118 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 83 127,79 Kč s příslušenstvím

I. Řízení sea) co do částky 3 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 3 680 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení,b) co do částky 2 467,07 Kč,c) co do úroku ve výši 22,63 % p.a.z částky 66 267,36 Kč od 28. 12. 2023 do 16. 2. 2024,z částky 62 757,36 Kč od 17. 2. 2024 do 14. 3. 2024,z částky 58 457,36 Kč od 15. 3. 2024 do 21. 4. 2024,d) co do úroku ve výši 47,5 % p.a.z částky 3 510 Kč od 17. 2. 2024 do 14. 3. 2024,z částky 3 680,25 Kč od 15. 3. 2024 do 21. 4. 2024,e) co do úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky 3 680,25 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení,zastavuje.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši 43 854 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a.z částky 74 254 Kč od 28. 12. 2023 do 15. 1. 2024,z částky 69 954 Kč od 16. 1. 2024 do 16. 2. 2024,z částky 65 654 Kč od 17. 2. 2024 do 14. 3. 2024,z částky 61 354 Kč od 15. 3. 2024 do 15. 5. 2024,z částky 58 354 Kč od 16. 5. 2024 do 18. 6. 2024,z částky 56 354 Kč od 19. 6. 2024 do 22. 7. 2024,z částky 54 854 Kč od 23. 7. 2024 do 16. 9. 2024,z částky 52 854 Kč od 17. 9. 2024 do 5. 11. 2024,z částky 50 854 Kč od 6. 11. 2024 do 30. 11. 2024,z částky 49 854 Kč od 1. 12. 2024 do 30. 12. 2024,z částky 48 354 Kč od 31. 12. 2024 do 1. 2. 2025,z částky 46 854 Kč od 2. 2. 2025 do 10. 3. 2025,z částky 44 854 Kč od 11. 3. 2025 do 16. 4. 2025,z částky 43 854 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,b) částku ve výši 33 126,72 Kčc) úrok ve výši 24,87 % p.a.z částky 66 267,36 Kč od 28. 12. 2023 do 16. 2. 2024,z částky 62 757,36 Kč od 17. 2. 2024 do 14. 3. 2024,z částky 58 457,36 Kč od 15. 3. 2024 do 21. 4. 2024,d) úrok ve výši 14,75 % p.az částky 58 457,36 Kč od 22. 4. 2024 do 15. 5. 2024,z částky 55 457,36 Kč od 16. 5. 2024 do 18. 6. 2024,z částky 53 457,36 Kč od 19. 6. 2024 do 22. 7. 2024,z částky 51 957,36 Kč od 23. 7. 2024 do 16. 9. 2024,z částky 49 957,36 Kč od 17. 9. 2024 do 5. 11. 2024,z částky 47 957,36 Kč od 6. 11. 2024 do 30. 11. 2024,z částky 46 957,36 Kč od 1. 12. 2024 do 30. 12. 2024,z částky 45 457,36 Kč od 31. 12. 2024 do 1. 2. 2025,z částky 43 957,36 Kč od 2. 2. 2025 do 10. 3. 2025,z částky 41 957,36 Kč od 11. 3. 2025 do 16. 4. 2025,z částky 40 957,36 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2023 dosáhne částky 215 884 Kč,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 29. 10. 2025 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 83 127,79 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 28. 4. 2022. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 47,5 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 271 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2022. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 523 Kč. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovaným, doklady o příjmech, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI) a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradil splátku naposledy 13. 11. 2023, Anonymizováno, do data zesplatnění. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitl žalovaný u splátek č. 14, 17, 18). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 400 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitl žalovaný u splátek č.11, 14, 15, 16, 17, 18 a 19). V důsledku těchto prodlení žalovaného následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 18, k datu 26. 12. 2023 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 73 991,61 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5.) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru od 28. 12. 2023, neboť ani po zesplatnění nedošlo k úplnému zaplacení dlužné částky úvěru. Celkem žalovaný uhradil částku 103 016 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně: 44 637,61 Kč jistina úvěru 1 497 Kč – smluvní pokuta 1 400 Kč – náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 35 593,79 Kč – smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28.12.2023 do zaplacení, tj. úrok z částky 66 267,36 Kč od 28.12.2023 do 14.03.2024 ve výši 6 600,36 Kč, úrok z částky 62 137,61 Kč od 15.03.2024 do 15.05.2024 ve výši 3 577,62 Kč, úrok z částky 59 137,61 Kč od 16.05.2024 do 18.06.2024 ve výši 758,20 Kč, úrok z částky 57 137,61 Kč od 19.06.2024 do 22.07.2024 ve výši 732,36 Kč, úrok z částky 55 637,61 Kč od 23.07.2024 do 16.09.2024 ve výši 1 174,88 Kč, úrok z částky 53 637,61 Kč od 17.09.2024 do 05.11.2024 ve výši 1 011,00 Kč, úrok z částky 51 637,61 Kč od 06.11.2024 do 30.11.2024 ve výši 486,75 Kč, úrok z částky 50 637,61 Kč od 01.12.2024 do 30.12.2024 ve výši 572,70 Kč, úrok z částky 49 137,61 Kč od 31.12.2024 do 01.02.2025 ve výši 611,49 Kč, úrok z částky 47 637,61 Kč od 02.02.2025 do 10.03.2025 ve výši 664,52 Kč, úrok z částky 45 637,61 Kč od 11.03.2025 do 16.04.2025 ve výši 636,77 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 44 637,61 Kč od 17.04.2025 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 47,5 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 22.04.2024) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14.75 % p.a. 523 Kč – úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěrDo současné doby nebyl dluh uhrazen, a to ani přes zasílané upomínky.K výzvě soudu žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela při tomto hodnocení z údajů o příjmech žalovaného, ověřila jeho úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLUS, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, volné zdroje žalovaného byly ve výši 25 365 Kč. Příjmy žalovaného byly ve výši 32 828 Kč měsíčně, což žalobkyně doložila částečným výpisem z účtu žalovaného, kdy byly uvedeny pouze příjmy ze zaměstnání. Pokud jde o náklady na bydlení, pak žalovaný uvedl částku 2 603 Kč, o výši nájemného nemá žalobkyně žádný doklad či potvrzení. Žalovaný neuvedl žádnou vyživovací povinnost, neměl s žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu. K dalším výdajům žalovaného žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady. Po zhodnocení všech dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů měla žalobkyně prokázáno, že bylo možné poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu, který provedla a žalobkyně považuje provedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že výše zápůjčního úroku a RPSN odporuje dobrým mravům, sporoval, zda vůbec byla platně uzavřena úvěrová smlouva, neboť tato byla sjednána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku a prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Dále pak namítal, že nebyla posouzena dostatečně jeho úvěruschopnost, v té době již měl závazek u ČSOB stavební spořitelny. V době, kdy žádal o úvěr, nedokázal dostatečně odhadnout své platební schopnosti a vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úběru. Smlouvu považoval za neplatnou a proto navrhoval, aby nárok byl vypořádán dle zásad o bezdůvodném obohacení. Čerpal jistinu 80 000 Kč, uhradil 92 556 Kč, proto by měla být žaloba zamítnuta. Pokud by soud přesto nárok přiznal, žádal o povolení splátek po 2 500 Kč měsíčně s ohledem na svou aktuální tíživou finanční situaci.

