123 C 45/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 309 210,85 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 62 237 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud přiznává znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], za účast při jednání dne 11. 11. 2021 znalečné ve výši 2 015 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 309 210,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 309 210,85 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Vzájemný návrh žalovaného spočívající v povinnosti žalobce zaplatit žalovanému částku 62 237 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2018 do zaplacení se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 269 911,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované znalečné částku 2 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 12. 2019 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 309 210,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2017 do zaplacení. Tvrdil, že účastníci řízení konkludentně (ústně) uzavřeli smlouvu o dílo, resp. smlouvu o provedení zemědělských prací a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv, na základě které žalobce pro žalovaného provedl práce a dodávky. Tyto práce žalobce vyúčtoval fakturou č. 1617 na částku 94 359,98 Kč, fakturou č. 1717 na částku 85 912,78 Kč a fakturou č. 1817 na částku 128 938,09 Kč, všechny faktury splatné do 29. 12. 2017. Převzetí těchto faktur žalovaný stvrdil svým podpisem na každé z faktur. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Mezi účastníky byla uzavřena podnájemní smlouva, kdy žalobce jako podnájemce využíval půdu a skladovací prostor, které měl v nájmu žalovaný. Podnájemní vztah byl ukončen pro vzájemné neshody k 31. 12. 2017, když předtím žalovaný od žalobce vyžadoval různé bezplatné úsluhy (dopravu, opravy, dodání materiálu) vědom si toho, že žalobce je jako soukromý zemědělec na podnajaté půdě ekonomicky závislý. K námitkám žalovaného a k uplatněnému vzájemnému návrhu žalobce uvedl, že žalovaný vymýšlí neexistující pohledávky, např. pohledávku za odebranou pšenici nebo pohledávku za vady díla. K první námitce žalovaného - tvrzenému prodeji pšenice v množství 765q (metrických centů) náležející žalovanému, kterou měl žalobce uskladnit v [obec] u [právnická osoba] [anonymizováno], žalobce uvedl, že v minulých letech skutečně pro žalovaného obstarával prodej zemědělských plodin, tedy po sklizni vydal žalovanému potvrzení o množství plodiny, tato byla zvážena u [právnická osoba] [anonymizováno], a následně žalobcem uskladněna v prostorách zemědělského statku podnajatého od žalovaného. Z tohoto uskladněna pak žalobce sám nebo pomocí přepravních společností zboží odvážel do skladů odběratelů, mj. [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), kdy následně byly plodiny prodány nejlepší cenové nabídce, kterou žalobce konzultoval se žalovaným. Poté žalovaný vystavil řádný daňový doklad, který žalobce uhradil. Naposledy však tento obchod zprostředkovával v roce 2016, v roce 2017 již žalobce žádný prodej úrody žalovaného nezprostředkovával, pouze sklizené obilí vysypal v části statku, kterou užíval žalovaný, a následně jej nakládal na vozidla přepravce, které si žalovaný již zajišťoval sám. Není proto možné, aby žalobce žalovanému předal potvrzení o převzetí úrody za rok 2017, protože v tomto roce žalobce žádnou úrodu nepřevzal. Pokud žalovaný poukazoval na položku„ odvoz“ u přílohy k faktuře č. 1717, jednalo se o odvoz úrody z pole do statku, nikoliv do nákupního skladu; odvoz do nákupního skladu se nikdy neúčtoval samostatně, nákupčí jej zpravidla zaúčtoval do ceny obilí. Žalobce ohledně množství potravinářské pšenice, kterou sám prodal společnosti [právnická osoba], odkázal na údaje o oseté ploše a průměrném výnosu pšenice dle dat Českého statistického úřadu, dle