124 C 1/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 1 231 064,87 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 231 064,87 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 4,39 % p.a. z částky 1 231 064,87 Kč od 1.9.2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 231 064,87 Kč od 8.9.2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 231 064,87 Kč za období od 1.9.2019 do 7.9.2019, zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 121 767,23 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10.1.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 231 064,87Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27.3.2012 uzavřela s žalovaným smlouvu o stavebním spoření [číslo] přičemž na základě této smlouvy k žádosti žalovaného uzavřela s žalovaným dne 19.8.2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 1 320 000 Kč. Žalovaný meziúvěr vyčerpal, přičemž v souladu se smlouvou byl povinen hradit úroky z meziúvěru ve výši 2 860 Kč měsíčně, resp. ve výši 3 410 Kč měsíčně od 1.3.2017 (o této skutečnosti byl žalovaný informován) a od 11.8.2019 ve výši 4 829 Kč měsíčně, o čemž byl žalobkyní informován dopisem ze dne 15.8.2019. Zároveň byl žalovaný povinen provádět pravidelné měsíční vklady na vkladový účet ve výši 3 650 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost hradit řádně a včas splátky úroků a vklady porušil, žalobkyně v souladu se smlouvou od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 13.8.2019 s tím, že pohledávka za žalovaným byla splatná nejpozději dne 31.8.2019, kdy k tomuto datu činila 1 231 064,87 Kč při zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 96 701,13 Kč proti pohledávce z meziúvěrového účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh žalobkyni ani přes výzvu neuhradil, požaduje žalobkyně vedle služné jistiny také smluvní úrok ve výši 4,39 p.a. od 1.9.2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 231 064,87 Kč od 1.9.2019 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že vzhledem k tomu, že pohledávka byla zajištěna zástavním právem na nemovitosti, byla zároveň podána žaloba o nařízení soudního prodeje zástavy proti žalovanému a zástavci s tím, že vedení těchto dvou řízení neznamená snahu žalobkyně dosáhnout zaplacení své pohledávky dvakrát, avšak žalobkyně pro uspokojení svého nároku je připravena využít více možných právních nástrojů.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání žaloby uhradil částku 2 000 Kč dne 21.4.2020, vzala žalobkyně před zahájením jednání žalobu v části o zaplacení úroku z prodlení za období 1.9.2019 do 7.9.2019 (který za uvedené období představuje částku 2 000 Kč) zpět a nadále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny od 8.9.2019 do zaplacení, neboť uhrazenou částku započetla právě na dlužné zákonné úroky z prodlení. Soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1,2, 4 o.s.ř. zastavil (výrok II.).

3. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 2.12.2020 nedostavil, přičemž dne 2.12.2020 v 4:25:38 zaslal emailem soudu žádost o odročení jednání s odůvodněním, že vzhledem k aktuální situaci a platným nařízením vlády ČR žádá o odročení s tím, že dalším důvodem je, že tři jeho blízcí členové rodiny trpí chronickým onemocněním a věkem patří do nejvíce ohrožené skupiny, proto se snaží minimalizovat kontakty a navštívená místa. Soud tuto žádost žalovaného vyhodnotil jako nevčasnou a nedůvodnou, proto žádosti o odročení jednání nevyhověl. Předně je třeba uvést, že žalovanému předvolání k nařízenému jednání bylo doručeno dne 13.11.2020, tedy 18 dnů před nařízeným jednáním. Již v této době byl usnesením vlády ze dne 30. září 2020 č. 957, č. 391/2020 Sb., na území České republiky vyhlášen nouzový stav, teda tato skutečnost byla žalovanému známa. Ani následně postupně přijímaná protiepidemiologická opatření neměla vliv na reálnou možnost účastníků soudních řízení účastnit se soudních jednání. Žalovaný ve své emailové žádosti tvrdil ohrožení jeho 3 blízkých osob (aniž by však zároveň tvrdil, že s nimi sdílí společnou domácnost, ale toliko, že se jedná o blízké osoby), přičemž ke svým tvrzením nedoložil žádné důkazy, navíc pak skutečnost jejich věku a chronická onemocnění nejsou skutečnostmi, které by žalovaný nemohl vědět již v okamžiku doručení předvolání k jednání, tj. 13.11.2020 – pokud tak uvádí až v žádosti ze dne nařízeného jednání dne 2.12.2020, pak je jeho žádost nevčasná. Zároveň soud podotýká, že při jednáních jsou dodržována přísná hygienická pravidla, hypotetické riziko nákazy je tak jistě nižší než při běžných společenských kontaktech či realizaci nákupu. Z uvedeného důvodu soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst.3 o.s.ř.).

4. Žalovaný se v rámci podaného odporu ve věci vyjádřil tak, že žalobkyně již požaduje úhradu dluhu prostřednictvím soudního prodeje zástavy a tuto žalobu tak považuje za žádost o další úhradu, s čímž nesouhlasil.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne 27.3.2012 bylo zjištěno, že žalovaný jako účastník stavebního spoření navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 200 000 Kč. Dopisem ze dne 28.3.2012 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o přijetí návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření.

