120 C 23/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem i místem podnikání adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 140 324 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 140 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši</b> <b>8,05 % ročně od 12. 9. 2017 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 8. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdil, že v rámci své podnikatelské činnosti objednal u žalované dodání zboží dle objednávky z 2. 9. 2017. Před dodáním zboží byla vydána žalovanou zálohová faktura [číslo] ze 7. 9. 2017, která zněla na cenu objednaného zboží 140 324,34 Kč a byla splatná 8. 9. 2017. Tuto fakturu žalovaný uhradil bezhotovostní platbou dne 8. 9. 2017 na účet uvedený v zálohové faktuře. Dne 11. 9. 2017 mu byl doručen email, v němž mu tehdejší jednatelka žalované sdělila, že zaplacená částka bude„ započtena“ na dluh [právnická osoba] [anonymizováno], jejímž jednatelem žalobce v té době byl. Žalobce dovodil, že tímto žalovaná odstoupila od uzavřené kupní smlouvy. Se započtením dané částky na pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce nesouhlasí. Předžalobní výzvu žalované nezaslal, přesto žádal přiznat náhradu nákladů řízení s odkazem na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4730/2016.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalovanou částku přijala, avšak nejedná se zde o bezdůvodné obohacení. Žalobce porušil právní povinnost v rámci jednání za [právnická osoba] [anonymizováno]., čímž této vznikla škoda 690 248 Kč, přičemž vznik této škody byl v příčinné souvislosti s jednáním žalobce. [právnická osoba] byla v prodlení s úhradou faktur vystavovaných žalovanou za dodané zboží. Žalovaná popsala situaci [právnická osoba] [anonymizováno]., která se ocitla v insolvenčním řízení i důvody, které jí vedly k provedení zápočtu žalobcem uhrazené částky na její pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno].

3. Jelikož i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 27. 4. 2021, č. j. Ncp 280/20201-127 uvedl, že nárok žalobce uplatněný žalobou nesouvisí s jednáním žalobce, co by jednatele společnosti [právnická osoba], soud blíže nerozepisoval vyjádření žalované týkající se právě této společnosti a jejího vztahu se žalovanou a stejně tak nerozepisoval vyjádření žalobce k tomuto. Z těchto důvodů pak soud neprovedl k důkazu listiny předložené žalovanou týkající se právě [právnická osoba] [anonymizováno] a vycházel pouze z důkazů vztahujících se na vzájemná jednání účastníků.

4. Soud zjistil z objednávky č. OV [číslo], zálohové faktury a výpisu z účtu, že žalobce s uvedením svého IČ i DIČ objednal dne 2. 9. 2017 u žalované 19 druhů zboží, na které mu žalovaná dne 7. 9. 2017 vystavila fakturu [číslo] splatnou 8. 9. 2017 a znějící na částku 140 324 Kč. Uvedená částka byla dne 8. 9. 2017 zaslána pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury na účet uvedený na faktuře, tj. [bankovní účet]. Zálohová faktura se týkala objednaného zboží.

5. Z emailu z 11. 9. 2017 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] za žalovanou sdělila žalobci, že dala pokyn, aby mu zboží nebylo odesláno, že zaslaná částka bude ponechána na prozatímním účtu, až do doby úplného splacení dluhu [právnická osoba]

6. Dle § 1721 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Dle § 1722 o.z. plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

8. Dle § 1723 odst. 1 o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

9. Dle § 1723 odst. 2 o.z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

10. Dle § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

11. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle § 2991 odst. 1 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

14. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že v očekávání obdržení objednaného zboží žalobce jako podnikající fyzická osoba uhradil žalobkyni částku 140 324 Kč. Zboží však neobdržel a peníze mu vráceny nebyly, neboť žalovaná si dané peníze ponechala na částečnou úhradu své pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno]. Uvedené nebylo ani sporováno. Souzen tak byl pouze vztah účastníků.

18. V tomto případě žalovaná zasláním zálohové faktury přislíbila, že v případě jejího uhrazení v termínu splatnosti poskytne žalobci objednané zboží. Žalobce svůj závazek uhradit cenu zboží splnil, žalovaná však nikoli. Dle soudu je zřejmé, z emailu z 11. 9. 2017, že žalovaná má zájem na odstoupení od kupní smlouvy, ač to zde není přímo takto sděleno, a žalobce tuto skutečnost přijal. V tom případě však žalovaná měla bez dalšího uhrazenou částku na kupní cenu žalobci vrátit.

19. K zápočtu zaslané částky ve smyslu § 1982 o.z. nemohlo dojít. V případě zápočtu musí jít o vzájemné pohledávky, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky a naopak. V tomto případě však žalovaná započetla svou pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] na pohledávku žalobce. Nedošlo k zápočtu vzájemných pohledávek účastníků ani v částečném rozsahu. Skutečnost, že žalovaná měla/má pohledávku za subjektem, jehož jednatelem byl v dané době právě žalobce, na toto nemá vliv. V tomto případě se jedná o vztah mezi žalobcem jakožto podnikající fyzickou osobou a dalším podnikatelem – žalovanou. [právnická osoba] se předmět řízení netýká, ač je či byla personálně navázána na žalobce.

20. Soud tak dospěl k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky shora vč. úroků z prodlení je důvodný. Žalovaná nevrátila částku, kterou jí žalobce zaslal a bezdůvodně jí zadržuje. Žalovaná je tak povinna vrátit to, oč se obohatila (zaplacená kupní cena v předmětné výši) plněním ze strany žalobce z právního důvodu (závazek z kupní smlouvy), který odpadl. Tím, že tak žalovaná neučinila, se dostala do prodlení s úhradou dané částky.

21. O úrocích z prodlení, které odpovídají zákonné výši ve smyslu § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., bylo rozhodnuto též dle návrhu žalobce [příjmení] prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po dni, v němž sdělila (email z 11. 9. 2017), jak hodlá s obdrženou částkou naložit.

22. Ve sporu byl zcela úspěšný žalobce, ten však nezaslal žalované výzvu dle § 142a o.s.ř.. Ač mu muselo být zřejmé již od 11. 9. 2017, že žalovaná nehodlá předmětnou částku uhradit, nijak ji k úhradě nevyzval. I to mohlo u žalované vzbudit dojem, že s jejím postupem souhlasí. Dle soudu tedy nelze žalobci přiznat náhradu nákladů toho řízení, na která by mu jinak ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela. Soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele zmiňované v § 142a odst. 2 o.s.ř., proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k návrhu žalobce.