kterého by průměrná sklizeň na jeho polnostech měla činit 399,64 tun pšenice, když z dokladů společnosti [právnická osoba] vyplývá, že prodal celkem 412,531 tun pšenice, což s mírnou odchylkou odpovídá. Není tedy možné, aby prodal i 76,5 tuny pšenice žalovaného. K druhé námitce žalovaného spočívající v tvrzeném vadném provedení polních prací (osetí řepky), žalovaný vady namítal opožděně, když s dostupem času nebylo možné zjistit, zda vytýkaná místa na polích s řepkou nevzešla z důvodu sucha, požeru řepky slimáky, povětrnostních podmínek, podmáčení, zastínění, vymrznutí, či jiného. Řepka byla seta v srpnu 2017, vzejde do cca 10 dnů, nejpozději v polovině září 2017 by proto žalovaný musel zjistit, že plodina nevzešla. Bylo povinností žalovaného, aby vadné provedení díla žalobci oznámil bez zbytečného odkladu, což neučinil. Žalobce proto podle § 2618 občanského zákoníku namítal opožděné uplatnění práva z vadného plnění; nadto by byl nárok i promlčen. Žalobce namítl, že fakturu č. 170100001 na částku 275 400 Kč nikdy před zahájením soudního řízení od žalovaného neobdržel, k podacímu lístku předloženému žalovaným uvedl, že zásilka doručená dne 21. 2. 2018 obsahovala dopis, nebylo však odkazováno na fakturu. Zároveň odkázal na skutečnost, že dne 18. 4. 2018 obdržel dopis, v němž žalovaný požaduje náhradu v rozmezí 275 544 Kč až 290 852 Kč, přičemž by bylo nelogické, aby tvrdil doručení faktury na přesnou částku 275 400 Kč, když dva měsíce poté náhradu škody vymezoval v uvedeném rozpětí. Pokud by žalovaný měl ve svém účetnictví předmětnou fakturu, musel by ji uvést v kontrolním hlášení, což by mělo za následek výzvu správce daně žalobci k vysvětlení, což se nestalo. Z toho vyplývá, že žalovaný fakturu do svého účetnictví nezaložil. Pokud žalovaný uvedl, že [právnická osoba] [obec] měla vyšší výnosy plodin než žalobce, žalobce se vyjádřil tak, že nelze srovnávat hospodaření takto velké společnosti a žalobce, nadto [příjmení] hospodaří na úrodnějších pozemcích a má velký rozptyl výnosu, od 30 do 80 q/hektar.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobce pro žalovaného prováděl zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Uvedl však, že má vůči žalobci pohledávky, které proti nároku žalobce započetl. Faktury č. 1617, č. 1717 a č. 1817 vůči žalobci dne 22. 12. 2017, tedy 7 dní po jejich předložení, reklamoval a požadoval náhradu škody i slevu ve výši 50 000 Kč. Dne 30. 12. 2017 žalovaný pak žalobci fakturou č. 170100001 vyúčtoval částku 275 400 Kč, kterou požadoval zaplatit z titulu 76,5 tun potravinářské pšenice náležející žalovanému, kterou žalobce sklidil v srpnu 2017 a následně ji prodal ve výkupním skladu [právnická osoba] [anonymizováno] jako svoji a utržené peníze si ponechal. Žalobce přitom žalovanému v době sklizně vydal písemné potvrzení, že předmětná pšenice náleží žalovanému. Žalovaný předložil vlastní výpočet, na základě něhož dospěl k názoru, že žalobce při sklizni roku 2017 sklidil 511 tun vlastní pšenice a 75,4 tuny pšenice žalovaného, přičemž veškeré toto množství prodal ve výkupním skladu. Faktura č. 170100001 byla vydána s přenesenou daňovou povinností na odběratele (žalobce), tudíž to nebyl žalovaný, který by správci daně podával kontrolní hlášení DPH. Tvrzení žalobce o vyklopení sklizené pšenice v průjezdu statku [adresa žalovaného] žalovaný odmítl, neboť nebylo možné, aby se do průjezdu vešlo cca 8 traktorových vleček potravinářské pšenice. V průběhu řízení pak žalovaný uplatnil vzájemný návrh vůči žalobci, kterým se domáhal zaplacení částky 62 237 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2018 do zaplacení. Vzájemný návrh tedy vycházel jednak z prodeje zcizené pšenice náležející žalovanému, jednak z nekvalitně provedených polních prací. Jistina částky představovala částku, o kterou nároky žalovaného převyšují částku nárokovanou žalobcem.