6. Z návrhu na změnu smlouvy – zvýšení cílové částky ze dne 31.12.2012 bylo zjištěno, že žalovaný jako účastník stávajícího stavebního spoření navrhl zvýšení cílové částky z 200 000 Kč na 1 000 000 Kč. Dopisem ze dne 31.12.2012 bylo zjištěno, že žalobkyně návrh žalovaného přijala a cílová částka na smlouvě o stavebním spoření [číslo] byla zvýšena na 1 000 000 Kč.

7. Z návrhu na změnu smlouvy – zvýšení cílové částky ze dne 1.8.2016 - bylo zjištěno, že žalovaný jako účastník stávajícího stavebního spoření navrhl zvýšení cílové částky z 1 000 000 Kč na 1 320 000 Kč. Dopisem ze dne 5.8.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně návrh žalovaného přijala a cílová částka na smlouvě o stavebním spoření [číslo] byla zvýšena na 1 320 000 Kč.

8. Z žádosti ze dne 1.8.2016 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření na koupi a rekonstrukci domu.

9. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 16.8.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému jako dlužníku meziúvěr ze stavebního spoření ve výši 1 320 000 Kč za účelem koupě a rekonstrukce rodinného domu. Dle čl. II. A 1. se dlužník zavázal provádět od 1. dne měsíce následujícího od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření pravidelné měsíční vklady ve výši 3 650 Kč. Dle čl. II. A 4. byla sjednána úroková sazba pro prvé období ve výši 2,70 % p.a. na dobu 3 let, přičemž nejpozději 2 měsíce před uplynutím úrokového období věřitel písemně oznámí dlužníkovi výši nové úrokové sazby pro další úrokové období a délku tohoto období s tím, že neodmítne – li dlužník nabídku věřitele, bude se mít za to, že nabídku přijal. Dle čl. II. A 6. strany sjednaly, že nebude-li dlužník provádět vklady v plné výši a nedosáhne-li souhrn vkladů počítaný vždy za 6 měsíční období šestinásobku sjednané výše, zvýší se úroková sazba v bodě 4. o 0,5 procentního bodu. Úroková sazba pro další úrokové období bude zvýšena o 0,5 procentního bodu oproti sazbě, která by byla dlužníkovi nabídnuta, pokud by neporušil smluvní ujednání o povinnosti vkladů. Dle čl. V. 1. jsou případy porušení a jejich důsledky a práva věřitele uvedeny v Obecných úvěrových podmínkách (OÚP), které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dle čl. V. 3. odstoupením věřitele od smlouvy se nesplacené úroky z meziúvěru či úvěru, účtované úroky z prodlení, sjednané poplatky a sankce stávají ke dni účinnosti odstoupení součástí nesplacené jistiny meziúvěru či úvěru. Dle čl. VI. 1 může věřitel započítat splatné pohledávky všeho druhu proti uspořené částce stavebního spoření nebo proti jiným pohledávkám.

10. Z Obecných úvěrových podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno, že dle části IV. písm. J se případem porušení rozumí: dlužník je v prodlení se zaplacením více než 2 splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady. Dle bodu 2 téhož článku pokud nastane a trvá případ porušení, může věřitel odstoupit od úvěrové smlouvy, přičemž účinnost odstoupení nastává dnem doručení listiny o odstoupení, není-li v ní uveden termín pozdější; odstoupením se stává pohledávka na splacení celého poskytnutého úvěru nebo meziúvěru ze stavebního spoření včetně příslušenství splatnou.

11. Z žádosti o čerpání z meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření ze dne 16.8.2016 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o čerpání částky 150 000 Kč s tím, že k čerpání dle potvrzení žalobkyně došlo 22.8.2016.

12. Z žádosti o čerpání z meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření ze dne 16.8.2016 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o čerpání částky 1 170 000 Kč s tím, že k čerpání dle potvrzení žalobkyně došlo 22.8.2016.

13. Z oznámení žalobkyně ze dne 25.8.2016 soud zjistil, že žalovanému oznámila vyčerpání částky 1 319 000 Kč + 1 000 Kč na úhradu poplatku z meziúvěrového účtu, žalovaného vyzvala k zajištění úhrady úroku z meziúvěru za 8 a 9/2016 ve výši 3 622,67 Kč a od 10/2016 ve výši po 2 860 Kč měsíčně nejpozději do 20. dne v měsíci.

