118 C 39/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Leonou Poplerovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 10 281 957 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 281 9587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 9. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 1 108 6578,66 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované znalečné ve výši 42 514,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku na účet č. 19-625561/0710, VS 1181103919.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 13. 11. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 281 957 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že má právo hospodařit s majetkem státu, mimo jiné i s lesním pozemkem p.č. , Anonymizováno, zapsaným na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Část předmětného pozemku o výměře 177 214 m2 užívá žalovaná, má zde umístěné sklady, přístřešky, asfaltové nebo jinak zpevněné plochy a komunikace, a to v rámci zaploceného areálu , adresa, . Tento pozemek žalovaná užívá bez sjednaného nájmu, byla vyzvána k úhradě bezesmluvního užívání za období uplynulých tří let, a to v žalované částce, která vychází ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně uvedla tvrzení k charakteru pozemku, ze kterých vyplývá, že jde o areál muničního skladu , adresa, , který naplňuje znaky uzavřeného objektu, do nějž nelze vstoupit, aniž by nebyla překonána překážka zamezující vstup do areálu a zákaz vstupu. V areálu byly budované vnitrozávodní asfaltové komunikace užívané pro účely fungování areálu muničního skladu, jak vyplývá ze stavebního povolení z 26. 5. 1986. Žalovaná užívá pozemky ve vlastnictví státu v plně zaploceném areálu muničního skladu s plnou ostrahou pro svoji podnikatelskou činnost. Tento areál muničního skladu se stavěl tzv. „na zelené louce“ a právě v kolaudačním a stavebním povolení bylo uvedeno, co pro výstavbu bude potřeba. Areál má specifickou funkci, zaplocením tohoto areálu je žalobkyni znemožněno užívání pozemku k jeho účelu. Žalovaná lesy potřebuje i ke svému krytí skladového materiálu, k výrobě, proto vyžaduje od žalobkyně nadstandardní službu, např. zkracování větví pro řádnou činnost fotobuněk zajišťující hlídání pohybu a vniku do areálu. Jde o les zvláštního určení, jinak by nemohl být ani oplocen, les je zde, aby zde plnil i funkci valu proti tlakové vlně při výbuchu. Žalobkyně požaduje náhradu za užívání 177 214 m2, přestože zaploceno je 42 ha a vychází při tom ze stavebního povolení, z rozhodnutí Ministerstva lesů a vodního hospodářství o vynětí pozemků z lesního půdního fondu (č.l. 33,34), přičemž odečetla malé plochy pod budovami žalované.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že majetek žalované zabírá svou výměrou pouze malou část žalobkyní tvrzené plochy. Na části předmětného pozemku má žalovaná zemní sklady výbušnin, zbývající plochy jsou lesní pozemky a bezlesí, na nichž žalobkyně dlouhodobě hospodaří. Cesty na pozemku rovněž užívá žalobkyně ke své činnosti a není jakkoli rušena, s výhradou dodržení bezpečnostních pravidel plynoucích z předpisů upravujících skladování výbušnin. Nelze tedy při kalkulaci bezdůvodného obohacení zahrnout i další plochu v areálu vč. případného ochranného pásma. Stavby, které žalovaná užívá, jsou zapuštěny v zemi a zavaleny zemním valem, tj. lesní hospodaření omezují minimálně a z takto zastavěné plochy náhrada žalobkyni nenáleží. Náhrada za bezesmluvní užívání by měla být nulová, neboť odpovídá rozsahu výměry části pozemků žalobkyně, který skutečně nemůže v důsledku umístění staveb žalované užívat. Sporovala i znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud jde o jednotkovou výši náhrady za bezesmluvní užívání, neboť znalec nezohlednil skutečný stav nemovitosti, ani jeho specifické podmínky. Oceňoval veškeré pozemky jako zastavěnou plochu bez ohledu na reálný stav. V areálu , adresa, se jedná o les zvláštního určení, neboť se zde nacházejí sklady vojenského materiálu a munice, což vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Dále namítala rozpor s dobrými mravy, neboť část předmětného pozemku měla být v minulosti vyňata z lesního půdního fondu na základě rozhodnutí o trvalém vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu vydaného Ministerstvem lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 7. 2. 1986 č j. , Anonymizováno, . Toto rozhodnutí však nebylo zapsáno do tehdejší evidence nemovitostí a stav v katastru tak neodpovídá skutečnosti. Tato okolnost zabránila zahrnutí pozemku do privatizačního projektu k majetku , Anonymizováno, Žalobkyně získala oprávnění k hospodaření k předmětnému pozemku zápisem do katastru nemovitostí v roce 2004 a po celou dobu, tj. více jak 15 let, nevznesla jakýkoli majetkový nárok vůči žalované.