3. Žalobkyně ještě před jednáním vzala žalobu částečně zpět, kdy ponížila nominální roční úrokové sazby a to o 22,63 %, tedy na výši 24,87 % p.a. as provedla dle tohoto přepočet, dále pak částečně vzala zpět i smluví pokutu, a to na částku 33 126,72 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí tedy soud dle § 96 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil, aniž by vyžadoval souhlas žalovaného (výrok I.).

4. Žalovaný se k jednání soudu dne 25. 11. 2025 nedostavil, omluvil se a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z předsmluvního formuláře ze dne 28. 4. 2022, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 4. 2022, karty klienta, přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2022, přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru- Pojištěná schopnosti splácet úvěr ze dne 28. 4. 2022, přihlášky do pojištění z téhož dne, kopií občanského průkazu žalovaného, splátkovým kalendářem, dokladem o vyplacení úvěru, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 271 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 179 904 Kč. Byla sjednána úroková sazba 47,49 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, kdy je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Žalovanému byla částka 80 000 Kč vyplacena bezhotovostně dne 28. 4. 2022 na účet, který označil v žádosti o úvěru.

12. Z listin nazvaných hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného – tento uvedl své příjmy ve výši 32 828 Kč měsíčně, výdaje byly uvedeny jako životní minimu 3 860 Kč, bydlení 2 603 Kč, ostatní výdaje 6 463 Kč, dále uvedl, že svobodný, bydlí u rodičů.

13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u mBank a.s. za období měsíce května 2020 bylo zjištěno, že na konci tohoto zúčtovacího období byl žalovaný v mínusu 108 069,30 Kč, nicméně jednalo se o výpis z účtu, který 2 roky předcházel období, kdy byl úvěr žádán.

14. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že v dubnu 2022 byla výplata žalovaného ve výši 37 033 Kč, v březnu pak 29 037 Kč.

15. Z výpisu záznamů z registru SOLUS nebylo k osobě žalované nalezeno žádných záznamů, z prováděného CBS Skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, res. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) bylo zjištěno, že hodnota skóre byla uvedena 290– zařazeno do kategorie I., nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán).

16. Z dopisů ze dne 23. 10. 2023, 22. 11. 2023, 24. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na prodlení s úhradou splátek, žalovaný byl opakovaně upozorněn na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a upozorněn, že pokud nedojde k okamžité úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvní pokuty, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

17. Oznámením ze dne 26. 12. 2023 doručovaným žalovanému z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů, oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 77 934 Kč.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

21. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

22. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

23. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

24. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila stejné důkazy, které připojila k žalobě, pouze doplnila tvrzení tak, že si prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného z databází (tzv. úvěrových registrů) a to jednak z interní databáze žalobkyně, prověřila rejstřík SOLUS a insolvenční rejstřík. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nijak blíže neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Žalobkyně jediné, co ověřila, byl příjem ze zaměstnání, který byl ověřen potvrzením o příjmu z účtu žalovaného. Výpis z účtu, který předložila, byl 2 roky starý a nebylo možné z něj aktuální informace o majetkových poměrech žalovaného zjistit. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet částku cca 4 271 Kč měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky). Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit i rodinné postavení spotřebitele, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba, žalovaným uváděné náklady na bydlení jsou rovněž velmi nízké, opět ničím neosvědčené.

25. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nikterak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z. , podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od něj obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Za situace, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil již 103 016 Kč, nevzniklo na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení, a proto soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.