili dlouhodobě ve společné domácnosti, žalovaná sama opakovaně umožnila tomuto svědkovi provádět transakce její platební kartou, sdělila mu [příjmení] k této kartě, nezajistila si, aby elektronické zařízení, prostřednictvím kterého prováděla transakce v internetovém bankovnictví, měla pod trvalou kontrolou, neučinila veškeré možné zabezpečení, které by zabránilo ať [jméno] [příjmení], či jiné třetí osobě, v přístupu do tohoto zařízení. Výpovědí svědka bylo prokázáno, že naopak žalovaná vědomě umožňovala tomuto svědkovi, aby činil transakce v jejím internetovém bankovnictví, ani orgány činné v trestním řízení nezjistily, že by ze strany [jméno] [příjmení] šlo o trestní jednání, jako bylo prokázáno rozhodnutím Policie ČR i zprávou OSZ Pardubice. Byla to tedy žalovaná, která svým chováním a jednáním porušila své povinnosti ze smlouvy o elektronickém bankovnictví, jak vyplývá z obchodních podmínek. Soud tedy uzavřel, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky došlo platně ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Smlouvou o úvěru se tedy žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované v její prospěch peněžní částku ve výši 128 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 7,9 % p.a.. Žalovaná tím, že úvěr nesplácela ve sjednaných lhůtách, porušila podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitla se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 90 903,51 Kč, dlužných úroků 8 111,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 5 484,45 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč, celkem 106 299,01 Kč k datu 11. 1. 2021 a dále pak za dobu od 11. 11. 2021 je oprávněný nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši 7,9%, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

21. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 636 Kč, náhradou cestovného k jednání dne 10. 6. 2021 vlakem + MHD ve výši 338 Kč, paušální náhradou hotových výdajů za 5 úkonů dle § 2 odst. 3 vyhl. č 254/2015 Sb. po 300 Kč (sepis žaloby, vyjádření k odporu, 2x písemná vyjádření, účast u jednání), tj. 1 500 Kč Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 474 Kč.