3. Žalovaná dále vznesla námitku vydržení práva k předmětné části pozemku, jež odpovídá právu z věcného břemene, jehož obsahem je na straně žalované právo mít na uvedeném pozemku stavby a užívat je, udržovat je a právo na nerušený přístup a příjezd k nim a na straně žalobkyně povinnost výkon tohoto práva strpět, to vše bezúplatně. Předmětný pozemek pod stavbami zemních skladů a areálovou komunikací byl bezplatně užíván právními předchůdci žalované (, Anonymizováno, a do roku 2002 společností , Anonymizováno, ). Žalovaná nabyla vlastnictví pozemků v areálu , adresa, v dobré víře, že jí k části pozemku pod stavbami zemních skladů a areálové komunikace, svědčí právo užívání, a toto vykonávala po celou dobu bezúplatně. Nabyla oprávnění z věcného břemene nejpozději k 7. 6. 2012, tj. 10 let od okamžiku, kdy se na základě smlouvy o vkladu části podniku uzavřené mezi spol. , Anonymizováno, a žalovanou ze dne 7. 6. 2002, stala žalovaná vlastníkem zemních skladů a areálové komunikace. Pokud by se soud neztotožnil se závěrem o vydržení práva v dobré víře, namítla žalovaná, že jsou splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1260 odst. 1 o.z. Tvrdí, že právo odpovídající věcnému břemeni tak žalovaná vydržela k 1. 1. 2019 v souladu s § 1095 o.z. Žalovaná upřesnila, že neuplatňuje námitku vydržení vlastnického práva, nýbrž právo odpovídající věcnému břemeni (č.l. 148), což dovozuje z dlouholeté praxe stran, kdy předmětný pozemek pod stavbami zemních skladů a areálovou komunikací je bezplatně užíván způsobem, který odpovídá právu věcného břemene pozemku.

4. Žalobkyně nesouhlasila se vznesenou námitkou vydržení práva odpovídajícího bezúplatnému věcnému břemeni. Žalovaná, coby provozovatelka skladu munice, si je vědoma toho, že právě z důvodu zalesnění areálu (charakteristický znak pro všechny areály vojenských i civilních muničních skladů) není pozemek zahrnut do privatizovaného majetku. V případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku platí, že povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje s povinností vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku jeho vlastníku náhradu. Celý pozemek je zcela znepřístupněn existencí uzavřeného přísně střeženého areálu a tvrzenou dobrou víru v oprávnění k údržbě a užívání pozemku prostřednictvím titulu nabytí vlastnictví ke stavbám považuje žalobkyně za pouhé subjektivní přesvědčení žalované o právu užívat pozemek, když jsou na něm vybudované stavby v jejím vlastnictví. Privatizace státního majetku nemohla znamenat a neznamenala, že spolu s privatizovaným nemovitým majetkem typu staveb vzniká právo bezplatného užívání pozemku, na kterém se stavby nacházejí. Poctivý úmysl, který je však podmínku mimořádného vydržení, na straně žalované chybí.

5. Žalovaná uplatnila procesní obranu v řízení oproti požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 10 281 957 Kč a požadovala vydání bezdůvodného obohacení po žalobkyni ve výši 220 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 4. 6. 2020 (ode dne uplatnění procesní obrany), a to za bezesmluvní užívání areálové komunikace umístěné na pozemku č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a to v obvyklé výši nájmu části daného pozemku ve výměře 28 300 m2 za dobu tří let zpět, při částce 2,60 Kč/m2/rok.

6. Pokud jde o procesní obranu žalované ve formě nároku na náhradu za údajné bezesmluvní užívání komunikace ve vlastnictví žalované, pak ani s tímto nárokem žalobkyně nesouhlasila, neboť celý pozemek je obehnaný plotem, plně střežený, komunikace není veřejně přístupná. Tuto komunikaci využívá žalobkyně pouze při těžbě nebo jiném zásahu na lesním porostu, což provádí za použití běžné dopravní a těžební technologie, kdy do areálu vjede osobním automobilem pouze místně příslušný revírník – zaměstnanec žalobkyně, který rozhoduje o způsobu péče o porost a také v případech, kdy se se svými požadavky na práce v porostu na žalobkyni obrátí žalovaná.

