120 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno č. j. MSP-643/2021-ODSK-POH proti žalovanému:Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 673 774,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 673 774,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 673 774,58 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 673 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Pardubicích soudní poplatek ve výši 33 689 Kč na účet č.: , č. účtu, , VS , var. symbol, do třiceti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši se zákonným úrokem z prodlení dané částky od 30. 11. 2021 do zaplacení. Uvedla, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , a to výroky II. a VII., byla žalobkyni – tehdejší žalované uložena povinnost zaplatit žalovanému – tehdy žalobci jako náhradu nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 1 000 000 Kč a povinnost zaplatit tehdejším žalobcům (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, ) náhradu nákladů řízení ve výši 159 912 Kč k rukám jejich advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, . Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č. j. , spisová značka, , ve výrocích I. – VI. potvrzen; ve výroku VII. byl změněn tak, že tehdejší žalované byla uložena povinnost každému ze žalobců zaplatit na náhradu nákladů řízení 39 978 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; výrok VIII. byl zrušen a tehdejší žalované byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 727,60 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Žalobkyně vyplatila žalovanému na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , částku 1 000 000 Kč a částku 46 705,60 Kč (náklady soudního řízení). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto, že se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , ve výroku o nákladech řízení a ve výroku o věci samé, vyjma té jeho části, jíž byly potvrzeny výroky I. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , vyjma jeho výroků I. a VI., zrušují a věc se v uvedeném rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Tímto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č.j. , spisová značka, , tak vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni výše uvedenou částku v celkové výši 1 046 705,60 Kč, neboť se uvedená částka fakticky stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , byla ve výroku I. žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 150 000 Kč a ve výroku VII. z titulu náhrady nákladů daného soudního řízení částku 53 820,80 Kč. Žalobkyně se rozhodla brojit proti danému výroku odvoláním pouze do částky 70 000 Kč, přičemž ohledně částky 80 000 Kč byl tento výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , ze strany žalobkyně akceptován. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , ve výroku I. v rozsahu uložení povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku 70 000 Kč a ve výrocích II. až VII. potvrzen. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, vystupoval žalovaný jako jeden ze čtyř žalobců proti nynější žalobkyni. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, , byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 151 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky od 21. 6. 2021 do zaplacení. Dále byla tímto rozsudkem žalobkyni uložena povinnost zaplatit tehdejším čtyřem žalobcům náhradu nákladů řízení v celkové souhrnné výši 29 760 Kč k rukám právního zástupce žalobců. S ohledem na shora uvedené skutečnosti provedla žalobkyně následující zápočty bezdůvodného obohacení, které vzniklo ve výši 1 046 705,60 Kč na straně žalovaného v důsledku toho, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č.j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , ve výroku o nákladech řízení a ve výroku o věci samé, vyjma té jeho části, jíž byly potvrzeny výroky I. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , vyjma jeho výroků I. a VI., oproti povinnosti k plnění, která byla následně žalobkyni uložena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , a rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, . S ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze z 13. 10. 2021 č. j. , spisová značka, žalobkyně provedla přípisem z 19. 1. 2022 č. j. MSP-686/2009-ODSK-ZC/38 započtení částky 80 000 Kč oproti částce 1 046 075,60 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Po provedení daného zápočtu na straně žalovaného stále zůstávalo bezdůvodné obohacení v částce 966 705,60 Kč, k jehož úhradě byl tento uvedeným dopisem opětovně vyzván. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, , byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 151 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky od 21. 6. 2021 do zaplacení a povinnost zaplatit tehdejším čtyřem žalobcům náhradu nákladů řízení v celkové souhrnné výši 29 760 Kč k rukám právního zástupce žalobců. Z tohoto důvodu žalobkyně provedla přípisem ze dne 13. 4. 2022, č.j. MSP-1246/2021-ODSK-ZC/5, započtení částky 161 670,22 Kč (sestávající se z jistiny a úroků z prodlení) oproti částce 966 705,60 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Po provedení daného zápočtu na straně žalovaného stále zůstávalo bezdůvodné obohacení v částce 805 035,38 Kč. S ohledem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , provedla žalobkyně přípisem ze dne 4. 11. 2022, č.j. MSP-686/2009-ODSK-ZC/42, započtení částky 70 000 Kč (náhrada nemajetkové újmy) a částky 53 820,80 Kč (náhrada nákladů soudního řízení), které měla žalobkyně zaplatit žalovanému oproti částce 805 035,38 Kč. Po provedení daného zápočtu na straně žalovaného stále zůstávalo bezdůvodné obohacení 681 214,58 Kč, k jehož úhradě byl tento daným přípisem vyzván. S ohledem na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, , provedla žalobkyně přípisem ze dne 16. 1. 2023, č.j. MSP-1246/2021-ODSK-ZC/7, započtení částky 7 440 Kč představující 1/4 nákladů řízení v celkové výši 29 760 Kč oproti částce 681 214,58 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Po provedení tohoto zápočtu na straně žalovaného stále zůstává bezdůvodné obohacení v částce 673 774,58 Kč, které je předmětem této žaloby.

