118 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 162,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 367 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkynia) částku 24 145 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a.z částky 84 373 Kč od 28. 12. 2024 do 18. 2. 2025 ve výši 1 561,91 Kčz částky 80 086 Kč od 19. 2. 2025 do 24. 3. 2025 ve výši 951,32 Kčz částky 75 799 Kč od 25. 3. 2025 do 29. 4. 2025 ve výši 953,28 Kčz částky 71 512 Kč od 30. 4. 2025 do 20. 5. 2025 ve výši 524,58 Kčz částky 46 512 Kč od 21. 5. 2025 do zaplaceníb) částku 22 650,30 Kčc) úrok ve výši 68,35 % p.a. z částky 69 382,42 Kč od 28. 12. 2024 do 19. 1. 2025 ve výši 2 908,81 Kčúrok ve výši 12,75 % p.a. z částky 69 382,42 Kč od 20. 1. 2025 do 20. 5. 2025 ve výši 2 760,01 Kčúrok ve výši 12, 75 % p.a. z částky 45 114,79 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2024 dosáhne částky 246 931 Kčse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 3.2.2026 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 69 162 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 9. 7. 2024. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 68,35 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 886 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2024. Vedle splátek úvěru a úroku měla žalovaná hradit i úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 599 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovanou, doklady o příjmech, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI, v insolvenčním rejstříku) a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila pouze 2 splátky, naposledy 4. 10. 2024, celkem tedy 9 772 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitla u splátek č. 3 a 4). V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitla u splátek č. 3a 4). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 3, k datu 26. 12. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že novou jistinu ve výši celkem 81 178,79 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění uhradila žalovaná 4 splátky, celkem 37 861 Kč. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5.) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru od 28. 12. 2024, neboť ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení dlužné částky úvěru. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně: 45 114,79 Kč jistina úvěru 998 Kč – smluvní pokuta 400 Kč – náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 22 650,30 Kč – smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28. 12. 2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 69 382,42 Kč od 28.12.2024 do 20.05.2025 ve výši 5 668,82 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 45 114,79 Kč od 21.05.2025 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,35 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 20.01.2025) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.75 % p.a.Do současné doby nebyl dluh uhrazen, a to ani přes zasílané upomínky.K výzvě soudu žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela při tomto hodnocení z údajů o příjmech žalované, ověřila jeho úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLUS, žalovaná nebyla nikde s dlužnou částkou po splatnosti, nebyla evidován v insolvenčním rejstříku, volné zdroje žalované byly ve výši 6 371 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a v době žádosti o úvěr neměla žádné další souběžné úvěrové smlouvy. Příjmy žalované byly ve výši 17 798 Kč měsíčně, její náklady pak 10 427 Kč měsíčně. Pokud jde o náklady na bydlení, pak žalovaná uvedla částku 5 563 Kč, o výši těchto nákladů nemá žalobkyně žádný doklad či potvrzení. K dalším výdajům žalované žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady. Po zhodnocení všech dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů měla žalobkyně prokázáno, že bylo možné poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu, který provedla a žalobkyně považuje provedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce se k výzvě soud vzdal práva účasti na projednání věci, opatrovník se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že opatrovník k tomuto postupu nemám námitek.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Z předsmluvního formuláře ze dne 9. 7. 2024, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 7. 2024, oznámením o schválení úvěru ze dne 10. 7. 2024, dodatky ke smlouvě ze dne 9. 7. 2024, kopií občanského průkazu žalované, splátkovým kalendářem informačním dokumentem o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet úvěr a přihláškou do pojištění ze dne 9. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 886 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 205 776 Kč. Byla sjednána úroková sazba 68,34 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, s tím, že je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Tento úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná se zavázala na pojištění hradit částku 599 Kč měsíčně.

11. Z listin nazvaných hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované – tato uvedla své příjmy ve výši 17 794 Kč měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly uvedeny jako životní minimu 4 860 Kč, bydlení 5 563 Kč, dále uvedla, že je rozvedená, žije sama, má vlastní bydlení.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované, který se týkal pouze příjmů za období měsíce březen až červen 2024 bylo zjištěno, že příjem ze zaměstnání byl v březnu ve výši 16 810 Kč, v dubnu 17 758 Kč, v květnu 17 673 kč a v červnu 17 952 Kč. Z tohoto výpisu nebylo možné zjistit žádné jiné konkrétní pohyby na účtu.

13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS nebylo k osobě žalované nalezeno žádných záznamů, z prováděného CBS Skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, res. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) bylo zjištěno, že hodnota skóre nebyla uvedena.

14. Interními účetními doklady bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán 9. 7. 2024 převodem na účet žalované.

15. Z dopisů ze dne 21. 11. 2024 a ze dne 23. 12. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek č. 3,4,5, žalovaná byla opakovaně upozorněna na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a upozorněna, že pokud nedojde k okamžité úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvní pokuty, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

16. Oznámením ze dne 26. 12. 2024 doručovaným žalované z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů, oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 84 373 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 69 382,42 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 11 796,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, úhrad za pojištění ve výši 1 797 Kč.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.

17. Soud se nejprve zabýval platností jednotlivých smluv. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývajíli z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

18. Zákon č. 257/2016 Sb. vychází ze zásady ochrany slabší strany, neboť spotřebitel je ve vztahu k poskytovateli fakticky znevýhodněn. Povinnost posoudit úvěruschopnost je proto uložena poskytovateli úvěru, od něhož se očekává profesionální, objektivní a obezřetné posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru tuto povinnost splnil, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015) i Ústavního soudu ČR. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet chrání nejen spotřebitele a věřitele, ale i společnost jako celek; její opomenutí představuje zásah do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

19. Tyto závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., což potvrzuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C679/18, podle něhož je vnitrostátní soud povinen z úřední povinnosti zkoumat porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z něj důsledky stanovené vnitrostátním právem.

20. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet zejména z poměru mezi příjmy a výdaji spotřebitele, a to s ohledem na jeho aktuální i předvídatelnou finanční situaci. Poskytovatel úvěru nesmí vycházet pouze z nepodložených tvrzení spotřebitele a je povinen tato tvrzení ověřit (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539). Neníli ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila shodné listinné důkazy, které připojila k žalobě, pouze doplnila tvrzení tak, že si prověřila výši závazků a platební morálku žalované z databází (tzv. úvěrových registrů) a to jednak z interní databáze žalobkyně, prověřila rejstřík SOLUS a insolvenční rejstřík. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nijak blíže neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících výdaje žalované, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Žalobkyně jediné, co ověřila, byl příjem ze zaměstnání, který byl ověřen výpisem z účtu žalované, který se týkal pouze příjmu ze zaměstnání, z tohoto výpisu nebylo možné zjistit žádné jiné pohyby na účtu ani zůstatky účtů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet cca 5 000 Kč měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

22. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly nikterak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z. , podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a proto soud uložil žalované zaplatit pouze částku 22 367 Kč (70 000 Kč poskytnuto – 47633 Kč zaplaceno), kterou žalovaná do současné doby nevrátila (výrok I.).

23. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., pak vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp .zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobkyně uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

25. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

26. S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Při kapitalizovaném úroku a pětiletém plnění úroku z prodlení (tj. 53 787,78 Kč) a úroku (tj. 237 112,98 Kč), požadované jistině a smluvní pokuty, byl pak předmět sporu ve výši 360 062,76Kč, úspěch žalobkyně v řízení tedy byl jen ve výši 6,2 % a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ji pak právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

27. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.