3. S ohledem na shodná tvrzení účastníků považoval soud za nesporné, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena smlouva, na základě které žalobce pro žalovaného prováděl zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Zároveň bylo nesporné, že žalobce pro žalovaného tyto práce a dodávky v roce 2017 provedl a žalovanému je fakturami č. 1617, 1717 a 1817 vyúčtoval. Mezi stranami bylo sporné, zda byl žalovaný povinen za práci a dodávky žalobci zaplatit, či zda žalovaný proti tomuto nároku platně započetl své pohledávky; resp. zda žalovanému nad rámec zápočtu dále náležel peněžitý nárok uplatněný vzájemný návrhem. Zápočet, resp. vzájemný návrh, žalovaný nárokoval z titulu vadně provedeného díla žalobcem (zemědělských prací) a z titulu bezdůvodného obohacení žalobce při prodeji pšenice vlastněné žalovaným.

4. Z listiny nadepsané„ [příjmení] – SKLIZEŇ 2016“ podepsané žalobcem a faktur č. 3/ 2012, 3/2013, 1/2014, 1/2015 a 3/ 2016 vystavených žalovaným byla zjištěna dřívější obchodní praxe účastníků, kdy po sklizni vydával žalobce potvrzení, kolik zboží od žalovaného převzal (např. dne 30. 7. 2016 žalobce potvrdil, že od žalovaného převzal k prodeji 430,24 q pšenice a 23,5 q pšenice – zadiny). Poté, co bylo zboží předáno do prodejního skladu, a prodej realizován, žalovaný vystavil žalobci fakturu.

5. Z faktury č. 170100001 vystavené žalovaným dne 30. 12. 2017 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval žalobci částku 275 400 Kč z titulu dodávky pšenice potravinářské v množství 765 q. Dodejkou č. [anonymizováno] podané na poště dne 15. 2. 2018 a dodané žalobci dne 21. 2. 2018 pak nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobci byla tato faktura doručena, když žalovaný žalobci zasílal i jiné listiny a doručované listiny nebyly na dodejce nijak označeny.

6. Z dopisu ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný poprvé reklamoval provedení polních prací. Dopisem ze dne 18. 4. 2018 zaslaným žalovaným právnímu zástupce žalobce bylo prokázáno, že žalovaný vyčíslil nárok spočívající v ceně pšenice zcizené žalobcem v rozsahu od 275 544 Kč až 290 852 Kč.

7. Z informace poskytnuté žalovanému podle zákona č. 106/1999 Sb. Státním zemědělským intervenčním fondem bylo zjištěno, že v roce 2017 žalobce zemědělsky hospodařil celkem na 119,85 ha půdy, z toho 22,07 ha pšenice jarní a 52,3 ha pšenice ozimá. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] Českého statistického úřadu v [obec] bylo zjištěno, že celostátní průměrný hektarový výnos pro rok 2017 činil u pšenice jarní 4,05 t/ha a u pšenice ozimé 5,77 t/ha.

8. Znaleckým posudkem č. 01/ 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobce v roce 2017 pěstoval pšenici jarní na 22,07 ha půdy a pšenici ozimou na 52,30 ha půdy. Průměrný hektarový výnos pšenice v Pardubickém kraji pro rok 2017 činil u pšenice jarní 4,15 t/ha, u pšenice ozimé 5,89 t/ha; v průměru 5,81 t/ha. Skutečný výnos pšenice sklizené žalobcem v kalendářním roce 2017 dle jeho účetní evidence činil 5,547 t/ha. Z účetnictví žalobce znalec dále zjistil, že jediné daňové doklady týkající se prodeje pšenice vystavené žalobcem v době od 1. 8. 2017 do 30. 6. 2018 byly faktury vůči [právnická osoba] [anonymizováno] znějící na částky 1 256 264 Kč a 242 049 Kč. Obě tyto faktury lze považovat za vypořádané platbami ve výši 242 049 Kč a 270 100 Kč (z důvodu zápočtu [právnická osoba] [anonymizováno]). Konstatoval, že zjištěný průměrný výnos pšenice žalobce 5,547 t/ha odpovídá údajům Českého statistického úřadu o průměrných výnosech pšenice v ČR i Pardubickém kraji.

9. Znaleckým posudkem č. 24/2018 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že na půdních blocích, na nichž hospodaří žalobce, nebylo v roce 2017 řádně provedeno osetí řepky, na části půdy o výměře 0, 5206 ha, kdy znalkyně vyčíslila škodu způsobenou ztrátu na produkci semena řepky olejné z neoseté plochy částkou 21 467 Kč. Při výslechu znalkyně vysvětlila, že bylo zřejmé, že secí stroj v dané části pole vůbec nejel, jednalo se o jednolitý rovný pruh.

10. Vyjádřením společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), fakturami a výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobce do výkupního skladu dodal dne 12. 1. 2018 potravinářskou pšenici v množství 339,53 t (vyplacena částku 242 049 Kč, u rozdílu od fakturované částky 1 256 264 Kč společnost provedla zápočet na své pohledávky) a dne 21. 2. 2018 potravinářskou pšenici v množství 73 t (vyplacena částka 270 100 Kč). V uvedených dnech byly provedeny transakce, když zboží bylo naváženo v období od 2. 8. 2017 do 9. 8. 2017 a uskladněno na základě smlouvy o skladování. Ohledně žalovaného společnost [právnická osoba] uvedla, že od 1. 1. 2018 žádné transakce neeviduje.

11. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že svědek vypomáhal žalobci při zemědělských pracích v letech 2012 - 2017. V roce 2017 jezdil na kombajnu a pomáhal při sklizni řepky a pšenice. Sklizeň pšenice v tomto roce odvážel sám žalobce do bývalého statku v [obec], a to část do haly ve statku, a část i nestandardně do protilehlého rohu.

12. Místním šetřením provedeným soudem dne 3. 9. 2021 bylo ověřeno, že pšenice mohla být umístěna odděleně na obou tvrzených místech, tj. část náležející žalobci odděleně od části náležející žalovanému.

13. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jej několik měsíců před výslechem navštívil žalovaný a sděloval mu, že jej žalobce okradl. Nabízel mu sklad k pronájmu, avšak to svědek odmítl.

14. Z listiny označené žalovaným jako příloha„ A“, kterou žalovaný předložil k důkazu jako potvrzení žalobce o převzetí 76,5 t pšenice náležející žalovanému, soud nevzal za prokázáno ničeho. Žalobce listinu označil za kompilát dřívějších záznamů o vážení pšenice (odečtena je váha valníku). Originál listiny žalovaný nepředložil, z listiny nevyplývá, že by žalobce potvrzoval, že od žalovaného převzal 76,5 t pšenice. <i>15. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>16. Podle § 1744 o.z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.</i> <i>17. Podle § 2586 odst. 1 o.z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.</i> <i>18. Podle § 1925 o.z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.</i> <i>19. Podle § 2618 o.z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.</i> <i>20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný a vzájemný návrh žalovaného v celém rozsahu důvodný není, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a násl. o.z. spočívající v provedení zemědělských prací a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv žalobcem. Tyto práce a dodávky byly uskutečněny. Žalovaný však za prvé namítal zápočet z důvodu nekvalitního provedení těchto prací při setí řepky. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že relativně menší část (0,5 ha) pole nebyla oseta kvalitně, resp. vůbec, a žalovanému vznikla ztráta ve výši 21 467 Kč. Tento nárok je třeba kvalifikovat jako právo z vadného plnění smlouvy o dílo, které bylo provedeno již v srpnu 2017. V souladu v § 1925 o.z. žalovaný nemůže své právo uplatňovat z jiného titulu, jedná-li se o právo z vadného plnění. V souladu § 2618 o.z. pak byl žalovaný povinen vady díla oznámit žalobci bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl. Žalovaný však vady nevytknul včas, když první svou reklamaci učinil až dne 22. 12. 2017, tedy několik měsíců poté, kdy bylo osetí provedeno a jeho nekvalitní provedení se projevilo. K tomu žalovaný uváděl, že právo z vadného plnění uplatnil 7 dní poté, kdy obdržel žalobcovy faktury. Soud dospěl k závěru, že žalovaný své právo z vadného plnění uplatnil opožděně, nikoliv bez zbytečného odkladu, když vadné osetí musel zaznamenat již v době krátce po zasetí, avšak oznámil jej žalobci až v prosinci 2017, a to v reakci na faktury žalobce. Nadto byla způsobená ztráta vyčíslena v částce 21 467 Kč, tedy značně nižší, než kolik žalovaný navrhoval k zápočtu. S ohledem na opožděné uplatnění práva z vadného plnění soud nároku žalovaného nepřisvědčil, a to ani v části vyčíslené znaleckým posudkem.