2. Žalovaný nárok ani z části neuznal. Tvrdil tím, že bylo podáno dovolání, o kterém prozatím nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí soudu považoval za nezákonná a předmětnou žalobu za žalobu podanou v rozporu s dobrými mravy.

3. Z jednání soudu nařízeného na den 30. 6. 2024 se žalovaný omluvil a souhlasil s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , bylo prokázáno, že žalobkyni (v pozici žalované) byla uložena povinnost zaplatit žalovanému (v pozici žalobce) náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to částku 500 000 Kč a povinnost zaplatit tehdejším žalobcům (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, ) na náhradu nákladů řízení částku 159 912 Kč k rukám jejich advokáta.

6. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , byl ve výrocích I. – VI. potvrzen; ve výroku VII. byl změněn tak, že tehdejší žalované (nyní žalobkyni) byla uložena povinnost každému ze žalobců (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, ) zaplatit na náhradu nákladů řízení 39 978 Kč k rukám jejich advokáta; výrok VIII. byl zrušen a žalobkyni (v pozici žalované) byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců (, tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ml. a , jméno FO, ) na náhradu nákladů odvolacího řízení 6 727,60 Kč k rukám jejich advokáta.

7. Z plné moci z 16. 9. 2020 soud zjistil, že mimo jiné žalobce udělil plnou moc ve věci žaloby na ochranu osobnosti podané proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti vedené pod sp. zn. , spisová značka, u Městského soudu v Praze a sp. zn. , spisová značka, u Vrchního soudu v Praze advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , tituly za jménem8. Dopisem z 25. 11. 2020 mě soud prokázáno, že tehdejší zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, sdělil žalobkyni číslo účtu, na které měla být mimo jiné žalobci uhrazena náhrada nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a náhrada nákladů nalézacího řízení ve výši 39 978 Kč a odvolacího řízení 6 727,60 Kč.

9. Pokynem žalobkyně k plnění na základě pravomocného soudního rozhodnutí ze dne 2. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena částka 1 000 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy, a to na základě pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 24. 7. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 9. 9. 2020.

10. Pokynem žalobkyně k plnění na základě pravomocného soudního rozhodnutí ze dne 2. 12. 2020 bylo zjištěno, že zástupci žalovaného (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) byla vyplacena částka 186 822,40 Kč jako náhrada nákladů občanskoprávního řízení, a to na základě pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 24. 7. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 9. 9. 2020.

11. Bankovním výpisem žalobkyně bylo zjištěno, že dne 3. 12. 2020 byla odeslána částka 1 000 000 Kč (poznámka , jméno FO, ) a částka 186 822,40 Kč (poznámka , jméno FO, ).

12. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , byl ve výroku o nákladech řízení a ve výroku o věci samé, vyjma té jeho části, jíž byly potvrzeny výroky I. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.7.2019, č.j. , spisová značka, , vyjma jeho výroků I. a VI., zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

13. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13.10.2021, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že ve výroku II. byla žaloba ohledně požadavku žalované (tehdejší žalobkyně) na zaplacení částky 850 000 Kč zamítnuta a ve výroku VII. byla tehdejšímu žalobci a) (nyní žalovaný) byla uložena povinnost uhradit ČR – Ministerstvu spravedlnosti náhradu nákladů řízení ve výši 53 820,80 Kč.

14. Dopisem ze dne 12. 11. 2021 byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 1 046 705,60 Kč do 25. 11. 2021, neboť tato částka byla vyplacena na základě rozhodnutí, která byla následně zrušena. Žalovaný si výzvu převzal dne 29. 11. 2021.

15. Dopisem z 19. 1. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení 966 705,60 Kč, na základě v dopise uvedených rozsudků s přihlédnutím k započtení 80 000 Kč, které žalobkyně provedla a blíže zdůvodnila. Výzvu si žalovaný převzal osobně 31. 1. 2022.

16. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že byla žalobkyni (tehdejší žalované) uložena povinnost zaplatit žalovanému (tehdejší žalobce a) ) částku 151 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky jdoucím od 21. 6. 2021 do zaplacení a dále byla daným rozsudkem žalobkyni (tehdejší žalované) uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové souhrnné výši 29 760 Kč k rukám právního zástupce žalobců (, tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, ).

17. Dopisem žalobkyně ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že sdělovala zástupci žalovaného (, tituly před jménem, , jméno FO, ), že tímto započítává částku přiznanou žalované rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022 č.j. , spisová značka, v celkové výši 161 670,22 Kč (jistina ve výši 151 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 170,22 Kč) oproti částce 966 705,60 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (plnění na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 24. 7. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 9. 9. 2020). Dopis byl , tituly před jménem, Kočímu doručen do datové schránky dne 13. 4. 2022.

18. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č.j. , spisová značka, , byl ve výroku I. v rozsahu uložení povinnosti (tehdejší žalované) ČR – Ministerstvu spravedlnosti zaplatit tehdejšímu žalobci a) , tituly před jménem, , jméno FO, částku 70 000 Kč potvrzen a ve výrocích II. až VII. potvrzen, v rozsahu 80 000 Kč bylo řízení proti žalobci a) (nyní žalovaný) zastaveno.

19. Dopisem ze 4. 11. 2022 byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 681 214,58 Kč s odůvodněním, jaké částky, na základě jakých rozsudků žalobkyně započetla. Dle doručenky si žalovaný uvedený dopis převzal osobně 8. 11. 2022.

20. Dopisem žalobkyně ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že sdělovala zástupci žalovaného (, tituly před jménem, , jméno FO, ), že tímto započítává čtvrtinu částky přiznané žalované rozsudkem Obvodního soudu pro 2 ze dne 29. 3. 2022 č.j. , spisová značka, představující náklady řízení ve výši 7 440 Kč (celkové náklady řízení ve výši 29 760 Kč) oproti částce 681 214,58 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (plnění na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 24. 7. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 9. 9. 2020). Dopis byl , tituly před jménem, , Anonymizováno, doručen do datové schránky dne 16. 1. 2023.

21. Usnesením Nejvyššího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že dovolání žalovaného (i dalších členů jeho rodiny) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022 č.j. , spisová značka, bylo odmítnuto.

22. Usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2374/23 ze dne 27. 3. 2024 bylo zjištěno, že ústavní stížnost stěžovatelů (mimo jiné žalovaného) byla odmítnuta, neboť Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelů, ústavní stížnost považoval za neopodstatněnou.

23. Důkazy navržené žalovaným podáním z 8. 11. 2023 (žaloby, ústavní stížnost, zpráva psychiatra, znalecký posudek) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán na základě ostatních listinných důkazů výše uvedených.

24. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 3000 OZ poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