7. Podle § 498 odst. 1 o.z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

8. Podle § 1091 odst.. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

9. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

10. Podle § 1260 odst. 1 o.z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

11. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

13. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek č. 1840/37 je ve vlastnictví České republiky, žalobkyně má právo hospodařit s majetkem státu a výměra pozemku činí 429 850 m2. Pozemek je určený k plnění funkcí lesa, jde o I. ochranné pásmo, vnitř. lázeň. území, ložisko slatin a rašeliny.

14. Z rozhodnutí Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 7. 2. 1986 č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že bylo povoleno trvalé vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu, resp. jejich části v k.ú. , adresa, , o celkové výměře 22, 4331 ha a povoleno dočasné vynětí částí lesních pozemků o úhrnné rozloze 8,6416 ha pro průmyslové účely. V příloze tohoto rozhodnutí v seznamu pozemků k trvalému vynětí je uveden pozemek č. , hodnota, v k.ú. , adresa, o výměře 8,8109 ha k dočasnému vynětí - pozemek o výměře 3,0250 ha.

15. Ze stavebního povolení ze dne 14. 2. 1986 vydaného ONV , adresa, (č.l. 47) stavebního povolení ze dne 26. 5. 1986 (č.l. 48) vydaného MNV v , adresa, a kolaudačního rozhodnutí vydaného MNV , adresa, 14. 9. 1989 o povolení užívání stavby Obnova B, stavba BVI, soud zjistil, že bylo povoleno užívání stavby „obnova B, stavba BVI“, stavba měla být umístěna na pozemcích, mimo jiné i na pozemku č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , a to po odlesnění cca 31 ha smíšeného lesa a zde vybudována stavba16. Z výpisu z obchodního rejstříku a z rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 18. 12. 1997 bylo zjištěno, že byly sloučením se státním podnikem , Anonymizováno, , adresa, zrušeny a ke dni 4. 3. 1998 vymazány státní podniky, mimo jiné , právnická osoba, . se sídlem v , adresa, . Tím došlo i k převodu pozemků do majetku s.p. , Anonymizováno, , adresa, .

17. Z e-mailové komunikace ze dne 15. 1. 2020 bylo zjištěno, že zaměstnanec žalované , jméno FO, žádal zaměstnance žalobkyně o těžbu lesního porostu v bezprostřední blízkosti skladu na parcele č. , Anonymizováno, z důvodu narůstajícího počtu hlášení elektronického zabezpečení expedičních skladů. Z evidence návštěv v areálu , adresa, za období leden až březen 2020 bylo zjištěno, že vrátnicí , Anonymizováno, procházel zaměstnanec žalobkyně 10. 3. 2020, 12. 3. 2020, 11. 2. 2020, 24. 2. 2020, 22. 1. 2020, 27. 1. 2020, 30. 1. 2020, 13. 1. 2020, 24. 2. 2020.

18. Z prohlášení , jméno FO, , které není datováno, bylo zjištěno, že tento je od roku 2016 zaměstnancem žalované jako vedoucí oddělení skladu. Prohlásil, že nikdo se nikdy nedomáhal vstupu do prostoru areálu , adresa, , aniž by předem žalovanou požádal o souhlas. Zaměstnanci žalobkyně pravidelně areál navštěvovali a navštěvují a vstup je jim kdykoli umožněn, pravidelné obhlídky porostů vykonává revírník pan , Anonymizováno, .

19. Z korespondence mezi účastníky (ze zápisu z jednání mezi žalobkyní a zástupci spol. , Anonymizováno, ze dne 1. 9. 2004, stížnosti na postup žalobkyně, e-mailové komunikace z roku 2019) bylo zjištěno, že účastníci řešili otázku hospodaření či nehospodaření žalobkyně na předmětných pozemcích.

20. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

21. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které odpovídá výši obvyklého nájemného za užívání lesního pozemku číslo , Anonymizováno, v KÚ. , adresa, , neboť žalovaná tento pozemek užívá bez sjednané nájemní smlouvy, bez jakékoliv náhrady. Svůj nárok žalobkyně opírá o znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za období uplynulých tří let. Soud se však nejprve musel zabývat obranou žalované, která vznesla námitku vydržení práva odpovídajícího právu z věcného břemene, jehož obsahem je na straně žalované právo mít na uvedeném pozemku stavby a užívat je, udržovat je a právo na nerušený přístup a příjezd k nim a na straně žalobkyně povinnost výkon tohoto práva strpět, to vše bezúplatně. Soud otázku vydržení posuzoval podle § 1092 občanského zákoníku.