22. Za druhé žalovaný namítal, resp. v rámci vzájemného návrhu uplatňoval, nárok na částku 275 400 Kč představující hodnotu 76,5 tun potravinářské pšenice patřící žalovanému, kterou měl žalobce získat v srpnu 2017 a následně ji prodat ve výkupním skladu jako svou. Bylo nesporné, že žalobce prováděl zemědělské práce pro žalovaného a odvážel jeho pšenici do objektu statku [adresa žalovaného], přičemž část pšenice náležející žalovanému byla ukládána odděleně. Bylo však dostatečně prokázáno (jak zprávou výkupního skladu [právnická osoba], tak znaleckým posudkem, který byl zpracován na podkladech účetnictví žalobce), že žalobce prodal do výkupního skladu jen takové množství pšenice, které odpovídalo plochám, na kterých hospodařil. Skutková konstrukce žalovaného zůstala zcela v rovině tvrzení, když nebyl předložen žádný důkaz svědčící o tom, že jeho pšenice složená v samostatné části statku byla odcizena, ani že to byl právě žalobce, kdo ji odcizil a zpeněžil. Není přitom předmětem tohoto řízení zjišťovat, zda pšenici žalovaného odvezl ze skladovacích prostor sám žalovaný, či nějaká třetí osoba s vědomím či bez vědomí žalovaného. Pro věc je podstatné toliko zjištění, že žalobce se na úkor žalovaného neobohatil a námitce započtení, resp. vzájemnému návrhu, z titulu bezdůvodného obohacení žalobce na úkor žalovaného, nelze přisvědčit.

23. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce v souladu s § 2586 a násl. o.z provedl pro žalovaného dílo, za jehož provedení mu vznikl nárok na zaplacení ceny. Cenu za dílo však žalovaný neuhradil. Žádnou z námitek předložených žalovaným přitom soud neshledal důvodnou; stejně tak neshledal důvodným vzájemný návrh žalovaného a zamítl jej. Žalobce má proto právo na zaplacení ceny za dílo, jakož i zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci, který žalovanému zaslal předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 269 911,20 Kč. Žalobci náleží odměna advokáta za 8,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 10. 9. 2020, podání vyjádření ze dní 25. 5. 2020, 9. 9. 2020 a 29. 4. 2021, účast na mediačním jednání dne 12. 10. 2020 a sdělení o účasti na mediaci ze dne 16. 10. 2020 ve výši ½ úkonu) po 9 540 Kč, celkem 81 090 Kč, 9x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 2 700 Kč, za 10 úkonů právní služby (účast u jednání ve dnech 25. 3. 2021, 6. 5. 2021, 1. 7. 2021, 3. 9. 2021, 23. 9. 2021, 11. 11. 2021 a 18. 11. 2021, podání vyjádření ze dní 29. 4. 2021, 28. 5. 2021 a 25. 6. 2021) po 9 820 Kč, celkem 98 200 Kč, 10x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 3 000 Kč, náhrada cestovních výdajů za rok 2020 (2x [obec] [obec] a zpět) vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla (4,9 litru motorové nafty na 100 km), ujeté vzdálenosti (2 x 48 km) a sazby základní náhrady (4,20 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (31,80 Kč za 1 litr motorové nafty) stanovených vyhláškou č. 358/2019 Sb., celkem 553 Kč, náhradu cestovních výdajů za rok 2021 (7x [obec] [obec] a zpět a 1x [obec] [obec] a zpět) vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla (4,9 litru motorové nafty na 100 km), ujeté vzdálenosti (7 x 48 km a 1x 68 km) a sazby základní náhrady (4,40 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (27,20 Kč za 1 litr motorové nafty) stanovených vyhláškou č. 589/2020 Sb., celkem 2 315 Kč; celkem cestovné 2 868 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 advokátního tarifu za 20 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 000 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 39 870,20 Kč, když zástupce žalobce je plátcem této daně. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 461 Kč a náklady na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. 01/ 2021 ve výši 24 722 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady uhradit k rukám advokáta.

25. Soud ve výroku rozsudku také rozhodl o znalečném [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalci byla přiznána odměna za účast na soudním jednání dne 11. 11. 2021 a náhrada souvisejících hotových výdajů v souladu s vyhláškou č. 504/2020 Sb. Odměna byla přiznána v plné výši, jak byla účtována, neboť počtem hodin odpovídá času strávenému přípravou na jednání (1 hod. po 300 Kč) a účastí na jednání (1 hod. po 450 Kč). Výše náhrady cestovních výdajů vychází z kombinované spotřeby použitého vozidla dle předloženého technického průkazu (5,9 litru na 100 km), ujeté vzdálenosti (104 km) a sazby základní náhrady (4,40 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (33,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů) stanovených vyhláškou č. 589/2020 Sb. Dále byla znalci přiznána náhrada za ztrátu času v požadované výši (2 hod. x 300 Kč), když z předloženého potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že jeho průměrný hodinový výdělek činí 643 Kč. Znalec nenárokoval náhradu daně z přidané hodnoty, neboť není plátcem této daně.

26. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému, aby státu nahradil zálohované znalečné ve výši 2 015 Kč v souvislosti s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

27. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.