26. Dle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Skutková podstata plnění z právního důvodu, který odpadl, je naplněna, pakliže právní důvod v době plnění existoval, avšak posléze (po poskytnutí předmětných hodnot) odpadl, tedy pozbyl právních účinků, čímž se z plnění na základě něj poskytnutého stalo bezdůvodné obohacení. Na rozdíl od skutkové podstaty plnění bez právního důvodu zde nevzniká bezdůvodné obohacení již okamžikem plnění, ale až odpadnutím právního důvodu. O aplikaci úpravy bezdůvodného obohacení musí zpravidla právní důvod pozbýt účinků ex tunc (od samého počátku), jelikož pak bude namístě pokládat již poskytnuté plnění za bezdůvodné. Jedním z nejčastějších důvodu je i zrušením pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Bezdůvodného obohacení plněním na základě posléze zrušeného rozhodnutí vznikne zrušením daného aktu veřejné moci pouze pokud onen transfer majetkových hodnot postrádal oporu v hmotném právu, a příslušná povinnost ochuzeného tedy mimo rámec procesního titulu založeného příslušným rozhodnutím vůbec neexistovala. Pakliže odklizené rozhodnutí mělo konstitutivní povahu, a založilo-li tedy novou povinnost k plnění, jež žádný dřívější odraz v hmotném právu ani míti nemohla, stává se získaná hodnota okamžikem jeho pravomocného zrušení bezdůvodným obohacením bez dalšího. Rozhodnutí konstitutivní jsou svou podstatou nejen skutečností procesní, nýbrž i hmotněprávní, neboť jsou přímo ve smyslu ustanovení hmotného práva samy teprve důvodem vzniku nového předtím neexistujícího hmotněprávního vztahu, popřípadě jeho změny či zániku; jsou s nimi proto spojeny nutně účinky ex nunc. Konstitutivní rozhodnutí tedy nedeklaruje již existující práva a povinnosti, ale zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. V případě zrušení rozhodnutí vzniká bezdůvodné obohacení jen tehdy, pokud ani z hmotněprávního pohledu nebyl příjemce plnění oprávněn si je ponechat; o tom obvykle soud rozhodne v dalším průběhu soudního řízení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniká až pravomocným zrušením rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, a také nejdříve v tomto okamžiku se může obohacený dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného a také nejdříve v tomto okamžiku může vzniknout povinnost platit úroky z prodlení.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě pravomocného rozsudku vyplatila žalovanému dne 3. 12. 2021 částku 1 000 000 Kč a tento den byla vyplacena také náhrada nákladů řízení ve výši 186 822,40 Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 26. 5. 2021 byly rozsudky, které ukládaly žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč a nahradit jí náklady řízení, zrušeny. Následně Městský soud v Praze uplatněný nárok žalovaného na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč zamítl a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno Vrchním soudem v Praze, přičemž v části 80 000 Kč bylo řízení proti žalobci a) (žalovanému) zastaveno. Následné dovolání žalovaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo odmítnuto a odmítnuta byla také ústavní stížnost podaná mimo jiné žalovaným, když tato byla shledána neopodstatněnou. Žalobkyně plnila žalovanému v souladu se zrušeným rozhodnutím soudu a žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni žalovanou částku (která v sobě zahrnuje i zápočty s částkou, která byla v rámci jiného soudního řízení (rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2022, č.j. , spisová značka, ) vrátit. Soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, jelikož nelze uvažovat o tom, že by v tomto případě mohl být žalovaný pokládán za poctivého příjemce ve smyslu § 3000 OZ. Dne 3. 12. 2020 žalobkyně plnila na základě pravomocného rozsudku, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2020 a o dovolání žalobkyně, které muselo být podáno ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud již dne 26. 5. 2021. Žalovaný si musel být vědom, že proti rozhodnutí odvolacího soudu lze podat dovolání, což žalobkyně nakonec učinila. Poté v květnu, případně v červnu 2021, bylo žalovanému známo, že rozhodnutí podle kterého žalobkyně plnila, jsou zrušená a nebylo zřejmé, jak bude o nárocích žalovaného a ostatních členů jeho rodiny dále rozhodnuto. Žalovaný bez dalšího neměl tedy s vyplacenými finančními prostředky nakládat, respektive měl se chovat tak, aby je případně mohl žalobkyni vrátit. Následně po nabytí právní moci konečných rozhodnutí ve věci bylo žalovanému známo, že dané finanční prostředky mu byly vyplaceny na základě právního důvodu, který odpadl.

31. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou žalovanou částku v souladu § 2991 OZ, jelikož tento se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl a ta má právo na vrácení toho, co plnila. K bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně došlo tím, že přijatou částku jako nemajetkovou újmu a náhradu nákladů řízení tento přijal a žalobkyni nevrátil, ačkoli rozhodnutí ukládající žalobkyni povinnost k plnění byla následně zrušena.

32. Jelikož se žalovaný dostal s plněním do prodlení, soud žalobkyni přiznal také právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši ode dne 30. 11. 2021, neboť dne 29. 11. 2021 mu byla doručena výzvy k plnění a dnem následujícím se žalovaný dostala do prodlení.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a o.s.ř. Soud tedy přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů představovaných paušální náhradou pro nezastoupeného účastníka 4 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a jízdné vlakem z , adresa, a zpět k soudnímu jednání konanému dne 30. 8. 2024 v celkové výši 473 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem 1 673 Kč.

34. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je osvobozena od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a v řízení byla zcela úspěšná, rozhodl soud o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku ve výši 33 689 Kč (položka 1 bod 1. písm. b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích), a to dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok III).

35. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu dle § 160 odst. 1 věta před i za středníkem o.s.ř. s ohledem na celkovou částku, kterou má žalovaný zaplatit, přičemž o tom, že je zde reálná možnost, že bude muset žalovanou částku uhradit, věděl již s velkým časovým předstihem a mohl se podle tohoto zařídit.