120 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky sp. zn. Anonymizováno/Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 43 162 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 14. 2. 2026 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 164 Kč v měsíčních splátkách 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci s tím, že od splátky splatné 15. 11. 2026 bude výše splátek činit 2 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich.

III. Co do částky 15 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 42 162 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, co do úroku 11,5 % ročně z částky 39 341 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 2. 2026 dosáhne částky 149 529,60 Kč, se návrh zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 3. 2026 domáhala (po částečném zpětvzetí učiněném dne 30. 4. 2026, na základně něhož soud usnesením ze dne 4. 5. 2026 řízení částečně zastavil usnesením č. j. spisová značka) po žalovaném zaplacení částky 43 162 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 162 Kč ve výši 11,5 % ročně od 14. 2. 2026 do zaplacení a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 39 341 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 2. 2026 dosáhne částky 149 529,60 Kč. Tvrdila, že dne 9. 4. 2025 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, k jehož vyplacení došlo téhož dne. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 959 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci počínaje měsícem květen 2025. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 363 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Po uzavření smlouvy žalovaná v souladu se smlouvou požádala o odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ ukončení pracovního poměru. Žádosti bylo vyhověno a došlo k bezúplatnému odkladu splátek č. hodnota. Po dobu odkladu těchto splátek neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná uhradila celkem hodnota splátky, a to 2 959 Kč dne 1. 5. 2025, 7 693 Kč dne 14. 5. 2025, 1 184 Kč dne 5. 8. 2025 a 1 000 Kč dne 11. 11. 2025. Neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou splátek. V důsledku prodlení žalované podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 499 Kč za splátku v prodlení) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 12. 2. 2026 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 889,44 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 14. 2. 2026 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dlužila novou jistinu úvěru 47 889,44 Kč složenou z původní neuhrazené jistiny úvěru ve výši 39 341 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 548,44 Kč, smluvní pokutu 499 Kč, náklady 800 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně ve výši 814,13 Kč celkem, nominální úrok ve výši 73,37 % ročně za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru 39 341 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, když požadovala toto jen do 19. 1. 2026 a dále pak již jen ve výši 11,5 % ročně. Dále požadovala žalobkyně úhrady za pojištění v celkové výši 1 089 Kč (3 x 363 Kč).

2. Dne 25. 6. 2026 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby pro částku 1 000 Kč spolu s úroky z prodlení 11,5 % ročně z této částky od 14. 2. 2026 do zaplacení. Jelikož tento úkon byl učiněn ještě před zahájením jednání ve věci samé, nebyl vyžadován souhlas žalované ve smyslu § 96 odst. 3, 4 o.s.ř. a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. (výrok I.).

3. Žalovaná se k věci uvedla, že nepopírá poskytnutí peněžních prostředků na základě uvedené smlouvy o úvěru a že má nedoplatek na jistině. Podmínky týkající se smluvních úroků, smluvních pokut, nákladů a dalších sankcí však považovala za nepřiměřené. Na navrhované smírné řešení žalobkyně nereagovala. Tvrdila, že poskytovatel úvěru měl pečlivě vyhodnotit její úvěruschopnost, neboť splácela jednu půjčku druhou půjčkou a nešlo tedy na její straně o zdravou stabilní finanční situaci. Navrhovala, aby jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni pouze neuhrazenou jistiny a příp. zákonný úroků.

4. Ve věci bylo na den 30. 6. 2026 nařízeno jednání, z něhož se zástupkyně žalobkyně omluvila, žalovaná se osobně dostavila. Soud tak jednal pouze v přítomnosti žalované. Ta při jednání uvedla, že má příjem 22 000 Kč + 3 500 Kč z brigády, na bydlení hradí 13 700 Kč, měsíčně splácí 2 500 Kč, má uhradit ještě 4 splátky, dále hradí žalobkyni splátku jiného úvěru 1 300 Kč. Navrhovala tedy, aby jistinu mohla měsíčně splácet po 1 000 Kč a od listopadu 2026 po 2 500 Kč.

5. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota vč. dodatku č. hodnota a přílohy č. hodnota, přihlášky do pojištění, pojistných podmínek a informací o pojištění, oznámení o schválení úvěru vč. splátkového kalendáře, dodejky, upraveného splátkového kalendáře, informace pro klienta, výpisu z registru ČNB a dalšími listinami bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 959 Kč a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 124 608 Kč, když byla sjednána úroková sazba 73,37 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 103,83 %). Žalovaná se dále zavázala k úhradě pojistného 363 Kč měsíčně. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6.

1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ve smlouvě dále mj. uvedla svou adresu pro doručování, která byla shodná s adresou bydliště – adresa, telefonický kontakt, emailovou adresu a číslo účtu pro vyplacení úvěru č. č. účtu.

6. Z výpisu transakcí na účtu žalované č. č. účtu soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala příjem žalované, který v období 15. 7. 2024 – 12. 11. 2024 činil průměrně 19 625,20 Kč měsíčně, v lednu 2025 činil 22 746 Kč a v březnu 2025 činil 18 274 Kč, byl jí vyplácen společnosti právnická osoba.

7. Listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela při uzavírání smlouvy z pravidelného celkového měsíčního příjmu žalované ze zaměstnání 20 000 Kč, stanovila její měsíční výdaje na 4 860 Kč (životní minimum), na bydlení 5 921 Kč, zohlednila 0 Kč na dopravu, kurzy, záliby aj. a 4 154 Kč na interní splátky a dospěla k závěru, že k dispozici má žalovaná měsíčně volných 4 065 Kč při započtení rezervy 1 000 Kč na výdaje. Finanční potřeba byla stanovena na 250 000 Kč, výše úvěru měla činit 40 000 Kč. V době uzavírání smlouvy o úvěru žalovaná neměla s nikým žít ve společné domácnosti, byla rozvedená a bydlela ve vlastním.

8. K evidovaným výdajům na bydlení žalovaná při jednání soudu vysvětlila, že zapsaná částka 5 921 Kč představuje částku po odečtení příspěvku na bydlení, který tehdy pobírala.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 40 000 Kč byla zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvu.

10. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaná tento předložila a žalobkyně vyhotovila fotokopii občanského průkazu, čímž byla ověřena totožnost žalované a její trvalé bydliště.

11. Z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná dle žalobkyně měla spadat s počtem bodů 11 do kategorie V, z celkových šesti, tedy do druhé nejlepší s ohledem na pravděpodobnost splácení úvěru.

12. Podle karty klienta bylo uhrazeno žalovanou celkem pouze 12 836 Kč.

13. Výzvami ze dne 12. 2. 2026 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek č. hodnota-9, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 12. 2. 2026 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru.

14. Předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2026 žalobkyně rekapitulovala žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě, nejpozději do 7 dnů od data odeslání výzvy, jinak bude přistoupeno k soudnímu vymáhání pohledávek. Tato listina byla dle podacího archu žalované na adresu adresa odeslána dne 23. 2. 2026.

15. Žalobkyně pro svou neúčast nemohla být při soudním jednáním poučena ve smyslu § 118a o.s.ř., jaká tvrzení a důkazy je ještě třeba pro úspěch ve věci doplnit (ohledně zejm. výdajů žalované zjišťovaných při uzavírání předmětné smlouvy) a byla poučena o následcích nesplnění této výzvy.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

24. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 26 164 Kč.

25. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

26. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy skutečné výdaje s bydlením, jistě vynakládala tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalované dostatečně. Měla vědomost pouze o výši jejího příjmu kolem 20 tisíc měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalované s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.

27. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradila 13 836 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 26 164 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta (výrok III.).

28. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem na úroky a úroky z prodlení do dne vyhlášení rozsudku. Ve sporu byla úspěšnější žalovaná a měla by tak právo na poměrnou část svých nákladů řízení. Žalovaná však žádnou náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. byly splátky částky, kterou má žalovaná žalobkyni uhradit, stanoveny s ohledem na výši částky a na platební možnost žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.