14. Z výpisu meziúvěrového účtu [číslo] bylo zjištěno, že do 12/2016 žalovaný úrok z meziúvěru řádně hradil, za leden 2017 uhradil pouze část sjednaného úroku, v 3/ 2017, 6/ 2017, 11/ 2017, 4,5,8,9, 12/2018, 1,2,4, 6/2019 neprovedl žádnou platbu úroku. Ke dni 31.8.2019 činil zůstatek nesplaceného meziúvěru 1 327 766 Kč, téhož dne žalobkyně na tento zůstatek započítala zůstatek z vkladového účtu žalovaného ve výši 96 701,13 Kč, za žalovaným tak nadále evidovala pohledávku ve výši 1 231 064,87 Kč.

15. Z výpisu z vkladového účtu [číslo] bylo zjištěno, že za 9/2016 nebyl proveden žádný vklad, stejně tak za 11, 12/2016, 1 – 9/ 2017, 12/ 2017. Dne 30.1.2018 byl na účet proveden vklad 23 000 Kč, dne 23.2.2018 vklad 27 650 Kč, 29.3.2018 vklad 3 650 Kč, dne 22.11.2018 vklad 10 000 Kč, dne 17.12.2018 vklad 6 000 Kč, dne 16.7.2019 vklad 4 000 Kč, dne 22.7.2019 vklad 8 000 Kč. Ke dni 31.8.2019 činil zůstatek na vkladovém účtu 96 701, 13 Kč.

16. Z oznámení žalobkyně ze dne 3.3.2017 bylo zjištěno, že z důvodu nehrazení vkladů za stanovené období došlo od 1.3.2017 ke zvýšení úrokové sazby u meziúvěrového účtu [číslo] z 2,60 % p.a. na 3,10 % p.a. s tím, že nová splátka úroku činí 3 410 Kč.

17. Z oznámení žalobkyně ze dne 15.8.2019 bylo zjištěno, že od 11.8.2019 platí u meziúvěru [číslo] nová úroková sazba ve výši 4,39 % p.a., nová měsíční splátka tak činila 4 829 Kč.

18. Z odstoupení od smlouvy ze dne 13.8.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně pro dlouhodobé porušování povinnosti žalovaného hradit předepsané splátky odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 231 064,87 Kč nejpozději do 31.8.2019. Téhož dne bylo odstoupení od smlouvy adresované žalovanému podáno žalobkyní na poště, jak plyne z podacího archu.

19. Z výzvy k plnění ze dne 20.12.2019 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 284 452,62 Kč z titulu smlouvy [číslo] ze dne 19.8.2016.

20. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1932 odst.1 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

25. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v plném rozsahu důvodná a proto jí vyhověl. V dané věci žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16.8.2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě níž poskytla žalovanému úvěr/meziúvěr ve výši 1 320 000 Kč, přičemž mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 2,70 % p.a. (která byla v souladu se smlouvou 2x zvýšena na konečnou sazbu 4,39 % p.a.), žalovaný se zavázal hradit úroky z meziúvěru ve výši 2 860 Kč měsíčně od 10/2016, resp. ve výši 3 410 Kč měsíčně od 3/ 2017 a ve výši 4 829 Kč od 11.8.2019, a zároveň od 9/2019 pravidelně provádět vklady na vkladový účet až do přidělení cílové částky ve výši 3 650 Kč měsíčně. Žalovaný však své povinnosti hradit řádně a včas splátky úroku a provádět vklady na vkladový účet porušil, žalobkyně proto v souladu se smlouvou (a Obecnými úvěrovými podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy) od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] dne 13.8.2019 s účinností ke dni 31.8.2019 odstoupila (k doručení odstoupení došlo dle § 573 o.z. 16.8.2019), čímž došlo ke dni 31.8.2019 ke zesplatnění celého úvěru v celkové výši 1 231 064,87 Kč (při započtení zůstatku z vkladového účtu dle čl. VI.1 smlouvy). Žalovaný na svůj dluh po podání žaloby uhradil dne 21.4.2020 částku 2 000 Kč, řízení tak k podání žalobkyně bylo co do uvedené částky, která byla v souladu s §1932 odst.1 o.z. započtena na úroky z prodlení, zastaveno, a to právě pro zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 231 064,87 Kč za období 1.9.2019 – 7.9.2019. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 231 064,87 Kč, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 4,39 % p.a. od 1.9.2019 do zaplacení a dále i dle §1970 o.z. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. (výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 8.9.2019 do zaplacení.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 61 554 Kč, odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 13 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast při jednání – dle §11 odst.1 písm.a), d), g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 1 úkon právní služby ve výši ½, tj. po 6 630 Kč (jednoduchá výzva k plnění – dle §11 odst.2, ů 7 bod 6 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), 4 x paušální náhradou po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), cestovným ve výši 1 453 Kč (při vzdálenosti 2x 120 km, průměrné spotřebě paliva 5,8 l /100 km, náhradě za používání vozidla ve výši 4,20 Kč a ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 32 Kč), náhradou za promeškaný čas ve výši 700 Kč za 7 půlhodin po 100 Kč a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, paušálních náhrad, cestovného a náhrady za promeškaný čas. Celkem tak náklady řízení činí 121 767,23 Kč.

27. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.