22. Předně soud uvádí, že se neztotožňuje s argumentací žalobkyně, že z důvodu vlastnictví státu tohoto pozemku by nemohlo dojít k vydržení práva k předmětné části pozemku, jež by odpovídalo právu z věcného břemene.

23. Podle § 132a odst. 1 ObčZ ve znění, platném do 31. 12. 1991 byl oprávněným držitelem ten, kdo s věcí nakládal jako se svou a byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Subjekty oprávněné držby mohli být občan, právnická osoba i stát; zákon žádný subjekt práva z držby nevylučoval. Oprávněná držba právnické osoby a státu nemohla v důsledku úpravy vydržení, obsažené v § 135a ObčZ, vyústit v nabytí vlastnictví. Novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., umožnila i právnickým osobám a státu nabývat vlastnické právo vydržením. Vlastníkem nemovitosti se tak od 1. 1. 1992 stal i stát, pokud měl nemovitost v oprávněné držbě nepřetržitě po dobu deseti let, a to i v případě, že se stal oprávněným držitelem před 1. 1. 1992. Do vydržecí doby bylo třeba započíst i dobu oprávněné držby, vykonávané před tímto dnem. Oprávněnou držbu státu si mohl započíst i jeho právní nástupce (viz § 134 odst. 3 ObčZ), který například získal věc v privatizaci. Z tohoto je tedy zřejmé, že k vydržení může dojít i ve vztahu k nemovitosti, která je ve vlastnictví státu a tedy i k vydržení práva odpovídajícího právu z věcného břemene..

24. Výklad otázky podmínek mimořádného vydržení provedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 33987/2021, a v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, kde uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%2523130'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 130 odst. 1 obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%25231092'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 1092, HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%25231096'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.

25. K mimořádnému vydržení tedy zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“.

26. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163). Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“(HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%2523993'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 993 o. z.).

27. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 byla řešena otázka nedostatku nepoctivého úmyslu držitele; který drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%2523130'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální. Žalobkyně by vyloučila mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudu.

28. Z provedených důkazů nevyplývá, že by na straně žalované či jejích právních předchůdců byl nedostatek nepoctivého úmyslu, přičemž tento nepoctivý úmysl by zde musel být ke dni, kdy se žalovaná držby chopila, tedy k prvnímu dni dvacetileté lhůty. V řízení nebylo sporu o tom, že by žalovaná za užívání předmětného pozemku cokoliv hradila. Tento pozemek je zcela znepřístupněn, jedná se o přísně střežený areál, není zde veřejná, veřejně přístupná komunikace, nachází se zde muniční sklad, železniční vlečka, pozemek je oplocen, zalesněn. Nerušený přístup do takto oploceného areálu má pouze žalovaná. Žalobkyně ani její právní předchůdci po žalované žádné plnění dlouhodobě nepožadovali, jednalo se o dlouholetou praxi, a dobrá víra žalované tedy nebyla nijak zpochybňována. Na předmětném pozemku jsou budovy, sklady, které jsou ve vlastnictví žalované, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. O existenci užívacích práv žalované, respektive jejího právního předchůdce, byla žalobkyně informována, což vyplývá ze zápisu z jednání ze dne 1. 9. 2004 mezi žalobkyní a společností Karosa, s. p. Tedy i po roce 2004 nebyla užívací práva žalované nijak zpochybňována, tento stav byl oběma stranami respektován.

29. Pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1260 o.z., ve spojení s § 1095 o.z. platí, že držitel právo nabude vydržením, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho dobrá víra zakládá, to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl, povinnost prokazovat nepoctivost držby práva tíží v soudním řízení žalobkyni, nikoliv žalovanou. Žalobkyně nepoctivý úmysl spatřovala v tom, že ještě v roce 2004 jednali zástupci s. p. Karosa s žalobkyní, v roce 2009 mezi účastníky probíhalo jednání, kdy žalobkyně apelovala na ukončení bezúplatného užívání předmětného pozemku a požadovala za užívání nájem. Nebylo pochybností o tom, že areál je historicky mezi státními subjekty užíván bezplatně, žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že je tomu tak na základě právního titulu, kterým je hospodářská smlouva, kterou však k důkazu nepředložila. Soud tedy nemohl bez dalšího zcela přisvědčit žalobkyni, že by žalované nesvědčil žádný titul, který by byl důvodem pro bezplatné užívání předmětného pozemku. Minimálně tímto titulem k užívání byla samotnou žalobkyní tvrzená hospodářská smlouva. Pokud však hospodářská smlouva s největší pravděpodobností neexistuje, pak lze přistoupit k aplikaci shora citovaného ustanovení § 1095 o.z.

