118 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 117 109,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 879 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 91 341 Kč od 25. 4. 2025, Anonymizováno, do zaplacení, částku 25 768,05 Kč, úrok ve výši 68,36 % p.a. z částky 75 674,11 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 3 311,04 Kč, úrok ve výši 12 % p.a. z částky 75 674,11 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 268 128 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 10. 2. 2026 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 117 109,05 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 23. 12. 2024. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 68,36 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 5 121 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2025. Vedle splátek úvěru a úroku měla žalovaná hradit i úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 466 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovanou, doklady o příjmech, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI, v insolvenčním rejstříku) a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila pouze jednu splátku, naposledy 17. 1. 2025, celkem tedy 5 121 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitla u splátek č. 2 a 3). V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitla u splátek č. 2 a 3). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 2, k datu 23. 4. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že novou jistinu ve výši celkem 88 545,78 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění uhradila žalovaná neuhradila ničeho. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5.) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru od 25. 4. 2025, neboť ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení dlužné částky úvěru. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně: 88 545,78 Kč jistina úvěru 998 Kč – smluvní pokuta 400 Kč – náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 25 768 Kč – smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 4. 2025 do zaplacení, tj. úrok z částky 75 674,11 Kč. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,36 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 19. 5. 2025) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p.a.Do současné doby nebyl dluh uhrazen, a to ani přes zasílané upomínky.K výzvě soudu žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela při tomto hodnocení z údajů o příjmech žalované, ověřila jeho úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLUS, žalovaná nebyla nikde s dlužnou částkou po splatnosti, nebyla evidován v insolvenčním rejstříku, volné zdroje žalované byly ve výši 8 765 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a v době žádosti o úvěr další souběžnou úvěrovou smlouvu, hradila 6 124 Kč měsíčně. Příjmy žalované byly ve výši 25 370 Kč měsíčně, její náklady pak 15 605 Kč měsíčně. Pokud jde o náklady na bydlení, pak žalovaná uvedla částku 4 621 Kč, o výši těchto nákladů nemá žalobkyně žádný doklad či potvrzení. K dalším výdajům žalované žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady. Po zhodnocení všech dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů měla žalobkyně prokázáno, že bylo možné poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu, který provedla a žalobkyně považuje provedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce se k výzvě soud vzdal práva účasti na projednání věci, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Z předsmluvního formuláře ze dne 23. 12. 2024, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2024, oznámením o schválení úvěru ze dne 27. 12. 2024, Dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2024, kopií průkazu o povolení k pobytu žalované, splátkovým kalendářem, z pojištění schopnosti splácet úvěry , informačním dokumentem o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet úvěr a přihláškou do pojištění ze dne 23. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 76 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 5 121 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 223 440 Kč. Byla sjednána úroková sazba 68,36 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, s tím, že je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Tento úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná se zavázala na pojištění hradit částku 466 Kč měsíčně.

11. Z listin nazvaných hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované – tato uvedla své příjmy ve výši 25 370 Kč měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly uvedeny jako životní minimu 4 860 Kč, bydlení 4 621 Kč, splátky , právnická osoba, 6 124 Kč, dále uvedla, že je vdaná, nežije s manželem ve společné domácnosti, bydlí v pronájmu.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované měsíc duben 2024 bylo zjištěno, že zůstatek účtu činil 3 295 Kč, mzda byla připsána 12. 4. 2024 ve výši 44 280 Kč. V tomto měsíc činily výdaje 43 183,48 Kč, v těchto výdajích není uvedena žádná splátka úvěru.

13. Z výpisu záznamů z registru NRKJ bylo ohledně žalované zjištěno, že tato má 4 žádosti o úvěr u finančních úvěr u součet celkové zbývající částky kreditních karet činí 458 076 Kč, dle tohoto výpisu do Skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, res. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) bylo zjištěno, že hodnota skóre byla v kategorii III.

14. Interními účetními doklady bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán 23. 12. 2024 převodem na účet žalované.

15. Z dopisů ze dne 20. 3. 2025 a ze dne 17. 4. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek č. 2, 3, a 4 žalovaná byla opakovaně upozorněna na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a upozorněna, že pokud nedojde k okamžité úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvní pokuty, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

16. Oznámením ze dne 23. 4. 2025 doručovaným žalované z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů, oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 91 341 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 75 674,11 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 12 871,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, úhrad za pojištění ve výši 1 398 Kč.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.

17. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nutno aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru byl povinen jednat s odbornou péčí, čestně a transparentně, nezneužít své odborné ani hospodářské postavení (§ 433 o. z.; § 75 a 76 zákona o spotřebitelském úvěru) a před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací (§ 86 a 87 cit. zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývajíli z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

18. Zákon č. 257/2016 Sb. vychází ze zásady ochrany slabší strany, neboť spotřebitel je ve vztahu k poskytovateli fakticky znevýhodněn. Povinnost posoudit úvěruschopnost je proto uložena poskytovateli úvěru, od něhož se očekává profesionální, objektivní a obezřetné posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru tuto povinnost splnil, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015) i Ústavního soudu ČR. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet chrání nejen spotřebitele a věřitele, ale i společnost jako celek; její opomenutí představuje zásah do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

19. Tyto závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., což potvrzuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C679/18, podle něhož je vnitrostátní soud povinen z úřední povinnosti zkoumat porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z něj důsledky stanovené vnitrostátním právem.

20. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet zejména z poměru mezi příjmy a výdaji spotřebitele, a to s ohledem na jeho aktuální i předvídatelnou finanční situaci. Poskytovatel úvěru nesmí vycházet pouze z nepodložených tvrzení spotřebitele a je povinen tato tvrzení ověřit (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539). Neníli ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila shodné listinné důkazy, které připojila k žalobě, pouze doplnila tvrzení tak, že si prověřila výši závazků a platební morálku žalované z databází (tzv. úvěrových registrů) a to jednak z interní databáze žalobkyně, prověřila rejstřík SOLUS a insolvenční rejstřík. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nijak blíže neověřovala či nevyžadovala doložení důkazů prokazujících výdaje žalované, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Žalobkyně jediné, co ověřila, byl příjem ze zaměstnání, který byl ověřen výpisem z účtu žalované, který se týkal pouze příjmu ze zaměstnání, z jediného výpisu z účtu žalované za měsíce duben 2024 bylo možné zjistit, že její výdaje přesahují její příjem ze zaměstnání, a kromě jiného k tomu bylo nutné přičíst další výdaj představující splátku předcházejícího úvěru ve výši 6 124 Kč, dále i úhradu nákladů na bydlení, které rovněž jako výdaj nejsou uvedeny ve výpise z účtu. Je tedy zřejmé, že výdaje žalované jsou vyšší než ty, které byly zjištěny pouze za jeden měsíc, když šlo kromě jiného o výdaje, které byly vynakládány žalovanou 8 měsíců před poskytnutím úvěru. Toto samo sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť tyto informace byly zcela nedostatečné.

22. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly nikterak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z. , podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a proto soud uložil žalované zaplatit pouze částku 70 879 Kč (76 000 Kč poskytnuto – 5 121 Kč zaplaceno), kterou žalovaná do současné doby nevrátila (výrok I.).

23. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., pak vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobkyně uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

25. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

26. S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Při kapitalizovaném úroku a pětiletém plnění úroku z prodlení (tj. 54 804,60 Kč+ 45 404,46 Kč) a úroku (tj. 3 311,04 Kč), požadované jistině a smluvní pokuty, byl pak předmět sporu ve výši 220 629,15 Kč, úspěch žalobkyně v řízení tedy byl jen ve výši 32,9 % a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ji pak právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

27. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.