30. K vydržení práva odpovídajícímu služebnosti je potřeba uplynutí doby, která je potřeba pro vydržení vlastnického práva ke služebné věci. U služebnosti k nemovitým věcem bude potřeba uplynutí doby dvaceti let. K vydržení služebnosti může dojít tedy nejdříve k 1. 1. 2019 (§ 3066 o.z.).

31. V usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2307/2022 byla řešena otázka, jak může vlastník zabránit mimořádnému vydržení jeho věci (věcného práva k ní). Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 se podává, že pokud jde o zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je třeba analogicky aplikovat § 995 o. z., větu první, podle které platí: „Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='89/2012 Sb.%2523992'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu).

32. K předmětnému pozemku bylo ze strany žalobkyně vykonáváno od 1. 1.1996 právo hospodaření s majetkem státu, tyto pozemky nebyly zahrnuty do privatizačního projektu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná užívá předmětné pozemky na základě hospodářské smlouvy z roku 1986 - zde mělo dojít k ujednání o tom, že pozemky budou užívány dočasně do okamžiku rekultivace pozemku, tj. zalesnění předmětného pozemku, k čemuž došlo v roce 1989, jak bylo prokázáno kolaudačním rozhodnutím ze dne 27. 12. 1989. Předmětná hospodářská smlouva v řízení předložena k důkazu nebyla, nicméně nebylo sporu mezi účastníky o tom, že skutečně žalovaná, respektive její právní předchůdci tento pozemek minimálně od roku 1986 užívají. Od roku 2004 bylo uskutečněno několik jednání mezi účastníky, které však k žádné dohodě o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku nevedly, namísto toho byly činěny nabídky na uzavření nájemní smlouvy. S odkazem na shora citovaná rozhodnutí tedy jednání vedená mezi účastníky od roku 2004 nemohly způsobit zánik dobré víry ve vztahu k držbě, jediným kvalifikovaným způsobem by byla pouze žaloba.

33. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že námitka mimořádného vydržení práva odpovídajícímu právu z věcného břemene je důvodná. Užívací práva žalované začala být žalobkyní zpochybňována až v tomto řízení.

34. Za situace, kdy soud jako předběžnou otázku řešil právní důvod užívání předmětného pozemku a dospěl k závěru, že žalovaná předmětný pozemek užívá z titulu práva z věcného břemene, které je bezplatné, nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou bez dalšího hodnocení provedených důkazů zamítnout (výrok I.). Důkazy, které byly v řízení provedeny za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení, soud tedy dále nehodnotil (zejm. znalecké a revizní znalecké posudky, pachtovní a nájemní smlouvy, povolení k mimořádnému odlovu zvěře, k těžbě dřeva).

35. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak- odměnou advokáta za úkony právní služby po 48 420 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), i) , § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – odpor, návrh na přerušení, 6x vyjádření ze dne 4. 6. 2020, 12. 6. 2020, 14. 8. 2020, 7. 10. 2020,, Anonymizováno, . 12. 2021, 9. 1. 2024, 4 x účast u jednání dne 10. 9. 2020, 26. 1. 2021, 19. 9. 2023 a 18. 1. 2024, jednání s protistranou, účast na místním šetření), tj. 726 300 Kč- odměnou advokáta za ½ úkon právní služby po 24 210 Kč dle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/96 sb. za účast u jednání dne 18. 6. 2020- náhradou jeho hotových výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 4 800 Kč- cestovným k jednáním soudu dne 18. 6.2020, 1. 9. 2020, 26. 1. 2021, 19. 9. 2023 a 18. 1. 2024 veřejnou dopravou (ČD) v celkové výši 1 936 Kč- náklady spojenými se zpracováním znaleckého posudku ve výši 159 000 Kč- s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, ze zpracovaných znaleckých posudků, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 6 473 Kč.Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 108 657,66 Kč (výrok II.). Chybou v psaní byla ve výroku uvedena částka 1 108 6578,66 Kč, kterou soud opravil samostatným usnesením v souladu s §36. V tomto řízení bylo státem hrazeno znalečné v celkové výši 42 514,48 Kč, proto soud uložil podle výsledku řízení – tedy žalobkyni dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady státu (výrok III.).

37. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody pro stanovení jiné, než zákonné třídenní lhůty.